schizofrenie!

Ano,taky si myslím,že Pavla je asi dobrá matka.Snaží se pro syna najít řešení,taky cítím,že trpí a mrzí mě to.Chtěl bych ji pomoci.Já vycházím ze své osobní zkušenosti se svými rodiči a svým příběhem.Teprve ve chvíli, kdy jsem poznal jak jsem byl vlastně vychováván a jak jsem řešil některé situce, jsem si uvědomil,že pokud se chci uzdravit, musím rychle zapomenout na názory svých rodičů a hledat nové modely vlastního chování, jednání i uvažování.

Myslím, že ten, kdo je nemocný,naprosto chápe příčiny svých potíží. Každý to má jinak a jistě máte pravdu, že tím trpí i příbuzní.Bohužel psychické choroby jsou velmi zákeřné a dovedou změnit strukturu celých rodin.

Já nevím, proč si pořád myslíte, že jediný, kdo v této situaci trpí, je ten nemocný, a matka je obtížný vlezlý hmyz. Kdybyste matky dokázali vnímat s trochou empatie, možná byste přišli na to, že by vám dokázaly i trošičku pomoct. A může to být jediný člověk, který je ochotný obětovat pro to cokoli. (Možná ne všechny, dobře, ale matka typu Pavly mi nepřipadá, že by si zasluhovala tak drsné "uzemňování". Nedochází vám, že se trápí?)

Vaše připomnky jsou zajímavé, ale já se přikláním k názoru, že výchova má vliv na vznik a rozvoj choroby schizofrenie. Je to nemoc především lidí citlivých a propuknout může v kterémkoliv věku. Bohužel!!!!!!!

Ano,jde říci,že člověk je predisponovaný k této nemoci,pokud tím myslíme,že je vnímavější,citlivější atd.Myslím si,že každý jedinec potřebuje osobitou výchovu ,někdo víc lásky než druhý atd.

Ano, je pravda, že je to stejné jako se všemi nemocemi, jeden onemocní, druhý ne. U nemocí těla klasická medicína nehledá duševní příčiny, které tam ovšem často jsou. Na druhou stranu, když člověk onemocní např. se žlučníkem, tak nikdo neřekne, že ten žlučník měl předisponovaný od narození, a proto vlastně teď onemocněl. U psychicky nemocných má každý tendenci říct,že je to prostě blázen a tím byl pokud možno od narození nebo k tomu měl alespoň od narození dispozici. Samozřejmě někdo má psychiku silnější, někdo slabší, někdo má zase okolnosti příznivější, někdo zase méně příznivé, zrovna tak jako je to i s tím "žlučníkem." (vrozené faktory + vnější podmínky = zdraví nebo nemoc)

Ovšem dodala bych že predisponovaného jedince.Vždyť schizofrenií onemocní i lidé z bezkonfliktních rodin,nebo jedno dítě onemocní a druhé ne.Je to stejné jako se všemi nemocemi,proč jiní ano a druzí ne?Ovšem nemoci které se netýkají psychiky se takhle nerozebírají.Přitom i ty bývají reakcí těla na nějakou vnější zátěž.Věřte mi,že většina těch matek se snaží udělat maximum pro to,aby její dítě bylo šťastné a spokojené.

Marie,myslím si,že jste to popsala přesně.

Vliv rodinné výchovy na nemoc: obecně psychosociální podmínky mají vliv na vznik této nemoci, takže pokud jsou výchova a vztahy v rodině v disharmonii určitě se to také promítne na psychice členů rodiny. Podle mě negativní rodinná situace - chování členů, vyjadřování emocí atd. mohou vyústit až ve schizofrenii. Ale samozřejmě důvodů pro vznik této nemoci je více. Většinou se toho asi musí nasčítat více až už to člověk neunese. Tvrdit obecně, že za schizofrenii dítěte mohou rodiče zejména matka, si myslím, že je nesmysl, ale v každém případě rodinná situace může daného člověka hodně oslabit!!!

Je to tak, rodinné prostředí je jednoznačně dominantním faktorem u této choroby. Věř tomu, že pokud nemoc není vidět, málokdo z rodiny se s tím smíří. Spíš nás berou za blázny nebo za lidi, kterým se nechce pracovat. Možná máš jiné zkušenosti. Ale najdou se i lidi,kteří chápou a neodsuzují. Je to individuální.

Stálo by za to kdyby pacienti uvedli zda jejich výchova a rodinné prostředí,láska od rodičů,přijetí je podle nich v pořádku.Nejde přeci o to co si myslí rodič ale jak to cítí jeho dítě později nemocný.Já jsem přesvědčen,že 80% problémů ,které nemocný neumí vyřešit je proto,že nemá odpovídající návyky z výchovy,tedy ,že z 80% může za nemoc výchova a z 20% genetika.Tím nechci nikomu z rodičů ubližovat, ale je v zájmu nemocného, aby rodič, ať už je to otec nebo matka, začal uvažovat o změně chování k nemocnému.

