schizofrenie!

jio opravdu to horší už nebude,ale lepší taky ne,chtěla bych vrátit čas,abych neudělala tu pitomost s lékama,ale čas vrátit nejde,takže budu trpět až do konce svého života,na mě ty prášky neučinkují nijak léčivě,jen destruktivně,takže nějaké poloviční dávky mne už nevytrhnou.Já bych jen hrozně ráda věděla,jak můj doktor přišel na to,že trpím schizofrenií,když jsem s ním mluvila akorát o tom,jak na mě ty léky působily blbě hned od začátku.

No Brito, mozek už máš v prdeli, takže nemáš co ztratit...... tak proč to nezkusíš s poloviční dávkou léků, tím už nic neriskuješ. horší to už nebude.

yossarian: a co podle tebe bylo u mě projevem té schizofrenie?Mě totiž psychiatr potom léčil jako neurotičku,ale po práškách co mi dával mi bylo taky akorát blbě a před tím,než jsem tam vlezla a začala jsem něco žrát mi bylo dobře,neměla jsem žádné problémy.

Britto,já bych Ti rád pomohl.Jest-li tomu dobře rozumím ,tak Ty se domníváš,že léky žádné nepotřebuješ,ale když je zkusíš vysadit, tak to také nejde.Oni mají silné vedlejší účinky.Za své zkušenosti.Já jsem se snažil snížit dávku na polovinu,také s tím nejprve psychiatr nechtěl souhlasit,teprve nový to zkusil.Mně bylo o mnoho lépe,byl jsem schopný už normálně myslet,nemyslím ted správně,ale vůbec být schopen uvažovat a sám začít rozebírat svoji situaci.Možná by i Tobě pomohlo snížení dávky léků.

Ne když jsi byla u psychiatra co ti nedal léky, tak jsi měla začátek té schizofrenie a byla jsi na hranici......já jsem se také léčila asi 5 let jako neurotik, až pak přišla psychoza...u tebe je to podobný......
Jak to teda chceš řešit, chceš ses tím smířit??není lepší bojovat?

nežiju, nejsem schopná normálně žít,jsem v prdeli, takže žádné peníze nepotřebuju,dali mě do invalidního důchodu a to všechno jen proto, že jsem toho doktora neposlala s práškama do prdele,co návštěva, to jiné prášky a já se po nich klepala,měla jsem po nich epileptické záchvaty a hrozně mi bušilo srdce.Než jsem šla k tomu doktorovi, ničím takovým jsem netrpěla,ani jsem neměla nějakou poruchu,můžu si sama za to jak jsem dopadla, protože oni prostě léčili a nikdo se mě neptal, jestli ty jejich léky vlastně potřebuju.Byla jsem u dvou psychiatrů před tím a ani jeden mi žádné prášky nepředepsal a to jsem tam byla dost dlouho, jen ten třetí,mě po pětiminutovém rozhovoru prášek předepsal.Vím moc dobře,že moje chyba byla,že jsem to spolkla,když jsem se cítila dobře,ale já myslela prostě že mi ten prášek nemůže nic udělat.A udělal,ted jsem hotová a mozek mám z toho v prdeli.

Brito, z čeho žiješ? Máš nějakej invaliďák?

