Odpusťte svým rodičům
Vzdáme-li se výmluv na různá selhání rodičů, bude náš život mnohem bohatší; na základě výzvy, kterou nám adresuje svět, v němž hraje svou roli zlo a utrpení, budeme moci prožít zajímavý život skutečně dospělého člověka.
Ale pokud (v obecnějším pohledu) dovolíme společenským vědám svádět vinu za mytické výzvy lidského života na rodiče, setrváme v nedospělé společnosti a budeme muset trpět mnohými symptomy kultury, která není dost zralá na to, aby se vyrovnala se stinnými stránkami života.
Dalším ziskem naší schopnosti zbavit naše rodiče a další rodinné příslušníky odpovědnosti za náš osud je možnost vytvoření uspokojivého vzájemného vztahu, což není pro duši jistě zanedbatelná věc. Negativní a patologické uvažování o rodině nás vzdaluje od jejích ostatních členů a my tak přicházíme o příležitost obohatit jejich prostřednictvím svůj život.
Cesta k nim vede někdy přes odpuštění. Takto navázané spojení bývá v určitých situacích jen neurčité a volné, jindy je však velmi pevné a hluboce nás uspokojí. Rodina by si zajisté vedla lépe, kdybychom všichni skutečně dospěli a sami za sebe čelili věčným výzvám lidské existence a odpovědnost za svůj život vzali výhradně do svých rukou.
Svalováním viny za své archetypální utrpení na rodiče se ocitáme ve stojatých vodách ustrnulého, neměnného vzorce chování. S rodiči zůstáváme svázáni, nikoli však už kvůli závislosti, ale právě kvůli svalování viny. A přitom nás z tohoto statického stavu může vysvobodit i docela nenápadné směřování k vlastnímu způsobu žití.
Zdroj: Thomas Moore - Kniha o lásce a přátelství - nakladatelství Portál
Komentáře
To jsi ty, který netoleruje lidi z vesnice ve městech, ale toleruje týrání dětí?
"Babičku" poznaly jen krátce, protože když jsme k ní přijeli všichni čtyři, říkala manželovi před dětmi, ať spratky (parchanty, smrady,..) nevozí, že naše děti nesnáší, protože mě zdržují od práce. Mysleli jsme, že jí to časem přejde, ale začalo to být horší, tak už tam přes pět let nebyly. A moc byly rády, že jsme je tam přestali vozit.
Za dva roky jsme to vzdali i my s mužem.
Když bych byla taková zrůda jako ona, samozřejmě bych očekávala, že se na mě děti vykašlou.
Už jsem to psala: po odstřižení se konečně raduji ze života, z Vánoc, narozenin, svátků, dovolených, atd. nejen já, ale i děti a manžel. Všechny nás mé rozhodnutí stmelilo i v širším příbuzenstvu.
Mimochodem, když už píšeš o buranech, nauč se česky. To zavání buranstvím.
Vy...Smrt rodičů je už pozdě. Asi to bude znít pro někoho provokativní, ale je to tak ...
Smrt mamky (nejen) mne překvapila, protože si nakonec život vzala, ale ten zmatek, který jsem v sobě měla, spojený s konečností smrti, jsem zpracovávala skoro půl roku.
Smrti otce předcházela delší nemoc a já byla připravena jemu tu krutost odpustit. Zpráva o jeho odchodu mne už tak nešokovala, naopak mi otevřela další "cestu" k pochopení lidských zákoutí (pokud je člověk schopen podívat se na vše nezaujatě)
A pisatelka M. jak čtu, taky. Tak co pořád blábolíš?
Je zajímavé, že tyran si může dělat co chce a my kteří bráníme své duševní zdraví jsme nabádáni k tomu abychom někoho chápali ap.
Za sebe Vám mohu říct, že mám v těchto věcech zcela jasno. Nejsem člověk, který věří v nějakou reinkarnaci, v nějaké poslání, které musím dotáhnout do konce nebo že si musím něco odžít ap.
Například příspěvek v 18:59. To psal kdo? Píše, že mu vadí omezení lidé, ale v tom případě píše o sobě.
Klidně ať se tady vyjadřuje kdo chce, já nikomu nebráním.
Proč se bráníš? Já ti nic nedělám.
Ma+slovv, ty si myslíš, že je pro někoho dobré se nechat týrat? Psychicky či fyzicky? Že to je dobré pro psychiku člověka? Já ti píšu, že není. Z toho právě vznikají nemoci, psychické problémy - sociální fobie, deprese, apod. A z psychických nemocí už je to jen krůček k rakovině.
