Historie omamných drog

Dějiny lidstva jsou dějinami mnoha národů a kmenů, které se stěhovaly, navzájem bojovaly, jejich jazyky, náboženství a zvyky se mísily a ovlivňovaly.

Naše informace o společnosti v období neolitu pocházejí především z archeologických vykopávek. Pokud se ale týká užívání některých halucinogenních rostlin, jsou tyto nálezy poměrně skrovné. Patří mezi ně zvláštní nádoby z území dnešní Francie, o nichž historikové soudí, že sloužily k pálení některé omamné látky. Ve vykopávkách na Tchaj-wanu se našly zbytky neolitické keramiky zdobené konopným provázkem, která pochází z doby dvanáct tisíc let před naším letopočtem. To svědčí o tom, že ve staré Číně, podobně jako v Indii, se konopí tradičně využívalo jako užitková rostlina, ze které se vyráběly látky, provazy a nitě. Dokládají to i další archeologické nálezy.

Vznik prvních civilizací kolem roku tři tisíce před naším letopočtem, Sumeru v Mezopotámii a Egypta, a následné objevení písma umožnilo, abychom o životě tehdejších lidí získali mnohem více informací. Nejstarší zachované zápisy na hliněných tabulkách (civilizace Mezopotámie) či papyrech (Egypt) jsou spíše náboženského či hospodářského rázu a o drogách se z nich mnoho nedozvíme. Z archeologických nálezů však můžeme předpokládat, že ve starém Egyptě se užívalo opium, které se sem dováželo ve zvláštních nádobách v podobě makovice z proslulého pěstitelského centra máku ve starověku - ostrova Kypru. Sošky makových bohyní, pocházející asi z 13. století př.n.l., byly objeveny také na Krétě. Mají na hlavě typicky naříznuté makovice.

Z pramenů z pozdější doby soudíme, že na mnoha místech se drogy doporučovaly jako léčivé byliny. Bylo to např. v Číně, Indii, Egyptě či státech v Mezopotámii. V Mezopotámii sloužily jako léčiva např. blín, mandragora, indické konopí a opium. Tyto rostliny se často doporučovaly na zklidnění bolestí. Od toho může být jen krůček k cílenému používání těchto látek jako omamných.

Na přelomu druhého tisíciletí před naším letopočtem začaly indoevropské kmeny, jejichž původní vlast byla zřejmě někde v jižním Rusku nebo Střední Asii, v několika vlnách postupovat do Indie, Íránu a Evropy. Příslušníci kmenů, které se kolem roku 1500 př.n.l. usídlily v Indii, si říkali Árjové, to znamená Vznešení či Urození. Ze své původní vlasti si přinesli unikátní slovesná díla, která si kasta bráhmanů ústně předávala po mnoho generací, tzv. védy. Jsou to čtyři skladby, jejichž název "véda" znamená vědění, jak správně uctívat bohy. Jejich části musely být přesně odříkávány při obětech bohům. Árjové věřili, že přesná citace dodává jejich slovům magickou moc.

Podle nejstarší z těchto skladeb, Rgvédy, která má 1028 hymnů, patřil k hlavním obětinám Árjů opojný nápoj sóma. Měl prý velmi silné účinky. Jednou se jím král bohů Indra tak opil, že spadl z říše nebes dolů. Rostlina, ze které se sóma připravovala, je v Rgvédě popsána a podle toho někteří badatelé (z podnětu amerického mykologa Wassona) soudí, že se zřejmě jedná o muchomůrku červenou. Skutečnost, že tato houba na území Indie neroste, vysvětlují tím, že se pravděpodobně nacházela v původní domovině Árjů. Přestože mnoho vědců tento názor přijalo, někteří s ním nesouhlasí a porovnáním s texty íránské Avesty soudí, že se spíše jednalo o rostlinu Peganum harmala či jinou drogu. Text Rgvédy je cenný především v tom, že je prvním dokladem o rituálním užívání omamných látek.

Jednou z nejstarších mystických knih na světě je "Egyptská kniha mrtvých", která se dávala mrtvým do hrobu. Byla psána na papyrech, různých amuletech, úryvky z ní byly tesány do stěn hrobek, sarkofágů apod. Součástí této knihy je i "Legenda o zkáze lidstva" a odchodu Reovu do nebe, která pochází z 12. - 13. století př.n.l. V ní je zmínka o mandragoře, ze které byl připraven omamný nápoj pro bohyni Hathor. Zlatožluté plody mandragory byly ve starém Egyptě, a podle bible i v Izraeli, známé jako jablíčka lásky. Byly považovány za afrodiziakum a milenci si je dávali darem.

