schizofrenie!

Právě,že je problém v tom,že se manžel cítí zcela zdráv.Léky sice bere,ale platí si je celé sám.Lékaři se se mnou o tom,jaký mám pohled na manžela já skoro vůbec nebaví.Sice jsem byla několikrát s manželem v ordinaci,ale pokud se mě náhodou lékař zeptal jak se nám daří,tak jsem chtěla říci popravdě,jak to s manželem je.Manžel se ale hned začne vytáčet,že to tak není,že to vidím špatně.Kolikrát mě napadlo,jestli má nějaké naše soužití ještě vůbec nějaký smysl

Taky mame v rodine tento problem a muzu rict, ze presvedcit matku, aby o svych pocitech mluvila s doktorem je absolutne nerealne. Ona totiz na leceni nechce za nic na svete, tak je schopna neuveritelne se pretvarovat. Zije v tom, ze leky ji zabiji, tak je asi tezko bude dobrovolne brat. Zije v tom, ze my vsichni jsme natvrdli, ze "to" nevidime a vymluvit ji jeji bludy proste neni mozne. Dr. ji vzdycky "vysetri" presne podle popisu Anusky a my nezmuzeme nic:-(

Anuško, pokud tvuj manzel pred lekarem nemluvi o svych problemech (halucinacich), tak doktor nema sebemensi sanci poznat, ze situace se zhorsila...

Anuško,četl jsem Váš příspěvek manželce,říkala,že to je jakoby to psala ona.Je to přesně tak, jak píšete.Jenomže problém je v tom,aby si mohl manžel uvědomit realitu, musí se nejprve dostat,za pomocí léků,do období, kdy se nebude cítit až tak pronásledován atd. a hned v tomto čase je nutné rozebírat a vysvětlovat reálně vše co se mu dělo během nemoci v hlavě.On musí dospět k poučení o své nemoci.Já vidím jako problém,zvláště pak u těch,kteří nepatří mezi studijní typy,nedostatečnou psychologickou podporu.Ta by podle mě musela být zpočátku až několik hodin denně.Držím Vám palce,hodně síly.

Ahoj,žiji se schizofrenikem 15 let,máme děti a myslím,že jinak docela dobré manželství.Nebýt každoročních manželovo pobytech vždy na 2-3 měsíce v PL,bylo by naše manželství snad úplně spokojené.Posledních 5 let se dostává na léčení fakt každý rok,ale jen na pár měsíců.Trochu se i divím tomu,když dr vidí,že tam je opakovaně,tak proč ho tam neponechají na trochu delší dobu.Možná to teď dělá dojem,že bych se takto chtěla manžela zbavit,ale není to tak.Moc bych mu chtěla pomoci ,aby byl zase jako dříve.Mám ho ráda,děti ho mají také rády,ale on nedokáže odhadnout,že se jeho stav zhoršuje a nevyhledá pomoc u dr.Chodí sice každý měsíc na kontrolu,ale dr se ho jen zeptá,jak se cítí a jestli potřebuje léky.Manžel na to odpoví,že se cítí dobře a léky potřebuje předepsat.To je celý průběh kontroly u dr.Jsem z toho nešťastná,protože všichni kolem vidí na chování manžela změny,ale on a jeho dr.to nevidí.Došlo to až tak daleko,že se ho já i děti bojíme.Má i stavy kdy je ke svému okolí slovně agresivní,někdy až sprostý.Cítí se furt někým sledován,napadán a odposloucháván.Potom také přesvědčuje mě i děti,že nám někdo chodí po bytě.My po pravdě řekneme,že tady nikdo kromě nás není,ale nikdo mu jeho názor vymluvit nemůže.Kolikrát už jsem slyšela i takové řeči,že jsme mu dali do jídla nějaký jed.Že ho bolí břicho.Žít v manželství s takovým člověkem je docela složité.Až si říkám,jak jsem to mohla vydžet.Ael už skutečně nevím,jak dlouho to dál ještě vydržíme.Museli jsme od manžela odejít a je nám bez něj docela dobře.Problém asi je ještě v tom,že k němu furt ještě něco cítíme.Nějakou lásku.Dneska ho odvezla policie,kterou si sám zavolal (nevím důvod proč ji volal.volala mi sousedka,že manžela někam odváží policie).Nakonec jsem se dozvěděla,že je opět v PL.Copak to ta dr skutečně nemohla při pondělní kontrole poznat,že to s ním není,jak má být?

Pavle, kdybych manželovi řekla,že to,co se mu honí v hlavě není reálné,tak mě při nejlepším pošle do pr****.On je prostě furt přesvědčený,že mu chce někdo ublížit

Anno,mohu Vám říci jen jak to cítím já.Ono asi nebude žádné universální pravidlo,ale jedno si myslím je důležité,totiž vždy mluvit pravdivě.Pro představu:pokud si nemocný stěžuje a říká,že potřebuje skoncovat s těmi co ho pronásledují a ztěžují mu život ,tak má asi nějakou vlastní představu.Pokud mu řekne odborník,ať bere léky,že jim bude lépe čelit,tak on si řekne....pokud budu brát léky budu jim lépe čelit....takže existují ti ,kteří mně život komplikují.Chápete.Když ale řeknete,ber léky,protože to co se ti honí v hlavě není reálné,je to důsledek nemoci,tz, že nikdo takový,kdo by mu ztěžoval život neexistuje.Já mám zato,že přístup je potřebné budovat skrze lísku a pravdu.

