Panická porucha PP7

Ahoj z hor všem.
Mám ho, nádhernej, úžasnej,krásnej, drahej , ale můj. Náhrdelník na svatbu. Byla jsem kupovat chlapům z dílny nářadí a matroš, tak jsem se za to propocený tílko odměnila.
Všechny vás zdravím, děkuju za přáníčka a ahooooooooooooooooooj. Nechci si stěžovat, ale dnes teda nic moc. Po tom dešti je jak ve skleníku, snažím si to nepřipouštět a žiju přípravama. Svatá pravda. Nebudu se honit, chci si všechno vychutnat do poslední minuty.

Alexandře, neboj se vysazování. Když to nepůjde, přibrzdíš a počkáš, jednou správný čas nastane. Nemusíš nic dělat podle šablon, ale podle toho, jak zareaguješ. Nezačala bych s vysazováním v tomhle náročném počasí, nechala bych to až na babí léto... A návratu PP se taky neboj, nic nelze opakovat dvakrát totožně, podruhé už by Tě tak nezaskočila, protože víš, o co jde a hned bys ji utlumil vhodnou léčbou. Hlavně si věř, že jsi schopen dostat ji=své rozjitřelé a poplašené emoce, pod kontrolu...

Oli, mám na to fígl, myslím, že ho převzala i Dášenda. Otevřu si doktorku dvakrát, na jedné čtu, na druhé reaguju a připisuju k příspěvku další věty. Nevýhoda je délka mých příspěvků, výhoda, že reaguju obratem na všechno, co dotyčný napsal a nemusím nic přepisovat... :-) Jsem ráda, že už máte líp, tady je pořád stejně žhavě slunečno. Jinak s psychoterapií máš pravdu, mně nalila čistého vína doktorka v lázních Jeseník, která mi řekla, že na mé stoprocentní uzdravení je pozdě. Byla to ostřílená praktička, byla rázná a laskavá, prošly jí rukama kvanta neurotiků, věděla, co říká. Bylo mi z toho v první moment velice smutno a vyčítala si, že jsem se ptala na prognózu, sladká nevědomost by mi byla v té chvíli milejší. Pak jsem se smířila s tím, že zázrak nenastane a že mám na vybranou žít anebo živořit a začala jsem se víc snažit, bojovat, neuhýbat, neupadat na mysli, doufat.
Dnes jsem četla po ránu knížku (Paulo Coelho Záhir), kde hrdina přemýšlí, co by si dal na náhrobek "Zemřel, když byl ještě živ" I když to bylo napsáno v jiné souvislosti, uvědomila jsem si, že i nás mnohdy zdevastovaná psychika dovede až k takovým stavům ducha, kdy se ptáme, jestli je tohle ještě žití nebo pouhé bytí...
Nechám raději filosofování a jdu bojovat s má dáti a dal :-)

Iveto, vždyť na psychiatrii nutně nemusíš. I když, odkud máš ten Diazepam? Nemusíš odpovídat, je líp, když bereš léky od odborníka a na Tvé stavy z benzodiazepamů u většiny lidí líp působí Neurol nebo Lexaurin. V tom by Ti mohl pomoci i obvodní lékař. Rozhodně bych Ti doporučila alespoň konzultaci s psychologem. Mohl by přijít na to, co v životě děláš špatně, jak změnit životní styl anebo co v Tvém podvědomí funguje jako spouštěč úzkostí. Možná by Ti pomohly i texty na tomto odkazu
http://cz.lundbeck.com/cz/Public/what_we_do/Depression/default.asp.
Vypadá to, že zcela bez pomoci asi nezvládneš. potřebuješ aspoň naznačit, jak se úzkostných stavů zbavit.

