Těhotenství po čtyřicítce

Ivi,když jsem nemohla rok otěhotnět a brečela jsem svojí babičce do klína jak jsem nešťasná poradila mi abych si před milováním dala malí polštářek pod zadeček . Pánev je tak pohodlně v mírném sklonu a pak at po milování nevstávám aspoň hodinu. Připadalo mi to legrační ale nedalo mi to a zkusila jsem tuto metodu. Manžel se divil a usmíval ale po dvou měsících to vyšlo.Letos mi bude čtyřicet a máme už dospělé dvě děti. Jsem v pátém měsíci a před týdnem nám dcera oznámila ,že čekají s partnerem přírůstek. Takže v jednom roce budu novopečená maminka i babička.S dcerou jak na sebe juknem tak nám škubou úsměvem koutky.čEKÁME JAK BUDE OKOLÍ REAGOVAT až se pořádně vykulíme.Zatím totiž mé malé bříško komentuje okolí tak, že kolem čtyřicítky bych měla začít držet dietu abych nebyla jak koule.

Ivi chce to hodit za hlavu taky je mi 41 let, nám to trvalo deset měsíců než jsem zapadla .taky jsem se už smířila že to nepůjde,že už jsem strá na další dítě protože už máme čtyři velké manžel říkal máme to za sebou . Pak to přišlo jako blesk s čistého nebe pohoda až na to že mě čeká císařský porod je mi dobře a rodina se těší jako na první. Děvče uklidni si hlavinku přestaň počítat pl.dny a plakat když to dostaneš a uvidíš že to brzy výjde ,držím pěsti ,neboj takových je nás hodně jsme s tebou.

Ivo,úplně mě mluvíš z duše.My se snažíme přes rok.Ta psychika je hrozná.Je mě 41 let zdravotně jsem ok ale moc na to myslíme a tak se nám nedaří.Už jsem počítání plodných a neplodných dní vypustila z hlavy a teď už cvičím jen Mojžíšovou.Pomalu se smiřuju s tím,že to asi nevyjde a přemýšlím o změně zaměstnání.Moc Ti přeju aby Ti to vyšlo a brzo se ti ukázal pozitivní test.

Ivo, úplně chápu Tvé pocity, byla jsem na tom úplně stejně,hrozně mě bolelo, že nemůžu mít dítě s mužem, se kterým by to bylo zrovna ono, dostávala jsem prášky na podporu ovulace a pořád nic, trvalo to rok a doktoři mi říkali, že to chce čas a to mi bylo 41.Pak jsem se té myšlenky vzdala a smířili jsme se stím, že spolu asi dítě mít nebudeme.Nervozita, počítání plodných dnů apod., to jsem všechno hodila za hlavu.Žádné léky a najednou se to stalo a já jsem v šestém měsíci,chtěla jsem jen říct a to jsem tu už asi psala, že to chce na to pořád nemyslet, a ono se to podaří.Přeji hodně štěstí a ať se zadaří, protože já Vám v tomhle věřím a držím pěsti

ivo...já chtěla s novým partnerem dítě asi v šestatřiceti....nedařilo se a po sérii vyšetření mně i partnera mi bylo řečeno,že se mám smířit s tím,že dítě nebude,že je minimální pravděěpodobnost. No a tak šel život dál....ve čtyřiceti jsem si myslela,že jsem v přechodu a ono to bylo těhotenství.....příroda si věci zařídí přesně tak,jak je potřeba...ne jak chceme my.

Je mi 44, partner je o 3 roky mladší, jsem matkou již dospělého syna. Životem jsem neproklouzávala zrovna jednoduše, až jsem ve čtyřiceti potkala úžasného člověka, s kterým je nádherné být. Miminko bychom si moc přáli. Jak tak ale jde čas a ono nepřichází, tak... ten pocit znají ženy všeho věku..každý měsíc stejná naděje, každý měsíc stejný smutek. A ten smutek umí být hodně hluboký. Po zdravotní stránce jsem v pořádku a cítím se výborně, jenže.. málo si věřím, nebo spíš málo věřím svému otěhotnění. Podivné? Psychika má v tomto směru obrovskou sílu, ať již plusovou či mínusovou. Takže..byla bych ráda, kdyby se ozvaly ženy, které mají podobnou zkušenost nebo pocity jako já. Někdy stačí málo a člověk začne vidět jakoby novýma očima. Moc ráda bych se dočetla o ženách, kterým se otěhotnět po čtyřicítce podařilo, i když to třeba nešlo vždy úplně snadno.

S úcky ke staršímu muži se pokusím správně sformulovat svůj názor na váš příspěvek o tom, že ženy, které touží po čtyřicítce po dítěti jsou snobky a dělají se zajímavé.Upřímě si myslím, že snobem jste spíše Vy sám. Odsoudit něco s čím Vy nesouhlasíte je velice snadné,myslím si , že jen máte stach uznat zě bud? na miminko vy osobně už nestačíte a souhlasil jste jen kvůli štěstí své ženy nebo,jste z nějakého důvodu zahořklý starý muž,který nesnese aby se žena po jeho boku cítila a chovala mateřsky.Jste spíše posedlý svým vlastním klidem a vymlouvat se na nemoci po padesátce je dle mého názoru ubojost. Pokud Vám mohu poradit,zkuste se nachvilku na toto podívat očima své ženy.