Ahoj všichni, pár z vás tady psalo o psychoterapii. Moc by mě zajímaly vaše zkušenosti. Pravidelně chodím k lékaři, ale ten na mě má pouze 15 min.( to není ztížnost ani výčitka) Poctivě beru léky a můj stav je "stabilizovaný". Já bych ho chtěl ale přece jen ještě zlepšit a proto mě zajímá možnost psychoterapie. Taky jsem slyšel, že přínosem může být jen psychoterapie vedená psychlogem, který se specializuje na toto onemocnění. Děkuju za názory.

pro Alenu: omlouvám se, že odpovídám až teď, ale nebyl jsem tady.O ID jsem zažádal na radu mého lékaře. Nejdřív jsem si zašel na OSSZ vyzvednout tiskopis (žádost o přiznání ID) a absolvoval tam pohovor s úřednicí. Žádost jsem odnesl ke svému praktickému lékaři, který vyplnil zdravotní údaje o mně. Přiložila se k té žádosti také zpráva od mého psychiatra( ta je nejdůležitější) a vše bylo posláno na OSSZ. Pak už jsem jen čekal na komisi. Poprvé jsem ID dostal na rok( to je prý dané zákonem), ale teď mi ho dali na tři roky.

Nenechte se, Pavlo, dusit> Až do 70. let dvacátého století učebnice vinily "schizofrenogenní" matky z toho, že způsobily nemoc svých dětí. Následkem širokého přijetí takovéhoto teoretizování trpěly nesčetné rodiny hanbou, vinou a stigmatem. Teorie, že schizofrenii způsobuje rodinné prostředí, není podpořena žádnými hodnotnými důkazy, naopak existují velmi silné důkazy dokládající jako příčinu biologické faktory.
To je z http://www.stopstigmapsychiatrie.cz/schizofrenie/3_4_b_mozek.html

Já si myslím, že nejlepším řešením je nevysazovat léky. Každého z nás to napadá - vysadit, a co pak??? Vždy se potom objeví nějaké problémy. Podle mně podstata této nemoci je právě v braní léků a v určitém životním režimu. Jinak to asi nepůjde. Byla bych vděčná za jakékoliv názory.....

Barboro,já se také léčím se schizofrenii už přes 20 let a dostal jsem se do stavu remise, kdy jsem sám požádal lékařku o úplné vysazení léků,souhlasila s tím ale asi za 4 měsíce se nemoc objevila znova.?Uplné vysazení jsem vyýkoušel s jejím souhlasem asi 3x,vždy došlo následně k problémům.Nýní beru lék Suplpirol,který prakticky vůbec netlumí,cítím se jako kdybych bral lék na něco jiného,naprosto plnohodnotně.A abych pravdu řekl ani nemíním lék znovu úplně vysadit.Chápu Tě podobné myšlenky mě provázely celou dobu nemoci,protože jsem bral léky,které mě tlumily a necítil jsem se dobře.Nyní je to už ale o něčem jiném.

Já sama se léčím se schizofrenií a chtěla bych se zeptat, jest-li je mezi Vámi někdo, kdo má za sebou nějakou tu psychotickou epizodu, léčil se a už mu lékař doporučil vysadit léky úplně. Mně to přijde, že ve všech příručkách se píše, že se léky mohou vysadit pouze se souhlasem psychiatra, ale ve skutečnosti se berou doživotně a lékař nikdy nebude souhlasit s vysazením. Jakou máte zkušenost? Jde vůbec schizofrenii vyléčit tak, aby člověk nemusel brat žádné léky???

Určitě se u této nemoci dá věřit pouze klasickým lékům, které předepíše psychiatr. Ostatní lze brát pouze jako doplňky stravy.

Já tomu nevěřím, že se tato nemoc dá vyléčit díky těmto preparátům za 2 - 3 měsíce. Snad zmírnit nebo zabránit relapsu a atakám. Včera na Nově v TV novinách večer byla pěkná reportáž o schizofrenii. Je vidět, že se konečně o tom začíná takto veřejně mluvit. A něco pro to dělat.Navíc se mi ty preparáty zdají příliš drahé. I tohle bych zvážila. Nechci Tě ale , Barboro ovlivňovat, protože jsem to nevyzkoušela.Přeji úspěchy v léčbě.

Osobně zkušenosti s těmito přípravky nemám.Myslím si ale,že mohou dobře posloužit jako doplňky stravy a tudíž podpůrně.Základní asi zůstanou klasické léky.Přípravky se zinkem a kyselinou gama-linelenovou skutečně jsou dobré.Ale,že by šly úplně vysadit léky tomu se mně nechce věřit a myslím si,že by to bylo velice riskantní.Relaps nemoci by asi na sebe nenechal dlouho čekat.