Filozofie toxikomana

První podobou je role "nadutého a pyšného". Jedinec pohrdá našim konzumním způsobem života se ztrátou jeho smyslu. U druhých lidí vyprovoko-vává výsměchem, manifestační nespoluprací a svým parazitismem agresi. Ta mu pak slouží jako důkaz toho, že je něco v nepořádku spíše s ostatními než s ním.


Druhou podobou je role "nemocného", která mu dovoluje vyžadovat při svém, zdraví poškozujícím chování, léčebnou péči s pozorností, kterou si tím vynucuje. Když mu ji odmítneme, vidí to jako důkaz toho, že jsme zlí.


Třetí podobou je role "šíleného", která mu dovoluje nezodpovědné chování s právní nepostižitelností. Může dělat co chce, každý přece ví, že on má potíže s kontrolou. Na následky svého chování nahlíží jako na důkaz toho, že je obětí naší agresivity, nemorálnosti a podobně.


Zdroj: Pavel Vaníček a kolektiv - Rostlinné omamné drogy, nakladatelství Start