Tabáková terapie

Šamanské terapeutické vykuřování je prastarý rituál s téměř univerzálním rozšířením. Tabákoví šamani dodnes praktikují tento rituál, v němž opakovaně vyfukují na pacienty hustá oblaka tabákového kouře. Také je zachycují rukama a navádějí na raněného, nebo jimi masírují bolestivé tělesné partie. Kromě toho vyfukují kouř pacientům do obličeje, dokonce přímo do očí, nosu nebo úst. Fouká se do děravého zubu, nebo do rány v ústech po vytaženém zubu. Takto okouření pacienti pociťují méně bolesti, je snížena horečka a nemoc se může léčit.

Podobná přesvědčení se vyskytují i při stejně široce rozšířeném rituálu poplivání. Zranění a jiné nemoci ošetřují šamanští terapeuti pliváním slin ob­sahujících tabák na nemocného, poprašují ho tabákovým práškem nebo ho postřikují tabákovou šťávou.

Pozorováním těchto terapeutických praktik podá­vání drogy, lze přitom více či méně poznat, že se jedná o stálý aplikační me­chanismus. Příjem nikotinu se dociluje přímým vyfukováním kouře, pliváním slin s obsahem nikotinu, tabákovou šťávou nebo práškem, slinnými masážemi, vtíráním šťávy, použitím šňupacího prášku, tabákových náplastí a obkladů. Tedy dýchacími cestami, kůží, někdy také žaludečně-střevním kanálem. Množství při­jímaného tabáku je dost velké. Může působit lokálně nebo na celý systém. Léčení otevřených ran, kousnutí a uštknutí umožňují aplikace tabákových příprav­ků do subkutánního pletiva, epidermická stěna je nezadržuje. Pacient přijímá nikotin z vyfukovaného tabákového kouře i nepoškozenou kůží, kouř je smíchán s vdechovaným vzduchem, a může tak být neurologicky aktivní. Při rozpuštění je příjem nikotinu silně zvýšen. Proto se kůže příslušným přípravkem poplivává a masíruje. Tato metoda je velmi efektivní, protože terapeutická dávka ^v roztoku nikotinu je pouhé 1 % (GUTIÉREZ MIJRO 1934).

Velmi analgeticky efektivní je také léčení bolestivých léčebných partií náplastmi z tabákového práš­ku nebo vlhkých listů (SOMERVAIL 1839). Tabákové náplasti jsou skutečně velmi účinné, a mohou dokonce místně dodávat takové množství nikotinu, že může dojít k více či méně silné akutní otravě (WEIZENECKER & DEAL 1970).

Při léčení děravých nebo poraněných zubů se aplikují tabákové vložky. Jako stále působící depozita poskytují dlouhodobě příslušnému místu účinnou látku (CHAP- MAN 1880).

Speciální signifikace lokálního podání je skutečně taková, že už minimál­ní množství nikotinu způsobí rozšíření noradrenalinu v sympatickém nervovém systému, zvláště v srdci, cévách a kožní tkáni. Tato aplikace se s velkým úspě­chem používá při léčení zranění a některých kožních nemocech. Méně než je­den mikrogram nikotinu působí na zúžení cév a silně redukuje jejich průtok. Bylo zjištěno, že vykouřením jedné jediné cigarety klesla teplota kůže při sou­časně stoupajícím dýchání z 32,5 "C na 25,5 "C (BURN 1962). Toto snížení teploty může být, společně se zmírněním bolesti, pro domorodé pacienty velmi příjemné. Zkrátka, když byl dříve tabák spojován s vírou v pneumatické sily šamanů, mohli praktici, opíráním se o efektivitu nikotinové terapie, upevňovat svůj nadpřirozený status.

Zdroj: Franz-Theo Gottwald, Christian Ratsch - Šamanské vědy, nakladatelství Garuda