iveto, podle tvého popisu to vypadá na typickou agorafobii. Možná ti víc poradí Pajka, má to za mnoho let nastudované, ale nenech to rozjet, zachyť to v začátcích a určitě bych na tvém místě toho psychiatra navštívila. Já jsem stará baba, chronický agorafobik od puberty a léčím se teprve tři roky /nebo už/ a jde to, ale pomalu. Jsi mladá a zasloužíš si, aby ses co nejdříve dostala do "normálního " stavu.
Hanko, dnes už je líp, v baráku pouhých 28 a venku se dá vegetovat. Z vos a sršňů mám panickou hrůzu, před nimi prchám a stříkám na všechny strany Raid.
Myslím na holky na Moravě, ty si to ještě užijou, chudáci, budou se smažit až do soboty.
Meru??nky mám s krku, teď přijdou na řadu broskve, pak jablka , pak naložit zelí a potom už se začne topit a zima na krku. Zase nemyslím pozivině, fuj tajbll....

EviKrk,
hodně sil ke svatební přípravě, ve svatbu hoď starosti za hlavu a užij si ji, což moje mamka nedokázala pod tíhou předešlého shonu.

Niko,
díky za přání. AD jsem už neužívala strašně dlouho, mám totiž únavový syndrom - bolesti po těle, špatné zažívání, špatnou hormonální činnost, neustálé rýmy apod. a to se vše ve vedru chce projevit, tak má nervová soustava to nevydržela. K tomu nízký tlak atd. prostě hromada trablů a tělo se ani vklidu nenadechne čerstvého vzduchu. Snad to po vedrech poleví. A Ty se také opatruj.

HYPNÓZA
Četla jsem, že při hypnóze o ní hypnotizovaní mohou i vědět a s terapeutem spolupracovat. To, že by jen terapeut manipuloval člověkem je prý starý předsudek. Já bych toho alespoň jednou šla. Byla jsem uvedena do min. života, což je podobné hypnóze, ale rozdíly neznám. Mně to otevřelo cestu k duchovní svépomoci a jsem tomu moc ráda.

Zdravím všechny a moc děkuji za příspěvky,které jsem si tu mohla přečíst.Mám takový problém a chtěla bych moc poprosit o radu.Před rokem jsem se léčila na psychyatrii.Opustil mě přítel,přišla jsem o práci a na vše zústala sama.Dnes jsem již v klidu mám fajn muže,čeká mě svatba a jsem štastná,ale poslední 3měsíce mě provází divné stavy.Nemohu nikam jít,protože se mi hned udělá špatně.začne se mi motat hlava,třesou se mi ruce a nohy,buší mi srdce.Je to takový divný panický strach,ale nevím z čeho a všimla jsem si,že většinou se to stává,když jsem v klidu.Většinou to přejde když si vezmu diazepan.Chtěla bych poradit jak se těmto stavům vyhnout,nebo jak se z nich dostat když cítím,že to na mě jde.Na psychiatrii už chodit nechci.Moc vám děkuji za rady...už jsem z toho zoufalá a přítel si myslí,že jsem vážně nemocná.Vím,že je to jen stav v mé mysli.Děkuji Všem a přeji krásný den.Iveta

Pajko,
díky za přáníčko. Ještě že jsme doma mírně oslavili den před svátkem, protože včera odpoledne mně bylo mizerně, k tomu dutiny, brr! Ale oslavili jsme hezky, dostala jsem fakt pěkné kytky, kt. vázala moje švagrová podle nového způsobu. Když budu mít sílu, pošlu Ti fotku :)
Opravdu jsi to Báře strašně pěkně napsala, fakt báječně!

Lily, Lilunko,
držím Ti pěsti do Prahy a řekni si, že se budeš snažit všímat jen toho pro Tebe pozitivního. Připravuj se na to dopředu, moc si to přej a přej si jen dobré doktory a terapeuty a bude Ti to dáno, uvidíš, princezno! A šaty sis koupila nebo jen zkoušela? Bílá je nevinná a duchovní barva.

Milí obrázci,
na Moravě se budeme smažit do soboty, snad nám ale zůstane rozum chladný, chich. Páček shledáček příště a vydržať!

