schizofrenie!

Ahoj Petře, o schizoafektivní poruše nemám mnoho informací, vím jen, že je to v podstatě něco jako schizofrenie kombinovaná s maniodepresivní psychózou. Já jsem se léčil s depresemi ještě dřív, než u mě vypukla schizofrenie, dodnes beru antidepresiva, ale převažuje spíš nálada depresivní (tlumená léky). Výkyvy do mánie moc nemám a nejsou tak výrazné, takže by to asi nesplňovalo diagnózu schizoafektivní poruchy.

http://mujweb.cz/www/schizofrenie/index.htm

A nebo to napíši sem.
Mám jednoho kamaráda, který byl půl roku v Bohnicích, a nechce mi říct proč. Začínám mít ale strach, protože u něj pozoruji příznaky hebefrenní schizofrenie.

Občas si mluví sám pro sebe, i když jsem tam já. Stojí před zrcadlem a mluví na sebe. Opakuje fráze z filmů, třeba 3x za sebou. Nemá moc kamarádů, ne že by byl přímo samotář, ale nevyhledává společnost tak, jako většina lidí v jeho věku. Zajímá se o buddhismus (četla jsem, že u hebefrenní schizofrenie je nějaké to náboženství či filozofie v popředí). Občas mluví filozoficky. Tak že je opravdu těžké jeho větám rozumět. Ale najednou se změní a povídá si s váma o věcech úplně jednoduchých. Řiká mi že tenhle svět neni skutečnej...ale to prý patří k tomu budhismu. Ze dne na den přestal tak před 3 lety pít alkohol, i když předtím měl divoký život. Dříve dokázal mít i tři slečny najednou. A teď se za to trestá. Te da řiká mi to, že se snaží se "někomu" odčinit. Co myslíte... ?

dobrý den, máte někdo zkušenost s člověkem, jenž má, či měl hebefrenní schizofrenii?

Potřebovala bych si o tom popovídat...napište kdyžtak na email
bebe2"seznam.cz

Ahoj Luďku. Když tedy mluvíš o výkyvech nálady, v čem se tedy liší Tvá nemoc od schizoafektivní poruchy? Jaký je mezi nimi rozdíl?

Ahoj, rád si o tom promluvím, ale nechci se dávat adresu, aby mě nepoznal někdo "nežádoucí". Když tak sem napiš svoji adresu a já Ti napíšu, nebo napiš příspěvek přímo sem.

To Ludek: můžeš na sebe nechat kontakt?? Potřeboval bych o tom s někým promluvit.

To Ludek: můžeš na sebe nechat kontakt?? Potřeboval bych o tom s někým promluvit.

Ahoj Xavere, já mám podobné problémy jako Ty, taky se léčím.
Držím palce a napiš, jak jsi dopadl.

Dobrý den, se schizofrenii jsem se poprve setkal ve svych 20 letech, kdy jsem kvuli ni musel ukoncit studium na vysoke skole. V te dobe jsem se dostal do bludu, ze jsem se jeste nikdy s nikym nebavil a ze neumim mluvit. Vypadal jsem velice zajimave, hlavne pro ostatni lidi, kteri se mi tak trochu posmivali a nedovedli pochopit muj problem. Potom jsem dobrovolne odesel na psychiatrii a dostaval se do normalniho stavu nasledujici 3 roky. Nasledujici 2 roky jsem vedl celkem spokojený život, i když to je hodně silné slovo, protože mě dali do ID. Já člověk s ambicema na VŠ mám být celý život závislý na žoldu státu, z kterého se nedá žít. Proto jsem si našel práci, je to práce poměrně těžká, ale jak jsem se při ní dostal do kontaktu s více lidma, začal jsem zas tak nějak divně přemýšlet. Je to hodně podobné tomu, jak to vůbec všechno začalo a to sice mám pocit, že nikdy nic neřeknu první nebo nevymyslím nic v podstatě nemám žádnou invenci. Pořád na to myslím a nemůžu se toho zbavit. Nemůžu komunikovat. Když někam jdu dělám to tak, že čekám co řekne ten druhý a následně na to reaguji. Zní to strašně, ale ostatní na mě nic nepoznají. Připadám si jako robot. Momentálně beru jeden prášek už 3 roky a myslím si, že jeho účinnost právě dojela. Řešení- zítra jdu na psychiatrii poradit se co s tím ,ale potřebuji pracovat a takhle to nejde. Bojím se, že budu muset opustit rozdělanou práci. Hodně záleží, jestli se doktoři trefí do správného prášku. Teď to nechám na nich. Geneticky jsem to schytal pěkně, ale pořád mám štěstí v tom, že si uvědomuju, že je něco špatně a jdu se léčit. Bláznů jsou dva druhy. Ti, co si uvědomují, že je něco špatně a pak ti druzí, co si myslí, že jsou jen oni normální a všichni ostatní blázni.Držte mi palce, takhle to dál nejde.