Člověk má být spokojený, život je krátký. Jestliže ho někdo týrá, měl by s tím člověkem přestat komunikovat. Úplně. A je jedno, jestli je to v rodině, nebo mezi kolegy, známými.
"Kdo není s námi, je proti nám" .... to jsou dva extrémy, které se používají jako něco daného. "Buď jsi pro nebo proti..", ale aby byl akceptován i jiný názor bez toho, aby se porovnával, to už je velká vzácnost k naší velké škodě. Když budeme stále proti někomu bojovat, nikdy se nedozvíme, že vlastně bojujeme proti sobě
A tohle není teorie, tohle je vyzkoušeno v mé konkrétní situaci.
píšeš: Ale aby se o tom dalo mluvit, musí se nejdříve prožít
Souhlasím, zkušenosti v životě nám dají pohled a odstup, jakého nejsme schopni v daném okamžiku, když něco prožíváme
píšeš:
"Kdo není s námi, je proti nám" .... to jsou dva extrémy, které se používají jako něco daného. "Buď jsi pro nebo proti.."
Naprosto souhlasím, nic není jen černé ani jen bílé.
Nějaké módní kecy :)), jsou mi úplně jedno. Má radost je důsledek toho, že jsem se zbavila jedné neuvěřitelně zlé ženy. Asi jako když se žena zbaví tyrana - alkoholika. Také začne žít svobodně, má radost a věř, že na nějaké módní kecy o pozitivním uvažování není zvědavá. Ta radost vyplyne z nového, svobodného života.
Co se týká dětí, je nutné aby už nikdy neviděly, jak se má matka chová. A tak malé už dávno nejsou, takže vědí, co se u nás dělo. Neraď co je pro naše děti nutné. O tom, naštěstí, takový fanatici jako ty nerozhodují.
Úctu si člověk musí zasloužit, a je jedno jestli jde o starého člověka nebo vlastní matku.
Co se týká reagování na tebe, s tím bude potíž, pokud přece jen někdy na tebe pod tímto nebo jiným nickem zareaguji a tobě to nebude milé, tak text nečti, prosím
Nějak ses mě nedotkla, spíš bylo úsměvné číst např. pasáž o módním pozitivním myšlení. Jsi pro mě cizí člověk, který neví o mém problému nic, takže tě vnímám spíš jako ženu, která chce dělat jenom chytrou. Nic víc.
Nenaštvala jsi mě, ani neznejistila v mém přesvědčení. Já jsem to totiž udělala správně. Tvůj dojem, že nemám tuto věc, tento vztah dořešený je také mylný.
Je vidět, že jsi se připojila dodatečně, protože jinak bys věděla, že matka už stará a nemocná je, a mně je to jedno. Protože už mě ta osoba nezajímá. Táta je dávno po smrti.
Také jsem tady vysvětlovala, proč sem píšu, ale to ti také uniklo. Nemá to nic společného s "mým nedořešeným vztahem" jak se mi pořád snažíš marně podsouvat.
Víš, já si vážím názoru mého muže, dětí i širší velké rodiny, našich kamarádů, naší známé psychiatričky a mé kamarádky psycholožky, než názoru anonymní ženy. A ti výše jmenovaní jsou se mnou zajedno - a znají mou situaci, můj život.
Tak to už sem může psát opravdu každý hňup.
"Angelo"
:-)
Měla bys ale násilníka - dle rady - pochopit, ne na něj zapomenout. Takže pochopila jsi ho?
Už dříve jsem psala, že to není jednoduché .. mně pomohla touha vymanit se ze strachu a z agresivních útoků dalších lidí (nevěděla jsem, proč se s takovými lidmi stále dokola setkávám).
Pochopení neznamená, že se někdo do něčeho nutí. Buď to člověka osloví, nebo ne. Je dobré vědět, že ta možnost tady je. To je vše
Jinak sis určitě všimla, že tu píší lidi kteří byli týraní, ale ani oni se nevracejí do minulosti, neživí myšlenky, nevytváří pomstu. Zapomněli. A to jim je naopak vyčítáno.
Odpustila jsem, ale nezapomenu, nejde to.
Vy...Angelo, také jsem tuto poznámku nepochopila. Nehodlám tady popisovat čím jsme si prošly, ale když už i příbuzní - včetně sestry matky, která jí odepsala asi před 25 lety, ale se mnou a se sestrou teta komunikuje - nám dal za pravdu a odstřižení schvaluje, tak asi toho nebylo málo...
- Odpovědět
Pošli odkaz