Zdravím všechny a moc děkuji za příspěvky,které jsem si tu mohla přečíst.Mám takový problém a chtěla bych moc poprosit o radu.Před rokem jsem se léčila na psychyatrii.Opustil mě přítel,přišla jsem o práci a na vše zústala sama.Dnes jsem již v klidu mám fajn muže,čeká mě svatba a jsem štastná,ale poslední 3měsíce mě provází divné stavy.Nemohu nikam jít,protože se mi hned udělá špatně.začne se mi motat hlava,třesou se mi ruce a nohy,buší mi srdce.Je to takový divný panický strach,ale nevím z čeho a všimla jsem si,že většinou se to stává,když jsem v klidu.Většinou to přejde když si vezmu diazepan.Chtěla bych poradit jak se těmto stavům vyhnout,nebo jak se z nich dostat když cítím,že to na mě jde.Na psychiatrii už chodit nechci.Moc vám děkuji za rady...už jsem z toho zoufalá a přítel si myslí,že jsem vážně nemocná.Vím,že je to jen stav v mé mysli.Děkuji Všem a přeji krásný den.Iveta

Lily tak u tebe tedy agorka není,to by vypadalo jinak,a jak to vím o Brně,byla tam jedna známá a byla moc spokojená s přístupem a celkově.Neboj ta Praha ti pomůže ,ale celkově si myslím,že 19 je určitě lepší od všech co čtu,možná na tvou PP dobré,na moji agorafobii zřejmě na nic.Jinak dnes snad už to skončí ,včera hrůza vedro,Oli u nás bouřka nebyla,tak to dorazí dnes zato vosí hnízda ,no fajn.Jinak holky držte se a Pajko moc zdravím.Hanka

Ahoj všichni, teď jsem si přečetla vaše podvečerní povídání a snad si budu brát k ruce tužku a papír a znamenat si, co kdo píše, abych mohla reagovat, protože to přečtu a půl toho zapomenu.
V Praze v noci bouřka a teď ráno příjemně, mám všechno zotvírané a budu pokračovat v meruňkování...
Moc mě zaujalo to, co jsi psala ty, Pajko, ohledně psychoterapie. Souhlasím s tebou, že by ji měl podstoupit v podstatě každý, člověk si tím zřejmě vytříbí myšlenky a výsledek mu ukáže cestu.. Sama víš, že jsem na tom podobně jako ty, v trochu horším stadiu, ale mně před třemi lety , kdy jsem se teprve začala léčit, řekl můj psychiatr, že spousta věcí je ve mně a že musím chtít a zkoušet dělat, byť i malé pokroky, sama. Teď k němu chodím jednou měsíčně, za každý krok kupředu mě pochválí a za neúspěchy "netrestá". Jsem tam vždycky asi tak čtvrt hodiny . Sám řekl, že jsem to nechala dojít moc daleko a že léčba je na dlouho a hodně závisí na mě samotné. Přijala jsem to, má pravdu. Zjistila jsem, že si musím dávat malé splnitelné cíle a za těmi jít. Taky teď, co jsem v důchodu hodně přemýšlím, jak je člověk celé dny sám doma a zrovna si nevymyslí nějakou činnost, tak mu to v tý hlavě šrotuje a přichází na věci, na které už dávno zapomněl.
Holky, napíšu zas odpoledne, Hanko a Pajko, tu menstruaci vám /a nikomu mladýmu/ v těhle vedrech nezávidím, já už mám klid 10 let /kromě průvodních stavů, které mě ještě i teď po 10 letech občas berou/.
Vytahuju zavařovací hrnec a jdu na to.

