schizofrenie!

Taky by mě to zajímalo

Prosím, má někdo zkušenost s psychoterapií?

Pavlo,taky jsem přemyšlel,že problém může být buď v rodině nebo může pocházet z kolektivu,ve kterém se syn poslední dobu pohyboval.A co jeho otec?Přece něco tu nemoc spustilo.

Pavlo,já mám zkušenost takovou,že skrze určitý problém mně nemoc vznikla.Ten problém a já jsem o tom přesvědčen se musí správně vyřešit,dostat ho plně do vědomí,na světlo.Třeba se něčeho bojí o čem nechce mluvit,v každém případě ho musí něco trápit.Možná by pomohlo pokusit se vysvětlit jeho sluchové halucinace symbolicky a tak se dostavat k jádru problému,pokud o něm nechce sám mluvit.

Co mě trápí?To že můj syn je i přes intenzivní pětiměsíční léčbu vysokými dávkami léků stále ve stejném stavu,jen se trošinku blýskne na lepší časy,kdy je schopen racionálně uvažovat a zasmát se,všechno se zbortí a léčba se ukáže jako neúčinná.Dnes mu byly nasazeny již páté léky.On je nešťastný,protože neví,proč v léčebně musí být.Ale má prostě sluchové halucinace a pocit,že ho lidé ohrožují a jedná dost impulzivně a nepředvidatelně.Se vším bych mu dokázala pomoct,že má porušenou paměť a schopnost soustředit se je sice handicap,ale s tímhle dokáže plno lidí spokojeně žít,navíc se s tím dá něco dělat.Takže léky na něj působily různě,od strachu,který při některém prožíval,přes strašnou únavu až po nadměrnou energii,která nyní vyvrcholila agresivitou.To,že říká,že než tohle,tak raději nebude,že mluví o konci.Co mě trápí?Mám o něj strach.Chci aby se cítil šťastný,nebo aspoň ne nešťastný.Což ovšem nyní je.Utrápený kluk.

Pavlo,co Vás vlastně nejvíc ze všeho trápí.

Honzo, nechci ti dávat žádné rady, jen ti popíšu svoji zkušenost. Můj syn byl taky velmi utlumený po Zyprexe. Díky únavě se nedokázal soustředit ve škole, spal 14 hod. denně.V létě byl karatistickém soustředění. Bylo mu 17. Přes den ténink, v pohodě. Ale večer se jeho kámoši bavili, blbli, jak je normální v tomhle věku a Ondra to nezvládal. Byl moc unavený. A kdopak by si nechal ujít srandu s kámošema. Přestal brát léky a cítil se skvěle. Bohužel to vydrželo asi 3 měsíce, a pak.. další ataka.Zkončil v nemocnici proti své vůli. Nebylo mu ještě 18 a byl zcela nekritický, agresivní, stále mluvi o smrti. V nemocnici mu nasadili Risperdal v injekcích. Bohužel mu moc neseděl. Sice únava byla pryč, ale žádné výrazné zlepšení stavu nenastalo, stále měl spoustu problémů. Každý je jiný a jemu tento lék neseděl. Nakonec se s doktorem domluvili a přešel zpátky na Zyprexu. Po roce užívání už není únava tak velká a hlavně se cítí fajn. Moc si přeju, aby už nikdy prášky sám nevysadil. Většina doktorů se snaží udělat maximum, aby vám bylo co nejlíp.Alespoň to je moje zkušenost.

Honzo,mám podobnou zkušenost s léky jako asi Luděk.Původně jsem bral Thioridazin,který mě při vyšších dávkách značně tlumil a činil ze mně stroj.Dnes beru Sulpirol s jsem také v pohodě.Zkus se domluvit s doktorkou.

Honzo, já jsem se taky po Risperdalu cítil hrozně, teď mám Dogmatil a ten je v pohodě. Pokud máš deprese a doktorka Ti nechce předepsat antidepresiva, bylo by dobré uvažovat o změně doktorky. Nebo můžeš vyzkoušet třezalkové tabletky, ty jsou k dostání bez receptu a sám s nimi mám dobré zkušenosti.

Zdravím tady na diskusi, jsem členkou pražskéý svépomocný skupiny pro sourozence a děti lidí s duševním onemocněním - nedávno jsme založili i svoje stránky, kde se dají najít různý informace, případně zajímavý odkazy a doufám, že by se tam časem mohli potkávat i blízcí duševně nemocných - je to www.psychozaablizci.ic.cz - tak třeba se to někomu bude hodit...

Byla bych ráda,kdyby se Vám chtělo ozvat se mi na mail.Potřebovala bych si s někým kdo má,nebo měl,podobné starosti,popovídat.Je to alvap39"seznam.cz.

Honzo,po vysazení léků se budete chvíli cítit relativně v dobrém stavu,ale hrozí celkem jistě riziko návratu nemoci a pak budete muset brát ještě vyšší dávky léku než dosud.Doporučuji Vám zeptat se doktorky jak dlouho ještě budute muset brát současné dávky,snažte se ať Vám dá jasnou odpověď.To,že si teď připadáte jako stroj je důsledkem léků.Jenomže nelze je vysadit,jenom počkat až se trochu zlepší Váš stav a doktorka bude moci léky snížit.

