Nechci mít dítě

,,Pouze bezdětná žena může mít stejné výsady jako muž..."
Oficiální zahájení Evropského roku rovných příležitostí dne v divadle Archa)

Tak to nečti a jdi jinam!

to mě nebaví číst...

Mít děti. Co je to za normu? Čí je to norma?" - těmito slovy se jedna z protagonistek dokumentu Kristova léta, dámy... brání úvahám své kamarádky, která mluví o očekáváních, jimž musí jako třicátnice čelit: "Přece jen je to taková norma, po tý třicítce mít už ty dvě děti."[1] Otázku, která zazněla ve výše zmíněném filmovém dokumentu a kterou jsme použily v nadpisu tohoto článku, chápeme jako výzvu. Výzvu k tomu, abychom bezdětnost analyzovaly optikou ustavování a udržování norem a normalit(y).
veřejné diskuse o rodičovství a bezdětnosti nejsou norem prosty, naopak jsou často otevřeně nebo skrytě politické, ideologické a také generační. Do veřejných diskuzí na téma bezdětnosti se mnohdy explicitně promítá a také se v nich tematizuje, kdo a z jaké pozice mluví.
3. Hodně nás diskutujících patří ke generaci baby boomu 70. let, která je v české společnosti označována za nositelku změny v reprodukčním a rodinném chování. O tom, proč současní třicátníci a třicátnice mají nebo nemají děti, o tom, jací a jaké jsou, či o tom, zdali již začnou nebo nezačnou rodit děti, se vedou široké mediální, vědecké i politické diskuse. ne každýb totiž považuje dvoudětnou rodinu, k níž odkazují diskuse za "ideál pro každého". Každý má své "ideální představy", které formovaly výběr i zpracování tématu článku, a to sice o relativní rovnocennosti "voleb" pro různá rodinná i nerodinná uspořádání s dětmi či bez nich. Tyto různé "volby" nejsou ani stejné, ani zcela svobodné, ani jen individuální. V souvislosti s diskuzemi pronatalismu se pak otázkami norem ve spojitosti s bezdětností poměrně obšírně zabývá opět Ladislav Rabušic (2001), a to v knize, která si hned ve svém názvu klade otázku "Kde ty všechny děti jsou?" Rebecca Nash (2005) například sleduje v československých a (od roku 1993) českých médiích politická prohlášení a ekonomicky zabarvené obavy z populačního poklesu, které se objevují i v době předrevolučního populačního růstu (poloviny 70. let). jen se podívejte, kde a jak je (ab)normalita (bez)dětnosti a normativita rodičovství (a zejména mateřství) v české společnosti budována, udržována i narušována. Konkrétně se zaměřte na (re)produkci (ab)normality (bez)dětnosti v rozhovorech s bezdětnými, a dále v rámci internetových diskusí mezi rodiči a bezdětnými. V obou případech se jedná o texty, zaměřené na téma (bez)dětnosti/neplodnosti a nízké porodnosti. Kde se vlastně všechny ty normy berou? Norma jako konkretizace hodnoty (norma mít děti)norma jako žádoucí stav, jehož (ne)dodržování je společensky sankcionováno a o který je třeba aktivně usilovat, norma jako statistické rozložení plodnosti žen... Všechny tyto a ještě mnohé další podoby normy, normality a normativity "dětnosti" se v médiích, internetových debatách i rozhovorech s bezdětnými objevují. Hodnocení, která vnucují normalitu: "Tolik a tolik procent žen té a té kategorie bylo v roce tom a tom vdaných a mělo dítě." Normální je to, co převažuje. A co převažuje, víme díky statistikám...
Bezdětní mají být normalizováni, např. skrze vyšší daně nebo vyšší rodičovský příspěvek. Odsuzování bezdětných jedinců najdeme v médiích, internetových debatách, na seminářích o propopulační politice, v brožurkách o plánování rodičovství, v časopisech pro ženy. Všichni bezdětní a zejména bezdětné jsou "potenciálně vinnými " - svou ab-normalitou. Stále se na ně útočí ze všech stran, naopak to nikdy není.Toto předjímání ab-normality bezdětnosti a normality dětnosti i "nevyžádané" sebeobviňování bezdětných nacházíme v mnoha rozhovorech i v internetových debatách. Jsou to všechna ta "samozřejmě" a "přirozeně" a "určitě", která slýcháme v odpovědi na otázku o dětech a založení rodiny.
No samozřejmě, to každá holka se chtěla vdát a mít děti. (žena, 38 let, úřad práce)

Samozřejmě, že jsem byla zamilovaná, chtěla jsem hrozně moc mít všechny normální věci, úplně normální člověk. [...] každý normální mladý člověk touží po partnerským vztahu. To byl i můj případ, že partnerský vztah jsem považovala za samozřejmý a chtěla jsem mít rodinu a děti... ( žena, 53 let)

