Reklama

Panická porucha PP7

petule (Pá, 20. 7. 2007 - 16:07)

jupi, tak uz nam tady zase cely den prsi..ach jo, ja to slunick asi fakt letos neuvidim..:(
doufam, ze vy ostatni se mate lip..i kdyz na druhou stranu v tech vedrech nevim nevim...
chtela jsem se zeptat, jak to mate s alkoholem, ja se totiz obavam, ze uz nebudu moct nikdy pit, protoze naposled tak 3x az 4x jsem mela par hodin po tom, co jsem neco vypila, hrozne silne ataky nebo nabehy na ne..tak nevim, ale nebyla jsem opila, jen tak trosku "pripita"..nebo to delaji ty prasky? pritom tam neni vylozee napsano, ze se na ne nesmi pit..poradte..
zatim se mejte..p.

Hanka (Pá, 20. 7. 2007 - 16:07)

Pajko nejhorší je,že jako ty mám teorii v malíku,leč v praxi je to jiné,v tom vedru se nedá pořádně dělat nic,v atelieru nelze a co myslíš ,že dělám ,kreslím návrhy na dětské polštáře,slunce ,kytky,zvířata a hrabu v bednách látek z čeho to ušiju,no prostě taková jsem já.A pak se divím,žemi je blbě

Pajka (Pá, 20. 7. 2007 - 15:07)

Hani, vím. Poznávám se v tom. Jsem sice naopak nejmladší, ale bráškové vypadli z domu a já jsem žila s pocitem nutnosti postarat se o rodiče. Otec mě měl až ve 42 letech, což bylo na tu dobu docela pozdě, dnes je to normální... Cítila i chtěla jsem se o ně starat a nedokázala se odstěhovat za prací manžela. Pak 3 děti, brzy vnoučata+děti a vnoučata přítele. Ráda všem navařím, když se sejdeme, ráda se starám... Nepokoj v duši vnímám často jako mínus. I s tou charitou to na mě sedí. A plánů taky moře :-) Rozumím Ti moc dobře, taky se mi to těžko mění, jakobych šla proti svému naturelu... Ale fakt je, že i v tom se skrývá jádro našich potíží, bohužel :(

Hanka (Pá, 20. 7. 2007 - 15:07)

Pajko asi víš o čem píšu,to já si vystačím,nevím co dřív,ale je to o duši a pohodě,a tu když dělám jen něco pro sebe necítím.No budu se snažit,a dnes je hnusně

Hanka (Pá, 20. 7. 2007 - 15:07)

Báro ,tak to je ttrochu jinak mám 3 děti vlastní,30,27,12,takže mám ještě na starání dcerku 12 letou,koníčků mám tolik ,že mi den nestačí,mimo to učím v atelieru,dělám řezbařinu-restaurátořinu,keramiku,sušené kytky ,šiju atd,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,v tom to u mě není já se prostě od dětství o někoho starala,rodiče byli doktoři ,já byla nejstarší ze tří dětí,pak jsem měla u sebe babičku,jsem prostě ten typ,pak léta na krku celkem každý víkend,prázdniny 6dětí,takže v tom to u mě není,jsem prostě ten blbý typ charita---jak mi říká moje velká dcera,prostě vím,že bych měla myslet i na sebe ,ale v 51letech,myslíš,že se předělám?No upřímně o tom pochybuji.Ale je fakt,že některé věci musím změnit,a také vím,že si od září pokud budu schopná otevřu výtvarné kurzy a keramiku pro děti.Ty velké budu učit stejně,pokud zdraví dovolí.A dnes mě bolí hlava a je tu vedro dosalova nechutné a ted jsem si přečetla,že dalších 30dní bude teplotně nadprůměrných,no nazdar,snad se pletou.