co mi vadí? Tak třeba to, že ted trpím šílenejma bolestma a tlakama v hlavě, že nemám žádné emoce, že nemůžu spát, že mě pálí mozek, že jsem si zažila doslova peklo po tom, co mi to dávali, že mám diagnozu schizofrenie, že nemám menstruaci, že jsem spolykala tolik prášků a každý z těch prášků mi něco v mozku udělal, že se nemůžu ani pohádat, že necítím hudbu jako dřív, že nemůžu kvůli tomu tancovat a to mi to šlo vždycky velice dobře, že nemám žádnou náladu, že nemůžu brečet, že se nemůžu ani opít, že nemůžu spát,protože mi něco v hlavě křuplo po navýšení toho risperdalu, že jsem přišla díky tomu o práci v bance, že jsem musela odejít z toho bytu a vrátit se k rodičům, že si nemůžu užívat sexu a proto nikdy už nemůžu mít partnera, ani děti, že vím, že mi už nikdy dobře nebude a je mi to líto, asi ti závidím, že ty jsi tak v pohodě a ty doktoři tě z toho dostali moc ti to přeju,ale toho mého doktora nenávidím, protože jsem díky němu ztratila svou budoucnost a své zdraví.Možná je dobře,že jsem si nikdy nezažila stav, který popisují všude možně jako schizofrenie, nebo paranoia a kdybych si to zažila, mluvila bych asi jinak a určitě bych se to snažila řešit tak jak píšeš, ale mě prostě nikdy nepřestane štvát,že jsem si díky té své blbosti zničila celý život a hlavně, že se z tohodle stavu nikdy nedostanu a bude to takhle až do mé smrti.Mám hrůzu z toho, až mi něco opravdu bude a budu třeba muset jít na operaci, vždyt mě ani neuspí.Nezabírají mi žádné léky a taky se děsím toho, až budu muset jít před komisi, co jim tam asi budu říkat?Jsem blbá kráva co si nechala dobrovolně zničit mozek?Jasně, nepíšu nijak z cesty, ale to jsem nepsala nikdy.Nikdy nezapomenu na ten stav, který jsem si zažila když jsem spolkla to antidepresivum a když mi pak dávali ty antipsychotika a strašně závidím všem schizofrenikům a paranoikům, že jim ty prášky pomáhají.Co ted se mnou bude to nevím, už nikdy nebudu jako dřív.A hrozně se divím tomu mému doktorovi, jak mi ty prášky vlastně mohl dávat.Byl to neléčitelnej stav a tak to sypal, jak ho to napadlo.Já vždycky zkusila jeden prášek a pak jsem to zahodila, protože mi to pokaždé něco udělalo s mozkem.Tak třeba antidepresiva mi vždycky zrychlila činnost srdce, měla jsem po nich záchvaty a antipsychotika mě zase odrovnávaly.Víš ono po tom, co jsem snědla to první antidepresivum nevěděla jsem co mám dělat, byl to tak děsivej stav, že jsem si myslela,že zůstanu retardovaná.Hrozně se divím mé mámě, která dostala na neurologii taky cipralex, že jí nic neudělal.Taky netrpěla žádnou depresí a dali jí ho jen tak, protože tam brečela, když byla po mrtvici.Já si taky myslela, že mi ten prášek nic neudělá, proto jsem ho spolkla,ale udělal a pak už se to vezlo,co na tom, že jsem říkala že ty prášky nechci,cpali mi je a divili se,že jsem z nich mimo,přetrpěla jsem to,ale v tom havlbrodě,když mi nasadili ten risperdal a prášek na srdce jsem málem chcípla a když jsem si stěžovala,že mi to ubližuje, navýšili dávku, dali mi nějaké kapky,prostě pro ně jsem byla schizofrenik, kterej ty prášky přeci potřebuje, co na tom, že mne likvidovali, že jsem nemohla ani mluvit, ani se hýbat, že jsem cítila tak děsné tlaky,až mi něco v hlavě kruplo a od té doby nespím, co na tom,že se mi změnily chutové bunky,že jsem se tam klepala jako ratlík.Mamka mi tam každý den volala a dokázala akorát říct,vydrž to a aby byl klid a já se nemusela bát těch zřízenců, kteří tam na lidi řvali a zavírali je do klecí, radši jsem to dál polykala až jsem se nemohla ani hnout,ani udržet jehlu v ruce.Brečela jsem tam jako želva a psala mamce dopisy,co na tom, že mne napíchly bůhvíjakou sračku a mě se spustila krev jako nikdy.Byl to očistec a mě šoupli do důchodu.Proč?Protože jsem se nechala zničit a nic jsem neudělala, nedokázala jsem si ani zavolat právníka.Psycholog dokázal akorát říct, já vím,že vám je zle,ale my vám tady pomáháme, my jsme jiného názoru než vy.Ale šlo přeci o mě ne?Když jsem se zeptala kde vzali to,že trpím schizofrenií, jak na to vlastně přišli, nikdo mi nedokázal odpovědět.Vyšla jsem odtamtud ještě v horším stavu, než když jsem tam vlezla.A nemám nikde dovolání.Mamka mi poradila, abych to někam napsala a kamarádky mi poradily, abych si nechala udělat nějaké nestranné testy, jenže co na tom,stejně mi to nikdy už zdraví nevrátí.Chci umřít.

