Nechci mít dítě

Pepo, Papež Jan Pavel taky neměl děti a myslíš, že jeho život neměl smysl?
Je to každého věc a každý se musí rozhodnout sám. Problém je jedině v tom, že když se žena rozhodne v 55 letech, tak to už je pozdě. V tomhle to mají muži jednodušší.
Já mám jedno, jsem za něj šťastná ale není to můj majetek a když se rozhodne, žít třeba v cizině, tak co já, bránit mu nebudu. Není na světě "pro mě". A druhé mít nebudu. Ani kvůli mužovi. Je to moje rozhodnutí. Každý si musí udělat to své.
Držím všem palce, ať se rozhodnete správně, tj. tak, že nebudete litovat :-)

Jeste bych se rada vyjadrila k takzvanemu sobectvi dobrovolne bezdetnych. Jsme casto presvedcovani, ze deti bychom meli mit proto, ze jinak budeme ve stari sami, pres deti tady zanechame jakesi poselstvi/pokracovani naseho zivota, ze detska laska je krasna, mala miminka jsou tak roztomila... Nejsou tyhle duvody stejne sobecke jako touha po zivote bez starosti spojenych s detmi? Lide maji deti, protoze je chteji - sami pro sebe, ne treba proto, aby obohatili spolecnost. Jasne, ze rodice musi prinaset ruzne obeti, ale vybrali si to tak, a ty obeti prinaseji proto, ze je to nutna soucast celeho procesu rodicovstvi; doufaji, ze hezke chvilky jim ty mene hezke vykoupi. Kdyby byl rodicovsky pud zcela ciste nesobecky, pak by lide nebyli tak posedli predavanim vlastnich genu, a misto toho by treba adoptovali (i kdyz ani adopce neni uplne prosta sobeckych motivu).

Kazdy z nas je vice ci mene motivovan vlastnimi potrebami, touhami a pocity. Podle me se jedna o sobeckost pouze tehdy, pokud tim trpi treti osoba, cili je-li moje stesti na ukor nekoho jineho, coz neni pripad bezdetnych - jak uz tady nekdo napsal, tezko byt sobecky vuci neexistujicimu diteti. Automaticky nazyvat bezdetne sobci je klise - bylo fajn, kdyby se lide zamysleli, jestli je takova nalepka opravdu namiste.

Pokud má na tomto světě nějaký smysl, tak je to mít děti. Nedělejte si žádné iluze o nějakém jiném alternativním řešení pro život.

možná jsem divná,
je to určitě fajn, mít ve staří někoho kolem sebe, ale to že máš děti, není toho záruka, prostě, děti si nepořizujeme kvůli nějakým důsledkům, ale kvůli nim samotným!
A kdo je nechce, tak je mít nemá.

A. ty jsi dost slušný demagog,co? Asi špatně čteš,nebo máš trochu přibržděné chápání! Je mi dočista fuk,jestli někdo má nebo nemá děti a nikoho nepřesvědčuju,prostě mám jen třeba narozdíl od zdejších děvčat díky věku trochu větší zkušenosti a a vidím důsledky některých rozhodnutí,která už nejdou vzít zpátky!Psala jsem tuším včera,že když ti jaksi už nezbývá moc nadějí a elánu do budoucnosti,je fajn mít kolem sebe jakési pokračování svého života..Sobectví vůči komu??Vážně mně připadá,že nechceš chápat.Copak když se narodí dítě člověk se nemusí vzdát spousty věcí ze svého dosavadního života? A jako jednu z možností,proč se někomu do mateřství nechce jsem napsala určitý druh rozmazlenosti,sobectví a nechut svým způsobem pohodlný život opustit!
Divná si vážně nepřipadám,promin,možná ty?

Zatim to neřeš, buď to časem přijde nebo ne. Ale nezabývej se tím pokud nemusíš, netrap se...

no, mě přijde spíš máma, že má psychický problém. Proč by někdo nemohl být bez dítěte? A řekni mi, když budu mít děti, kde mám záruku, že budu chovat vnoučky? To je blbost! O jakém sobectví mluvíš? Vůči komu? vůči dítěti, co neexistuje? Ty jsi divná

Pokud budu označovat skupinu lidí blbečky a podepíši se xxcd, mám pocit, že je to jako když (pro zachování tematu) se malé dítě schovává za sukni matky a dovoluje si na ostatní. Jo, a je fakt, že nejsem Honza, ale Jan :)

Honzo, copak to, ze se nekdo nepodepise plnym jmenem neco znamena? Jak vime, ze Ty se ve zkutecnosti jmenujes Honza? A co to ma vsechno spolecneho se sebevedomim uz vubec nechapu.

Mamo, k tem otazkam bezdetnych: zalezi na tom, jak to ma dotycny srovnane v hlave. Pokud si svoje rozhodnuti dobre rozmyslil, ma urcite vyresenou i eventualni osamelost, o co prichazi, ale i o co se svych rozhodnutim obohacuje, nazor partnera na deti a riziko, ze jednou treba ten nazor zmeni. Ja jsem si moc dobre vedoma vsech techhle otazek, ale to nic nemeni na tom, ze vim, ze jsem se rozhodla pro me spravne. Vim, co rodicovstvi obnasi, vim, ze to nejsou jenom starosti a povinnosti, ale ani v nejmensim me to nelaka, i za cenu, ze prijdu o ty prijemnejsi stranky.

