Nechci mít dítě

Není vůbec pravda, že by se člověk měl kvůli dítěti vzdávat sám sebe, popírat svoje potřeby a vyvracet se jak fusekle v jeho prospěch. Dítě tuto křečovitost vycítí a detekuje jako faleš a vůči takovému rodiči se více či méně uzavře. Nehledě k tomu, že takovou oběť nikdy neocení. Dítě totiž miluje bezvýhradně člověka i s jeho chybami,ale jen tehdy, když je k němu srdcem upřímný. Uvítá raději, když máma přizná, že chce být chvilku sama, než když se nutí do plácání báboviček a házení míčkem,děcko tu nechuť vycítí a je mu to na škodu, mamka si pak marně namlouvá, že mu "věnuje":-)..

Čau Kočičáku:-) Ani netušíš, jak ti rozumím,byla jsem v té samé situaci i ve stejným věku,v 28 se mi narodil kluk a všechno bych to nevyjádřila přesněji. Doslova jsem z toho mívala depky a výčitky, že jsem si takhle zavařila. Na nějakou výchovu jsem vůbec neměla sílu, byla jsem ráda, že jsem nakrmila a přebalila a honem zpátky k rozečtené knížce:-)Hloučkům maminek s kočárky u pískoviště jsem se obloukem vyhýbala...atd,však víš:)Kluk byl hyperaktivní a já na nervy.A lidi mě "uklidňovali", že to nic ještě není, počkejte, až bude v pubertě, to si teprve užijete....Z klasického pohledu jsem byla špatná matka,kterou výchova nebaví, ale čas ukázal, že věci se mají úplně jinak..

Jo přesně, co s dětma, ty si dnes pořizují hlavně primitivové nebo lidi s nižším vzděláním a nasekaj si jich rovnou 5! šílený!!

Kocicak: Neodsuzuju tě, naopak, chápu tě. Řeči typu "láska přijde" nebo "děti jsou naše budoucnost" považuju za bohapusté fráze. A taky by mě zajímalo, co ti fanatici, kteří by nejradši, aby všichni měli děti, myslí, že by se stalo? V lepším případě by je nejspíš odložili do děcáku, v tom horším by je možná dokonce týrali. Vážně si myslíte, že v tomhle směru by měla mít přednost kvantita před kvalitou? V jedné diskusi někdo přišel se zajímavou myšlenkou, že příroda zařídila, aby přibylo lidí, co děti nechtějí a nemají, protože je lidstvo přemnožené.

Presne tak, mas pravdu, nejdriv si to rozmyslet, protoze ty deti, co jsou vychovavany s nechuti, nic dobryho nevyroste. To leda kazda cikorka se necha zbouchnout, proc ne, stat se postara, zejo!

Zapomela jsi dodat,ze ta co ji je 50sat a nema deti a je spokojena, bude treba v 60ti desne smutna az zjisti,ze vsechny jejikamaradky uz ziji v klidu(vzhledem k veku) jen v kruhu rodiny a ona zustala sama..je to kazdeho vec,nikdy bych si ale nedelala sterilizaci a to i kdybych vedela, ze deti nikdy mit nechci-za deset let muzete uvazovat jinak-to nikdy nevite-neblbnete!

Mne je 30 let na deti jsem nikdy nebyla, vedela jsem to. Ted mam rocni dceru a stejne si porad myslim, ze proste nejsem matersky typ, nemohu si pomoct. Nejde o to, ze bych ji nemela rada, ale citim, jak me to svym zpusobem obtezuje a jak se mi jednoznacne styska po zpusobu zivota, jaky jsem mela./A to jsem spis "domaci" typ/.Bohuzel. Hodte po mne kamenem! U me se zadne "procitnuti" na porodnim sale nekonalo. Kdyby se mnou nedelal manzel vse na pul, a casto i spis za me, mozna bych se citila docela zoufala. Dneska rikam, ze kdo citi, ze dite nechce, nemel by si ho porizovat. A neni nutne mit z toho "nervy". Tak je to u me. Muzete me odsoudit, ale kdyz tady slysim ty slaboduchy reci, at si kazdej poridi dite, laska k nemu prijde az potom....a podobny kravoviny, svira se mi kudla v kapse. Takovy deti jsou chudaci.

No jo, problém ale je, že bezdětným sterilizaci neudělají...