Dobrý den, se schizofrenii jsem se poprve setkal ve svych 20 letech, kdy jsem kvuli ni musel ukoncit studium na vysoke skole. V te dobe jsem se dostal do bludu, ze jsem se jeste nikdy s nikym nebavil a ze neumim mluvit. Vypadal jsem velice zajimave, hlavne pro ostatni lidi, kteri se mi tak trochu posmivali a nedovedli pochopit muj problem. Potom jsem dobrovolne odesel na psychiatrii a dostaval se do normalniho stavu nasledujici 3 roky. Nasledujici 2 roky jsem vedl celkem spokojený život, i když to je hodně silné slovo, protože mě dali do ID. Já člověk s ambicema na VŠ mám být celý život závislý na žoldu státu, z kterého se nedá žít. Proto jsem si našel práci, je to práce poměrně těžká, ale jak jsem se při ní dostal do kontaktu s více lidma, začal jsem zas tak nějak divně přemýšlet. Je to hodně podobné tomu, jak to vůbec všechno začalo a to sice mám pocit, že nikdy nic neřeknu první nebo nevymyslím nic v podstatě nemám žádnou invenci. Pořád na to myslím a nemůžu se toho zbavit. Nemůžu komunikovat. Když někam jdu dělám to tak, že čekám co řekne ten druhý a následně na to reaguji. Zní to strašně, ale ostatní na mě nic nepoznají. Připadám si jako robot. Momentálně beru jeden prášek už 3 roky a myslím si, že jeho účinnost právě dojela. Řešení- zítra jdu na psychiatrii poradit se co s tím ,ale potřebuji pracovat a takhle to nejde. Bojím se, že budu muset opustit rozdělanou práci. Hodně záleží, jestli se doktoři trefí do správného prášku. Teď to nechám na nich. Geneticky jsem to schytal pěkně, ale pořád mám štěstí v tom, že si uvědomuju, že je něco špatně a jdu se léčit. Bláznů jsou dva druhy. Ti, co si uvědomují, že je něco špatně a pak ti druzí, co si myslí, že jsou jen oni normální a všichni ostatní blázni.Držte mi palce, takhle to dál nejde.

Dobrý den, se schizofrenii jsem se poprve setkal ve svych 20 letech, kdy jsem kvuli ni musel ukoncit studium na vysoke skole. V te dobe jsem se dostal do bludu, ze jsem se jeste nikdy s nikym nebavil a ze neumim mluvit. Vypadal jsem velice zajimave, hlavne pro ostatni lidi, kteri se mi tak trochu posmivali a nedovedli pochopit muj problem. Potom jsem dobrovolne odesel na psychiatrii a dostaval se do normalniho stavu nasledujici 3 roky. Nasledujici 2 roky jsem vedl celkem spokojený život, i když to je hodně silné slovo, protože mě dali do ID. Já člověk s ambicema na VŠ mám být celý život závislý na žoldu státu, z kterého se nedá žít. Proto jsem si našel práci, je to práce poměrně těžká, ale jak jsem se při ní dostal do kontaktu s více lidma, začal jsem zas tak nějak divně přemýšlet. Je to hodně podobné tomu, jak to vůbec všechno začalo a to sice mám pocit, že nikdy nic neřeknu první nebo nevymyslím nic v podstatě nemám žádnou invenci. Pořád na to myslím a nemůžu se toho zbavit. Nemůžu komunikovat. Když někam jdu dělám to tak, že čekám co řekne ten druhý a následně na to reaguji. Zní to strašně, ale ostatní na mě nic nepoznají. Připadám si jako robot. Momentálně beru jeden prášek už 3 roky a myslím si, že jeho účinnost právě dojela. Řešení- zítra jdu na psychiatrii poradit se co s tím ,ale potřebuji pracovat a takhle to nejde. Bojím se, že budu muset opustit rozdělanou práci. Hodně záleží, jestli se doktoři trefí do správného prášku. Teď to nechám na nich. Geneticky jsem to schytal pěkně, ale pořád mám štěstí v tom, že si uvědomuju, že je něco špatně a jdu se léčit. Bláznů jsou dva druhy. Ti, co si uvědomují, že je něco špatně a pak ti druzí, co si myslí, že jsou jen oni normální a všichni ostatní blázni.Držte mi palce, takhle to dál nejde.

