schizofrenie!

No z tebe má brito prdel celý forum a v reálu lidi taky....zatímco já si krásně žiju....a to je důležitý ..ty virtuály, co tu za mnou lezou jen závidí , že mám mladý klučíky...pořád závistivě řvou že nemám hihi....zoufalky .....a ty jsi největší chudák.....ubohý bláázen který patří do blázince....já chodím do práce a mám dvě dospělé děti a ty máš přesně h*ovno a dál budeš mít jen to h*ovno , nic víc....a v tom je mezi námi velkej rozdíl...

mě to celkem baví...ona si mele svou a nedokáže zapojit mozeček,já si melu svou a snažím se jí přesvědčit o obrovské chybě,ale to si ona nedokáže připustit, protože se sama pomátla, tak podle ní musí být pomatený každý...je to celkem zábava

Britto nediskutuj s debilem

Yossarian, ale já jsem nemocná a zůstávám doma jen kvůli tomu,že mě ty prášky zničily, ne kvůli nějaké atace,nezažila jsem ani jednu ataku schizofrenie...nemám ani co říct těm doktorům,kdyby do mě ty prášky necpali hned od začátku,normálně bych žila a ted prostě živořím a budu takhle živořit až do smrti,stav horší než být bezdomovec někde pod mostem,stejně z toho života už nic nemám

Ne jedna třetina schiz má jednu ataku za celý život a pak chodí do práce ..ty jsi nemocná dál..takže to nebude ono.

Yossarian,tak o tom,jestli se to dá vyléčit nepochybuju...zvlášt když je někdo za schizofrenika označený a přitom schizofrenií vůbec netrpí,ale já jsem prostě případ nad případy

Viz ty co?

Spousta schizofreniků je vysazuje sama , protože mají pocit, že jim nic není ..že by se po spoustě let nemoci vyléčil úplně je nepravděpodobný.

Stát se to může, je určité procento pacientů, co se vyléčí.Ale buďte ve střehu, může se to vrátit, ale taky nemusí.

Můj Bratr má schizofrenii.Léčí se už několik let, ale mnaposledy mi řekl, že mu již vysadili veškeré prášky.Je to vůbec možné, nebo to bude jeden z případu kdy si je prostě vysadií sám?.Děkuji za odpověď

jediná možnost je návštěva lékaře!!!ten může určit,že je nesvépravná a vystěhování by ji nemuselo hrozit,pokud soud uzná že to bylo pro nemoc....

Prosím o radu pro svoji kamarádku.Její sestra onemocněla asi schizofrenií, mají to v rodině.Je jí 40 let a už pár let se s tím potýká.Jenže nechce jít k doktorům, je pořád zavřená v bytě, nemá příjem, neplatí z bytu a tak ji asi i vystěhují.Prosím, co má v tomto případě dělat?Jsou z ní zoufalí celá rodina, ale ona je tak zaťatá a nedá si říci.

Děkuji moc za odpovědi. Řešit to opravdu musím, už s ohledem na to děcko a samozřejmě i partnerku, která si se mnou dost vytrpí. Ještě že je velice tolerantní. Nemůžu ale najít sílu a odhodlání k návštěvě lékaře. Znáte to, předsudky z psychiatra či psychologa. Takový ten pocit, že budu chodit s cejchem nějakého blázna co navštěvuje psychouše. Už jen napsat do tohoto fóra, byl pro mne nadlidský výkon. Jak to tedy dokázat? Jaký impuls byl pro Vás ten rozhodující. Žiji, nebo vlastně přežívám nedaleko Prahy, tak že návštěva doporučeného Riapsu není problém. Jen se k tomu proboha dokopat. Dám určitě vědět, jak se to vyvíjí.

Jirko, začni spolupracovat s psychiatrem, příp. psychologem, ty úzkosti by se měly řešit. To co líčíš, je úzkostná deprese jak vyšitá - ale to se dá léčit!!!!! Lidí s podobnými problémy je spousta, zajít za psychiatrem není vůbec žádná ostuda - naopak, ostudná i osudná chyba by byla, kdybys to neřešil. Jestli jsi z Prahy, tak to krizové centrum Riaps na Žižkově je dobré, poskytnou ti první pomoc a nasměrují tě dále. Držím palce.

Tak si skoč někam na krizovku...třeba v Riapsu jsou dobří......hlavně, co nejdřív, abys to mohl řešit...třeba to nebude tak vážný ......doktor to přesně pozná a uklidní tě ....

Jirko, zajdi za svym lekarem.