Ahoj všichni tady, já jsem děti taky nikdy nechtěla, po škole jsem si našla supr práci s výborným kolektivem, po práci jsme chodili jsme na tenis, volejbal, do hospody a maminy letěly domů vařit večeři. Postupně z kolektivu vypadly.Když jsem se ve třiceti dozvěděla, že jsem těhotná, tak jsem se u doktora rozbrečela a to prakticky nebrečím vůbec. Všechno se změnilo, když mi v porodnici dali dcerku do náruče,přesně za rok se mi narodil ještě syn.Děti miluju a nelituju, že je mám, naopak. Ovšem doma bych nevydržela, dělat mámu na plný úvazek, to ne.Brzy jsem se vrátila do práce, pomáhali moji rodiče, zapojit se musel i manžel.Mám sestřenici o dvacet let starší, bude jí 55 let a ta děti nikdy nechtěla. Dneska je z ní spokojená ženská, která si život užívá a rozhodně nelituje, že je bezdětná.Naopak moje kamarádka z vejšky měla dítě v osmadvaceti kvůli manželovi a dneska je z ní otrávená a věčně se litující ženská, syn ji leze na nervy, manžel ač dítě chtěl se věnuje především svým zálibám. Takže bych doporučila nenechat si do toho od nikoho kecat a už vůbec nevěřit těm řečem, jak toho že nemáte dítě budete jednou litovat.Stejně tak znám lidi, co litují že dítě měli, protože jejich synek je přes veškerou jejich snahu doma spíš ve vězení.A ještě mám kamarádku, která pracuje v genetickém výzkumu a dítě mít nebude, protože výzkum je pro ni víc, nechce z něj vypadnout, je do toho zapálená.Dost pochybuju, že kdyby byla doma na MD, že by ji to naplňovalo štěstím, každý je jiný.
Takže je lepší si napřed rozmyslet, jestli o to stojíme, nebo ne, než ho pak někam odkládat.

Hned, jak mi bylo čtyřicet ( tuším, že teoreticjy to jde od 36)zažádala jsem si o sterilizaci. Jsem naprosto spokojená a každému ze svého okolí to doporučuji. Je to velice jednoduchý zákrok a v nemocnici jsem byla 1 den. A už tehdy před 10 lety mě dala lékařka na výběr jestli chci dočasnou sterilizaci(navléknutý kroužek na vejcovod a ten se dá případně zase oddělat) nebo trvalou sterilizaci.Proč bych se měla ještě 10 nebo 15 let ládovat HA? A sex mě nikdy tak nebavil jak ted, kdy vím, že se nemusím obávat nechtěného těhotenství. Ale Vám bych tento zákrok nedoporučovala, protože ještě nejste pevně rozhodnutý ,že už další děti nechcete. A připravte se na velkou neochotu a průtahy...

Kdepak máme anonyma, aby nám vysvětlil, jaký jsme povahový zrůdy?...:)))

Já děti nechci mít ze spousty důvodů:1)finanční situace 2)pohoda a volnost které se nezvdám!!! KVULI NIKOMU!! 3) nemíním rodit! 4)nemám děti ani ráda 5)manžel to cítí stejně a vyhovuje nám to 6)mám fajn práci a nemíním se jí vzdát 7)nebudu se podřizovat společnosti a nějaké zažité představě, že bych měla mít děti! 8)nikomu nevnucuji svůj názor, tak at laskavě mě nikdo nevnucuje svůj! 9)jsem svobodná samostatná myslící osoba, která si o tom rozhodne sama a né někdo jiný 10) nemohla bych mít dítě, po kterém bych netoužila a měla ho jen z donucení, nenáviděla bych ho 11) pokud bych měla mít někdy dítě, tak jedině, kdybych po něm toužila! Toť vše.

Victorie, je fajn, ze o tom takhle zodpovedne premyslis. Kez by to tak delali vsichni. Ten strach z otehotneni uplne chapu, jsem na tom podobne. Uvazuji o sterilizaci jakozto permanentnim reseni. Nastesti ziji v zahranici a tak nejsem limitovana ceskymi zakony, ktere (tusim-li spravne) sterilizaci zdravym bezdetnym zenam nepovoluji, coz je neco, co absolutne nechapu.

Jímá mně hrůza a děs,když se rozhlížím po okolí.Ženy,které uvažují nad tím,zda vůbec mít dítě,jsou zodpovědné,protože přemýšlejí nad svým životem,kariérou, volností...Rozhodnou se pak dítě nemít.Zato ženské s nižším IQ, kterým je jedno,že sebe,manžela a dítě oblečou u vietnamců,že vypadají a jsou jak socky, nemají žádný cíl-takoví plodí jak na běžícím pásu.Jak se rozhlídnu kolem,tak většina těch, co mají děti vypadají jak chudáci z nemanic,i ty jejich dětičky na pohled vypadají jako ichtylové.Po kom zdědí inteligenci,cit pro krásu, estetičnost,vytříbené chování-když vyrůstají v prostředí buranů?S takovou nastupující generací parchantů,co jenom umí hulit,chlastat,mluvit sprostě a ještě ke všemu vypadat jak bezdomovci-to naše republika určitě vyhraje.....

