Umění říkat ne

Tady svým způsobem začíná jejich budoucí nezávislost, pokud ovšem pozdější výchova nezlomí toto zanícení pro svobodu a neudělá z nich poddajné, poslušné a bázli­vé dospělé, ostatně vždy z „dobrých“ důvodů jako:

-    poslušnost vůči diktátorskému rodinnému pro­středí;

-    potlačení touhy po odlišnosti, vždyť přece člověk nesmí být jiný než jeho rodiče;

-    zažitému pocitu nutnosti podřídit každé jen trochu uznávané, oficiální, zákonné autoritě  -   své nadřízené tedy musíme vždy poslouchat;

-   obavy z jakékoli změny - člověk neunikne svému osudu.

Kdo zůstane schopen říkat ne, odmítat, zavrhovat, nebojí se druhých, jejich reakcí, jejich hněvu, nemá strach ze ztráty jejich přízně, jejich uznání? Aby­chom to uměli, musíme si uvědomit své vlastní já, svou vlastní hodnotu danou už jen tím, že existuji a že mám právo na místo na zemi, mám právo mít vlastní vůli a vlastní touhy - touhu něco dělat nebo nedělat, říkat nebo neříkat, mít rád nebo nemít rád. To mi patří a je nezcizitelné, neoddělitelné od mého vlastního těla. Dává mi mou lidskou důstojnost, kte­rou by mi společnost usilující o uniformizaci a robotizaci chtěla odejmout.

Zdroj: Žijeme zdravě, žijeme s bylinkami - Reader´s Digest Výběr