Je mi 36 let a posledních cca. pět let pozoruji stále větší odchylky ve svém chování. Jsem neustále uzavřen do sebe a nemám zájem komunikovat s okolím. Nemám sílu cokoli dělat a začal jsem zanedbávat i sebe. Vždy jsem chodil rád pěkně upravený, ale nyní mám problém se i oholit, nezáleží mi na stavu oblečení. Stále si vybavuji zážitky z dětství, kdy mě bylo dobře a cítil jsem se v bezpečí. Nyní se nacházím v neustálé úzkosti, že se něco nepředvídatelného přihodí, že všechno špatně dopadne. ale já to neumím specifikovat. Mám prostě strach! Žiji s partnerkou a na jaře očekáváme potomka, mého prvního. Dá se říci, že od chvíle, kdy jsem se tuto, pro ostatní šťastnou zprávu dozvěděl, jde to s mým psychickým stavem stále k horšímu. Stále se s tím nemohu vyrovnat. Uvažuji tak, že příchod dítěte je vlastně příchod vetřelce do mého světa klidu a rozjímání. Že nebudu vůbec schopen se podílet na výchově, že je to prostě na pořád a já nebudu moci někam utéct. Že budu mít povinnosti, které nebudu sto plnit. Mám i docela dobře placené zaměstnání, ale docházet do něj je pro mne naprosté utrpení. Chci dát výpověď, ale nemám k ní vlastně důvod, prostě jenom cítím, že už to dále nezvládám. Nezajímá mne, že by tak nastal problém s uživením rodiny, placením hypotéky na dům, atd. Zdůvodním si to zas tím, že to všechno stejně dopadne špatně. Přátelé, kteří mi ještě zbyli a není jich moc, se na mne dívají jako na podívína, nebo blázna. Stále přemýšlím o svém zdravotním stavu a o smrti, která je všudypřítomná. Mám úzkostné stavy již od dětsví. Měl jsem panický strach ze tmy a tento přetrvává dodnes. Nemůžu spát, usínám vyčerpáním okolo čtvrté ráno. Stále dokola musím přemýšlet, neumím vypnout mozek. Myšlenky však na sebe vůbec nenavazují a střídají se v rychlém sledu. Jsem tak v zaměstnání naprosto nepoužitelný. Poraďte prosím o jaký stav se jedná. Beckově stupnici deprese mě vyšlo, že trpím těžší formou deprese. Děkuji Jirka.

yossarian: mám ty injekce,protože jsem s tím souhlasila v tom havlíčkově brodě, abych měla klid,dokonce jsem souhlasila i s nějakým antidepresivem, ale zase se mi něco stalo s mozkem, měla jsem ho potom jako na vodě a v jednu chvíli mi ten mozek prostě skolaboval, víš, já jsem si pak už nevěděla rady, tak jsem jedla co mi dávali,abych měla klid od doktorů,vím,že jsem to přehnala,s tím havlíčkovým brodem to bylo naprosto zbytečné a akorát mne to dodělalo, ale za ten rok,co jsem si zažila ty hrozný stavy na práškách, jsem už nevěděla co dělat.A doktoři se snažili, aby mne dostali z něčeho, co jsem neměla.Prostě jsem pacient jedna radost,naprosto nezodpovědná ke svému zdraví, kdybych totiž myslela tenkrát normálně a nevyváděla,že jsem sama,nevolala si na krizové linky a nesnažila se za každou cenu dostat na nějaké terapie, nemusela jsem takhle dopadnout.Kdybych třeba věděla o těchto stránkách,tak bych bývala nemusela k žádnému doktorovi chodit,protože bych si přečetla o tom, že jsou na tom lidi ještě hůř než já a že já si vlastně žiju velice dobře,protože mám lukrativní zaměstnání,vlastní byt,peníze,jen jsem zrovna sama a každý se na mne vykašlal.Zato ted,tak ted jsem teprve v prdeli,o práci jsem přišla díky té mé vymyšlené nemoci,o byt taky,ještě k tomu jsem v důchodu,nikam nechodím,protože se už nemůžu díky tomu mozku bavit s lidma,nezapadám ani mezi schizofreniky, ani mezi normální lidi.Nedokážu popsat jaký byl můj schizofrenní stav,protože jsem ho prostě neprožila,dokážu akorát popsat,jak jsem si skusila,když mne domněle léčili na nějaké nemoci.Pochopím ještě to,že mi dali antipsychotika v těch Bohnicích,když jsem jim tam popsala ten můj stav,když jsem spolkla to antidepresivum,ale nepochopím to v tom havlíčkově brodě,popsala jsem jim tam akorát to,že jsem snědla doma zyprexu,protože mi kolaboval mozek z toho,když jsme to vysadili,protože tam ta chemie udělala takovej čurbes a řekla jsem jim,že mě pak ten mozek začal pálit,což byla pravda,skučela jsem doma bolestma jako zvíře.Nemuseli mi začít dávat zase antipsychotika a už vůbec ne ten prášek na srdce a ještě ze mě udělat schizofrenika.Doktor se pak sám divil,že mi to dávali v tak velkých dávkách a já jen zase trpěla,jakoby toho už nebylo dost,to že jsem tam málem chcípla-vlastně jsem jim tam měla chcípnout na zástavu srdce,aby to viděli a věřili,ale nechcípla.Tak ted si hraju na to,jak mi to vlastně strašně pomohlo,hovno pomohlo,jsem na tom tak,že nemůžu normálně existovat a jen doma skučim jako zvíře.

Hele Brito...ale na mě taky účinkují léky hnusně...jak jsem psala většinu z nich nesnesu , mám tak šílený vedlejší účinky......to má každý ,ale jen ty tvrdíš, že ti zničilo život a to je divný....máš teda ty injekce, nebo nebereš vůbec nic???

Britta, aj mne prilepili nalepku schizofrenie a tiez neviem preco. Nemala som ziadne bludy ani paranoju, len ma prestalo vsetko bavit. Nic necitim, ani radost, ani bolest, iba tupu lahostajnost a nudu. Nic nerobim, lebo to znamena iba namahu a pozitivny pocit ziadny. Tak iba lezim cele dni, potom sa prejdem po vonku a zase si lahnem. ked citam, tak uz po minute neviem o com, ked pozeram telku, tak po skonceni filmu neviem, o com bol. Vsetko ide okolo mna pomimo, neprenikne ku mne. Ahoj.