Rodicovstvim koneckoncu pochybnosti nekonci, a matky resi zase jine problemy, ktere bezdetne nemaji (dovedu dite vychovat? budeme si rozumnet? zvladne partner napor novych starosti a povinnosti? atd.). Takze ono je to prast jak uhod.

Je mi lito, ze z Tvych prispevku porad cisi takovy ten pocit materske nadrazenosti, ze se stale snazis nas presvedcit, ze neni nad pocity matky (viz. "holky nic na světě vám nenahradí první miminkův úsměv,ani to zasvěcení vědě a bádání v historii"). Kolikrat mam opakovat, ze to, jestli se treba ta veda vyrovna detskemu usmevu, je zcela subjektivni?

Ať si má každý názor jaký chce. Ty máš asi vysoké sebevědomí, když nejsi schopný se ani podepsat.

Většinou skončím nechtěně u diskuse s blbečkama, kterým v jejich očích jejich "vysoké" ego nedovolí uznat to, že prostě i mladý člověk může mít svůj upevněný profil a názory na život a že se prostě může mít skvěle :-)

Honzo to není nenávist k dětem,to je zmatek ve vlastním životě a zloba nasměrovaná špatným směrem. Ale ona na to časem přijde,že její problém je někde úplně jinde než v dětech!Jinak s Tebou souhlasím, nezralí rodiče se dovedou strašlivě na dětech podepsat. Ale to není případ ani jedné holky,co píše do této diskuze,z těch budou,pokud jednou budou senzační mámy. Nejdřív ale musej porozumět samy sobě,svým potřebám a pocitům.

Naprosto s tebou "mámo" souhlasím, z toho příspěvku čiší až nenávist k dětem. Dítě si názor na svět a vše kolem utváří postupně a pokud nějaké rodiče litují, že ho mají, podíl viny na jeho chování mají i oni sami.
Oni ho přece učí poznávat svět.

Dášo,ty bys to dítě i chtěla a vůbec není nutné to takhle s takovou zlobou prožívat,podle mě se dost trápíš a jde u Tebe o velký psychický problém,přímo fobii,existuje spousta lidí,co nesnese ve svém těle jakýkoliv cizí předmět,např.endoprotézu a málem z toho zešílí,natož pak dítě v břiše,myslím,že by ses měla léčit,potom vše uvidíš jinak!

Stejně si myslím,že bezdětné holky ani nemusí být terčem stálých dotazů kdy už? proč ještě ne? pořád nic? atp. a budou vždycky samy se sebou řešit ještě mnohem víc otázek např.měla jsem,neměla jsem,třeba je ještě čas,ted už je asi pozdě,zůstanu sama,bude mi smutno,on mě takhle nebude mít tolik rád,půjde za jinou,neudržím si ho,jaké by to asi bylo,je to opravdu tak překrásný pocit po tom porodu..atd.Já tedy vím,že kdybych zůstala dobrovolně bezdětná,neustále bych toto řešila! No ale jak z toho ven? Nejdůležitější je si tu nechut k mateřství naprosto přesně pojmenovat,stačí jen pro sebe,nic nezastírat,aby ta naše nechut nebyla jen zástěrka ke strachu z porodu a bolesti,ke strachu ze zodpovědnosti a k vlastní rozmazlenosti,ke strachu ze snížení životní úrovně,k nemožnosti najít toho pravého tatínka,případně chlapa jakéhokoliv,ke strachu o zničení postavy atd.Sobě si určitě pravdu přiznáme a pokud platí jedna z předchozích možností,snad by přece jen stálo za to něco s tím udělat,holky nic na světě vám nenahradí první miminkův úsměv,ani to zasvěcení vědě a bádání v historii,jak mě tady radila štastná bezdětná,no nejlepší by bylo bádat si s vnoučkem na klíně,ne?

Victoria: recept na to nemám, ale já všem svým známým, kamarádkám, přátelům, lidem v práci, ve škole (protože ještě se dále vzdělávám), rodičům, příbuzným říkám dost jasně, že děti mít nebudu a ani nechci, všichni to vědí a respektují můj názor. I můj muž to ví, také respektuje můj názor a také děti nechce. Svůj život naplňujeme jinými věcmi, než jsou nějaké "uřvané děti". Jinak já pár lidí znám, co mají děti a litují ted ve stáří, že je měli. Já svůj názor rozhodně nezměním, ani v 50, jelikož nemíním ani rodit, mít to dítě v sobě - ani omylem!!!! radši bych zemřela, než porodit dítě a to myslím smrtelně vážně!!! doufám, že to dost jasně vyjadřuje, jak moc je nechci!!!

ahoj holky a mamky :-)
díky jindo, máš pravdu.
Je to vážně těžké.
Rozhodně ale by si měl dítě pořizovat ten, kdo ho chce a ne kalkulovat s tím, že se o nás bude jednou starat nebo nám bude ve stáří oporou. Tak to totiž vůbec, ale vůbec být nemusí.

Anonymko nedej si do toho mluvit,je to tvé tělo a myslím,že až se budeš cítit budeš druhé chtít sama a pokud ne,nedej se!

Je to těžký...Proč to takhle lidi neřeší taky u chlapů, co myslíte?