Panická porucha PP7

Zensky prosim poradte my...zjistila jsem,ze jsem tehotna..vubec nevim jestli se to da zvladnout s PP a AD,nevim co mam delat...Zažili jste nekdo neco podobnyho...budu moc rada za kazdou radu

Míšo, ty nikdy nezklameš, psát ráno ve čtvrt na čtyři, kdy já už pomalu vstávám, holka, kdy ty chodíš spát a od kdy ráno funguješ?
Leno, rozumím ti. Pajka to napsala dobře.
Je to v nás. Je to asi týden, kdy Pajka popisovala, jak její syn cestuje po celém světě a že ho čeká, tuším Brazílie, tak jsem si to tak četla a tiše se styděla a říkala si, babo vidíš, jak se s tím dovedou jiní vypořádat a ty strachy blbneš, ať ti dospělý chlap 31 let jede kamkoliv autem.
Leze to ze mne jak z chlupatý deky, co, ale já se taky těch katastrofických scénářů nedokážu zbavit a kamkoliv syn jede, strachy očekávám , že se "něco"stane. Nikdy jsem mu ale nic nazakazovala, od 16 let jezdil na několik dní na vandry, od 19 let dělá ten historický šerm a to je v podstatě pryč každý víkend v létě. Vždycky než odjede, tak mi říká "mami, nech toho, z tebe ten strach úplně čiší a přenáší se na mě", tak ho zase nechci nervovat, zamknu to v sobě a potom se bojím celou dobu, než dá o sobě vědět. Říkám si, že ten můj strach je i zčásti sobecký, protože kdyby se něco stalo, ještě bych se o všechny záležitosti "venku" se svou agorou nedokázala postarat. Jinak sama si pamatuju, že v 18 letech jsem sama jela vlakem do Švýcarska, v noci jsem musela přejíždět ve Vídni na jiné nádraží a další přestup jsem měla v Zurichu, a nic to se mnou nedělalo a rodiče o mě strach neměli.
Leno, ať jedou, a ty to zkus vydržet.
Je dobré mít někoho okolo, aby člověk nebyl na ty myšlenky sám.
Martino, je krásné mít víru a věřit, že motlitby pomohou, a ráda bych věřila, že stačí poprosit o ochranu dítěte, někdy to dělám také....
Hanko, už je u Vás dneska líp? Já zase od pěti vařím a větrám, ale má být jenom třicet, tak to už nebude tak strašný. Zase jsem spala pod mokrým prostěradlem a s ventilátorkem, v noci bylo horko.
Holky z Moravy, vydržte, u vás je ještě pořád peklo.

Ahoj.
Tak jsem se vrátila ze Seče. Jediné pozitivní na tom bylo, že jsem dokázala odjet a vydržet tam. Jinak jsem byla naprosto nemožná. V porovnání s kamarádkou mám asi jen polovinu energie. Dokázala jsem jen ležet ve stínu a občas si zaplavat. Kamarádka by plavala pořád a ještě si házala míčem na sluníčku. Jeden den navrhovala výlet na kolách a druhý den diskotéku. Odmítla jsem oboje, protože jsem byla strašně unavená. Ona ví o mých problémech a tvářila se, že ji to nevadí. Ale já jsem se cítila fakt trapně.
Zase musím přemýšlet o vztahu s mužem. Bavilo by někoho být s tak neaktivní holkou?
Má takový neplnohodnotný život smysl?

Honzo zajdi si k psychiatrovi,pokud je potřebuješ napíše ti je ,AD nejsou lentilky.

Hledám lékaře, který by mi předepsal a prodal některé léky, jedná se zejména o antidepresiva. Můj email je n.pet"centrum.cz

Martino diky, vyzkousim to. Jinak je mne dnes nejak divne, od rana se mne mota a poboliva hlava.

Leno,
když už má za sebou cesty tak daleko, to bych dceru riskla s ním pustit. Proti strachu mně pomáhají modlitby - prostě se pomodlím, pošlu v myšlenkách dotyčnému ochranu a už na strach o něj raději nemyslím nebo ho ještě přivolám. Pokud se nemodlíš, stačí když si jen odříkáš, že prosíš o ochranu dcery a hotovo :)

Martino,ten pritel je ridic asi dobry, ma hodne najezdeno-Italie, Portugalsko (je mu 28 let), ale i tak. Nikdy nevis koho na ceste potkas,ale to by asi opravdu clovek nemoh vystrcit nos z domu..Tak se porad uklidnuju, ale ten strach je velkej. Snad bude vse OK.Ted zrovna havaroval nakej autobus na ceste myslim z Recka.Je to tezky...

Leno,
já jsem plašák jako Ty. I když chápu, co tu ostatní napsaly o osamostatnění, tak je něco jiného pustit sotva dospělé dítě s cestovkou a něco úplně jiného s klukem, který má kdoví jaké řidičské zkušenosti. Ať si jedou z cestovkou a ne sami, jim navrhni. Kámoška se teď z Ch. vrátila a vím, jaké jsou tam serpentiny na cestách u skal a ty propasti také. Její kamarádka z toho strachu měla migrénu a to je zdatná řidička. Nestraším, jen píšu holou zkutečnost - není to jen o rovné dálnici. No a loni do kamarádky tam drcl na úzké cestě neopatrný řidič. Každá mince má dvě strany, i když i autobusem člověk nikdy neví. Ale pro mě by to bylo jako matku mnohem přijatelnější. Ch. nejsou Krkonoše či Jeseníky v ČR, ale je to přece kus štreky.

