Gamblerství

Tak jsem si tu pěkně pobrečela při čtení posledního příspěvku. Jasně, je to přesně tak, jak je tam popsáno. Já to všechno vím!! Nenamlouvám si nic, přesto jak mezek stále setrvávám na místě, s člověkem, který mne ničí a dny utíkají... Ano, už mám problém i já, a proto mám ten vztek, vztek sama na sebe, že nejsem schopna nic změnit. Ale to si stěžuju od začátku, co jsem na tyhle stránky narazila, takže je to vlastně nuda.

Ano - je to pravda, se vším všudy. Jenom jedno tady není, jak to přestat dělat. Jak zavrhnout syna, manžela, jak vnitřně dokázat, že nejsou, jak se o ně přestat bát. Ano - to je můj problém, ale jaká terapie mi "vymyje" mozek a já ten problém přestanu vnímat - nebude. Myslím, že to je to co je nejtěžší, s čím se tady jako matky a hodně manželky potýkáme. Jak dokázat, že na to nebudeme myslet, že v noci budeme bez prášků spát jako dudci, jak dokázat, že budeme veselé, usměvavé, milé....tak to opravdu,ale opravdu nevím. Rada od pana Jílka by nebyla ????? máma
Pozn: syn se zde stavil, ale zase někam zmizel, myslím, že nic nepochopil, přišel mi takový cizí, pořád říkal,já nevím .....
Je jak toulavý pes a hrozně mi zapáchal....Tak to Vám píšu o vlastním synovi , do rána zase nepřišel domů. Asi ten domov fakt už nemá, zjistila jsem, že necítím žádnou lásku, prostě nic, ale na navození viny a nepříjemných pocitů to úplně stačí. No nic, třeba přijde odpověď, co s tím. Mějte se všichni fajn, určitě to nějak zvládneme.
A kluci, nějak jste se odmlčeli !!!!!! Máma

Slova pana Jílka by se měla tesat do kamene www.mujweb.cz/zdravi/jilek/ Vážení příbuzní přátelé a kolegové, případně známí závislých. Tento text je určen vám. Zcela určitě jste si tuto stránku našli náhodou, když jste se ocitli v životní nouzi způsobenou nějakou formou soužití se závislým. Až to dočtete, budete mít pravděpodobně vztek, budete rozhořčeni a nebudete spokojeni s tím co se dočtete.

Ve většině případů kromě malých nezletilých dětí, nemohoucích, na péči druhých odkázaných jedinců, máte problémy se svými závislými jen proto;

ŽE SE V NICH UDRŽUJETE.

Zachraňujete, přemlouváte, kryjete, zapíráte. Čím déle to děláte, tím víc si užíváte problémů se závislostí. Vaši blízcí závislí, děti rodiče, manželé, manželky, přátelé ti všichni oceňují vaši toleranci, důvěru, naivitu a e bez jakéhokoliv váhání ji zneužívají. Věříte, doufáte, zlobíte se, prosíte, přemlouváte, vyhrožujete. Nic vám to není platné, ale máte pocit, že jste něco udělali. Stále čekáte, že vaši milovaní, a zároveň nenávidění, závislí pochopí, že takhle to dál nejde. Budete čekat, rok, dva, tři a někdy celý život. Stále budete slyšet lži, výmluvy, sliby, hrozby. Hrozby se velmi často vyplní. Nebudete mít klid, čas na sebe, na své děti, své přátele, příbuzné, na své vzdělání, dovolenou, zábavu. Všechno se podřizuje jejich pití, fetování a nebo hazardním hrám. Stále vás budou nutit abyste kryli jejich potíže, nedochvilnost, podvody. Budou vás nutit platit dluhy, které nadělali, budou vám lhát a vy se budete zlobit, že to dělají a budete čekat na ten okamžik, kdy to přestanou dělat. Nikdy se toho nedočkáte. A oni stále a stále znovu vás budou podvádět, okrádat, bít, ponižovat, ohrožovat na zdraví, životě i cti. Jste apatičtí, unavení, otrávení a nevěříte skoro nikomu a ničemu. Je to proto, že jste bezradní a přesvědčeni, že se nedá nic dělat, že máte smůlu. Až do takového stavu většinu z vás vaši "drazí" do-manipulují. Vzbudí ve vás pocit viny, že kdybyste byli v pořádku, jim by se žilo líp. Jste-li malé děti tedy tu smůlu máte a budete tím pravděpodobně trpět celý život i jako dospělí. Zcela jistě se nebudete zbytek života nudit, neboť se budete vyrovnávat s následky velmi dlouhou dobu. Někteří z vás se s tím nevyrovnají po celý svůj život.