Pajka (Pá, 20. 7. 2007 - 14:07)

Baru, je to tu opravdu hezky vytopené. Lednici Ti trošku závidím a moc přeju. Mám podobnou možnost asi i v Hodoníně, dokonce se mi něco plete, že ty dvoje lázně jsou provázané. Rozhodně nic nepokazíš, naopak. Ve Vracově už bylas? A pomohlo?
Co se týká Hanky, radíš jí sice dobře, ale jak jsem postřehla, ona se přímo tvořením živí, takže má dokonce ateliér :-)
Tys taky udělala hezký pokrok, co se týká vztahu k dětem. Vzpomínám si, jak bylas dříve úzkostlivá, takže pro Lenu bys mohla být příkladem, že se nakonec každá maminka přizpůsobí a naučí svůj strach o děti korigovat. Přeju Ti pěknou dovolenou, tím myslím nejen Mallorcu, ale všechny volné dny. :-)

Hani, mám to podbně jako Ty s tím neustálým staráním se o někoho. Byla jsem zvyklá tak žít prakticky celý život, ale dobře to není. Martina má pravdu, je potřeba naučit se starat jen o sebe, mít se rád, vystačit si... Člověk doplní energii a může dávat dál. Když dávání není kompenzováno dostáváním, nastane logicky disharmonie a a pocit zdraví nastává, když vše v organismu biologicky i psychicky je v rovnováze...

Marťas, máš to těžký, navíc jako šofér. Napsals: "myslel jsem, že nedojdu těch 100m zpět do práce..." no vidíš a došels. Všichni pořád katastroficky myslíme, ale nakonec nepadneme a dorazíme tam, kam míříme. To zní nadějně, ne? Nepropadej zoufalství, byla to epizoda. Špatně je teď z horka všem a my citlivky máme tendenci se z toho rovnou hroutit, ale držíme :-) Jen si nepřipusť negativní myšlenky ve smyslu "proč". Prostě proto, zase bude dobře a tečka.

Vashko, budeš zase v pořádku, ale neříkej si to proč a když je mi 27..., to vše vynech a soustřeď se na to, že budeš OK!!!

Evikrk, užij si to plnými doušky. Veselka je od slova veselit se !!! :-)

Oli, teda jména vašich koček jsou úžasným důkladem smyslu pro humor. :-) Úplně je vidím, všechny tři. Byl aspoň Hyde obrácené já Jekylla? :-)

Marťas (Pá, 20. 7. 2007 - 14:07)

To Vashka: Díky za podporu a pěkný víkend. Teď si asi pošlu asistentku pro rohlíky, bude čumět jako puk, ale vysvětlovat jí PP asi nebudu hahaha... (černý humor)

Vashka (Pá, 20. 7. 2007 - 13:07)

Já AD dobrala, ukončila léčbu asi po roce a je to tu taky nevim proč, bylo to v pohodě i když se pořád citím unavená tak jsem to moc neřešila. A teď mi nějak vyplavala na povrch věta mojí psychiatričky, že kdybych měla nádor na mozku (už ho "mám" tak 2 roky ;o), tak už by se to nějak projevilo, třeba poruchou rovnováhy, no tak se mi teď motá hlava :o) co naděláš, ať tě to rychle přejde, ahoj

Bára (Pá, 20. 7. 2007 - 13:07)

ahoj z rozpálené Jižní Moravy, je to tu vážně peklo, už mám obavy o své staré rodiče a manžela kardiaka bez rozumu, který stále šmejdí po slunci na dvoře, je fakt jako malé děcko. Hani, to je právě to kritické období v životě ženy, kdy byla zvyklá pořád o někoho pečovat a najednou jí to chybí a začne mít pocit, že ji nikdo nepotřebuje a cítí se nenaplněná. Myslím, že si časem zvykneš, zpohodlníš a budeš ráda, že máš klid. Jestli je ti moc smutno, sežeň si pejska nebo kočičku, uvidíš jak se na ně upneš. Taky zkus popřemýšlet nad nějakým koníčkem

Marťas (Pá, 20. 7. 2007 - 13:07)

Jo polknul jsem Xanax a čekám, jstli to bude stačit, abych mohl ještě dnes v práci hrát roli šéfa do konce, navíc aby nikdo nic nepoznal. Na plovku nemám moc pomyšlení, snad až zabere ten Xanax... Jinak beru poctivě AD, tak proboha proč zase, ale jako bych to neznal, přijde když to nejmíň čekám a bez varování.

Vashka (Pá, 20. 7. 2007 - 13:07)

to Marťas: Ahoj já netrpím PP, ale gen.úzk.poruchou, dnes sem na tom ale podobně jako ty. Ale vzala jsem si neurol tak je to lepší, asi se vykašlu na práci a půjdu k vodě :o)

Marťas (Pá, 20. 7. 2007 - 13:07)

Ahoj všem, jsem tu dnes poprvé. PP trpím asi už 7 let, ale dnes poprvé jsem měl potřebu si o tom promluvit s někým jiným než jen s mým psychoušem. Na ulici velmi silná ataka, maslel jsem, že nedojdu těch 100m zpět do práce, oběd jsem vzdal...

