Nechci mít dítě

Máš pravdu, nezasloužila jsem...bude lepší,když se pujdeš léčit.Jsi nejen ostatním,ale i sama sobě nebezpečná.Drahomíro-Heleno

Máš pravdu, nezasloužila jsem...ty nemáš právo říkat, co je a co není morální, ty opravdu ne.

Máš pravdu, nezasloužila jsem...ráda bych ti pomohla, mnoho žen jako jsi ty není a není to záviděníhodný osud-ale musíš se s tím poprat sama a já ti v tom přeji štěstí-ikdyž už chápu, že jsi ta žena, která psala na diskuzi o kočárcích v autobusu o dětech jako o hnusných exkrementech z děloh matek, které jsi nazývala krávami a jejich pláč jsi chtěla řsšit vykopnutím proti obličejíku dítěte-to napíše jen nemocný člověk. I tak opakuji - hodně štěstí Draho-Heleno...

Máš pravdu, nezasloužila jsem...bude lepší když budeš sama.Je jasné,že jsi neměla lehké děctví.Každý chce mít děti,je to radost,někoho máš a budeš ho mít stále.Na stará kolene budeš sama.Nebude ti to líto?

ty musíš být hodně nešťastná....Máš pravdu, nezasloužila jsem se vůbec o nic. Jsem zbytečná, neužitečná, a měla jsem skončit v popelnici. V dětech ale žádnou trvalou morální hodnotu nevidím. Spíš je to nemorální, přivádět je do tohoto světa kvůli vlastním pudům.

Můj příspěvek není žádný...když to čtu tak si myslím,že se za drahomírou schovává jistá Helena.Nemá ráda děti,bere je jako přítež,vadí jí.Sama je asi ani mít nemuže,tak si svojí zlobu kompenzuje psaním.Tak si ji mámo nevšímej,je to ubožačka.Píše všude.

Můj příspěvek není žádný...ty musíš být hodně nešťastná. To z tvýho psaní čiší. Na roli matek není nic záslužnýho ... co je záslužnýho na tobě, oč jsi se zasloužila ty? K čemu jsi se svými zapšklými slovy pro svět užitečná ty ? Cos dokázala? Ony ty matky třeba porodit a vychovat děti. A co ty? Nic-proto jsi nasraná na celý svět. Vilma.

Můj příspěvek není žádný...milá Drahomíro - ta dobrá práce je fajn. Vidět kus světa taky. Ke štěstí by mi to nestačilo. Uspokojilo by to moje potřeby co do požitků a zážitků. Není to smysl mého života - je to jeho úžasné zpestření, ne naplnění. Jde o smyslové požitky, je to paráda. Děti jsou trvalou morální hodnotou pro celý můj život. Je mi líto že mně nechápeš, ještě víc je mi líto toho, co píšeš o sobě - jsi mladá a tolik skepse-kdybys umřela v popelnici bylo by to lepší-píšeš. Ne, nebylo. Byla by to obrovská škoda zmařeného krásného života. Kdyby tě máma pohodila do popelnice, nemohla bys jí to zazlívat, protože tam patříš, píšeš. Ne, nepatříš, patříš právě tomu životu a máš právo na lásku a štěstí. Jsi nešťastná, ale to se změní, věř tomu. Přála bych ti to.
Už jsem tě asi pochopila a rozumím, ale věř tomu, že může být dobře a časem snad změníš názor-na sebe samu i na to, kam patříš-hodně štěstí.

Gertrudo, rozumím, chápu-je...Můj příspěvek není žádný výlev. Já to tak prostě vidím, můj příspěvek je upřímný.
Mimochodem taky jsem ječela a kálela do plín, ale nikoho jsem nenutila aby to snášel, kdyby mně matka hodila do popelnice, nemohla bych jí to zazlívat, protože bych tam patřila. Tenhle svět už jde mimochodem do prdele, takže kdybych byla umřela v popelnici, bylo by to možná lepší. Ale ještě lepší by bylo kdybych se vůbec nenarodila, takže na roli matek obecně není nic záslužného. Děláte to samy pro sebe abyste uspokojily svoje pudy, sama píšeš, že bez dětí by byl tvůj život prázdný, což tě teda lituji, pak zase píšeš, že máš hezké manželství a cestuješ, takže si sama odporuješ.

s plínami a ječením to nemá nic společného. Je to svobodné rozhodnutí dvou jedinců opačného pohlaví, že na základě své lásky dají život novému jedinci. Jsem dnes moc vděčná, že to takto je dáno na tomto světě. I přesto chápu jiné ženy, které tento typ lásky nemají potřebu poznat, já jsem jen v jiné skupině. Láska není jen k muži, nebo láska k pohodlí nebo k dobrému jídlu, nebo k Sovětskému svazu, jak se za totality učilo ve škole, existuje toho víc.
Jsem vděčná za poslání matky-a v dnešním hektickém, uspěchaném, odlidštěném, často cynickém světě, kde se čím dál hůře hledají lidské hodnoty, obzvlášť.