Tento "roztomilý" výjev ze života většinu vás nijak nepoučí. Autor není natolik naivní aby se domníval, že výčtem všech skutečností se něco změní. Nikoliv. Pokud by tomu tak bylo, zřejmě by přišel o práci a musel by si hledat obživu jinde. Změna se děje po velmi dlouhé době a systematické práci. To většina z vás, kteří dočetli až sem, nikdy nepodstoupí. Budete totiž mít pocit, že se vás to netýká a že změnit by se měli především ti závislí. Což je sice pravda, oni by potřebovali změnu, jenže budete-li se chovat jak je uvedeno výše, vaši drazí, (záměrně píši bez uvozovek) nebudou mít naprosto žádný důvod ke změně. Jim se to většinou líbí a jsou celkem spokojeni se svým způsobem života. Můžete mít pocit, že by neměli být, ale oni nemají žádnou potřebu cokoliv změnit. Nemají jediný důvod aby něco měnili. Celá léta je někdo kryje, lituje, chápe, pokouší se vysvětlit jejich chování životními traumaty atd. Staráte se o jejich blaho, financujete jejich pití a fetování. Říkáte že ne, ale ano. Platíte za své děti nájmy, necháváte své muže aby neměli žádnou starost o rodinu, berete na sebe veškerou odpovědnost za chod domácnosti. Tak z jakého důvodu by se namáhali? Problém máte vy nikoliv oni.

Ahoj mámo a všichni staří známí. Ještě na vysvětlenou nejsem ta lenka, co sem nedávno psala, jsem ta Lenka od Igora a byla jsem tu naposled někdy začátkem roku. Po dosti nechutné výměně názorů s Igorem jsem se rozhodla, že už sem psát nebudu, jen občas nahlídnu, jak se všichni máte. Mámo mrzí mě, jak to u Tebe vypadá, ale teď mě snad budeš moci lépe pochopit, proč jsem nebyla pohodová a usměvavá žena, jakou Igor očekával. Chtěl abych byla jako dřív. Jenže po nějakém roku soužití s gamblerem už nic není jako dřív. Z vyrovnané a pohodové ženy je uzlíček nervů. To byla totiž ta "moje chyba" s kterou mi doporučoval se léčit. Sama píšeš, že už teď špatně spíš a jsi v nepohodě. Je snad proto Tvůj syn gambler? Ne není. Ale je možné, že když s ním budeš nějakou dobu žít, dočkáš se toho co já, bude Tě vinit z toho, že je gambler proto, že doma nemá pohodu. A pokud se mu budeš snažit pomoct tím, že budeš chtít odkrýt ten pravý důvod gamblerství, bude se Ti vysmívat že jsi amatérský psycholog, který analyzuje a neumí to. Proto jsem už v diskusi nepokračovala. Igor je velmi inteligentní, bohužel pro něj. S takovým člověkem je diskuse nekonečná. Dokud diskutuje, nemusí se problému postavit čelem. Takže už nediskutuji a jen doufám, že to brzy pochopí. Už mu neříkám "bojuj", tak jako dřív. Ta víra, že bok po boku tu válku vyhrajeme se zvrtla v pocit, že bojuji sama a v konečném důsledku to vypadalo, že bojuji proti němu. To bylo tak absurdní, že kdo to nezažil, nepochopí. Občas ho vídám. Pořád to pouto mezi námi je. Zdá se mi o něm skoro každou noc. Ale už to nechci prožívat znovu. Lži, výmluvy, strach o existenci, agresivitu.... V mém srdci zůstal a já vím, že jsem udělala všechno, co jsem mohla. Myslím na něj a doufám, že to zvládne. Ten život za něj žít nemůžu. A myslím, že ani Ty za svého syna. Proto jestli máš ještě sílu - zkus to. Ale jestli to nevyjde, nic si nevyčítej.

