Nizozemské coffee shopy - obávané turistické lákadlo

Novým pravidlům se coffee shopy snaží vyhovět budováním malých, dobře odvětraných oddělených prostor, které budou jen pro hosty, bez obsluhy. Tím ale odpadne důležitý sociální kontakt.


Samotný prodej drog nizozemská vláda nikdy nepovolila, toleruje však prodej marihuany a hašiše v těchto podnicích, pokud jsou splněny dané podmínky: každý coffee shop musí získat licenci a odvádět daně, vstup je povolen až od osmnácti let a jeden člověk si může koupit maximálně pět gramů kuřiva. Je tu zakázáno agresivní chování, tvrdé drogy, někde i mobilní telefony, pouhé zevlování není vítáno.


Podle atmosféry se coffee shopy rozlišují na klidné, relaxační, kde hraje tichá hudba, a živější, s psychedelickými malbami a hlasitou hudbou, určené pro hlučnější společnosti. Návštěvníci si tu mohou koupit kávu, nealkoholické nápoje a občerstvení. Mohou kouřit i ze svých vlastních zásob, musejí si ale k tomu něco koupit.


Coffee shopy mohou legálně skladovat až půl kila marihuany. Každý podnik nabízí několik druhů marihuany a hašiše, obvykle tu existuje "menu", ze kterého je možno si vybrat. Ceny se liší podle kvality a místa (5-12 eur za gram). Místní produkce bývá silná, proto obchody nabádají k opatrnosti.


Ke konzumaci marihuany může zákazník požádat o dýmku, papírky a špičky s filtrem. Zajímavou alternativou kouření jsou vaporizéry, při jejichž používání se byliny nespalují, účinná látka je uvolněna působením horkého vzduchu. Představují tak variantu kouření bez dýmu a spalin.


Po celém Nizozemsku existují stovky coffee shopů, nejvíce však v Amsterodamu a Rotterdamu. Každá oblast se k nim staví jinak. Někde ani nejsou povoleny, jinde nesmějí být v blízkosti škol.


Celkově se dnes udává kolem 750 podniků. Každopádně jich ale ubývá, protože každý musí mít povolení k provozu, přičemž počet těchto povolení je omezený a nová se nevydávají. Podniky mají povinnost registrovat každý prodej, některé vedou kompletní databázi zákazníků.


Historie coffee shopů začíná v 70. letech 20. století, kdy nizozemská vláda pochopila, že boj s drogami prostě nevyhraje, a tak se aspoň snažila zmírnit jejich dopad na společnost. Proto drogy jasně rozlišila na měkké a tvrdé a soustředila se na trestní postihy druhé skupiny.


První obchody prodávající konopí byly často úředně zavírány, ale vznikaly další. Nejslavnějším podnikem raných dob byl Bulldog založený v roce 1975 v bývalém nevěstinci v Amsterodamu. V roce 1976 vláda změnila zákony tak, aby držení marihuany do třiceti gramů nebylo trestným činem. Přesto zůstaly coffee shopy zcela ilegální až do roku 1980, nicméně dále vznikaly.


Od roku 1980 začaly úřady jejich výskyt tolerovat, pokud se v nich neobjevovaly tvrdé drogy. Tehdy se rozšířily v Amsterodamu i do většiny země. Lidé je zprvu odmítali, ale potom si zvykli, mezinárodní tlak zemí jako Francie a Spojené státy na jejich zrušení však přetrval dodnes.


V 90. letech zahájila vláda restrikční opatření ke snížení počtu coffee shopů, začala pro ně vydávat povolení k provozu.


Specifickou variantou těchto podniků nabízející halucinogenní houby, kaktusy a další rostlinné látky jsou takzvané smart shops. Své jméno získaly podle toho, že měly prodávat látky stimulující mysl a zlepšující paměť. Dají se v nich koupit i rostlinná afrodiziaka a semínka marihuany.


Jitka Bojanovská - ČTK