Zdravím vás všechny.
Zhruba před rokem a něco málo mi byla diagnostikována PP. Míval jsem divné stavy, tělesné pocity na umření, po chvíli to většinou přestalo, ale potom se to zhoršilo tak, že jsem byl celý den jako v transu, brnění v končetinách a hlavně divné pocity hlavy. Navštívil jsem psycholožku a psychyatričku po vyšetření EEG, kde mi nic nezjistili. Dostal jsem AD Remood, zabral tak po třech týdnech, od té doby všechno oki, beru ho každý den, někdy ale třeba nechtíc nebo i schválne jeden nebo dva dny vynechám, a už po tom dnu pociťuji zase takové nepříjemné chvění v hlavě. Mám teď pomalu začínat snižovat dávky, ale fakt mám strych aby se to nevrátilo. Mám chodit k psycholožce pravidelně, abych dostal nad svými problémy nadhled a tím vyřešil PP. Myslím, že svoje problémy znám dostatečně, prostě jenom nechápu proč se mi přetvořili do tělesných pocitů a drží se mě jako klíště. Nijak se v tom už nenimrám, ale jak se to vrátí tak to bude zase průser.

text

Baru, ptáš se proč PP vždycky atakuje v pohodě. Ale tak to máme přece všichni. V nepohodě je tu taky, jenom si jí nejsme schopni v tom fofru všimnout. Jedna z definic PP říká něco ve smyslu, že se jedná o přecitlivělou reakci na podněty zevnitř i vnějšku orgamismu. Ťukne nám párkrát jinak srdce a zatímco jiný člověk zůstane klidný nebo lehce znervózní, my hned umíráme, splaší se nám emoce a už to frčí, vegetativní projevy se rozjedou a nepříjemno graduje. Pokud se člověk dostane do fáze krotitele svých citů a práskne bičem rozumu, úzkost se dá na ústup. Už mi to většinou jde, jenom je to proces velice vyčerpávající a pokud člověk dá prostor sebelítosti, pak i depresivní a naději likvidující... Potřebuješ se dostat do fáze, kdy dokážeš potlačit soustředěnost na sebe, kterou zmiňuješ a obrátit se směrem ven. Vždycky, když to na Tebe přijde, nebude stačit správně dýchat, ale vymysli si nějaký rituál. Navrhnu Ti, abys mi zkusila psát smsku(-y). Budeš nucena stručně formulovat myšlenky, volit správná slova, k tomu potřebuješ rozum a rozklepané prsty zklidní vymáčkání správných písmenek. Kromě tohoto efektu, pokud ji zachytím, můžu reagovat a na dálku se pokusit pomoci zmírnit Tvůj stav. Co Ty na to? :-)

Oli, fígl s mokrým prostěradlem taky praktikuju a taky rychle osychám :-) Meruňky miluju, snad víc než jahody :-) A letos se nám u přítele příliš neurodily, ale doma prý je obsypáno a začaly zrát...poslední rok, co tam žijeme, sadil je tatínek... nostalgie...

Dášendo, doufám, že už jste celá rodina pohromadě a nic vás nezlobí, ani mužovo koleno ani Tvůj zoubek :-)

Terko, na ten první pracovní den mělas fakt hnusné počasí :(

Andulko, přestane to. Bude zase dobře, pokus se co nejvíce myslet vesele, vyhledávej pozitvní podněty, snaž se je vidět a vnímat, směj se, zpívej své holčičce, prospěkeš tím nejen sobě, ale taky jí velice. Máš zdravou rodinu, ani Ty nejsi nijak nemocná, jenom porouchaná, spraví se to, PP je dnes dobře léčitelná. Spousta žen má takové stavy po porodu a trvají někdy delší dobu. Důležité je, že se léčíš, snad bys mohla k lékům přidat i kvalitní psychoterapii. Cestu zvládneš, jenom se soustřeď na to, co máš na Sůlovensku ráda a na to se těš. Když už tam musíš jet, tak si to užij, utrpení si zakaž a poslechni se! Svým emocím velíš Ty a nikdo jiný...