Ale ctím rozhodnutí každého, jen mi vadí soudy některých tady, které definují mateřskou lásku, kterou nepoznají určitým způsobem. Když něco nepoznám, nemůžu o tom chtít zasvěceně mluvit. Žádná normální matka nenazývá směsici posraných plín a dětského řevu láskou. Prostě matky mají rády svoje děti, to je celá věda. A je to normální. Až tomu tak nebude, půjde tento svět pěkně prosím do prdele.

Tak taky jednu do...Gertrudo, rozumím, chápu-je to volba každého. Máš svoje důvody pramenící z tvých životních potřeb.
Mně když doktoři řekli kdysi, že dítě mít nemohu, zhroutil se mi svět. Bojovala jsem jako lvice, abych dítě donosila, přes všechna varování, první těhotenství jsem musela odležet a projít neskutečnými problémy. Když se mi narodilo první zdravé dítě, byla jsem nejšťastnější člověk, měla jsem pak po pěti letech ještě druhé a děkuji osudu, že jsem neposlechla doktory. Prostě každá jsme nastavená a naprogramovaná jinak. Tvůj příspěvek je upřímný a dá se pochopit, věřím, že pochopíš třeba mně, že nejsem exot ani cvok, který si lásku ztotožňuje s hromadou špinavých plín a uši trhajícím řevem, jak psala Drahomíra. Její maminka ji asi měla ráda i přesto, že i Drahomíra ječela svého času jak prorvaná a kálela do plín, kdyby to její maminka nechtěla, Drahomíra by tu nebyla, kdyby se maminka třeba rozmyslela, Drahomíra by skončila v popelnici nebo v dnešní době snad v baby boxu-její příspěvek se mi nelíbí. Brečí každé dítě a nějakou dobu žádné na záchod opravdu nechodí-tak začínáme na tomto světě všichni a považovat dítě za tvora ničitele je divné-to dítě rychle vyroste a stane se z něj nový člověk - Drahomíra, já, ty, Pepa nebo Karel, kdokoli. Já to zrození a vznik nového života považuju za zázrak, ze dvou okem neviditelkných nic vznikne nový člověk.
Obě moje děti jsou dnes téměř dospělé. Já mám velmi dobrou pracovní pozici a slušně vydělávám. Mám fajn manželství a dvakrát třikrát za rok cestuju po světě s manželem. Nikdy jsem neměla pocit, že by mně dítě omezovalo. Snad první tři roky jeho života jsem byla jaksi izolovaná, ale s tím jsem počítala a oběť v tom nevidím, děti mi to stonásobně vynahradily,dnes obě studují vysokou školu, dcera dokončí brzy sudia na Harvardu - jsem na ně pyšná. Nebýt jich, měla bych prázdný život, mateřství mi dalo moc, nejvíc.
Chtěla jsem reagovat na výlevy Drahomíry - prostě je to tak, že existuje ještě taky mateřská láska-opravdu existuje a

Tak taky jednu do pranice:
je mi 34, děti ani omylem, ačkoliv přítel architekt by je celkem rád.
S dětmi dobrovolně a ráda pracuji v dětském turistickém oddíle, vyřádíme se až až, ale domů ani nápad, bezpodmínečně potřebuju 2hod absolutního klidu denně a k tomu mimino prostě nepasuje. Navíc mateřské pudy mě obešly velikým obloukem, k představě vlastního dítěte cítím dost velkou nechuť, tak pro č se nutit.
Přítel šel do vztahu se mnou s tím, že o mne stojíé i tak a na rovinu jsem mu sdělila, že jestli je pro něj rodina přednější, může kdykoliv odejít.
Jsme spolu už 6 let a kdyby dal přednost pudům, tak no bóže, svět se nezboří, chlapů je plnej svět a seznamování není tak těžké.
A nemohu říct, že bych nějak usilovně pracovala na kariéře nebo měla strach o postavu nebo hrůzu z porodu - nehledejte za tím žádné jednoduše vyjmenovatelné důvody, prostě je to otázka emocí - někdo má rád žlutou, druhý raději modrou a do žlutě vymalovaného bytu by šel jenom násilím - někdo zase nesnáší špenát nebo koprovku, to je asi stejný pocit, jako kdyby jste chtěly dobrovolně bezdětným nutit, že potomek je to nej* na světě a bez něj není smysl života.
Fajn, máte to tak nastavené, já ne - asi jako byste měly sníst tlusté maso ze školní kuchyně.
Někumu jsem snad objasnila, jaké pocity má bezdětná, někdo se ani nepokusí pochopit a rovnou si bude klepat na čelo, to je život.
Hezký den všem!