Myslím, že byste se nemuseli navážet do Katky. Svůj příspěvek sice napsala docela drsně, ale s jeho obsahem víceméně souhlasím. Taky bych radši byla neplodná. Mám nového přítele, jsme spolu 1,5 měsíce, v dohledné době bychom spolu chtěli začít spát, jenže... Chtěla jsem si nechat napsat HA, byla jsem objednaná na tento čtvrtek, ale dnes jsem to nečekaně dostala, tak jsem se musela přeobjednat na příští pátek. Mezitím jsem od jedné slečny sehnala přes internet antikoncepční pilulky, zbylo jí nepoužité tříměsíční balení. Jenže doktorka, ke které jsem chodila, z té ordinace odešla, ta druhá, co tam zůstala, mě nezná, já neznám ji, tak nevím, co od ní můžu čekat. Nechci pak poslouchat kázání typu, jak jsem vůbec mohla riskovat a začít brát HA bez konzultace s lékařem. Což není tak úplně pravda, protože má bývalá doktorka mi kdysi tuhle antikoncepci doporučila, jenže pak jsme se s tehdejších přítelem rozešli a já jaksi neviděla důvod, proč se cpát hormony, když s nikým nespím. Takže můžu ty prášky dnes buď začít brát a riskovat, že dostanu od doktorky vynadáno, vzhledem k tomu, že jsem u ní nikdy nebyla, nevím, co od ní můžu čekat a po svých předchozích zkušenostech s gynekology, které jsem za svůj krátký život vystřídala, jsem v tomhle ohledu dost skeptická; nebo počkat, až mi to napíše příští týden, jenže to pak budu antikoncepci moci brát až tak o měsíc později, možná i déle, protože mám vlivem jiných léků delší cykly. Bojím se, že mému příteli dojde trpělivost a radši si najde nějakou, která mu tzv. dá. Doufám, že jen maluju čerta na zeď, jak ho znám, nemělo by se nic takového stát, ale nikdy nevíte. Samozřejmě bychom mohli použít kondom, ten chci v každém případě, ale jen s ním se bojím. Kdyby prasknul, budu pak po všech čertech shánět Postinor, který nemusí zabrat, budu pak těhotná, a co dál? Nejspíš bych šla na potrat, ale lepší by bylo vůbec neotěhotnět. No, a jako neplodná bych tyhle starosti vůbec nemusela řešit. Vím, že moje obavy v tomto směru hraničí až s fobií, ale ženy, co se bojí otěhotnění a chtějí, aby k němu nikdy nedošlo, naprosto chápu. V takovýchto případech bych doporučovala nespoléhat pouze na pilulky, jak píše Katka.

Ono nejak stále prevláda názor u staršej generácie a na vidieku, že je tradíciou, resp. dobrým zvykom, aby sa holka rýchlo vydala a porodila kinderharantov.
Kdo nejde pod?a tejto mustry, tak je príbuznými a okolitými dámamy bombardovanými všetečnými dotazmi typu: Kedy sa budeš vydávať ? a kedy budete mať malé?
Asi je načase "prebudovať" vedomie okolia, že dávať takéto prihlúpe otázky je nespoločenské a každému je po tom hov...

mmnojo, já taky pořád čekám na tikot biologických hodin, no apořád nic... Nemám potřebu je mít...opravdu. I když podle výše nastíněných norem budu za Herodese.

To, co píšeš, moc dobře znám. Manžel (35) má z první ho manželství dvě děti(15 a 12) a nemá k nim vztah pomalu žádný. Spolu máme 4letou dcerušku a je z ní úplně vedle(ona z něho taky:1:), myslím si, že každý má dospět do věku, kdy ví, co chce a co s tím dítětem bude dělt, pak si teprve pořizovat rodinu...

ahojky!
holky, když děti nechcete, tak je nemějte! nenechte si něco cpát okolím, nebyly byste šťastné ani vy, ani děti!S největší pravděpodobností na vás později "přijdou pudy":117:, ale třeba taky ne... No a co!
Být nechtěných dítětem je strašný, věřte mi!

Ahojky, objevila jsem tuhle diskuzi a nedá mi to, abych nereagovala. Jsem maminka dvou dětí. Čímž nechci tvrdit, že každá žena, musí být matkou. Pokud se někdo rozhodne děti nemít, je to jenom jeho věc. Rozhodně za to nikoho neodsuzuji. Mám fantastické bezdětné kamarádky a stále si máme co říct. Samozřejmě když jsem s nima tak jim nebudu vykládat o svých dětech. Tohle mi přišlo vždycky nesmyslné, když se šla maminka od dětí pobavit a jakmile usedla ke stolu, tak se začala bavit o plínách, kašičkách a jeslích.To opravdu nesnáším. Pokud se mě na ně někdo zeptá odpovím, ale určitě se o nich nebudu bavit celý večer. Je dobré i když je maminka na mateřské udržovat kontakt se světem. Já osobně takové ty klasicky zahleděné matky jenom do svých dětí a do rodiny moc nemusím. Své děti miluju nadevšechno na světě a jsem šťastná, že jsem si je pořídíla, ale i přesto všechno si udržuji právo na čas, který mám jenom pro sebe nebo pro své přátelé, zájmy, nebo prostě pro to, co mě baví ( i kdyby to mělo být jenom válení se v posteli )
A pořád mám ( doufám) nadhled, abych to nevnucovala někomu, kdo o to nestojí.