Evikrk, tož se drž, svatební matko :-) Vasocardin jsem taky kdysi měla na arytmie, ale zjistila jsem, že se po něm cítím špatně, protože snižoval můj už tak dost nízký tlak. Vysadila jsem ho a neberu roky nic a je mi bez něj líp, ale každý to máme jinak...

xxx, užívej si dovolené a na PP zadupej, ona stopro uteče, mám to vyzkoušené :-)

Jano, zvládnout nákupy? No nezbývá, než vyjít a nakoupit, přežiješ to, neboj. Jakmile cukneš, staneš se svým vězněm. Překonat strach dá většinou zabrat, ale pocit vítězství je pak tak opojný :-) Jestli AD nezaberou, naštěstí lidi vymysleli různé druhy a to by bylo, aby Ti jiné nesedly!!!
K hypnóze mám postoj jako Bára, nemám ráda stav, kdy nejsem pod sebekontrolou. Obávám se, že je zneužitelná a v rukou neodborných nebezpečná, ale pokud člověk důvěřuje a oddá se jí, může objevit a vyhnat strašáky z podvědomí.

Jájo, a co psychoterapie? Nepomohla by jako doplněk k lékům? Nezkoušelas?

Zefíre, užívám Neurol 13 let a tyhle stavy fakt neznám. Moji pavouci jsou vždycky reální, osminozí, chlupatí... Živočich, kterého se štítím...
Ale zkus se někdy podívat na pavouka pod mikroskopem. Tam je krásný, zejména oči, ty teda má... :-)
P.S. S léky včetně Neurolu to máme fakt každý jinak... Co Tvoje DPDR?

Kleo, mamču nepostrašíš. Horší něco zanedbat. Psychologové taky funfují přes pojišťovnu, tedy bez placení, jenom zjistit toho správného. Sociální fobie může být samostatná anebo se prolíná s panickou poruchou. Udělej s tím něco hned, odkladem jenom prodloužíš dobu budoucí léčby...

Deniso, frekvenci návštěv určí momentální stav. Když je psychika moc rozbouřená, tak minimálně jednou týdně, pro udržení se v kondici a psychohygienu stačí nepravidelně posedět a podebatit o tom, co bolí, trápí, omezuje život a jak s tím zatočit...

Nito, jako první pomoc by Tě měli psychiatr i psycholog vzít bez doporučení, které vždycky můžeš dotatečně přinést a třeba i od lékaře jiné specializace, nejen obvodního.

Hani, tož to máme stejný termín... jó, hormony

Marti, opožděně přeju k svátku. Zdraví, štěstí a láska ať se Tě drží jako klíště!

Ditko, jihovýchod to jsme my s Bárou, taky Deina. Napustíme lavór a snad to přežijeme. Ne nadarmo se této oblasti říká moravská Sahara... Teda tady není čerstvější vzduch ani ráno, už když otevřu oči a dveře, srazí mě tropické horko, fakt je někde u moře, jenže ten vánek a slanná vůně ve vzduchu chybí :( možná u vás v Olmiku jsou rána čerstvá..., i když pochybuju, úrodná Haná...

pajko,plně tě chápu po zažitcích s psychoterapií,moje první psychoterapeutka byla sice hodná,ale vždy zamykala místnost s ní a se mnou,a když jsem se dozvěděla ,že je na ženy už mě neviděla.To bylo před 20lety,pak nebyl nikdo a až asi před 11lety jsem si našla p.docenta skvělého a ten mi před 4 roky zemřel,a tak si říkám,kde hledat a koho.Jinak dnes děsný,at už to vedro jde do háje zeleného.Jsem hotová.Oli moc zdravím

Máte pravdu, že dost bojuju, ale na druhou stanu se mě ta mrška drží téměř celý život. Mám na vybranou, že budu živořit anebo se s ní porvu a užiju si života, kam až mě pustí nebo kam až si umíním dostat se. A myslím, že to funguje obecně tak, že když člověk bojuje a jde do terénu, tak zkrátka začne vítězit, situace a prostory absolvuje a přežije, začne si víc věřit, s každým opakováním se míň bojí, s každou atakou je potřeba nenechat se rozhodit a nevrátit úplně na dno, nelitovat se, ale najít důvod -počasí, tlka, pms, hormony, strs, trauma a uvědomit si, že záleží na mně, na mé touze a síle neztratir naději, zapomenout na každou nepříjemnost a brát ji jako směšnou epizodu, udělat si ze sebe legraci.
Jak jsem psala o dopoledni s dětmi, obě s dcerou jsme měly pms, jenom ona to ale zmínila, že je ho má a že ji vše strašně moc dojímá... a nevím ani, proč jsme nadhodily i téma umírání mého otce před 16 lety. Syn zmínil, že mu babička později líčila, jak se s ní loučil (umřel během noci na infarkt v téměř 79 letech) a mně to najednou přišlo strašně líto, že mi to mamka nikdy neřekla, stáhlo se mi hrdlo, slzy do očí, dcera taky, i když měla tehdy jen 8 let, má dědečka dodnes pod kůží jako člověka číslo jedna a tak jsme obě sáhly po papírovém kapesníku, seděly vedle sebe s papírem před očima a slzely a já jsem jen vzlykla: "sorry, mám taky premenstruák..." :-) a všichni 3 jsme se do toho začali smát. Syn suše prohlásil, že kdyby nás teď děda viděl, byl by rád, že máme naštěstí jeho smysl pro humor a já zase dodala, že babička taky. Tragikomedie. Efekt byl zvláštně očistný a uvolňující pro nás všechny.

Oli, k názoru na psychoterapii: myslím si, že může pomoci každému, i zdravým lidem. Někdy přemýšlím, že bych ji umožnila (mám zábrany napsat "nařídila"-nemám ráda musy) jako prevenci všem. Jenže u mě je to problém. Syn mě vždcky vyprovokuje svými dotazy a podněty přemýšlet na určitá témata a mně se pak spojují různé souvislosti a nakonec si uvědomím často něco právě až ve chvíli diskuse.
Nevzpomínám si, že by v našem městě byl v době mého dětství psycholog. Vlastně jsem uměla už jako 13-leté pojmenovat , čeho se bojím. U své dětské doktorky jsem řekla, že se bojím smrti, že umřu a nikdy nebudu. Utěšila mě tím, že kdoví co lidé vynaleznou, než zestárnu. Možná by jí to nějaké dítě spolklo, ale pochybuju. Na věc Makropulos nevěřím...
Můj první psycholog byl náhoda a nakonec jsme se do sebe zamilovali, takže psychoterapie se nekonala...
O tom, který mě posílal od 3 malých dětí na odvykací kůru do léčebny, jsem už psala a uvědomila si, že mi neřekl nic o úzkostech, jak s nimi pracovat, jak je potlačit, jak relaxovat. A ten poslední je pokládán za kapacitu, řekl mi pár mouder, ale léčit mě nechtěl. Buď jsem pro něj nebyla dost tvárná a taky byl velice vytížený anebo si uvědomoval, že po těch letech žádná zásadní změna nehrozí. Uvědomila jsem ale něco závažnějšího. Kdyby mě odmítl léčit kvůli vytíženosti (vím, že má pořád) a byl přesvědčen o nutnosti či prospěšnosti terapie, pak mi mohl navrhnout někoho jiného z branže. Jenže on to neudělal, dal mi hodinu, poradil a poslal do života. byla jsem tehdy sesypaný uzlíček nervů a ataky se dostavovaly denně. Stalo se to před 6 lety. Mám ještě jednu zkušenost. dcera chodila s psychologem, chlapcem, ketrý už měl praxi na soukromé klinice. Přede 2 lety jsem je vezla na 5 km vzdálené nadráží. Bylo letní,dusné, horké a šedivé nedelní odpoledne. Začala jsem z té šedi panikařit, klasická agorafobická ataka. Rozplakala jsem se za volantem, ale dovezla je na to nádraží a čekala mě cesta zpět. Dcera reagovala normálně, klidně a rozhodně prohlásila, ať přítel odjede, že se se mnou vrátí a přijede za ním později. Já jsem zase rozhodně umíněně a uplakaně prohlásila, že to musím zvládnout sama a už cestou domů mi bylo výrazně líp. Její přítel neragoval naprosto nijak. Připadalo mi to i přes mé nereálno podivné, proč praktik je tak strašně nezúčastněný, očekávala bych odbornou pomoc, reakci, radu... Nic. S odstupem mi dcera řekla, že to jen později okomentoval jako hysterii.
No tak mi teď řekněte, jak mám a proč mám někam chodit, když mám tyhle zkušenosti a vždycky jsem si nakonec musela pomoci sama. V dobře napsané odborné knize můžu najít víc návodů a vybrat si pro sebe na míru... Musím říct, že zejména Praškovy, ale nejen jeho rady mi hodně pomohly...
Omlouvám se, nešlo to stručněji a nepsala jsem to proto, abych to ze sebe dostala, ale možná i pro některé z vás tam problikne světýlko naděje, které tu všichni hledáme a potřebujeme. A úplně na závěr: nezavrhuju psychoterapii ani se jí nezříkám. naopak věřím, že možná mi protne cestu někdo, kdo se jím stane, ale nejsem schopná v tom být aktivní a vyjít ho hledat. Otevřená terapii však jsem...

Ahoj, Dituš taky jsem to četla a zase jsem se dokonale nasr..., toho člověka potkat, tak mu udělam minimálně to samý.
Já měla ted dvě dvanáctihodinové směny, a řeknu vám, bejt zavřená v kanclu, kde nejde klimatizace, větrák tak jako stávkuje a je tam 33stupnů...katastrofa:-( No musíme přežít.
Evinko pošli pak určitě fotky, mě se teď vdávala spolužačka ze střední, 3 roky jsme spolu seděli, a když jsem jí videla ve svatebním, tak se mi chtělo úplně budet:-) a to když jezdim s kapelou na cizí svatby zpívat, tak mi to nevadí:-)
Ježiš jsem se rozepsala:_)
Marti vše nejlepší k svátku, at se ti daří a Pepka dá pokoj
Nito doporučení chce jak který doktor. Nejlepší je si je obvolat,nebo tam zajít a zjistit si to, i jeslti treba má smlouvu s tvou pojištovnou nebo ne.
Mejte se krásně, ted se tady občas objevím.

ted jsem tohle dočetla,nepochopím--

Jako o bezcitné zrůdě mluví lidé ve Skašově na Plzeňsku o člověku, který nechal u silnice poblíž obce uvázanou psí rodinku.V horku a bez vody se tam zvířata trápila zřejmě několik dní.

..ježíš,zvládlY...my holky:-)))

taky celý den zu Hause:-)...
Dala jsem si akorat ted zas před hodinou frapé a zmrzku s Julinkou cestou na rychlý drobný nákup a málem jsme zdechly-beton a panel sálááááá.Doma frčí ventilátorekk ,ale jen jeden:-(.Víc nemáme.Zvažuju přikoupit i k dceři do pokojíku na noční pobyt.
Měruňky:mám cca 20 sklenic mnou zavařených a pár od mého táty z našich měruní:-).Marmelád cca 12 střednách sklenic.V neděli úžasná načechraná bublanina taktéž z meruní.ještě mám na stromě tmavý višně,ale stran peckování se mi do džemíku nechce,ale zas je takdobrej...no uvidím,ted teda mám na kuchyň averzi.Představa peckování a pocákání všeho kolem a zavařování..brrr.Dnes jsme zvládli s holkama jen špenát s bram a volským okem.
Jinak k naším potížím:v cukrárně jsem byla jen 1O min a v Albertu tak 2O,ale jsme nesvá a stísněná až ztuhlá,jen podvědomě cítím chtění vypadnout.tfujky...