Předjímání normality dětnosti nejsou jen všechna ta "samozřejmě", ale také ony "sobecké mrchy", o nichž se "samy od sebe" zmiňují bezdětné ženy. Činí tak ve shodě se (stereotypními) popisy bezdětných v médiích, ve shodě s (předjímanými i zažívanými) reakcemi svého okolí.
Všechny tyto koncepty upozorňují, že jeden z hlavních rysů většiny popisů (bez)dětnosti je důraz na jednotu rodičovství. Nebo spíš důraz na jednotu mateřství, protože otcovství není věnována stejná pozornost - ani ze strany sociálních vědců, ani v médiích a internetových debatách, ani ve vyprávěních bezdětných mužů a žen. Rodičovství je norma. Nebo spíš: jakmile je bezdětnost popisována jako něco nenormálního, z rodičovství se stává norma. Podobně označení homosexuality jako "deviace" ustavilo heterosexualitu jako normu (Foucault 1999a). "Je to zvláštní. Není to norma. Není to normální," říkává se obvykle v v odpovědi na toto téma. Jak už z podobných debat vyplývá, rodičovství, nebo spíše rodina, o kterou bychom měli usilovat, je dvoudětná. Setrvačnost ideálu dvoudětné rodiny je patrná v mnoha výzkumech hodnot (např. Rabušic 2001). "Je to určitě takový normální sen, mít kluka a holčičku," vypráví bezdětná pětatřicetiletá žena. Plánovat jen jedno dítě není považováno za "standardní".

On říkal, že chce rovnou dvě děti a ptal se: "Proč nechceš ty dvě děti?" [...]
A já jsem říkala: "Proč děti? Já chci jedno dítě."
"A vždyť mají všichni dvě děti, proč nechceš ty zrovna dvě děti? Vždyť se to tak dělá." [...]
Tam se na mě dívali trochu divně, že nechci dvě děti.
Tedy žádoucí je mít dvě geneticky vlastní děti, které porodí jejich vlastní matka, ale jsou tu ještě další požadavky. Například ten, že se o tyto děti v prvních letech jejich života bude matka plně starat:

Nejlepší je, když děti vyrůstají v klasické, normální rodině, kde muž vydělává a žena je doma s dětmi. Protože to je ten biologický model, kde dítě vidí obě přirozené role. (muž, 44 let)
Dát dítě do jeslí? To není součástí výzvy: "Tím

Když se tak zamyslím,náš stát vůbec nevytváří dobré podmínky pro to,aby lidé měli děti.Na jedné straně by byli rádi,aby se rodilo mnohem více dětí, ale vůbec to mladým rodinám neulehčuje.Dám příklad:Mladí manželé chtějí mít dítě.Oba pracují za podprůměrný plat.Nemají vlastní bydlení a tak si vezmou hypotéku,což je velká finanční zátěž na desetiletí.A ty nervy,aby měl člověk na pravidelné měsíční platby...Krom toho se taky musí oblékat,jíst, nějaké to auto by taky bodlo,jednou ročně dovolená.Finanční situace je značně napjatá.Na všechno prostě peníze nezbydou.Nedovedu si představit,že by ještě měli mít dítě.Žena by tedy byla na mateřské,dostávala by mizernou mateřskou,ze které by měla živit sebe a ještě k tomu dítě.Muž by chodil do práce aby tak tak zaplatil ze svého platu všechny účty, a psychicky se oba brzo zhroutí, protože zjistí, že na to prostě nemají finance ani nervy.A do toho všeho řve dítě,které také ukrajuje zančné peníze už z tak vypjatého domácího rozpočtu...Tak si myslím,že o radosti nemůže být ani řeč.Spíš to je doživotní naštvanost,deprese a finanční tíseň. Apropó, když se žena vrátí z mateřské dovolené(jak hloupý název,tak hledat zaměstnání je opravdu běh na dlouhou trať.Naprostá diskriminace. Tak jsem dospěla k závěru, že dítě nechci.Ono opravdu není moc důvodů,proč ho chtít.

A nebudeme pěstovat žampiony, protože v černý kronice stálo, že si je ňáká Novotná spletla s mochomůrkou a celá rodina se otrávila... sbohem rozume. V si jen potřebujete potvrdit, že být bez dětí je správné, tož je to váš názor... ale je to blbý názor...

Martine, zda se mi, ze chlapum je opravdu dovoleno deti nechtit, a ze kritika bezdetnych je namirena hlavne na zeny. Bohuzel se jaksi automaticky predpoklada, ze kazda zena pocituje materske pudy a touzi po miminku, a beda zene, ktera si dovoli to videt jinak.

Jinak souhlasim s tim, co jsi odepsal anonymovi.