Matky jsou zvláštní skupina žen, které směsici posraných plín a uši řvoucího řevu nazývají láska. Fakt nechápu a nikdy nepochopím. Pod slovem láska si představuji úplně něco jiného než tvora ničitele.

ahoj zany a děvčata je mi...zalez ty zmetku! Nikdo se tu s tebou bavit nebude!!!

ahoj zany a děvčata je mi 15
ale ditě chci mit!!!!!!!!!!!
jste píči jestli to myslite vaznetakovy píči sem jakte ziva nevydela!!!!!!!!
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Přesně tak, za deset let o ni...Bů, to si nemyslím. Prostě žena, která se rozhodne dobrovolně nemít děti prožije svůj život, který zcela jistě může být plnohodnotný-z jejího hlediska. Nezaplní jej péčí o druhé, láskou k bezbrannému tvorečkovi, kterému dala život a nějakým způsobem taky naplnila vztah s mužem ( když se ti dva rozvedou, už do smrti je tady něco, co je navždy spojuje ), ale prostě péčí o svou postavu, tvář, své pohodlí a karierní růst. Taková bezdětná žena může profesně růst, cestovat, vydělávat, bavit se. Jen mi přijde, že bezdětné ženy nebo ty, které si přeji žít život bez dětí do budoucna si myslí, že matky takovou možnost nemají a že narozením děcka vše končí. Ale ono je to tak, že sice něco končí, ale něco hezkého i začíná a opravdu se dá skloubit slušnou práci s dítětem a i jako matka cestovat a bavit se. Většina mužů, které znám děti chce, chce je i můj přítel a abych řekla pravdu, do manželství s mužem, který děti nechce bych nešla. Je to o dohodě. Může být víc důvodů, proč muž nechce děti-nechce se cítit svázaný, má strach, že by rodinu nezajistil, případně, že by po narození děcka byl odsunut manželkou na druhou kolej - nezapomínejte, že kolem nás vyrůstá generace mamánků, kteří matku vymění za manželku s představou, že jim jen jiná žena bude foukat bebíčka, nadávat společně s ním na pitomého šéfa, vzhlížet k němu, poskytovat mu servis a vlastně tak bude děcko mít v manželovi.
Jak už bylo řečeno, je to volba každé a není třeba tu druhou skupinu napadat ani zesměšňovat. Některé ženy prostě potřebu dávat lásku a pečovat v sobě zakořeněnou mají, jiné ne. Některé si nedovedou představit život bez dětí, jiné zas život s dětmi a život ve dvou jen s chlapem jim pustý nepřijde. Nemůžem být všichni stejní, se stejnými potřebami, cíli, touhami ...

Přesně tak, za deset let o ni nikdo ani nezakopne, jedině nějakej pivní skaut z nádražní čtyřky!! Bude z ní akorát stará štětka, a bude ráda když si na ní někdo vzpomene,jedině snad na dušičky !!!!

Karolíno, u tvého příspěvku...Renatko, my tomu říkáme-každej chvilku, tahá pilku.
Moc dobře vím, že nebudu věčně ( a dokonce ani ne dlouho ) mladá a pohledná a perspektivní, takže chci dát svému životu dlouhodobější smysl, naplnění a jisté trvalé hodnoty. A dobrá kariera v práci mi ke štěstí prostě nestačí.

Karolíno, u tvého příspěvku jsem se teda strašně pobavila, protože cca za 8 let tě z úžasné kariéry vykopne další zhruba 25.letá Karolína :)

jo a v době myček, praček a jiných věcí se nebojím,že bych jednou byla udřená mamina, až si děcko pořídím a taky vím, že celý život po diskotékách skotačit nelze, pak je člověk od jistého věku trapný. Mateřství nevylučuje prožití plného života. Pro mně ne.