Těhotenství po čtyřicítce

Resime ted problem tehotenstvi ve 47 me manzelky (jiz 3 deti mame), myslim, ze to neni jiz z nasi strany zodpovedne a realne privest na svet a vychovat dalsi dite.
Co myslite vy?
Tata

Dík Jaruško,je hodně bolesti na světě a u nás se to jen znásobilo.Několikrát za život jsem se musela dost těžce zvedat ze dna a tak už v tom mám praxi. Většinou nezůstane u jednoho maléru. Věř mi vždycky je to stejné a vždycky si říkáš proč zrovna já.Věřící sice taky nejsem ,ale někdy se modlím aby už ty katastrofy skončili.Když budeš mít chuť napiš mi na můj e-mail a můžem si pokecat v klidu. hanous.kulhavka"centrum.cz (bez mezer) .Tak ahoj a drž se.

Zuzko,s tvých řádků vidím co je bolesti a hrůzy na světě.Je dobře, že jste z toho všichni venku, moc vám držím palečky. Věřící sice nejsem, ale budu se za nás za všechny v duchu modlit a určitě to mimčo vyjde, zasloužíme si to.Ahoj, měj se hezky

Jaruško ráda ti dám vědět,Moje dcery obě prodělali nádorové onemocnění ale přežili naštěstí . Mě před pěti lety zjistili nádory v kostech po chemoterapi jsem v pořádku takže jsem opravdu v podobné situaci.Lékaři mi těhotenství povolili i když né uplně všichni s tím osobně souhlasí. Neboj žen které v pozdějším věku chtějí dítě je hodně a není to nic vyjímečného. Každá má právo na takové štěstíčko . Vám i nám se to určitě podaří. drž se a mysli na něco pěkného bude líp .ahoj

Co to tady píše za dobytka? Zase jeden případ pro chocholouška nemyslíte???????Dej se chlapče pořádně vyšetřit!!!

HODNY KLUKU.Hovado je vedle tebe naškrobený inteligent.

Ty si hlavně domluv léčbu na psychiatrii, jelikož takovýhle bludy může vyplodit jen psychicky nemocný člověk a ještě si u toho myslet, jak srší vtipem:-)

Já jsem obtahnul kámošovo mámu. Je jí 68 a prej to chtěla. Teď mě řekla, že je napuštěná a že je to moje. Nevím co mám dělat. Doma to říct nemůžu, máma by záviděla. Jí si brát nechci, protože je chudá a vůbec pochybuju, že je napuštěná. Nemůže tam mít třeba zaschlou mrdku po svým starým? Nemám se domluvit s vietnamcema?

Děkuji Zuzko za tvou podporu,moc si vážím každého povzbuzujícího slůvka v této diskusi.Je fajn, že si můžu popovídat s někým, kdo má podobný problém. S calibrem baby končím a kupuji si Femibion 800 a omega3.Kdyby něco nového, určitě se ozvi.Jarka

Jaruško, ja jsem teď na podzim potratila ve druhém měsíci těhotenství. Je mi čtyřicet a ještě to taky chceme zkusit. Užívala jsem taky Calibrub jako ty ,ale dnes mi lékař řekl, ať si raději koupím FEMIBION 800, lépe se vstřebává a dostává do organismu. Taky nám doporučil oběma užívat vitamíny B,C,E ečko je prý vitamín plodností zlepšuje i u mužů pohyblivost spermií.A ještě oběma nám doporučil omega -3 mastné kyseliny . Je to rybí tuk v tobolkách.Držíme palečky . Zuzka

Ivo vám to určitě také vyjde, musíte věřit.
Dočkáte se zdravého a krásného miminka.Budu ráda, když se ještě ozvete, držím palečky!!!

Milenko určitě vám to vyjde a dočkáte se také zdravého a krásného miminka. Držím palečky a přeji také dodně štěstí!!!

JarkoZ,po tom trápení,kterým jste si prošli musí přijít šťastný konec a vy se určitě dočkáte krásného a zdravého miminka.Držím pěsti a přeji hodně šťěstí!
Mě bude příští rok 42 let a 2 roky už to zkoušíme a zatím se nám nedaří, ale doufám,že snad to vyjde.

Milenko děkuji ti za přání. Proč IVF? Protože manžel má málo pohyblivé spermie a máme spolu nechráněný sex už řadu let a stále nic, proto jsme museli vyhledat odborníky.Jelikož náš chlapeček měl metabolickou vadu podstupujeme řadu genetických vyšetření, zatím je vše v pořádku, ikdyž ještě všechna nejsou hotová.Navíc nejsem ještě Ok po psychické stránce, takže se musím hodně snažit ten smutek a strach překonávat. Mám skvělého manžela i syna, moc mi pomáhají, ikdyž je na tom psychicky možná hůř manžel, tak to zvládá daleko lépe než já.Beru 3 měsíce calibrum baby plan, snažíme se ale asi to bude marné, proto jsme takto rozhodnuti.Ještě jednou děkuji, nečekala jsem že se tak rychle někdo ozve.

