Závislost z pohledu psychoanalýzy

31.1.2002 00:00
Drogy

Závislost na alkoholu či drogách je jen speciální formou závislého chování, které se může rozvinout v mnoha jiných oblastech lidského chování a prožívání. Proč se člověk stává závislým?

Předmětem závislosti se může kromě užívání návykových látek stát tak běžná věc jako sledování televize, fotbal, jídlo, počítačové hry, hrací automaty či práce (workoholismus). Závislost může mít i bizardnější podobu - perverzní sexuální chování, kleptomanie nebo dokonce žhářství.

To jsou dost rozdílné činnosti a jejich výčet jistě není kompletní. V psychologii ovlivněné psychoanalýzou existují na závislost dva pohledy, které se spíše vzájemně doplňují.

První z nich je starší, pochází z doby formování psychoanalýzy Sigmundem Freudem. Na závislost se Freud díval jako na způsob náhradního uspokojení sexuálního pudu, které přirovnával k onanii. Velkou souvislost Freud tušil mezi závislostí a oralitou, orální erotikou (prožívání pocitů slasti pomocí úst). I když také v dospělosti zažíváme libé pocity díky naším ústům - ať přímo v sexuálním chování či při jídle a pití, klíčovou úlohu má pro nás oralita v prvních měsících po narození, kdy jsme pocit uspokojení zažívali při sání (kojení, cumlání dudlíku).

Pro klasickou psychoanalýzu je závislé chování upřednostnění orálního uspokojení sexuálního pudu člověka, což se v dospělosti děje tak, že závislý člověk se nevědomě navrací k primitivním nezralým formám autoerotiky z ranného dětství. Tento proces se nazývá regrese - návrat. Musím ještě poznamenat, že to nemá vůbec nic společného s nedostatkem sexu.

Druhý pohled na závislost je o něco mladší a má ho na svědomí psychoanalytik Rado. Ten přichází s myšlenkou, že závislé chování chrání člověka před bolestivými vlivy z okolí a před nepříjemnou vnitřní nerovnováhou. To znamená, že díky závislému chování se člověk vzdálí reálnému světu, jehož požadavky jsou pro něho příliš zatěžující a zároveň ho takové chování chrání před vlastními prožitky selhání, prázdnoty, neschopnosti.

Rado začíná mluvit o závažných poruchách vztahu k sobě samému, o malém sebevědomí a malé sebelásce, které jsou příliš závislé na okolním světě. Tento jev se nazývá narcistická porucha a závislost je náhradním narcistickým uspokojením.

I tento pohled počítá stejně jako Freud s regresí, doplňuje ho však ještě o dva další procesy, které přinášejí závislému člověku pocity uspokojení. Je to popření trýznivé reality (opojení, přinášející odstup a rozpuštění reálných problémů) a nakonec rozšíření vlastního Já o magické schopnosti předmětu, na němž je člověk závislý (člověk se v závislém chování stává dočasně "větším", silnějším, například u patologického hráčství si snaží získávat přízeň bohů nebo při workoholismu zvyšuje pocit vlastní schopnosti a nepostradatelnosti).

Závislost je tedy podle psychoanalyticky orientované psychologie jednak způsob náhradního sexuálního uspokojování, jednak způsob obrany před nepříjemnými pocity vlastní nedostatečnosti a neschopnosti čelit běžným životním událostem. Aby se nějaká látka nebo činnost mohla stát pro člověka návykovou, musí splňovat výše uvedené podmínky.

Autor. Jan Kulhánek

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

každý hypnotizér a psycholog by měl vědět, že tyto drogy jsou jen...
roman  |  3.4.2002 15:12

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *