Reklama

Panická porucha PP7

Lena (St, 18. 7. 2007 - 19:07)

Ahoj vsichni. Mam ted jednu starost a nevim si rady. Dcera 18 let by chtela jet s pritelem na dovolenou do Chorvatska. Na jednu starnu bych ji to rada doprala, ale na druhou stranu si nedovedu predstavit ze pojedou autem takovou dalku, nebudu ji mit pod dohledem a bude strasne daleko. Co kdyz se neco stane? jestli nakonec pojede, tak nevim,jak to tady zvladnu. Uz ted nemuzu spat,porad na to myslim,mam hroznej strach. co si o tom myslite? Zas katastroficky scenare...to je hruza

Hanka (St, 18. 7. 2007 - 19:07)

Pajko tak koukám,že se povaříme,já myslela,že bude dnes líp a tedy ted nic moc,co u vás

Pajka (St, 18. 7. 2007 - 19:07)

Baruš, já vím, že víš, že už tu brožutu asi umíš zpaměti :( Mám dva druhy atak, ty bleskovky z čistého nebe, to se strašně leknu, vyskočím nebo se rozběhnu, udělám prudký zděšený pohyb a jak se leknu, tak jakobych ji setřásla... no a pak ty ostatní se pomalu rozbíhají, bývají dlouhé, ale tam už člověk právě cítí blížící se problém, tak může sáhnout rychle po léku a metodách, které působí. Každý máme jinak nejen terapii, ale příznaky a průběh problémů Ty nevíš, co je agorafobie, v tom máš obrovské plus ani nevíš, jak ta otravuje i omezuje život. Rozhodně zvládáš už ataky sama bez vyhledávání lékařské pomoci, to vnímám jako veliký pokrok. A když bude potřeba, smskuj, volej, cokoliv...jsem tu.

Valentýno, no že se někdy ukážeš !!! :-) Hrabe nám z počasí asi všem... Co kila, nekonal se jojo efekt? Vydrželas nebo ještě hubneš?

Pajka (St, 18. 7. 2007 - 19:07)

Kočičko, já jsem to měla tak, jako bych měla rozpůlené celé tělo, ale nejsilněji jsem tu asymetrii cítila na pravé polovině těla a vnímala ji na ruce a noze, ale i taky na pravé polovině hlavy. Je zvláštní, že dodnes mám bolestivé všechny klouby na pravé časti těla, od kolena po rameno, i křeč dostanu vždy jen do pravé nohy, o levé polovině nevím... Ale odlišné vnímání nespojuji s bolestí, každopádně mě to vždycky znervózňovalo, jenom jsem si byla vždy jista, že je to psychického rázu a možná paradoxně nebylo a není..., nepátrám. Husí kůže může souviset s úzkostí, ale tak s krevním oběhem, když tak o tom teď přemýšlím... Trochu to věkem ustoupilo anebo jsem si zvykla.

Valentýna (St, 18. 7. 2007 - 19:07)

Ahoj všichni.Přišla jsem Vás pozdravit.Nějak se sem ted nedostanu.Jak zvládáte ty vedra?Já nic moc,ale bojuju statečně:-)Hrabe mi vesele.

Hanka (St, 18. 7. 2007 - 16:07)

Lily přesně tak,to já už bych se musela jít zahrabat,holky rozhodla jsem se najít psychoterapeunta,protože musím nějak ven,ale nehledě na ceny ,které si berou,našla jsem jednoho 700.kč na hodinu,dělá pouze 2hodinovky 1x týdně,tak to tedy hahaha.Druhý 300,za 30minut ale má plno,no tak nevím jak hledat a kde.Pane skoro mi připadá páni doktoři prominou moje agorafobie dobrý výdělek.

olga (St, 18. 7. 2007 - 16:07)

Pajko, bezva fígl, už to mám taky otevřený dvakrát, člověk se pořád učí."Zemřel, když byl ještě živ", jak výstižné, to si budu pamatovat. A jak je bezva, když člověk pomalu objevuje ztracený svět.
Martino, vařit ve 30 stupních bych nemohla, jak bylo ty tři dny okolo 35, vstávala jsem za tmy ve čtyři a vařila při všech otevřených oknech. Jen včera jsem přes den zavařovala ty meruňky. Ta tvoje maminka je obdivuhodná, co v těch vedrech dokáže.
Lily, myslíš, že ti v léčebně budou AD měnit? Ale neboj, budeš pod tím nejlepším dohledem, tak kdyby něco, pomoc je při ruce.
Koukala jsem před chvilkou na teletext, kolik je kde stupňů a přála jsem si být u vás ve Varech, sladkých dvacet, to je moje teplota, při té funguju.A myslím si, že u spousty z nás je pes zakopaný v dětství...
Bářiny stavy chápu, známe je všechny, jenomže mě kolikrát strach zahltí natolik, že nejsem schopná ani vstát, natož vylézt do patra a sednout k počítači nebo si nasadit brejle a ťukat SMS, stejně nemám komu, syna bych obtěžovala a ségra, ač zlaté sluníčko, by mi nemohla nijak pomoci.Na to je člověk sám.
Hani, ale dneska už je snad líp i u vás v Brandýse? Tady teď svítí sluníčko, ale je příjemných 26 ve stínu a trochu pofukuje, takže nejhůř je na tom fakt Morava. Co tobě, už se trochu ulevilo?
Pajko, taky jsem přikryla teploměr hadrem, když včera ukazoval 49 a je jenom do 50.
Ožili i všichni sousedi, vylezli na zahrádky a někdo teď řeže na cirkulárce.

Jana (St, 18. 7. 2007 - 16:07)

Dobrý den,bere nekdo lexaurín? Vím že je návykový a snažím se ho proto omezit ,ale tak 2krát do týdne mi to vždycky vyjde,že bez něj nemůžu usnout.Nevím jak to bude dnes ... srdce mi od rána letí a babka mi malou koupe v ledové vodě,aby se osvěžila.

Pajka (St, 18. 7. 2007 - 16:07)

Lily, tak si myslím, žes právě pojmenovala, co Tě na tom pobytu děsí nejvíc: to, že všem pomohl a Tobě nepomůže, tedy že Ti už není pomoci. Mohla by ses na to podívat, prosím, ještě z jiného úhlu? V psychologii i psychiatrii vždycky bylo a je spousta směrů a škol. Kam se jdeš léčit, je terapie postavena na kognitivně behaviorální metodě. Opravdu na tebe nemusí zabrat a neznamená to naprosto žádnou tragédii, protože jsou ještě jiné směry, tj.metody terapie. Např. psychoanalýza. Pro ni bys byla vhodný objekt se svými traumaty z dětství... Zkus se zbavit křeče, která Tě svazuje a strachu, který máš z toho, že úspěch nebude zaznamenán, tudíž jsi exot, jak napsalas... Prostě uvidíme. Když se nepodaří jedna, pomohla by jiná. Budeš hledat tak dlouho, až najdeš, všichni jednou najdou. Myslíš si, že sílu na to nemáš, ale máš. Dokážeš si udělat radost bazénem, sestra Tě má velice ráda a to není málo a jsi natolik fit, že i tu svatbu pěkně zvládneš a já doufám, že si ji i užiješ :-) Hlavu vzhůru, nestav to do pozice buď anebo jsem beznadějný případ, nejsi!!!

Hanka (St, 18. 7. 2007 - 16:07)

Holky tak tedy na uklízení to není,to fakt ne,vypadalo to tu v Brandýse na buřinu a nic,ale už je na čase ,aby tohle užasné vedro skončilo,Praha byla a je rozpálená nechutně,vzduch děsný i tady a pro astmatika ,alergika fakt supr.Oli jak je?Pajko u vás musí být děsně,mám kamošku v Opavě a prý běs.V tomhle nám být dobře nemůže i kdyby nevím co,tak já si jdu dýchnout,funím jako našinka

bára (St, 18. 7. 2007 - 15:07)

Pajko, já tohle všecko vím, teorii mám v malíčku, jak to pořád čtu dokola, a měla bych mít v malíčku i praxi už za tu dobu. Dobře vím, že pro PP je typické, že přichází jako blesk z čistého nebe, při atace se to snažím si pořád opakovat, ale když už to pak trvá tak dlouho a já jsem vyčerpaná, tak už ten strach vítězí nad rozumem. Však víš, že když mám možnost, při atace okamžitě sedám k PC a píšu na doktorku, abych se zaměstnala, snad to i trošku pomáhá, ale přichází to v takových vlnách, vždycky mám pocit, že už se to lepší, tep se zpomalí, a najednou znovu mě poleje horkost, srdíčko se rozletí jako zběsilé, začnu se dusit

kocicka (St, 18. 7. 2007 - 15:07)

Jééé, Pajko, tak jsi to byla ty, myslela jsem si to;-)

Já mám pořád pocit, že o levé ruce a noze nějak "vím", jen nedokážu popsat, jestli jsou slabší nebo mám pocit, že tuhnou - neurologicky se nic nenašlo. Jsou jakoby dříve unavené, ale nikdy mě to neomezilo v pohybu ani v čití (necitlivost a tak.), ale snadno si levou ruku a nohu přeležim nebo odkrvim - hned mě brní, ale při změně polohy se to ok. Často mi na levé ruce a levé noze skáče "husí kůže". Už jsem z toho nešťastná a pořád mám hrůzu z nějaké RS nebo ALS :-((( Cítila jsi to podobně?

Lily: (St, 18. 7. 2007 - 15:07)

Ahoj všem,

tak už Vám je určitě lépe, u nás ve Varech pršeo už ráno a je pod mrakem a ochladilo se, takže co mne se týče, tak si novej bazén nevyzkoušim, přesně takhle jsem to měla i s předešlými 2 byzény, jeden jsem rozbalila až další rok. Ale Vám se hlavně ulevilo a to je daleko více třeba:-)))

Já do té Prahy nejedu s nějakým velkým očekáváním, aspoň doufám, že podvědomě to není jinak. Naopak se hodně bojim, že mi to nepomůže a já si budu připadat jako úplný exot a případ a že to nebudu umět vstřebat. Nechci to brát jako dovolenou, která mě bude stát 9000,- jen pobyt a další náklady cesty a podobně. Bojím se změny léků, protože na nevhodných a v začátcích jsem si užila dost, takže se bojím, abych nezklouzla ještě hlouběji.Četla jsem tu diskusi o PCP na 23 nic dobrého na 19 ano, až na 1 příspěvek.

Závidím těm, kdo nasadí a jsou v pohodě, já většinou odpadla, ale snad přechod z AD na jiná, nebude tak nepříjemný, v podstatě si myslím, že u mne stejně i jak mi bylo řečeno AD až tolik nezmůžou.
Když jsem nad tím tak přemýšlela, proč jednim rychle pomůžou a jiným ne, tak mi připadá, že je jakoby dva druhy PP, čistá, jak psala xxx a pak s derealizacema a náběhem na agorku. U té čisté udělají hodně AD i vyléčení, u té druhé se bohužel musí bojovat, aby se ta hlava přeprogramovala a AD jsou fakt jen ta berlička.

Dnes jsem byla u psycholožky, vracela se k dětství, asi pochopila, že tam je zakopaný pes, mluvily jsme o taťkově úmrtí, tak jsem si zase poplakala. Aspoň, že mi to jde. I když nevím proč, jde mi to lépe před druhými, než když to potřebuji a jsem sama. Jsem ráda ale i za to, protože 2 roky jsem s tím měla velké potíže.Hrozný, bylo to fakt tak nepříjemný. Do teď mi to nejde úplně jak bych to potřebovala.

Marti: únavový syndrom, to je hodně ošklivá nemoc, pamatuji si, jak se o této nemoci začlo mluvit poprvé, muselo to být taky něco, než ti lidé někoho přesědčili, že jsou pořád unavení. A Ty jsi na tom teď jak? Sama jsi si pomohla, ale máš toho dost, co tak píšeš, doufám, že už je Ti lépe a z toho co jsem četla jako poslední příspěvek se zdá,že ano:-) Šaty jsem si jen zkusila.

Já Vám ještě nenapsala, že my máme v sobotu také svatbu. Vdává se má sestra teď v sobotu 21.7., jdu jí za svědka:-) Nepsala jsem to proto, že mne mrzelo, když mi řekla, že čeká miminko a že se budou brát, že mi nebylo dobře a hned mne napadlo, že se mi nepodařilo se do té doby uzdravit a že si to užeju za tou svou stěnou, takže jinak. Pak když mi bylo lépe, tak jsem se jako překvapení dozvěděla, že si mne vybrala za svědka. Řekla to moc hezky, že si vybrala člověka, za kterým bude moci jít, když se jí bude hroutit manželství. Je to pro mne velká čest. Dnes máme hezký vztah, jako děti to bylo ošklivý i přesto, že jsme zažily stejné hrůzy, byla ke mne bohužel docela dost panovačná a já takovej bojící se truhlík v dospělosti se mi sama za to omluvila, jaká na mne byla, ale tímhle mi ukázala, co pro ni znamenám. Tak se těším a bojím zároveň asi jako Evikrk.Musím ještě dnes jet koupit si něco na sebe. tak teď budu končit a ještě napíšu.

Mějte se hezky.Zatím ahoj

Lily: (St, 18. 7. 2007 - 15:07)

Ahoj všem,

tak už Vám je určitě lépe, u nás ve Varech pršeo už ráno a je pod mrakem a ochladilo se, takže co mne se týče, tak si novej bazén nevyzkoušim, přesně takhle jsem to měla i s předešlými 2 byzény, jeden jsem rozbalila až další rok. Ale Vám se hlavně ulevilo a to je daleko více třeba:-)))

Já do té Prahy nejedu s nějakým velkým očekáváním, aspoň doufám, že podvědomě to není jinak. Naopak se hodně bojim, že mi to nepomůže a já si budu připadat jako úplný exot a případ a že to nebudu umět vstřebat. Nechci to brát jako dovolenou, která mě bude stát 9000,- jen pobyt a další náklady cesty a podobně. Bojím se změny léků, protože na nevhodných a v začátcích jsem si užila dost, takže se bojím, abych nezklouzla ještě hlouběji.Četla jsem tu diskusi o PCP na 23 nic dobrého na 19 ano, až na 1 příspěvek.

Závidím těm, kdo nasadí a jsou v pohodě, já většinou odpadla, ale snad přechod z AD na jiná, nebude tak nepříjemný, v podstatě si myslím, že u mne stejně i jak mi bylo řečeno AD až tolik nezmůžou.
Když jsem nad tím tak přemýšlela, proč jednim rychle pomůžou a jiným ne, tak mi připadá, že je jakoby dva druhy PP, čistá, jak psala xxx a pak s derealizacema a náběhem na agorku. U té čisté udělají hodně AD i vyléčení, u té druhé se bohužel musí bojovat, aby se ta hlava přeprogramovala a AD jsou fakt jen ta berlička.

Dnes jsem byla u psycholožky, vracela se k dětství, asi pochopila, že tam je zakopaný pes, mluvily jsme o taťkově úmrtí, tak jsem si zase poplakala. Aspoň, že mi to jde. I když nevím proč, jde mi to lépe před druhými, než když to potřebuji a jsem sama. Jsem ráda ale i za to, protože 2 roky jsem s tím měla velké potíže.Hrozný, bylo to fakt tak nepříjemný. Do teď mi to nejde úplně jak bych to potřebovala.

Marti: únavový syndrom, to je hodně ošklivá nemoc, pamatuji si, jak se o této nemoci začlo mluvit poprvé, muselo to být taky něco, než ti lidé někoho přesědčili, že jsou pořád unavení. A Ty jsi na tom teď jak? Sama jsi si pomohla, ale máš toho dost, co tak píšeš, doufám, že už je Ti lépe a z toho co jsem četla jako poslední příspěvek se zdá,že ano:-) Šaty jsem si jen zkusila.

Já Vám ještě nenapsala, že my máme v sobotu také svatbu. Vdává se má sestra teď v sobotu 21.7., jdu jí za svědka:-) Nepsala jsem to proto, že mne mrzelo, když mi řekla, že čeká miminko a že se budou brát, že mi nebylo dobře a hned mne napadlo, že se mi nepodařilo se do té doby uzdravit a že si to užeju za tou svou stěnou, takže jinak. Pak když mi bylo lépe, tak jsem se jako překvapení dozvěděla, že si mne vybrala za svědka. Řekla to moc hezky, že si vybrala člověka, za kterým bude moci jít, když se jí bude hroutit manželství. Je to pro mne velká čest. Dnes máme hezký vztah, jako děti to bylo ošklivý i přesto, že jsme zažily stejné hrůzy, byla ke mne bohužel docela dost panovačná a já takovej bojící se truhlík v dospělosti se mi sama za to omluvila, jaká na mne byla, ale tímhle mi ukázala, co pro ni znamenám. Tak se těším a bojím zároveň asi jako Evikrk.Musím ještě dnes jet koupit si něco na sebe. tak teď budu končit a ještě napíšu.

Mějte se hezky.Zatím ahoj

Pajka (St, 18. 7. 2007 - 14:07)

Kočičko, nevím, jestli jsem Ti tehdy odepisovala, ale rozdílné pocity mě trápívaly hodně často a bylo to velice protivné. Viděla jsem před pár lety dokument o panické poruše, kde odlišné čití pravé a levé poloviny těla uváděli jako jeden z možných příznaků. Kdyby mě někdo chtěl vnutit asymetrické oblečení, asi bych vyletěla nejen z něj, ale přímo z kůže. :-) Mně je špatně už jenom když se na někoho podívám a chybí na šatech jeden rukáv, nebo má šaty upevněny pouze na jednom rameni.
Tak se klidně ptej...

Marti, tady je snad dnes nejhůř. Možná je to tím, že horko trvá už třetí den, ale fakt síla, 36 C, na slunci prý kolega naměřil včera doma 70 C, ale my jsme se dostali k 50 C, teploměr pak raději schovali, protože právě 50 byla horní hranice a nechtěli pokoušet, co vydrží, byl v hodinách a i ty evidentně úpěly...

Martina (St, 18. 7. 2007 - 13:07)

Vařím a mám v domě rekordních 30 st. C a syn má stále v podkroví v pokoji 32 st. C!

Zatím mně je jak tak ok, ale asi se půjdu zase osprchovat. Všechny pozdravuji z rozpálené jižní Moravy! Moje matka teď v hicu čekala půl hod., až přiveze prodejce levnější brambory. Už jsem jí volala, kde je, když šla jen do masny - mobil měla ale zase doma - jen dělá starosti. Ráno vyjela na kole do sousedního města a přijela v pekle horka v 10.30 hod. No, není šílená? Musím jen mlčet, že přidělává starosti, protože nemám sil na hádku.

Hanka (St, 18. 7. 2007 - 12:07)

Lily ty to zvládneš,odkud jsi,když ti to doporučil doktor,tak ví proč,je těch lidí strašně moc,ale podle mě ,jdi tam s tím,že to bude ok,jedna paní o tom napsala,že jako dovolená to bylo dobrý,tak to ber pozitivně a bud ráda,že nemáš agorku,kdy psychiatr říká,no víte já nevím,ono to pro vás tohle asi nebude jako mně.Hm?To si pak říkáš aha tak to už jsem nepoužitelná uplně.

kočička (St, 18. 7. 2007 - 12:07)

Dobrý den!

Už jsem k vám jednou psala a hezky jste mi poradili. Jednalo se o to, že cítím levou ruku a levou nohu slabší. Byla jsem na podrobném vyšetření neuro atd. a nic se nenašlo. Prý nervy! Někdo z vás mi psal, že to měl také. Nepamatujete si kdo? Ráda bych se ohledně toho ještě na něco zeptala. Děkuju moc a pohodový den!

Pajka (St, 18. 7. 2007 - 12:07)

Marti, musela jsi jít znovu přečíst, co jsem Báře napsala :-)bylo toho včera nějak moc, ale nevzala bych z toho nic zpět :-) A promiň, že jsem na Tebe zapomněla, že jsi taky JV Moravy a ještě k tomu u řeky Moravy :-) Na fotku se těším, ale já trpělivě počkám...

Oli, vidíš, jak je vše relativní. Mně ten Tvůj popis toho, co Tě čeká za činnosti, až po to usazení se u vyhřátých kamen, připadl velice idylický a Ty napíšeš fuj tajbl a je po idylce :-) Tož představ si hezky uspořadáne sklenice v policích, zelí ve škopku... není to nádhera? :-)

Evi, taky se o Tebe bojím, abys to nepřehnala. Teď jsi ve fází akce, snaž se, aby po akci, nepřišla negativní reakce, ale jen radostná úleva, jak jsi vše hezky zvládla. Vychutnej si, že jsi svatební mamka a vykašli se na perfekcionalismus. Když něco neklapne, bude aspoň na co vzpomínat, třeba že chybělo 5 párků a jiné srandůvky :)

Lily, hezky Ti radí Martina. Nemusíš jít do léčebny plna radostného očekávání, ale s nadějí a bez pochybností, že Ti ublíží. Ublíží Ti jenom, když to PP dovolíš... Moc Ti přeju, aby pomohla, jen se tomu neboj otevřít a důvěřovat...Pozitivní efekt nemůžeš očekávat hned první dny! Jdeš na špičkové pracoviště, které mnohé zoufalce uzdravilo...

nika (St, 18. 7. 2007 - 12:07)

plzen hlásí úžasnej slejvák:-)) konečně

Reklama

Přidat komentář