Otec LSD Albert Hofmann stoletý

Na své dílo však po létech hleděl se smíšenými pocity a v
roce 1993 shrnul jeho význam takto: "LSD není návykové ani
toxické. Jeho nebezpečí spočívá ve velmi hluboké změně vědomí:
může být krásná a může být strašná. Přijali jsme alkohol a tabák,
ale nepřijali jsme halucinogeny."


U objevu samotného sehrála velkou roli náhoda. V roce 1943 se
Hofmann v laboratořích firmy Sandoz ve švýcarské Basileji vrátil
k látce LSD-25, kterou testoval již dříve, ale bez větších
výsledků. V té době už byl renomovaným chemikem (narozen 11.
ledna 1906 ve švýcarském Badenu) a měl za sebou studia na
curyšské univerzitě, jež dokončil v roce 1929. A také pokusy s
hledáním látek, které by pomohly léčbě srdečních chorob.


Zatímco tedy ponechával novou dávku LSD-25 krystalizovat,
začal se jednoho dne cítit podivně: "Upadl jsem do zvláštního,
nikoli nepříjemného stavu. Podobal se opilosti a charakterizovala
jej výrazně zjitřená fantazie. Jako ve snách jsem vnímal
nepřetržitý proud fantaskních, mimořádně plastických obrazů
prazvláštních tvarů s intenzivní kaleidoskopickou hrou barev. Asi
po dvou hodinách se můj stav vrátil do normálu."


Napadlo ho, že to nějak souvisí s LSD. Další den vypil
sklenici vody s 250 mikrogramy této látky. Pak požádal asistenta,
aby ho doprovodil domů. Protože byla válka a neměli auto, jeli na
kolech. Celých šest a půl kilometru jízdy Hofmann naříkal, jak se
plouží... Asistent však později tvrdil, že jeli nejrychleji jak
to šlo! Toto datum se dodnes připomíná jako památný Bicycle Day.


Tentokrát však mělo být hůře: "Všechno jsem viděl zkreslené a
nejasné. Usadil se ve mně nějaký démon, zmocnil se mého těla,
mysli a duše. Prostor a čas se stávaly stále chaotičtější a já
nedokázal jednat, jak bych chtěl. Nemohl jsem nijak zabránit
hroucení světa kolem sebe... Cítil jsem se mimo své tělo. Moje já
se vznášelo kdesi v prostoru. Myslel jsem, že jsem zemřel.
Dokonce jsem viděl ležet na pohovce svoje mrtvé tělo..."


Hofmannovi bylo jasné, že objevil něco zásadního. Na syntéze
LSD-25 dále pracoval a lékařské veřejnosti ho představil v roce
1954. Přepokládalo se, že látku bude možno využít v psychiatrii,
protože dokázala odblokovat pacientovy obranné mechanismy, aby
mohl snáze hovořit o svých problémech a traumatech.


Zanedlouho LSD objevili intelektuálové, pro něž znamenalo
bránu do bohémského světa. Jedním z prvních byl psychedelický
guru Timothy Leary. Inicioval podávání drogy vězňům a tvrdil, že
se tím snižují jejich sklony k recidivě. Drogu zkusili a přiznali
například zakladatel Microsoftu Bill Gates či kytarista Rolling
Stones Keith Richards.


O substanci projevila zájem i armáda. Tajné testy na
dobrovolnících dopadly tak dramaticky, že následná supertajná
zpráva doporučovala umístit LSD do rakety vypálené na Sovětský
svaz. Ta by prý naráz vyřadila z provozu celou Rudou armádu.


Nová látka zaujala psychiatry a psychology i v Čechách.
Oficiálních experimentů v letech 1954-74 se účastnili pacienti
léčeben i zdraví dobrovolníci. Na psychiatrické léčebně v Sadské
se prý uskutečnilo na 3000 sezení s LSD, při nichž lidé
zaznamenávali své vjemy a zrakové halucinace. A české LSD začala
dokonce od roku 1965 vyrábět opavská Galena.


"LSD lze považovat za jakýsi katalyzátor či zesilovač
duševních procesů. Zjednodušeně řečeno, umožňuje odhalit i
odreagovat vnitřní stavy jinak nepřístupné. LSD v rukou zkušených
lékařů je podobným nástrojem jako mikroskop nebo dalekohled v
rukou biologa či astronoma," objasnil účastník tehdejších
výzkumů, psychiatr Miloš Vojtěchovský.


Koncem 60. let se ale nad kyselinou snů začaly stahovat mraky
a po přezdívce Droga nebe a pekla se stala Drogou pekelných vizí.
A posléze byla legální výroba LSD zcela zastavena.


Své pocity a zkušenosti shrnul Albert Hofmann do knihy LSD,
mé problémové dítě. Kromě ní napsal víc jak stovku vědeckých
článků a mnoho knih. U příležitosti jeho stých narozenin se
pořádá mezinárodní sympozium o LSD v Basileji.


ČTK