Tak Vás všechny zdravím, čekám již týden syna, že začneme ten NOVÝ ŽIVOT, nějak ještě nedorazil.....Chvíli v Brně, teď je v Praze, až snad zase v pondělí, nechal si tady u nás utéct místo skladníka za 15000,-Kč, ale je problém v tom, že tohle hledám na internetu já...Dělám přesně, co nemám, cítím se jako idiot, hlavně ,že každému poradím. Tak jen, mé milé nové přítelkyně, jsme všechny nějak slabé nebo , co to v nás je ??????????? Ale včera jsem do telefonu již řekla, ať zůstane, kde je, nějak nemám chuť znova všechno prožívat, buzení do práce, jídlo, strach, jestli vydrží, jestli nejde do herny, jestli ......dosadit si to může každý co chce. Od té doby, co se má vrátit špatně spím, jsem v nepohodě, takže tudy asi cesta nevede. Maluji čerta na zeď, třeba by to všechno bylo v pohodě, ale kde najít tu VÍRU??????????? máma

Andy, musím si to všechno přečíst! Jednou stranou se mi do toho ale moc nechce. Vždycky mne (jako asi každého) trochu uklidní fakt, že je na tom třeba ještě někdo hůř, ale zároveň se v těch příspěvcích vidím, sleduji, jak jsou ty situace nachlup stejný, ty výmysly, postoje, reakce.. a že to není zas až taková sranda. Že ta diagnóza tady prostě je!

Založení emailu je otázka pár minut, já mám asi 3 ks, právě pro tyto případy. Fakt se toho holky nebojte.

Andy, napiš, ty zkušenosti jsou k nezaplacení.
XY, také nemohu zveřejnit e-mail, mám ho pod plným jménem a nový se mi zakládat nechce, ale budu o tom přemýšlet.
Syn se má dnes vrátit.....Napíši více, pokusím se, aby něco připsal, ale nejdřív budeme řešit nástup do práce. Máma

Ano, to jsem já. Pořád to tady sleduju, ale moc nepíšu, i když by bylo co, protože to samozřejmě pořád všechno neskončilo... :o((( Ráda bych napsala, že v našem případě je už vše OK a klape to, ale bohužel to tak není...:o((

Ještě otázka k Andy, zapomněla jsem - přestože jsem ještě neměla čas tady ty příspěvky pročíst od začátku, ty jsi ta Andy z prvních, co jsem psali, nebo je to jen shoda jmen?

Když to já, Zdendo, právě nechtěla. Ale teď mě napadlo, že si přece můžu vymyslet a založit novou adresu, pod kterou mě nikdo nepozná - trochu mi to nedocházelo.
A k Andy - no, to jsi mne teda moc nepotěšila. Budu se modlit, aby to tak nebylo.

xy-nemusíš nic anonymně domlouvat, existují přece maily. Stačí ho sem jen napsat.

K té dědičnosti. Jeden čas jsem na tom byla tak, že jsem sama docházela k psychiatričce. Vedly jsem spolu hovory a ona mi jednou řekla hroznou věc. Že prý dnes už je dokázané, že se tyhle sklony dědí, že se mohou dědit třeba tak jako modrá barva očí!!!! Přítelův otec byl náruživý karbaník, kterého hra karet přivedla až do vězení...:o((

Mámo, jak se dá zařídit, aby člověk nechal toho druhého si to všechno vyžrat až do konce? Děláš to špatně, dělám to špatně i já! U Tebe je to snad ještě horší, je to Tvůj syn, nedovedu si představit, abych své dítě úplně odepsala. Ale já si manžela vybrala, můžu ho zas klidně "odložit", přesto to nedokážu. Mám na ně vztek! Nezaslouží si naši péči, starost, bezesné noci.. Chápu, že to mají taky těžký, ale nejsou dobří, když dokáží takhle trápit svý nejbližší. Nezlob se na mě, dávám jim velkou vinu. Ale pořád to beru z hlediska, že to dělá můj manžel a ne dítě, dítě bych určitě bránila do posledního dechu. Bože, snad to po něm nepodědí! Stačí tak málo a svět by byl barevný, veselý, všechno v pohodě! A oni nám to tak kazí! A sobě taky. Mámo, přijeď klidně, popovídáme si! Nevím jen, jak to anonymně domluvit, takový počítačový učenec nejsem. Víš to? Přeju hodně štěstí, pevný nervy a ať Ti to dobře dopadne!