Leno zvládneš neboj
,jako já

predchozi prispevek je muj:)))

Diky ze reakce,musim to nejak zvladnout. S dcerou jsme o tom mluvili, budeme v kontaktu. Mam strach z ty cesty, byla bych radsi kdyby leteli...ja osobne bych ale do letadla nesedla ani nahodou,ten pocit, ze nemuzu vystoupit....

A koukam, že Pajka už ti Leno poradila, Pajko napsalas to moc krásně:-)

Ahoj Niko:-)
Jak se vede?

Hani já jsem taky astmatik, alergik,a jen díky tomu, že jsem už byla letos u moře tohle vedro zvládám. Nechodíte třeba do solné jeskyně? mě to na astma strašně pomáhá.A je to bezvadná relaxace.
Leno chápu tvoji starost, ale myslím, že se třeba můžete domluvit, že si každý den napíšete, nebo alespon prozvoníte, abys věděla, že je v pořádku. Cokoli stát se jí může i tady, ale chápu, že představa tý dlouhý cesty dělá větší starosti.Jsem o něco málo starší než tvá dcera, a kdyby se to týkalo mě, tak bych určitě chápala tvůj strach a obavy,snažila se tě uklidnit. Tak jako tak ta situace nastane, že bude někam chtít.
Valentýno ahoooj

Pajko diky.Ja vim, presne tohle je muj problem, ze vzdycky myslim jen na to nejhorsi, ale nemuzu si pomoc.Z tech predstav,co se mne rodej v hlave,mne je vzdycky nanic.Nechci tak myslet,ale nejde to.Vim, ze si to tam uzije,preju ji to,ale mam strach...proste musim to nejak prezit, ale bude to kruty...

Pajko já myslím,že člověku s PP je dobře ,když má dost práce,trochu radosti a pak si váží každé chvíle ,kdy je mu trochu lépe.Ale upřímně,já se ve vedrech cítím opravdu hůř.
Leno moje dcery lítají každý rok někam,velká s malou,nyní 27 a 12,tak asi od 8let ta mladší,a já věřím v osud,jednak rok nikam neletěla,a to léto dostala těžkou mononukleozu-nemocnice,přišla domů a měla 5týdnů neštovice.Takže to řeším tak ,že vletím do naší cestovky a maximálně do 2 dnů odlet,vloni byla na Krétě je vysmátá,a celý rok má po 14dnech u moře astma lepší.Autem by jet nemohla,dělá se jí špatně při dlouhých cestách.Takže neboj,ona bude štastná a ty to zvládneš jako to zvládám já.

Pajko ahoj,moc ráda Tě "vidím:-)"
jojo efekt se nekonal,váhu si pořád držím,dokonce jsem shodila ještě další kilo.Od září začne další kurz,tak uvažuju,že se zase přihlásím.Fakt mě to bavilo a odvádělo pozornost od pepin,apod.
Hodně tam šlo i o psychologii.Fakt bych to doporučila všem,co mají problém s váhou.
Leno:ty mi mluvíš z duše.Mám uplně stejný pocity,co se týče dětí.Jsem chodící černá kronika,a musím se strašně přemáhat,abych je pustila z dohledu.Pajka má ve všem pravdu.Její rady se beru též k srdci.

Hanko, tady pořád ani známka ochlazení, už mám za sebou 3 studené sprchy a schnu cestou z koupelny bez utírání... ALe když je zataženo a zimavo, fňukáme zase.

Dotaz: Kdy je vlastně člověku s PP dobře? :-)

Leno, to, co cítíš nemá s Chorvatskem co dělat. Tvoje dcera je už dospělá a každým dnem je víc a víc. Je potřeba začít přijímat, že má svůj život a taky nepřestat věřit, že při ní bude štěstí stát, že má svého andělíčka strážníčka, který ji ochrání nejej na cestě do Chorvatska, ale taky před tím, aby jí třeba něco před vaším domem a Tvýma očima nespadlo na hlavu...
Odpověz si na některé otázky jako třeba: proč ji chceš mít pod dohledem. Taková dálka to zase není, pojedou civilizovaným světem, to takový Hanzelka se Zikmundem...Chorvatsko je daleko? A co je potom blízko? Anglie je dál, o Americe ani nemluvě... A co když se jí něco stane, když ji přinutíš zůstat doma?
Co kdybys tomu dala volný průběh, dceři moře dopřála, když to jedno Tvé já tak cítí a věřila tomu, že je už velká holka, která se nemůže pořád držet maminčiny sukně.
O děti se nepřestaneme bát nikdy, je jedno, kolik jim je let, jenom nás ten strach nesmí převálcovat, musí být přiměřený, normální, nebránit ani jim a ani volně svobodně žít. Jde to někdy těžce, ale nic moc jiného rodičům nezbývá a snad každý chce své dítě vidět nejen zdravé, ale i spokojené a samostatné... Její cestu zvládneš a budeš potom na sebe hrdá...

cesta do Chorvatska neni taková hruza jezdime tam 4roky letos už jsme byli a jedeme ještě jednou udělali dálnici zase o kus dál jenom tuneli jsou stažený do jednoho pruhu nebojte se bojíte se i tady v Čechách ,když jezdí ,je to stejné jenom větší dálka a musí být rozumný ,ale to zvládnou ,vubec klid to bude dobrý