Žárlivost - co to vlastně je?
Jestliže žárlím, měl bych si ověřit, na co jsem žárlivý? Že mi partner odepře svou pozornost nebo lásku? Že miluje někoho, koho já nemám rád?
Ze strachu, že něco ztratím? Co? A jak vlastně? Ten druhý tu vždy působí pouze jako spouštěč a upozorňuje mě tak na to, kde nejsem sám sebou. Spouštěč mi ale také ukáže, co je třeba udělat. Měl bych věnovat víc lásky a pozornosti právě sobě. Moje žárlivost mi jen pomohla si uvědomit, co mi chybí. Proč si tuto lásku a pozornost nedávám? Kde se necítím hoden lásky nebo si nepřipadám dost hezký nebo dobrý? Kde si myslím, že se musím změnit? A proč?
Jsem-li to já sám, můžu sám sebe také milovat, pak už nechci být jiný, než jsem; potom mě ale může milovat i ten druhý, protože jsem „ve shodě,“ protože jsem takový, jakého mě život chce, jak je se mnou zamýšleno. A proto mě ten druhý také chce. Až do této doby jako bych ho málem nutil, aby mě nemiloval.
Ženy bývají obvykle častěji žárlivé. Je proto už načase, aby se žena probudila k sobě samé, aby se vnímala jako stejně hodnotná.
Vždyť partner je přece se mnou kvůli mému „takový jsem“.
Pokud ale nejsem sám sebou,jen ho odsebe odeženu. Takže bych se už neměl dál snažit být co možná nejideálnější nebo dokonce jiný, ale být to opravdu “sám, takový, jaký skutečně jsem.
Žárlivý člověk třeba ani nechce žárlit, ale důvod k žárlivosti hledá v druhém, v ty. A tak říká: „Žárlím proto, že jsi takový a takový \ místo aby řekl: „Když ty..., tak...“
Žena je žárlivá, když se muž podívá jinam, protože ji hned napadá: „Jsem moc tlustá, příliš stará, mám moc malá ňadra...“ Přitom to všechno existuje jen v našich představách, jelikož se porovnáváme s jinými. A protože to dělám já, nutím tak partnera, aby to také dělal.
Můj partner se ode mě odvrací, protože já se odvrátil od sebe. Pokud je ve mně nějaký nedostatek, nemůže nastat ve vnějším prostředí hojnost, pokud ve mně není láska, pak ani vně nemá šanci.
Je také možné, že čas tohoto partnerství už prošel. Copak partnerství nemůže někdy skončit? Přesto, co ke mně skutečně patří, to nemůžu ztratit; co už ke mně nepatří, to ale nemůžu zadržet. Především bych se ale měl zajímat, jak bych odpověděl na tyto otázky:
Skutečně miluji svého partnera?
Chci, aby byl opravdu šťastný?
Jsem ochotný pro to něco udělat?
Proč ale musí být bezpodmínečně šťastný jedině se mnou?
Nebo je možné milovat současně dva lidi? Nebo i několik?
Není každý vztah jedinečný?
A co mi vlastně brání milovat někoho, i když on mě už nemiluje?
Co mě tak bolí, když můj partner miluje někoho jiného? A proč?
Jak se mám zbavit této bolesti?
Jak se osvobodím od své žárlivosti?
Odpověď je pokaždé stejná:
Tím, že začnu být sám sebou
Když se budu mít rád a začnu k sobě přistupovat s úctou, pozorností a láskou
Tím, že už nechci být ideální, nýbrž já sám
Jestliže už místo: „Jsem žárlivý, protože ty...“, začnu říkat: „Když jsi...“
Tím, že „společně“ se svým partnerem úlohy života řeším.
Zdroj: Kurt Tepperwein - Krize jako šance, nakladatelství Noxi
Komentáře
řekl, že nemá nic společného se mnou mi zavolal znovu azačal prosit me.To někoho, kdo čte tento článek a nepotřebujepomoci Dr.UGBO může také nabídnout všechny typy pomoci, jako slučovánímanželství a vztah, vytvrzování všech druhů nemocí, soudPřípady, těhotenství pravopisu, Duchovní ochrana a šarže umožňující more.thank jednouZnovu báječný člověk mi pomohl, aby můj bývalý milenec zpětmi, děkuji, znovu a znovu děkuji Dr.UGBO, můžete si ho kontaktovatProstřednictvím tohoto e-mailu: [[email protected]) [email protected])
Vaše řešení je zaručeno.
U samců nebo mužů nezbytná pro přežití jejich genů - který samec vychovával cizí vymřel.
- Odpovědět
Pošli odkaz