Myslím Michaelo, že je to fajn,že jste se takhle rozhodli.Ono je něco jiného když jsou na dítě dva, kteří počítají s tím, že občas to bude záhul a navzájem si pomůžou, a když jsou ještě nějací starší sourozenci, tak není vůbec třeba se něčeho obávat, dítě dostane co potřebuje...hodně štěstí

Uz jsem jednou psala- ze je mi 46,z prvniho manzelstvi man dve temer dospele deti, nyni 4 roky ve stastnem , perspektivnim vztahu ,partner je trochu mladsi (41).Mluvila jsem s mym gynekologem, prekvapive tu myslenku jeste jednou otehotnet nekritizoval, rekl, ze dulezite je, na kolik se zena citi- telesne i dusevne. To me velmi povzbudilo. Memyslim , ze vypadam o 10 let mladsi,to neni take tak dulezite, spise se telesne i dusevne citim mlada. S partnerem jsme se dohodli, ze to l- 1,5 roku zkusime, kdyz po vyjde, byla by to krasa, kdyz ne, neda se nic delat, pak uz je skutecne pozde. Takze uvidime....

a nehledě na to,že moje dítko ještě ani jednu noc nespalo v klidu celou......třeba dnes jsem byla sedmkrát vzhůru a ted bych spala já i on,,,ale bohužel nemůžu,musím se nějak živit a tak mě čeká s dítkem odpolední směna za pultem....ale zase je veliký štěstí,že nestoná...ovšem jak to bude,až nastoupí do školky,tak to nevím.....

já už tady taky kdysi psala......měla jsem kluka v jedenačtyřiceti...bylo to báječný a nádherný atd...ale dítko roste a má svoje potřeby...jelikož mám dospělé děti,tak je vychováván jako jedináček a to znamená že moji společnost potřebuje stále....jak stárnu,cítím větší úvanu a občas bych potřebovala se věnovat jen sama sobě...atd.jasně,že jsem štastná,že ho mám,ale únava a zdravotní problémy jsou tady a takové dítě potřebuje rodiče v plné síle.

já už tady taky kdysi psala......měla jsem kluka v jedenačtyřiceti...bylo to báječný a nádherný atd...ale dítko roste a má svoje potřeby...jelikož mám dospělé děti,tak je vychováván jako jedináček a to znamená že moji společnost potřebuje stále....jak stárnu,cítím větší úvanu a občas bych potřebovala se věnovat jen sama sobě...atd.jasně,že jsem štastná,že ho mám,ale únava a zdravotní problémy jsou tady a takové dítě potřebuje rodiče v plné síle.

tak to je mi opravdu líto, že to máte postavené takto, omouvám se

Po 50 je velká pravděpodobnost, že každý nějak onemocní, cožpak to nevidíte? Dřív rodily ženy, protože jim nic jiného nezbývalo a dožívaly se právě těch 50. Nebuďte snobky. Už vám jde jen o to, být zajímavé. Dal jsem se ukecat manželkou, ale vidím, že to nebylo dobré.

opravdu si nemyslím, že musí každý člověk v 55 letech být nemocný, a zrovna oba rodiče,je to hold jen smůla, dřív rodily ženy dokud to šlo a nikdo se nad tím nepozastavoval, naopak, kdo je šťastný, tak ten pozdní těhotenství zase doporučuje..

Měla jsem dítě ve 43 letech. Nejdřív to bylo báječné, ale postupně se projevovala čím dál větší únava moje i manžela a teď je nám 55 a bojíme se, co bude s naším dítětem, protože jsme obá onemocněli. Nikomu pozdní těhotenství nedoporučuji. Kupte si něco na hraní a s děckem si nezahrávejte. Člověk stárne, i když na to nevypadá. Je to teď jen móda celebrit.

Ano Evi to problém je.Manžel dříve tvrdil,už nikdy. Teď to vypadalo,žeano mluvili jsme s dětmi jestli by si nepřipadali s těhotnou maminou trapně a tak. Děti se těšili některé asi více než já.obešla jsem lékaře abych měla jistotu,že neuděláme botu . A asi když manželovi došlo,že jde do tuhého couvl. ted jde jen o mé dobro a zdraví.Dříve to bylo- máme malí byt a co finance a dnes máme dům oba práci děti taky a opět to nejde. Nechal mě doufat a ted se ptá co mě trápí a že se na to nemůže dívat.Dnes mi došlo ,jaký blázen jsem.

Taky si myslím, že nic tak nenormálního by nebylo, kdyby si Zuzka s manželem pořídili další dítě. Spíš je teda problém, že musí chtít oba...

já si myslím, že byste tak staří rodiče nebyli, záleží na tom jak se budete tomu dítěti věnovat, dnes je to zcela běžné mít v tomto věku dítě

ahoj děvčata taky je 41 a i když mám čtyři tři dospělé a jedno dospívající dítko cítím,že mít dítě nyní bych si asi přála víc než marně čekat na první vnouče.Naše děti mají představu že mají na potomky tak sto let čas. Manžel se pustil do rekonstrukce domu a za mnou přicházeji dle potřeby.Jsem plně zaměstnaná žena s mnoha zájmy. ale touha po dalším dítěti je čím dál větší.Manžel ale tvrřdí,že to tomu miminku nemůžeme udělat mít staré rodiče by pro něj bylo nefér. Většinou tyto hovory končí máš nás tak si užívej.Před časem jsme chtěli pěstounské dítě ale to nám uřady nedali proto,že jsem před lety prodělala chemoterapii pro onemocnění kostí ale dnes jsem zdravá.Je to bludný kruh. Potřebuji ........????