"Byla jsem narkomanka," přiznává. "Moje dcerka nepřežila.
Zemřela po pouhých dvou měsících." Hluboce si potáhne z cigarety.
"Dostala jsem se z toho, teď už drogy vůbec nepostrádám. Ani
trochu."


V několika uplynulých letech zasáhla náhle bývalý Sovětský
svaz epidemie AIDS, šířící se nejrychleji na světě - mnohem
rychleji než v USA a západní Evropě -, epidemie, která má obdobu
snad jen v nejvíce postižených oblastech Afriky.
Nejhůř je na tom Ukrajina. V současné době je virem HIV
nakažen jeden ze sta obyvatel. Podle OSN však tento ukazatel do
roku 2010 stoupne na šestinásobek. Na Natašino domovské město,
chátrající černomořský přístav Oděsu, připadá třetina případů v
zemi.


Zákeřná choroba AIDS však zatím poutá jen malou pozornost
veřejnosti, jíž je zapotřebí k boji proti ní. Většinu obětí, k
nimž patří i Nataša, tvoří narkomani, kteří se nakazili použitými
injekčními jehlami, vyvrhelové společnosti.
Nataša ale bojuje. Zbavila se drog a teď je znovu na ulici -
tentokrát ale proto, aby pomáhala dalším narkomanům zbavit se
nebezpečného návyku a čelit nebezpečí AIDS.
"Vrátila jsem se na drogový trh, ale už tam nenakupuji, místo
toho promlouvám lidem do duše," říká, vyhrnuje si rukávy kožené
bundy a zaujímá bojovný postoj.


"Myslím, že je to užitečná práce. Když jsme s nimi začali
pracovat, nevěděli nic o HIV, žloutence a dalších nemocech, nic o
tom, jak se šíří a jak se s nimi vypořádat."
Nataša pracuje pro místní organizaci nazvanou "Víra, naděje,
láska", která za podpory OSN a některých západních vlád
přispěchala na pomoc oděským narkomanům, obětem HIV a AIDS a
prostitutkám, a pomáhá v repatriaci žen prodaných do zámoří do
sexuálního otroctví.


Organizace založená v roce 1996, v jejímž čele stojí bývalé
policistky, nejprve začala v Oděse vydávat letáčky o bezpečném
sexu, kondomech, čistých injekčních jehlách.
Oděsa ležící na břehu Černého moře je na jaře a v létě
oblíbeným cílem tisíců turistů z bývalého SSSR. Zároveň s nimi se
objevují také prostitutky a drogoví dealeři.


Přísnější zákony schválené v loňském roce se přičinily o to,
že obchodování se sexem se stalo méně viditelné - "zlatých sto
metrů", čtyřproudá silnice z letiště do města kdysi plná
prostitutek, je nyní pustá. Problém se ale jen stáhl do ústraní.
"Můžeme s nimi navázat kontakt jen prostřednictvím jejich
přátel," vysvětluje členka vedení organizace Olga Kocjukovová.
"Jsou vyděšené. Mnohé z nich zmizely v klubech, nebo pod ochranu
pasáků."


Podle bývalé policistky Olgy nejsou vztahy mezi policií a
její skupinou špatné. Připouští ale, že zpočátku mnozí nechápali,
proč se chce zabývat "nežádoucími", proč raději nepomáhají
"normálním" lidem.


Dobrovolníci nyní navštěvují školy, kde provádějí osvětu
dětem od šesti do deseti let o HIV, AIDS a drogách.


Nataša byla také mladá, když začala brát drogy a nastěhovala
se do neblaze proslulé kriminalitou prolezlé oděské čtvrti
přezdívané kvůli tamní "mafii" místními lidmi Palermo. Většina
palermských narkotikových dílen produkuje opiový roztok, který se
prodává za zhruba deset hřiven (asi dva dolary) za dávku.


"Když jsem se tam nastěhovala, byla tam k mání záplava drog,
ale teď jejich zdroje trochu vyschly," říká a s úsměvem dodává,
že v nynějších těžkých dobách je tu oblíbenou drogou vodka.


Zdroj: (ČTK/Reuters)