Hanka (Pá, 20. 7. 2007 - 13:07)

oli děkuju za recept,upeču ,vypadá to mnam

olga (Pá, 20. 7. 2007 - 13:07)

Hani, poslala jsem ti ten recept, sem se dostanu asi až v podvečer.
Martino, díky za podporu.
ahoooj

Vashka (Pá, 20. 7. 2007 - 12:07)

Ahojte už jsem tu dlouho nebyla a ani vás moc nečetla, skončila jsem před 2 měs. s AD a myslela, že už bude dobře. A hle není dneska mě přepad takovej záchvat úzkosti jako už dlouho ne. Skoro pořád se cítim unavená, neschopná dělat cokoli jiného krom chození do práce, mám pocit, že se mi motá hlava nebo se motá všechno kolem mě. Zase mě napadají nádory na mozku, nemůžu si vzpomenout na výrazy který potřebuju, občas řeknu jiný slovo než chci (ale s tím nejsem v práci sama asi je to nakažlivý ;o). Vím že to může být vedrem nebo od páteře, to motání hlavy, ale dneska sem myslela, že snad omldím do toho nával horka, no prostě děs. Nevím jak z toho, jestli to vůbec někdy přejde, je mi 27 měla bych si užívat života bejt plná energie, ale nevím jak toho dosáhnout. Vzala jsem si neurol tak to snad prozatím bude lepší. Chtěla bych to zvládat sama.

Martina (Pá, 20. 7. 2007 - 10:07)

Hani,
bude Ti teď zbývat - změnit život. Místo starost o někoho se dát pořádně dohromady. Věnovat se samoléčbě, kartám a třeba novému koníčku atp. Je však čas se zaměřit na sebe. Celý život si ses možná přehlížela a tak to dopadlo - za dobrotu na žebrotu - i když Ty to tak necítíš. Ti všichni z Tebe vytáhli energii a Tobě teď chybí, proto Ti je bídně. Kup si ještě nějakou knížku, kde bys našla, jak se začít mít ráda, jak se věnovat i sobě - viz. např. www.obchod.bhakti.cz A SPLÍN ČASEM ZMIZÍ.

Martina (Pá, 20. 7. 2007 - 10:07)

Dituš,
Dášenda je na chalupě. Mně se od ní také párkrát e-mail vrátil. Zkus to poslat další den nebo až příští týden, kdy se má asi vrátit.

Olinko,
dušinko. Je fajn, že sis tu našla také partu k povyprávění. Moje známá Andula je něco podobného jako ta Tvoje sousedka :) Žiješ hodně sama, vím, že to není jednoduché, proto Tě moc pozdravuji a drž se!

Valentýnko,
mé známé Andule se teď podařilo zhubnout 12 kg, váží teď 64 kg. Něco přes net konzultovala s tou dietoložkou z Primy z pořadu Jste to, co jíte. Ale jinak dost dokázala sama. Jen opravdu málo jí, zcvrkl se jí žaludek. No a protože nejedla sladké, tak jí vyskočil cukr v krvi, když mívá hraniční 7 jedotek, tak až na 15 j. Diabetolog jí řekl, že jí léky nedá, že musí znovu začít jíst i trochu sladkého.

Všechny zdraví
z rozpálené Moravy /37 st. C včera opět ve stínu/ -

Martina

Hanka (Pá, 20. 7. 2007 - 10:07)