V náboženství starých Egypťanů hrála významnou roli mystéria, při kterých zasvěcenci prožívali mystickou smrt a znovuzrození. Ti, kdo k tomu byli vyvolení, byli přivedeni do stavu magického spánku. Přitom se ztotožnili s bohem a prožili mystickou smrt. Všichni, kteří byli do starých mystérií zasvěceni, složili přísahu, že nikdy neprozradí, co zažili.

Z tohoto důvodu máme o průběhu zmíněných rituálů velmi málo písemných dokladů. Zachovaly se jen některé zmínky a narážky v dílech antických autorů, kteří tajný obřad podstoupili. Jisté je, že k tomu, aby byli adepti uvedeni do magického spánku, sloužila některá halucinogenní rostlina. Která to přesně byla, nevíme, ale dá se předpokládat, že nejspíše mák, kterému se ve Středomoří dařilo a jeho omamné účinky byly všeobecně známé.

Egyptská tradice mystérií se postupně rozšířila po celém antickém světě. Mezi zasvěcence patřili např. Sofoklés, Aischylos, Solón, Cicero, Herakleitos z Efezu, Pýthagoras, Aristoteles, Platón, Sokrates, aj.

Nejznámější antickou svatyní byla Eleusis v Řecku, která byla činná asi od roku 1800 př.n.l. až do 4. století našeho letopočtu, kdy křesťanští císaři začali rušit a potlačovat vše, co bylo v rozporu s jejich náboženstvím. Eleusinská svatyně byla zasvěcena bohyni země Demeter. O tom, jaký význam toto místo mělo, svědčí Aristotelův výrok, že blaho Řecka považuje za zajištěné díky eleusinským mysteriím. V Eleusis prošli zřejmě zasvěcením i římští císařové, např. Augustus.

Nejvyšší eleusinské rituály obsahovaly tzv. svatý sňatek, při kterém byl zasvěceným odhalován nejvyšší symbol - zelený obilný klas. Zřejmě na základě toho zastávají někteří badatelé názor, že omamnou látkou, která se v Eleusis užívala, byl námel. To je ale velmi diskutabilní. Obilný klas byl tradičně symbolem plodnosti, s pšenicí rašící z těla byl zobrazován i egyptský bůh Osiris. Jako pravděpodobnější se zdá, že omamnou látkou užívanou při těchto obřadech bylo opium. Makovice byla navíc symbolem řeckých bohů spánku Hypna a smrti Thanata.

Další slavnou antickou svatyní byla thrácká svatyně na ostrově Samothráké. Každoročně ve druhé polovině července tam probíhala zasvěcení. V jejich průběhu se pálily omamné rostliny, jejichž kouř vystupoval z nádob. Svatyně na Samothráké se stala významnou ještě z jednoho důvodu. Poprvé se zde totiž setkali Filip II. Makedonský a Olympie, kteří se později stali rodiči Alexandra Velikého. Traduje se, že svatyni navštívil i mladý Alexandr v doprovodu svého učitele Aristotela.

V Řecku a Malé Asii byly v období antiky rovněž zakládány tzv. Asklépiovy svatyně, kde se léčili nemocní. Byly jim podávány drogy, aby měli v noci, kterou museli strávit v chrámu, sen. V průběhu působení drog se skutečně často dostavovaly jakési vize a mnoho pacientů se doslova zázračně vyléčilo. Záznamy o jejich uzdravení se uchovávaly v přístavním městě Epidauru, které bylo od nejbližší Asklépiovy svatyně vzdáleno asi devět kilometrů. Halucinogenní rostliny sloužily rovněž k věštění. Nejznámější věštírna starověkého světa byla v řeckých Delfách.

Omamné byliny se v antice často používaly k léčebným účelům. O některých z nich se zmiňuje ve svém pětisvazkovém díle "De Materia Medica" (O lékařství) řecký lékař Dioskorides, který žil v prvním století našeho letopočtu. Jeho dílo, které se zachovalo v latinském překladu, se stalo předchůdcem středověkých herbářů.