žádný schizofr. nikdy nepůjde sám k lékaři. Vždy je nedobrovolně hospitalizován nejméně na 4-5 měsíců. Po nějakém klidovějším čase po propuštění příjde zase ataka a vše se opakuje. Tolik mé 25 leté zkušenosti s mámou, která dodnes tvrdí úplně to totéž co Britta, že na psychiatrii nikdy nepatřila. S těmito lidmi nemá vůbec cenu se o tom bavit, je to škoda energie a ztráta času, jen vás rozčílí a melou stále dokola to samé.

Brito těch šílenců si nevšímej...tahle bláznivá družina se za mnou táhne i na antipsychotikách a na Kandaulismus z pohledu ženy......hihi....jsou to mí věrní cvoci, jak začnu psát hned tu jsou .....

Radši odpověz na mou otázku ....

Konstatuji že v noci v 00.48.47 jsem poprvé přečetl celkem přívětivý a citlivý příspěvek bez urážek a pohrdání. Takže hurá Yossar,možná takhle Brittě doopravdy trochu pomůžeš!

Mila britto, nekterym lidem nevysvetlis, snazis se marne. Ja ti verim. Tvoje maminka mela mozna pravdu, mozna by ti byl stacil psycholog, na psychiatry je treba si davat bacha. Ted uz to vis a co s tim dal? Zivot je plny omylu. Hodne veci se nepovede. Je potreba se divat dopredu a udelat pro sebe, co se da. Jak to vidis ty? :)

No já to stejně moc nechápu......co ti ted vadí??Píšeš normálně souvisle, takže přemýšlíš mozkem ...... máš teda nějaké bolesti , nebo co ti překáží v normálním životě ??
Léky vadí spoustě lidí, já taky nemůžu Risperdal ani Seroquel,ani 30 dalších.... mám hrozný vedlejší účinky.