Oli souhlas už je zase vedro jako blázen.Mám velkou rodinu,ale v podstatě je to jinak,syn nic,dcera velká v práci,ráno odjede večer někdy přijede,Natálka má prázdniny ,takže je stále pryč a ostatní žijí mimo takže to neni tak žhavé.Já ti nevím,jestli jsem opravdu normální,zdá se mi,že můj život ztrácí smysl v momentě,kdy se nemám o koho starat pro koho něco dělat,pak jsem neštastná.Já jsem asi typ pro charitu.Uvědomuju si,že jsem vlastně byla štastná,když jsem se starala i o tu babičku 3 roky,jáí vlastně od nastěhování do Prahy tj.asi 10-11let se pořád o někoho starám,nejdříve o sourozence,pak děti,babičku,prostě pořád,,,,já vím zní to cákle,ale já jsem štastná,když se můžu starat,když můžu dělat něco pro někoho.Když jsem na tom byla lépe,hlídala jsem širokému příbuzenstvu děti,segře neteř postiženou.Asi si někdo řekne ona je vážně cvok,nevím.Ale prostě tak to cítím,a tak to i je.Ví to omně ,kde kdo.Oli co je to za koláč,pošli do eteru,prosím,nebo napiš na můj meil díky moc ReischigovaH"seznam.cz

Jitka B. (Pá, 20. 7. 2007 - 10:07)

Ahoj.
To je fakt, že to meteorologové "trochu" opravili. Těšila jsem se, že půjdu na brusle, ale když jsem šla zjistit, jak je venku (o půl deváte), tak už se mi špatně dýchalo a bylo 27 stupňů! Zvládla jsem aspoň procházku se psem.

olga (Pá, 20. 7. 2007 - 09:07)

Tak to meteorologové zase trochu upravili, dnes u nás bude 34, takže jsem zase uvařila ráno v pět a teď zavírám okna, zatahuju závěsy a pouštím větráky.
Evikrk, budu držet až do neděle palce, neboj, zvládneš to a bude to bezva. Navíc tvůj chlap je opravdu skvělej, máš doma poklad.
Hani, přetrp ještě dnešek, zítra už snad bude líp. Máš velkou rodinu, raduj se z toho, je to sice hodně starostí, ale taky víc radostí. Já v podstatě komunikuju pouze se synem /ráno obvykle on nekomunikuje, protože vstává brzy a je sova a večer, když se vrací, už nemám sílu komunikovat já, protože jsem už v posteli/ ve dnech, kdy je náhodou třeba půl den doma. Potom se sousedkou, to je moc hodná ženská, velice prostá, vyučená prodavačka, takže si vyměňujeme recepty, radíme si, co se zahradou, ale nějaká delší posezení a intimní svěřování se tady není. Potom si občas telefonujeme se sestrou a ta ke mně jezdí jednou měsíčně. Takže zbývají ty tři kočky, moje společnice, a teď samozřejmě vy, obohatily jste mi život.
Lily, ty jižní tvore, už jsi vlezla do svého nového bazénu?
Dituš, ty pěkně řádíš v tom vedru, ale sálá z tebe optimismus. Jinak moje rajčata tu plíseň asi mají taky.Tu Poštu pro tebe s tou paní z Berouna jsem viděla včera dopoledne taky a pěkně jsem si pobrečela.Ten koláč, co popisuješ, dělám taky, ale na tu tekutou hmotu navrším ještě ovoce, třeba teď ty meruňky a postříkám výsledek čokoládovou polevou a vznikne z toho něco mezi koláčem a dortem, dělám toho celý plech a když to vystydne, tak to nakrájím do platové krabice do lednice a vydrží nám to týden.
Pajko, to s tou sms dělám taky a sice, když mají před nějakým vystoupením, tak když zapne telefon, pípne mi doručenka a mně se uleví. Už jsme tu měli přeseknutou šlachu na ruce, obrovskou podlitinu pod okem a různé jiné nehody. Dnes k večeru odjíždějí do České Kamenice, tam je něco zítra celý den, tak zas večer budu tiše trnout, jak náš vrak dojede.
Dnes se po třech dnech absence dostavil domů kocour Jekyll /měli jsme i Hyda, ale ten jednou odešel a už se nevrátil/.Zdá se, že je nepoškozen, vstoupil, preventivně zasyčel, poté sežral jednu malou konzervu, otřel se mi o nohy a odešel odpočívat do křoví. Potom mám kočku Minu /protože je nášlapná, plete se všem pod nohama a miluje návštěvy/ a kočku Žížalu - starou neurotičku, jako kotě ji matka hodila jiné kočce mezi její koťata a mezi tlustými a opečovávanými koťaty vypadala jako žížala, proto to jméno.
Tak se zatím mějte, vydržte tropy, snad už zítra bude líp. Ahoooj

Reklama

Přidat komentář