V řeckých bájích se objevují bylinkářky a čarodějnice, které díky znalosti bylin dokážou nadpřirozené věci. Omamné byliny používala prý čarodějnice Kirké, která proměnila Odysseovy druhy ve vepře. V bylinách se vyznala také Médea. Pověsti spojené s náročným získáním čarodějné mandragory mají zřejmě původ právě v antice. Otázkou je, odkdy se používaly později tak proslulé čarodějné masti. V románu římského spisovatele Lucia Apuleia (2. století n.l.) "Zlatý osel" (Metamorphoses) se čarodějnice Pamfila natře čarodějnou mastí, aby se dostala do pokoje mladého muže. O podobné masti se zmiňuje v jedné ze svých básní i Horatius (1. století př.n.l.). Píše o čarodějnici Caridii, která používala tuto mast, aby získala lásku bohatého muže.

Významným pramenem informací o událostech, které se odehrály před rokem 478 př.n.l. je dílo řeckého historika Hérodota. Své "Dějiny" rozčlenil do několika knih. Zmiňuje se v nich nejen o důležitých událostech, ale i o zvycích některých národů, např. o tom, že Skytové vdechovali před bitvou omamný kouř ze semen konopí. Také v díle židovského historika Josepha Flavia (1.století n.l.) se objevují některé zmínky o drogách. Bohužel mnoho knih antických autorů, kde bychom mohli najít případné další informace o užívání omamných látek, bylo nenávratně ztraceno při požáru alexandrijské knihovny a také díky tomu, že křesťanství systematicky ničilo všechna díla, která neodpovídala jeho ideologii.

Omamné rostliny užívali při svých náboženských obřadech zřejmě i další starověké národy, např. Keltové, ale bohužel se nám nezachovalo příliš informací o tom, jak tyto rituály probíhaly. Je pravděpodobné, že určité obřady měli i Slované. Již stará česká pověst o třech Krokových dcerách zdůrazňuje, že Kazi znala léčivou moc bylin, Teta ovládala magickou praxi a rituály a Libuše byla věštkyně. Takovéto umění tady tedy kdysi existovalo a v souvislosti s tím se zřejmě používaly i omamné látky. Dokládají to i zákazy knížete Břetislava (1092), ve kterých se hovoří o vyhánění kouzelníků, čarodějnic a hadačů z české země.

Staří Slované měli v úctě takové rostliny, jejichž kořeny se podobaly lidské postavě (např. mandragora či posed). I u nás, jako v celé Evropě, církev pohanské zvyky násilně potlačila, takže o nich nemáme téměř žádné informace. Nejdéle se čarodějové a vědmy udržely u pobaltských Slovanů na ostrově Rujana (až do 12. století).

Za vlády Karla IV. u nás došlo k počeštění odborné terminologie. Ta se stala součástí přednášek na artistické fakultě, která byla základem pro další studium na Karlově univerzitě. Kolektiv autorů pod vedením Bartoloměje z Chlumce, tzv. Klareta (?1379), vydal tři latinsko - české veršované slovníky. Ve dvou z nich, Bohemáři a Glossáři, je zaznamenán český název konopí (conopye, konopie) a jméno mandragory, které tehdy česky znělo popenecz či popienecz, v Bohemáři se objevuje i mák (mak).

Na území Evropy se tradičně používal alkohol, který má omamné účinky, a to především víno, ale i pivo nebo medovina. Předpokládá se, že původ alkoholu je třeba hledat v oblasti Středomoří nebo Mezopotámie, kde rostly i odrůdy vinné révy s vysokým obsahem cukru. Evropský druh Vitis sylvestris díky nízkému obsahu cukru špatně kvasil.

Také ve středověku, podobně jako ve starověku, se používaly některé drogy k výrobě čarodějných mastí. Ženy čarodějnice se jimi buď na určitých místech namazaly, nebo potřely rukojeť koštěte a sedly si na ni. Halucinogenní složky rostlin pronikly citlivou kůží do těla a vyvolaly halucinace létání a prožívání různých rozkoší. Součástí těchto mastí obvykle byla mandragora, rulík, blín, oměj a bolehlav. Některé prameny uvádějí také durman. Pronásledováním čarodějnic neblaze proslula v rámci upevňování své moci katolická církev, přičemž většina z obviněných neměla ani potuchy, co to čarodějnictví je. Odhaduje se, že církvi padlo za oběť 250 tisíc až milion lidí, především žen.


Tradiční užívání drog se zachovalo hlavně v těch oblastech, ve kterých "reformně" nezasáhla katolická církev, případně některá jiná ideologie. V Indii byla většina omamných bylin považována za účinná afrodiziaka. Nejčastějšími bylinami lásky byly konopí a durman, který byl zároveň důležitým sexuálním symbolem. Konopí se např. užívá hodinu před tantrickým obřadem soulože, paňčamakárou. Může to být buď individuální nebo dokonce skupinový koitus za účasti gurua.