Dobrý den, chápu vás co se schizofrenie týče, žiju doma se svým nemocným tátou.Onemocněl před dvěmi roky a ještě do teď je těžké se s tím smířit.Je to pořád horší, táta nemá o nic zájem. Připadá mi, že už snad ani nevnímá kdo je s ním ve společné místnosti, je po lécích jako tělo bez duše.Nikdo si s ním neví rady.Je velice obtížné rozpoznat se mu honí v hlavě.Byl už čtyřikrát na léčení a pokaždé je to stejné, vždy přijede domů a je měsíc klid a pak to začne znovu.Odsekává, nic nechce dělat,největší strach má asi z lidí-nechce jít vůbec ven.Je to moc složité a taky hodně těžké je o tom vyprávět.Jeho nemoc se začala projevovat tím, že nepřišel do práce, pak řekl že se jde projít a 2 krát se ztratil, nejhorší je, že mu ta nemoc přechází na Alheimerovu chorobu.Už u nás byla i pečovatelka,aby se mého tátu snažila rozptýlit i to nepomohlo.Nikomu nepřeji, kdo zažívá to co moje rodina.Byla bych ráda,kdyby mi někdo poradil jak si vybudovat přístup ke schizofrenikovi.Děkuji

přečtěte si knihu LIDSKÉ TĚLO-Vývoj člověka,jak pracuje lidské tělo,zdraví a nemoc,o duševním zdraví-naklad.a vyd.ALBATROS---KNIHA-až na dno,!? MUDR:Csc Jaroslav Skála---a knihu-Čtyria najvetší vrahovia nakl.advent...

Dobro,pokud chcete poslat svůj e-mail,můžete,ale mám takové zkušenosti,že i zde na těchto stránkách je řada pisatelů,kteří sem chodí spíš ze zájmu o něco zvláštního a senzačního, než aby měli skutečně seriozní snahu se radit.Jde jim spíš o legraci a pobavení se.

Ahoj,moje mamča onemocněla touto chorobou náhle,pak brala silné léky,které jí pomohly k infarktu,a nasledně umřela,bez léku nemohla být,přestože se tam psalo,že to není na špatné srdce.Brala ziprexu,solian,a ještě jeden ten si asi nevzpomenu.

Děkuji za odpověd. I já pracuji již delší dobu na tom, abych pomohla synovi - všechno se vším souvisí.
Myslím, že bychom si mohli navzájem radit.
Budete chtít příště napsat můj e-mail???

Dobro,rád bych vám pomohl,ale zjišťuji,že informace takto poskytované jsou až příliš veřejné.Některé moje závěry nemusí být v tuto dobu ještě definitivní a mohl bych takto v zájmu dobra konat zlo .Přeji Vám oběma se synem hodně štěstí a pevně věřím,že se dopracujete k plnému zdraví u syna.

Jsem moc ráda, že jste se mi pane Pavle ozval. Máme vynikající lékařku, kterou jsme našli do 3 letech hledání.
Syn byl 2 roky neléčený a tato psychoza se tak zhoršovala, že musel na krizové centrum do Brna.
Přesto se dostal z nejhoršího, léky bere již rok a půl.
Ráda bych věděla pokud mi můžete pomoci zdali vám můžu poslat moji e-mailovou adresu. Nebo vám nevadí posílat různé dotazy přímo na tuto stránku. ALe jsou to dost důvěrné věci??
Syn se kvůli tomu dost trápí - protože má takovou chut do života, ale protože bere ještě silné léky, tak je hodně utlumený a jakoby zpomalený.
Díky za odpověd.

Dobro,ano, mám diagnostikovanou paranoidní schizofrenii a tím tedy s touto nemocí i určité zkušenosti.

Zdá se mi, že pan Pavel píše rozumně. Máte vy sám psychozu, nebo jen zkušenosti.
Mám nemocného dospělého syna, takže všechny zkušenosti jsou dobré. Díky

No výborně Martino,tak takto postupujte dál.Něco vaši psychozu spouští,něco ji udržuje jako zatim potřebnou.

Je fakt, že po té psychóze, kterou vyvolala homeopatika, se mi vybavily vzpomíky na střední školu a pochopila jsem v čem tam byly největší problémy, které jsem do té doby nechápala.

Martino,všechny školy vedou k tomu,aby člověk poznal sama sebe.Když se Vám ta psychoza vrátila uvědomila jste si co ji spustilo,která Vaše touha ,přání,strach atd.

Pavle, píšeš tady o Reiki, já bych jenom chtěla říct, že mně právě problémy začaly po návštěvě jednoho takového šamana, ještě u něho v bytě mně naskočily myšlenky, že mě pronásledují a do týdne jsem skončila na psychiatrii. A o homeopatii také nevím co si myslet, po jednom homeopatickém léku jsem měla nejhorší psychózu v životě. Homeopaté tomu říkají tzv. homeopatické zhoršení, ale bylo to fakt šílený. Je fakt, že mě ta psychóza zhruba do měsíce přešla i bez nějakého drastického zvyšování antipsychotik. Možná škoda, že psychiatři s homeopatama moc nekamarádí, kdyby spolu spolupracovali, tak si myslím, že by se hodně lidem dalo pomoc.

Lili,jde o to jaké hlubší smysly máte na mysli.Uvědomit si a poznat, v pravdě, sama sebe je jenom dobře.Pokud, ale by jste měla na mysli nějaké fantazírování,tak to ano,to by potom mohlo být příznakem recidívy.