Zvažuju se nechat mužem s holkama hodit ráno za čerstvejšího vzduchu na skok na zahradu a pa do oběda domů do žaluzií a k ventilátoru.Nějak v těch horkých dnech mám starost o rajský a cýnie a vinnou révu-máte někdo s ní zkušenosti,jak je to se zalíváním,asi moc není náročná ,když i v těch suchých časech má hrozny.
jdu koupat....stavím se:-)

- "V úterý stále ještě očekáváme teploty od 33 do 37 stupňů. Na horách pak kolem 28," varoval před vedry Jan Horák z Meteopresssu. Zároveň dodal, že polojasno odpoledne vystřídá přechodně až oblačno. "Na západě Čech se začne ochlazovat a v Krušných horách očekáváme přeháňky i možné bouřky," doplnil meteorolog.

Podle něj je ozónová vrstva nad republikou stále tenčí, než normálně, proto by si lidé měli stále dávat pozor na zvýšené ultrafialové záření.

Ve středu bude v Čechách od 27 do 31 stupňů. Na Moravě a jihu až jihovýchodě republiky bude stále do 35 stupňů Celsia.
Studená fronta přinese přeháňky a bouřky

S přicházející studenou frontou se přeháňky a bouřky rozšíří po celé republice a teploty se dostanou pod hranici třiceti stupňů. Deště a případné bouřky budou intenzivnější, ale krupobití zatím nehrozí.

Ve čtvrtek a pátek by rtuť teploměrů v Čechách už neměly překročit třicítky. Jen Moravané můžou čekat, že jim tropické teploty vydrží až do soboty. V neděli by už rtuť teploměrů po celé republice neměla překonat hodnotu 25 stupňů. "Rozšíří se k nám oblast nižšího tlaku vzduchu, proto by příští týden měl být oblačný a deštivý," uzavřel Horák.

ahoj holky, tady je děsně, snad ještě hůř než včera. Jsem unavená, jakobych lámala kámen, v práci máme klimatizaci, venku a doma vedro a dusno, tak to dává organizmu zabrat, jsem zabedněná v ložnici, žaluzie zatažené, ale je tu nedýchatelno, už se těším, až se aspoň v noci malinko ochladí.Ataka od soboty nebyla, ale několikrát náběh, tak jsem to uťala hned v začátku Lexaurinem, ale štve mě to, mám před dovolenou, snad to tam nebude se mnou mávat. Na psychiatrii lidí jako much, všichni bez objednání, tzn. že je špatně asi všem. Já jsem byla objednaná, tak mě Dr.vzala první, ale jak říkám, napsala prášky a hotovo. Ani jsem víc nečekala, musím se s tím prát dál. Ještě před odjezdem na dovču jsem si zaplatila na pět dní léčebný program v lázních v Lednici, chtěla jsem lymfodrenáže, ale kvůli varixům mi je rozmluvili, tak tam mám nějaké levandulové koupele, masáže, plavání a reflexní masáže chodidel. Od zítřka budu jezdit obden, vždy po 18. hodině večer.Džem z meruněk mám hotový, taky z ostružin a zavařené okurky - tím jsem pro letošek se zavářením skončila.Kompoty u nás nejdou, vždycky po třech letech skončily v kompostu.Hypnózu bych nepodstoupila, hrozně se toho bojím, vadí mi jakýkoliv stav, kdy nemám něco pod kontrolou - i narkóza mě hrozně znervózňuje, je to pro mě největší problém při jakémkoliv zákroku.
Kdybyste viděli naše "holky" jorkšírky, jak tady leží rozplácnuté ve dle mě, nožičky natažené dozadu, chudinky, asi je jim taky horko, to jsem je odpoledne namáčela v bazénku (a to jsem ještě nedošla tak daleko, jako náš děda - ten namáčí hadry do studené vody a obaluje jim nožičky, aby je zchladil a na dvoře kolem vlaštovčího hnízda stříká hadicí studenou vodu, aby to vylíhnutým mláďatům trochu ochladil, protože prý vidí jen ty otevřené zobáčky, jak lapají po dechu).Jediná naše kočka si libuje, válí se na zádech po teplém betonu na dvoře všema čtyřma nahoru a rozkošnicky se protahuje. Tak jo, zatím pa.