jo yossarian, já moc dobře vím, že mi nikdo věřit nebude, stejně tak jako ty nevěříš mě, že jsem byla naprosto zdravá, bez nějakých psychických obtíží a šla jsem prostě k doktorovi. Můj problém jsou akorát prášky nic jiného.Vím co se mi stalo když jsem to spolkla a vím taky co se mi dělo, když mi pak dávali antipsychotika, všechno to bylo blbě.Já měla do té doby´než jsem to začla polykat mozek naprosto v pořádku.Nepotřebovala jsem zvyšovat ani dopamin ani utínat serotonin, netrpěla jsem žádnejma milnejma představama ani depresema ani jsem nebyla mimo realitu.Prostě jsem byla zdravá a ted jsem v prdeli, protože se na mě doktoři vyřádili.Nevěděli si sami rady a sami říkali, že na tyy léky špatně reaguju. Bodejd by ne když jsem je nikdy na ten zdravej mozek neměla dostat. Nikde na netu nenajdu, že by mi prášky mohli ublížit, protože nikdy se nestalo aby zdravej člověk začal takové drijáky od psychiatrů žrát.Jsem asi jediná na světě a za to že chcípám si můžu sama.Dobrovolně jsem si nechala zničit zdraví lékama.Nechci zkoušet nějaké další a další sračky, stačilo mi to, když jsem dostala zase risperdal, dodělal mne uplně a přitom jsem jim říkala, že žádnej prášek už nechci, že mám od tech léků ten mozek dostatečně zničenej.To bych mohla sníst všechny psychiatrický prášky a výsledek by byl stejnej, pořád bych chcípala.Yossarian jsem blbá kráva co si zničila zdraví blbejma práškama.Už jsem tady mnohokrát psala, že mne kdysi stačil blbej diazepam aby mi z něho bylo blbě, natož pak takové sračky, které ovlivnují dopamin a serotonin.Já už mám vyčteno,že schizofrenici musejí alespon dva roky brát antipsychotika, že jim pomáhají, ale já schizofrenik nejsem a nikdy jsem nebyla.Bylo to pro mne jako z bláta do louže.Nejdřív antidepresiva, pak antipsychotika, pak benzodiazepiny, neuroly, buspirony, pak antidepresiva, pak antipsychotika, zkoušel to se mnou doktor jak na běžícím pásu a já pořád chcípala bolestma, tlakama, návalama v hlavě, vedlejšíma účinkama a pořád jsem byla toho názoru, že jsem ty prášky prostě neměla žrát, protože než jsem je žrát začala, byla jsem v pořádku a normálně jsem si žila.Nezměnila jsem se, ani mé chování nebylo nijak nápadné, každý se mne divil, že jsem zkončila na psychiatrii a já moc dobře věděla, že to ode mne byla pěkná pitomost tam jít, protože jsem se nezcvokla nebo tak něco,ale měla jsem jen běžné problémy jako většina z nás a měla jsem chodit akorát na terapie k psychologovi.Vím, že to myslíš dobře a chápu všechny lidi, kterým ty prášky pomáhaj, že mi nevěřej, že mi něco mohli udělat, ale já si u toho psychiatra tenkrát nestěžovala že by mi něco bylo.Řekla jsem mu akorát, že se v práci nemůžu soustředit-to proto, že jsem pořád myslela na svého přítele, že se mi zdá, že nezvládám svůj vlastní život, což byla pravda, protože jsem nezvládala být sama v bytě, že jsem před osmi lety spáchala sebevraždu, což bylo demonstrativně, kvůli tomu, že jsem se rozešla s přítelem,On z toho hned udělal diagnozu a předepsal mi léky.Byla jsem u něho pak za týden, abych mu řekla, že tam chodit nebudu a chtěla jsem už jít do práce, stejně mi neporadil, kam bych měla chodit na ty terapie, jak mi předepsal, jenže se stala ta věc s přítelem a já prostě spolkla nějakej prášeček.A bylo hotovo, pak už se to vezlo ani nevím jak.Hned mne odvezli do Bohnic a hned mi začali strkat další prášky.Přitom jsem si stěžovala akorát na účinek toho antidepresiva.Doktoři mě oddělali a divili se že mi je po těch lécích tak blbě, ale pořád mi to dávali.Blbci.Střídali jsme prášečky a mě bylo furt blbě.Mozek se mi už z toho nevzpamatoval.Do smrti budu litovat, že jsem si začala s lékama,když vím moc dobře, že jsem je nikdy neměla dostat a neměla jsem vůbec chodit za psychiatrem.Těžko někomu vysvětlit, že nemám žádnou schizofrenii, když to mám v papírech a přitom neměli důvod mi tuhle diagnozu přiřadit, neměla jsem ani jeden příznak duševní choroby.Ale protože jsem tam chodila, něco mi napsat přeci museli to dá rozum.Snažila jsem se mu vysvětlit, že žádnou poruchu nemám, že mě jen oddělali těma práškama, ale on na to vůbec nepřihlížel.Byl to bludnej kruh, prostě něco, z čeho se nebylo možné dostat.Mamka mne varovala, že si s psychiatrama nemám zahrávat a já jí neposlechla.Myslela jsem to dobře, hledala jsem pomoc u lidí, místo toho, abych si z těch sraček ve kterých jsem byla pomohla sama.Nejvíc mne sere,že jsem to nechala dojít až tak daleko,kdyby to šlo vrátit, nikdy bych k žádnému psychiatrovi nešla,ale ted už s tím nic nenadělám a budu muset trpět až do smrti.

Pro tu píču Yossarian:Proč tady za všechny píšeš ty kundo smradlavá s mozkem z prášků na sračky?

ahoj, ja beru 800mg Seroquelu denne sestym rokem a pritom normalne chodim do prace. Znam jednu schizofrenicku, ktere moc do 80ky nechybi, bere leta Plegomazin, ale mozek ma uplne prazdnej, je uplne dementni.

Ahoj zajímá mne za jaký čas po úplném vysazení léků člověk může prohlásit že se z nemoci dostal či vyléčil?

Pavle to podle mě záleží na stavu toho pacienta....já beru léky podle psych. stavu a když máme pocit s doktorem že je dávka malá, přidám tabletku nebo půlku...u každýho je to jinak ...
Lauro nestraš, kdes to četla??Ale já nejsem schizofrenik.

Pro anonyma:Vypadá to,že mám smysl pro humor,ale bratr mě fakt málem zavalil.A já četla,že ten kdo bere antipsychotika se dožije průměrně 65let.Znáte nějakého schizofrenika,co s tim žije celej život a který se dožil třeba 80let?Kdo zná,sem s tim.Chci to vědět.Děkuji

Chtěl bych se zeptat,pokud užíváte udržovací dávku léků,/antipsychotik/jakou výši berete vzhledem k minimální zahajovací dávce uvedené v příbalovém letáku.