Navíc při mých lécích, Risperdalu, si neustále připadám jako duševní mrtvola, posmrtně žijící, a nemám žádné vyhlídky na duševní zotavení, nevím jak. Doktorka mi AD předepsat nechce.

A je prosím Vás někdo mezi Vámi, kdo už léky vysadil ? Zajimalo by mne, jak je to s útlumem a potlačením vůle, zmizí to prosím? Mám měnit zaměstnání a nevím si ani s nikým poradit.

Máte pravdu trpělivost, empatie, snažit se vytvořit vlídné prostředí a věřit, nic jiného nám nezvývá. Moc se mi líbila vaše odpověď na příspěvek "neser se mu do života". Mluvila jste mi z duše.

Marcele B.Taky mám o syna strach.Má teď už čtvrté léky,je na tom podstatně lépe,ale rozdíl mezi tím,jak mu bylo předtím a nyní,stále nevidí.Bohužel to u něj také zřejmě bude trvat déle.Psychoedukační kurz v léčebně už jednou absolvoval,ale podle paní primářky to bylo na něj moc brzy.Já už jsem se částečně obrnila trpělivostí,ono mi nic jiného nezbývá,ale přesto mám strach z budoucnosti.

I já mám syna (19 let), který se léčí se schizofrenií už od svých 15-ti. O náhledu na své onemocnění vím, že je velmi individuální. Většina pacientů toto získá již během několika měsíců (popř. hospitalizace. Bohužel u mého syna to trvalo 3 roky. Nejvice nám v tomto směru pomohl edukační kurz vedený lékařem a psychologem ve zdejší nemocnici.Dále píšete, že jste byla iniciátorem synovy hospitalizace, a že vám to vyčítá. Mám stejný zážitek. Synovi tehdy ještě nebylo 18, přestal brát léky ( náhled ) a vypukla jeho druhá ataka. Velmi často v té době mluvil o smrti a já měla o něj strach. Nyní již vš pochopil a nic mi nevyčítá (ani já sobě)

Věřím, že jsi prožila peklo, ale určitě se dokážeš postavit na nohy a žít dál krásný život, když už jsi přežila tohle. Já sama mám podobnou nemoc- schizoafektivní poruchu. je to částečně schizofrenie a částečně maniodepresivní psychoza. Beru pravidelně léky, pravidelně jezdím k lékařce a i přes svoji nemoc jsem schopná s láskou vychovávat své dvě děti, které jsou v pubertě. Duševní nemoci jsou zlé, ale záleží jen na tom, jak se k nim člověk postaví. Tvůj přítel je krajně nezodpovědny. Ono už napovídá i to, že si svoji nemoc zavinil drogami.Přeju ti do nového života lásku, pohodu a někoho, kdo se k tobě bude chovat hezky.

Neser se mu do života?Bezva výraz.Jo,tak to asi nepůjde,málokdo si asi sám v určité fázi uvědomí,že se léčit potřebuje.Jsem jeho nejbližší člověk,ráda bych,aby dospěl,nic jiného bych si nepřála.Že by o mě můj syn nestál..tak o to se vážně nebojím.A výraz zapomeň na to,že máš syna...Na rozdíl od předešlých příspěvků,jsem si jistá,že my se synem máme velice přátelský vztah a vždycky to tak bylo a stále je.Zřejmě má každý jiné osobní zkušenosti s rodiči,možná i s bláznivými matkami.Nemyslím si,že bych mezi ně patřila,i když jeden nikdy neví.Zato však bezpečně vím,že neléčená psychoza by mého syna dovedla někam daleko a nakonec by se z něj ten blázen stal.A to tedy určitě nechci.

Pokud jde o rodinu a její vztah ke schizofrenii, byla tady řada socialne-psychologickych terorii vzniku onemocneni - nejznamejsi asi teorie hyperprotektivní matky a teorie "dvojné vazby". Ta prvni byla jiz uplne opustena. Je ale znamo, ze uroven vyjadrovani emoci v rodine je umerna frekvenci relapsu psychozy, tedy tam , kde již jednou onemocneni vzniklo. Kde je komunikace v rodine bezproblemova, kazdy ma svuj prostor a nikym se nemanipuluje, je mensi pravdepodobnost navraceni psychoticke ataky - proto ma nekdy vyznam rodinna psychoterapie.
Schizofrenie jsou dnes brany jako neurovyvojova onemocneni - nekdy kolem porodu vznikne minimalni trauma mozku (viroza matky, tezky porod apod.), toto postizeni je tak diskretni, ze se naplno neprojevi ihned, ale az v dobe kdy mozek dozrava a plne se zapojuje - kolem 20 let veku. V te dobe se je navic clovek vystaven zatezi pri dospivani, hleda si zamestnani, odchazi od rodiny, zaklada vlastni atd.. Teprve pak se zminene trauma projevi a objevi se priznaky schizofrenie.

Ad Viky - niceho se neboj a tvemu psychiatrovi povez vsechno, co te trapi, jedine tak ti muze od tvych starosti pomoci.