Pro JarkuZ.
Přeji hodně sil a štěstí. Proč IVF? Přirozenou cestou to nejde?

to máš naturo pravdu......každej to máme jinak a jinak to snášíme, já jen chtěla říct,že když se narodil a ještě v prvním roce to bylo něco nádhernýho.....ale jak roste a má větší nároky na mou osobu,tak je to čím dál víc unavující...utvrzené ještě tím,že ani v noci nespí tak,jak by měl......přes den dokáže být aktivní bez ustání.....kdybych se mohla věnovat jenom jemu,tak by to bylo asi v pohodě,ale já musím pracovat a všude ho vozím sebou...ted už se mi trošku ulevilo tím,že ho v nákupním centru můžu dát do koutku,on si vyhraje a já v klidu nakoupím....konečně po letech :)))) to bývalo utrpení...ale věřím,že i tohle období zvládnem a až bude moci svou energii vybít třeba ve fotbale,bude to paráda.......

Jarko Z.,
přeji hodně štěstí, zažili jste si opravdu nejvyšší možnou bolest člověka, tak ať vás nadále provází jen radost a láska...

K posl. příspěvku od "lidičky":
Měla jsem děti ve 22 a 24 letech, a můžu říct, že vycucaná jsem byla stejně. O odpočatosti nemohla být řeč.
Určitě to tělo snáší jinak ve 20 a jinak ve 40, ale hodně záleží na tom jaké to dítě je (jestli je klidné, spinká, papá...), také jestli má někoho, kdo mamince s dítětem pomáhá, atd.
A pokud je to první dítě po čtyřicítce, je to něco nového, a člověk to ještě nezažil, není zničený tím opakovaným vstáváním a řešením typických miminkovských problémů. Za pět let mi bude 40. Ještě teď bych si troufla na další dítě, kdyby....
Ale už bych byla daleko unavenější, než kdyby to bylo dítě první.
Když učíte všechno nové své první dítě, je to jako zázrak. U třetího je to stejný zázrak, ale té síly už je méně, bez ohledu i na věk.

těhotenství i porod v jedenačtyřiceti byl super, všechno jsem nádherně zvládala...i pracovat až do posledního dne a pak i po porodu, ale je mi 44, kluk má 3 roky a já mu absolutně nestačím......občas bych potřebovala chvíli klidu a tak musí někdo pohlídat, ale nevyměnila bych ho za nic na světě.....i když v tomhle věku už bych se fakt znovu rozmýšlela...je to záhul a dítě si nezaslouží tak starý rodiče. Má právo na mladé a energické...odpočaté.....i když myslím,že v našem věku jsme mnohem víc milující,než za mlada...asi by si to měl kařdý zkusit......ale začátky byly opravdu nádherné......

Mě i mému manželovi bylo letos 42 let.Jsem ráda, že jsem narazila na tyto optimistické články,protože i já se chystám otěhotnět.Letos v létě jsem přišla o jedno z 12letých dvojčat,nebudu popisovat utrpení, kterým jsme si s manželem procházeli poslední 3roky,chlapec byl těžce nevyléčitelně nemocný.Vzhledem k mému věku musíme podstoupit IVF a doufáme, že se dalšího miminka dočkáme.Trošku se bojím, ale při dnešních možnostech různých vyšetření bych snad šanci na zdravé děťátko mohla mít i já.Byla bych moc ráda, kdyby se mi ozval někdo s podobným osudem. Děkuji a držte mi
palečky, zase se ozvu! Jarka Z.

Kdyz jsem ve 40letech otehotnela tak me jeden lekar rikal i kdyz je on verici ze me nedoporucuje abych si dite nechala ze jsem v pokrocilem veku ze dite muze byt postizene ja sem ho neposlechla vedela jsem ze jsou ruzna vysetreni odber plodove vody krevni test a td.krome odberu plodove vody jsem ostatni vysetreni postoupila a vse jsem mela v poradku na plodovou vodu jsem nemusela ani jit.Narodila se mi zdrava vytouzena holcicka protoze mam tri kluky kdyz uz jsem otehotnela tak jsem si moc prala myt dcerusku. Hanicka je zive a ciperne devcatko a kluci ji maji moc radi i kdyz je zlobi.Prispevek jsem uz jeden na toto tema podobny psala jsem rada ze diskuse pokracuje.Tak holky at se vam dobre rodi a tehotestvi probiha perfektne.cus