Dobrý den, se schizofrenii jsem se poprve setkal ve svych 20 letech, kdy jsem kvuli ni musel ukoncit studium na vysoke skole. V te dobe jsem se dostal do bludu, ze jsem se jeste nikdy s nikym nebavil a ze neumim mluvit. Vypadal jsem velice zajimave, hlavne pro ostatni lidi, kteri se mi tak trochu posmivali a nedovedli pochopit muj problem. Potom jsem dobrovolne odesel na psychiatrii a dostaval se do normalniho stavu nasledujici 3 roky. Nasledujici 2 roky jsem vedl celkem spokojený život, i když to je hodně silné slovo, protože mě dali do ID. Já člověk s ambicema na VŠ mám být celý život závislý na žoldu státu, z kterého se nedá žít. Proto jsem si našel práci, je to práce poměrně těžká, ale jak jsem se při ní dostal do kontaktu s více lidma, začal jsem zas tak nějak divně přemýšlet. Je to hodně podobné tomu, jak to vůbec všechno začalo a to sice mám pocit, že nikdy nic neřeknu první nebo nevymyslím nic v podstatě nemám žádnou invenci. Pořád na to myslím a nemůžu se toho zbavit. Nemůžu komunikovat. Když někam jdu dělám to tak, že čekám co řekne ten druhý a následně na to reaguji. Zní to strašně, ale ostatní na mě nic nepoznají. Připadám si jako robot. Momentálně beru jeden prášek už 3 roky a myslím si, že jeho účinnost právě dojela. Řešení- zítra jdu na psychiatrii poradit se co s tím ,ale potřebuji pracovat a takhle to nejde. Bojím se, že budu muset opustit rozdělanou práci. Hodně záleží, jestli se doktoři trefí do správného prášku. Teď to nechám na nich. Geneticky jsem to schytal pěkně, ale pořád mám štěstí v tom, že si uvědomuju, že je něco špatně a jdu se léčit. Bláznů jsou dva druhy. Ti, co si uvědomují, že je něco špatně a pak ti druzí, co si myslí, že jsou jen oni normální a všichni ostatní blázni.Držte mi palce, takhle to dál nejde.

omlouvám se: došly :-)

Chtěl bych se zeptat. Je tu někdo, kdo léky už vysadil ? Jak je to s útlumem, zmizí ? Já jsem teď necelý týden bez prášků, došli mi, mám mírné úzkosti, které mi ale navadí jako to, že jakobych neměl žádný tok myšlenek, na který jsem dříve býval zvyklý. Obnoví se to časem ?

Ahoj Luďku, držím Ti pěsti. Mnoho zdaru ve škole i v životě.Iva

S touto nemocí jsem přišla do styku jako dítě takže si dokážu představit co to je .Jako malá holka jsem jela i s malým bratrem k babičce,vzala nás tam tenkrát matka ,na truc svému manželovi aby mu ukázala že jej nepotřebuje ,myslím apamatuji se že už nikdy touto cestou spory neřešila.Babička ,její matka touto nemocí trpěla ,a v noci začala..vzala do ruky sekeru a začala lítat po baráku s křikem ,že jí chtějí sousedi zabít.matka jí nemohla uklidnit a samozřejmě vysvetlit ,že to není pravda.Spali jsme v jedné místnosti i s ní ,a matka ,jak mi později vykládala celou noc nespala ,ve strachu aby se její představy neupnuly na nás a něco nám neudělala.Je to už spousta let od té doby jsem se s tou nemocí už nesetkala,babička skončila na psychiatrii,ale dnes jsou určitě léky s jejichž pomocí se dá tato nemoc zvládnout.

Ahoj Ivo, taky děkuju za odpověď. Já mám částečný ID a pokouším se studovat, i když s tím mám trochu problémy...

Ahoj Luďku, on studoval, ale doktrorka mu řekla ať toho nechá, tak přerušil studium a teť je na ID.Hospitalizován byl zatím jen jednou, prý má tuto nemoc v začátku.Jinak jsem ráda,že máš teťka dobrou doktorku,doufám, že Ti pomáhá.Pokud by jsis chtěl třeba popovídat a neměl zrovna s kým, tak pošlu email nebo ICQ.Přeju Ti mnoho úspěchů v lečbě, ikdyž vím jak to je těžké.A děkuju za odpověď.Iva

Ahoj Ivo, já trpím stejnou nemocí jako váš bratr, chtěl jsem se zeptat - pracuje nebo studuje nebo má invalidní důchod? Kolik mu je, kolikrát byl hospitalizován?
Jinak ten přístup doktorů jsem také zažil,hlavně v léčebnách, teď mám štěstí na docela dobrou doktorku. Určitě by mohla pomoct nějaká psychoterapie.