Taky Vám to všechno připadá takový marný, ta bezmoc ....Řeším syna, zítra se má vrátit
domů, zase nemá práci, opět pár věcí v nenávratnu. Dělám to, co se nemá - platím dluhy, cca 40000,-Kč. Je to málo nebo hodně, nevím. Tak jen, že došly baterky i mě. Opravdu člověk umí poradit spíš cizému, než sám sobě. Už jsem dnes zase nespala....potřebuji být fit do práce. Ale prostě to chci ještě zkusit,syn je jako toulavej pes......Myslím, že to vypadá na pořádnou depku, tak držte palce, pěsti, dám vědět, jak to dopadlo. Myslím na Vás všechny, ale nějak to zvládneme. Mějte se máma

Tak mámo a všichni, kdo čtete mé příspěvky, můj šestý smysl opět nezklamal - dnes jsem si přivezla manžela z herny! Včera to byl úplně jiný člověk, který nakoupil, naplánoval si práci na víkend a dneska? - spící ožrala, který jen bohudík, že usnul a že mi zase nepíše sebevražedné sms a já se aspoň vyspím. Necítím asi nic - ani vztek, možná trochu lítost (ale to jen ve vztahu k našemu dítěti). Zítra ještě není vyhráno, poopičí stav mu bude lézt na mozek a bude mít zase určitě debilní názory a nápady. Jsem unavená.

taky jsem žila tři roky s gemblerem.samozřejmě jsem to ze začátku nevěděla.taky jsem do něho strkala peníze(15000).uměl tak důvěryhodně lhát na co je potřebuje.vymlouval se na rodiče,přepadli ho cikáni atd.na konec už ani nezapíral,jenom říkal,že si rád hraje.nejlepší na tom je,že se rozešel on se mnou,když jsem mu řekla,že už do něho dál strkat prachy nebudu.už má jinou ženskou,asi v tom pokračuje dál a zadlužuje jí.znám jí a nevím jestli jí na to mám upozornit,jaký je.díky.že jsem to mohla někomu říct.před mámou a kamarády se stydím.upozorňovali mě,jaký je.a já blbá a zamilovaná jsem jim nevěřila.

Mamo..ano asi som v depresii som stale doma nekomunikujem s nikym ten moj to je strateny pripad,vcera som zaspala okolo tretej plac,busenie srdca hrozne stavy tak velmi tuzim ist domov ale nemam ani na tu blbu cestu teraz kaslem na seba ale nemozem nechat takto syna cakam na peniaze teda na tu almuznu a idem domov som rozhodnuta,tak dufam ze sa vo mne neozve zase ten komplex ked sa vrati a zacne prosit mamo myslim na teba aj ostatnych ...

Mámo, to snad ne! Je mi to fakt líto, věříš? Za prvý, znám ty pocity, hnusný, bezvýchodný, za druhý, je mi líto, že jsi zklamaná Ty - ta, která nám všem tady dodává sílu a optimismus. Já moc nevím, co na to mám říct, protože jsem s Tebou smutná. Jo, sluníčko tu svítí! Jenže jak znám z vlastní zkušenosti, bylo mi to celkem jedno, když jsem měla tmu v srdci, v hlavě. U nás je teď klid, ale já už jsem asi blázen, bojím se, že je dobře, protože pak zase podle nepsané tradice dostanu kopačku rovnou pod pás (tak jako asi teď Ty). Jsou nevyzpytatelní, jsou nezralí nebo nevím, jak píšeš, taky nechápu, co je nutí neustále utíkat. Asi je jim "obyčejný" život nudný. Myslívám na Tebe často, teď budu určitě víc, protože mne bude zajímat, co se u Tebe děje. Třeba malujeme zbytečně čerta na zeď. Třeba jen prostě změnil působiště, neutekl k automatům, utekl jen jinam. A holku tam nechal nebo je s ním? Napiš! P.S.: Na Tvou nabídku návštěvy jsem nezapomněla, u nás je krásně, určitě se domluvíme!

Wando, někdy to je lepší nechat to všechno být, ale my ženy jsme pořád takové ochranitelky, chceme někoho zachraňovat, jakoby žít život toho druhého. Je to určitě špatně, jsou z toho ty takové nežádané rady, nežádáná pomoc i naše nemoci a to si zkuste představit, jak to bývá nepříjemné, např. taková nežádáná rada od tchýně - hodným tchýním se omlouvám.....Wando, ta Tvá rezigance se mi stále jeví jako příznak deprese, ale opravdu nejsem odborník, stále opakuji, že se mohu mýlit. Ale někdy dáme sílu tomu druhému, když na něho přestaneme tlačit, ale zase, někdy to funguje, někdy ne. Každopádně se tomu druhému uleví. To bude nyní můj cíl, úplně to pupeční spojení odstřihnout. Nikdy jsem to zatím nevydržela, zavolala, syna někde našla a dávala asi ty nežádáné rady....Tak ted mi držte palečky, ať to dokážu. Mějte se hezky, je tady opravdu mezi námi teď něco hezkého, i když se nikdy neuvidíme....Wando a asi by ses měla vrátit domů ...Máma