Zajímavé je užívání halucinogenní muchomůrky červené na Sibiři a Kamčatce. Protože houba je v těchto oblastech poměrně vzácná, všimli si místní obyvatelé, že se její účinky nemění, když se vypije moč člověka, který ji předtím snědl. Takto mohou účinné látky z jedné muchomůrky údajně celkem třikrát až čtyřikrát kolovat.

Díky tomu, že středověká Evropa dlouho podléhala vládě církve, využívaly se zde omamné byliny spíše jako léky. Zájem o ně stoupl díky cestovatelům jako byl Marco Polo ve 13. století a později další. S rozvojem lodní dopravy a obchodu s exotickými zeměmi se objevovaly stále nové botanické druhy a jejich účinky. To se stalo stimulem k rozvoji botaniky a k systematickému utřídění rostlin, jak to učinil např. Carl Linné. V 19. století poznala Evropa díky Napoleonovu tažení hašiš. Pokusy s ním prováděli např. členové hašišového klubu v Paříži, mezi než patřil i Charles Baudelaire.


Zdroj: Pavel Valíček, Jana Arcimovičová, Vladimír Horák, Miloš Vaněček - ROSTLINNÉ OMAMNÉ DROGY, nakladatelství Start

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář

Komentáře (9)

  • Obrázek uživatele tomaslezal"yahoo.fr
    tomaslezal"yahoo.fr (anonym)

    francouzi byli vždycky feťáci, to jsem věděl

    Kvě 23, 2008
  • Obrázek uživatele mc pat
    mc pat (anonym)

    ta je legalni konopi vsude ju lidi

    Říj 07, 2008
  • Obrázek uživatele spitka
    spitka (anonym)

    egypt taka pohoda zadnej stres s policii

    Feb 03, 2009
  • Obrázek uživatele fakta o marihuaně
    fakta o marihuaně (anonym)

    fakta o marihuaně http://www.marihuana.cz/

    Feb 07, 2011
  • Obrázek uživatele GVKB
    GVKB (anonym)

    Drogy stvořili člověka, nestvořil nás žádný Bůh, ale vznikli jsme zde díky drogám a drogy jsou naším bohem kterému sloužíme. Čím vyspělejší je zde jedinec nebo společnost, tím větší je zde i závislost na drogách, elita to jsou obchodníci s drogami, oni drogy draho prodávají těm, co jsou na nich závislí a tak z nich dělají ubohé otroky drogy. Dejte národu drogy a budete si moci s národem dělat co vás napadne, o tom je naše kulturní civilizace už mnoho tisíciletí, staré drogy jsou jenom nahrazovány novými drogami, ale závislost na drogách je zde neustále. Nejhorší je srážka s blbcem a každý blbec je silně závislý na drogách a drogy z něj udělaly blbce, se kterým se musí ostatní bohužel srážet. Každá droga vytvoří závislost na iluzích a donutí člověka aby se stal závislým na iluzích, které droga vytváří, je to pekelný očistec ze kterého narkoman nedokáže uniknout. Adolf Hitler je klasickou ukázkou toho, že drogy mohou z člověka učinit dokonalého blbce, neomezená moc nad lidmi je ta nejsilnější droga, která v diktátorech vytváří iluzi toho že je diktátor Bůh. Pokud nemá narkoman drogu nastupuje agresivita, pomocí které se snaží narkoman drogu agresivně získat a tak je zde; byrokracie, policie, soudy, vězení, armáda, náboženství, sekty, politika, mafie, fanatismus, terorismus, kriminalita, znásilnění, vydírání, mučení, lež, krádež, atd. Nikdo se neptá toho kdo má drogy jak je on získal, ale každý se jej ptá jestli mu drogy neprodá, nebo je nevymění za něco hodnotného. Zdroje a servis, to je v současnosti klasická droga, na které je každý existenčně závislý, pokud nemáme zdroje a servis, máme silné deprese a jsme agresivní, abychom zde získali zdroje a servis, víme že nám drogy škodí, ale nevíme jak žít zde bez drog? Hodně pracuj, aby jsi mohl zde mít hodně drog, o tom je konzumní ubohá současnost, tam kde je příležitost snadno získávat drogy, tam jí i narkoman logicky využije a tak je zde drogová pyramida, kde na vrcholu v ráji jsou ti co mají drogy a dole v očistci jsou ti co drogy nemají a tak otrocky za malou almužnu musí sloužit těm co drogy zde mají. Peníze a vlastnictví jsou droga, která škodí našemu duševnímu zdraví, spíše by ale prošel velbloud uchem jehly, než by zde ubozí lakomí narkomani opustili svoje drogy a žili zde bez drog. Státy nemají už silné drogy pro obyčejný pracující lid, a tak začínají škrtat příděly silných drog kde se dá, narkomani vycházejí do ulic demonstrovat a požadují aby vláda odstoupila když nedokáže narkomanům zajistit silné drogy, na kterých jsou narkomani silně závislý. Národy nemají drogy díky globalizaci, kdy se globalizace snaží ekonomicky agresivně zlikvidovat mocné národy, aby se celý svět stal jedním národem, kde bude jeden; jazyk, politika, měna, náboženství, prezident, zákon, systém, atd. Poskytovat drogy centrálně celému světu to je veliký obchod, spojený s velikou neomezenou mocí, kdy nebude problém postavit konečně všude na světě vyhlazovací tábory pro nekvalitní narkomany, ze kterých už globální elita nemá žádný zisk. Fašismus zakrátko nahradí ubohý Kapitalismus, bude zde jeden světový svatý mocný Vůdce, který bude mít neomezené pravomoci a bude moci zlikvidovat veliké množství narkomanů, kdekoli na světě bez udání jakéhokoli důvodu. Svět se promění ve veliký vyhlazovací tábor, ve kterém život ubohého narkomana nebude mít žádnou hodnotu, všichni budou jíst zde granulovanou potravu ve které budou už silné drogy, aby narkomani byli spokojení, když kvalita narkomana poklesne pod normu, bude nekvalitní narkoman recyklován na potravinové granule, do kterých se přidají silné drogy.