Vždyť nikdo na nikoho neútočí, jsi blázen, nebo co?Nechceš děti tak je neměj, píšu jen své pocity a ten, kdo děti nemá neví o co přichází.Kdyby tvoje rodiče nechtěli mít děti, tak tady nepíšeš takové bláboly, že by se někdo měl stydět.Nikomu do duče nepromlouvám, jen diskutuju a od toho jsme tady, nebo zastáváš pouze svůj názor?

No to je přece tím, jak jsou šťastní a vyrovnaní, když jsou děti takový dar!

http://www.blesk.cz/Clanek50597.htm
http://krimilive.idnes.cz/multimedia.asp?video=070511024410710&oo=krimilive
http://www.blesk.cz/pages/vrazdy.html
http://web.volny.cz/noviny/zdomova/cernakronika/clanek/~volny/IDC/66700/ns-potvrdil-12-let-vezeni-za-vrazdu-matky-spachanou-v-brne.html

A vida, tohle je přesně ta ukázka, jak okolí ví všechno líp. Dokonce se nestydí promlouvat do duše někomu, koho v životě neviděli.
A další zajímavý poznatek : neslyšel jsem, že by si bezdětní někdy dovolili útočit na ty s dětmi, jestli se rozhodli správně a pod. Ale veškeré narážky a výzvy k hlubokému zamyšlení snad sebou samými se hrnou od ,,šťastných a vyrovnaných" rodičů. Čímpak to bude, co říkáte?

Jen aby těm ženám, až jim odtikají ty biologické hodiny nedošlo, že už je na všechno pozdě.Pak si to třeba uvědomí.Nikoho nesoudím, ale je to svým způsobem sobectví.Nechtějí děti, tak ať je nemají, ale neví o co přichází a těžko se jim to bude vysvětlovat.

Taky netoužím mít děti, a tak jsem necharakterní a sobecký.
Nebo u chlapů to neplatí?

Ani já jsem zatím žádný biologický hodiny tikat neslyšela. A to je mi ještě o něco víc, než Andree.
Takže, prosím, při vší úctě ke všem dobrým rodičům a jejich dětem,nezevšeobecňujte to, někdo o ně opravdu nestojí.

Pro anonyma : je mi 34, a biologické hodiny pořád nic. Mám si teda pořídit dítě, abych učinila zadost statistikám a okolí, které ví vždycky všechno nejlíp?

Anonyme, proc te desime? Nemyslis, ze je lepsi se po zrale uvaze rozhodnout deti nemit, nez je mit jaksi automaticky a az pak zjistit, ze toho lituji? Chudak dite i rodic v takove situaci. Vyhynuti lidstva evidentne nehrozi ani v nejmensim. Vzhledem k tomu, ze zijeme na prelidnene planete, je jedine dobre, ze deti nema kazdy. Je skoda, ze o tom nepremysli vic lidi, pak by myslim ubylo nechtenych deti, kterych je momentalne vic, nez dost.

K te sobeckosti: opravdu si myslis, ze deti maji lide z ciste nesobeckych duvodu? Lide maji vetsinou deti, protoze je chteji. Ne kvuli diteti, ale kvuli sobe - a to je samo o sobe sobecky duvod. "Duvody" typu nebyt ve stari sam, mit nekoho, kdo me bude milovat atd. uz nebudu komentovat vubec. Rozhodnuti mit dite neni o nic mene sobecke, nez rozhodnuti ho nemit. Navic, ne kazdy bezdetny mysli jen na sebe. K tomu, aby clovek pomahal ostatnim, angazoval se v charite atd. nemusi mit prece deti, ne?

Mne osobne je pres tricet, biologicke hodiny jsem tikat neslysela nikdy a deti nechci od chvile, kdy jsem si uvedomila, ze deti jsou veci osobni volby. Hodne jsem o tom vsem premyslela (troufam si rict, ze vic, nez mnoho rodicu). Vim dobre, co vychova ditete obnasi, chapu, ze se tim pripravuji o urcite zazitky a radosti, ale take o starosti s tim spojene. Rodicovstvi neni pro kazdeho. Ne pro kazdeho je to ten nadherny zazitek, ktery spolecnost propaguje. Ne kazda zena chce deti a zajimavy, bohaty zivot jde prozit i bez nich.

Vy mě naprosto děsíte, evidentně lidstvo brzo vyhyne. Copak nechápete, jak vás dítě může obohatit, a jak rozvine i vaší osobnost? Jak sobecký je přístup myslet jen na sebe? A jak žalostné je poznání, že dítě mít nikdy nebudete? Chápu že 23letá dívka dítě ještě chtít nebude. Ovšem to neznamená, že totéž bude říkat po třicítce. Biologické hodiny šlapou spolehlivě a každému...

taky nechci děti, netoužím po nich, co s nima v dnešní době, jen zloba a zátěž!

Ad moje predesla odpoved - blbe jsem si precetla, co napsal Johan...

Samozrejme, ze ne. Zaruka neexistuje na nic. Ovsem mit dite jen proto, abych nebyla ve stari sama, mi pripada hloupe a sobecke.