    Kvě 01, 2012
  • Obrázek uživatele luciano
    luciano (anonym)

    Drogy stvořili člověka,...Väčšiu zlátaninu som už dávno nečítal.

    Kvě 01, 2012
  • Obrázek uživatele Téma schizofrenie a "slátaniny"
    Téma schizofren... (anonym)

    Väčšiu zlátaninu som už...Často pročítám příspěvky v diskuzi Schizofrenie a i když by k tomu byl důvod, nikdy bych si nedovolila žádný označit jako slátaninu. Vlastně bych si nedovolila označit jako slátaninu žádný příspěvek. A pokud ano, udala bych důvod proč ten příspěvek jako slátaninu vnímám. Příspěvek od GVKB je trochu složitější než příspěvky od Luciana, které jakoby byly psané přes kopírák a dlouho už vlastně nic nesdělují, ale je to úvaha, která se do této diskuze hodí. Nikoho k ničemu nenavádí a autor jen připomíná minulost a součastnost a vyvíjí tak možnou verzi budoucnosti. Co je na tom k nepochopení opravdu nevím. V budoucnu je možné všechno.

    Kvě 02, 2012
  • Obrázek uživatele luciano
    luciano (anonym)

    Často pročítám...GVKB píše, akoby všetci ľudia boli pod vplyvom drog, akoby existovalo akési sprisahanie mocných, ktorí prostredníctvom drog udržujú ľudí v poslušnosti. Takýto obraz sveta je nereálny a kto mu verí, je podľa mňa paranoik.

    Kvě 02, 2012
  • Obrázek uživatele Doporučuji knihy Johna Virapena - pravda o lécích
    Doporučuji knih... (anonym)

    Přiznání bývalého ředitele velké farmaceutické společnosti John Virapen - Nežádoucí účinek: SMRT "Podplatil jsem jednoho švédského profesora, abych urychlil registraci léku Prozac ve Švédsku," říká John Virapen. Tato kniha vypráví pravdivý příběh o korupci, podplácení a podvodech. Napsal ji bývalý ředitel farmaceutického koncernu Eli Lilly & Company Dr. John Virapen, který zná interní praktiky a postupy používané ve farmaceutických gigantech. Za 35 let svého mezinárodního působení odpovídal za marketing několika léčiv. Všechna měla nežádoucí účinky. John Virapen šel s pravdou ven a předkládá vám knihu plnou malých tajemství, o kterých jste se vlastně nikdy neměli dozvědět. http://gnosis9.net/obchod/?john-virapen,257

    Pro 28, 2014

Přidat komentář

Reklama

Reklama