Sebevražda

ahoj, já se taky snažím přežívat, prostě tak nějak existuju a doufám že to nebude ještě horší než je to teď. Je mi dvacet a představa že moje budoucnost bude stejná nebo i horší a že všechno bude čím dál složitější mě děsí. Pořád se snažím ještě tak nějak plavat v tom oceánu pochybností, depresí a strachu, ale pomalu už polykám vodu a začínám se v tom topit. Jak to myslíš že si naději vymyslíš? můžeš mi dát příklad?

Nejdůledžitější je pochopit proč žiji co je žovot co od něho očekvám co mi dává co je reální a co není.Zkuste číst z knihovny povídky ne ty dětské ale pro dospělé je tam kus pravdy optimismu zkušenosti rasosti určitý náboj který v dnešní době chybí a zkuste se od toho třeba odrazit.Mám pocit že máte problém s vlastním sebevědomím a málo sebelásky,člověk se může měnit,ale nedokáže se uplně změnit,zkute se přijat takoví jací jste a jací jste byly stvořeni a pak se budete měnit,člověk který sám sebe nepříjme toho se sebou moc nenadělá.Hledejte a naleznete,tlučte a bude vám otevřeno i vaše srdce..

text

Rozumbrada: a kdyby se mi nakonec podařilo odpoutat se a spálit všechny mosty, neměla bych jistotu že to nedopadne v mém úplně novém životě naprosto stejně jako teď, protože pocit, že jsem úplně nemožná a k ničemu nepotřebná a že jsou se mnou jen starosti, toho bych se asi nedokázala zbavit i kdyby mě nikdo neznal, protože ta chyba je někde ve mě. Jen nevím, kde jí hledat a ani jak jí řešit. Já jen vím že mě to dusí a brání normálně žít, i když k normálnímu životu mám velmi dobré podmínky, jen je zřejmě neumím využít :-(

Rozumbrada: když takhle to právě řešit vůbec nechci, nemám problémy v rodině, mám skvělý rodiče a nechtěla bych se na ně vykašlat, moje rodina je to jediný proč tady ještě jsem, když bych je neměla tak bych ani minutu neváhala a fakt se zabila, kvůli nim nechci a nemůžu.

To Nothing: až bude opravdu nejhůř, máš ještě jednu možnost. Ze svého nynějšího života zmizet! Někam daleko, do úplně jiného prostředí a zkusit žít, jako by tvůj dosavadní život neexistoval. Je to taková sebevražda nanečisto, s šancí dobrat se sebe sama.

děkuju za radu a přeju hezký den, nebo aspoň lepší než je teď ten můj

Nevšimla jsem si že jsi holka.Můžeš navštěvovat kurz cvičení taneční nebo vyšívat atd.tanec uvolňuje stres.

Vůbec nemusíš dělat,že je vše ok,máš právo na všechno jen ne na sebevraždu ty by sis vše vyřešil,ale na depresi by se celý život mohla léčit tvoje rodina a někdo další by to taky mohl opakovat.A to by jsi přece nechtěl. Deprese je způsobena nedostatkem serotoninu v mozku nebo adrealinu v nadledvinkách.Nejlepší je vyhledat psyhyatra.Nicméně někdy na člověka působí když se často dívá na horory dojemné filmy nebo zprávy kde je jen násilí.Chce to děnně vycházky na sluníčko 30 minut,pouštět si veselou hudbu ne vážnou ta navozuje depresy,oblékat si veselé barvy,vyhnout se všemu negativnímu a začít se učit myslet pozitivně autosugescí tak se léčí v léčebnách těžší případy 3x denně si lehneš na 5minut a stále si opakuješ něco krásného až tomu uvěříš,třeba mám radost jsem veselý všechmo dokážu nic mě nepoloží a pusti si k tomu relaxační hudbu,ale veselou.Hlavně by jsi měl mít někoho kdo tě má rád,podrží tě,pochopí,pomůže,věří a vyslechne tě,zdělená bolest je poloviční bolest.Na depresi je dobré brát dlouhodobě rybý tuk,nahrazuje to slunce a popíjet čaj s meduňky při delším užívání působí dobře přímo na mozek.Hlaně si musíš najít smysl života.Začni od maličkostí nečekej v životě velké věci neboť o tom život není,život se skládá z maličkostí a v tom je velikost života.Musíš v něco věřit co ti bude dávat naději,někdo věří v lášku někdo v Boha někdo v život někdo v rodinu atd.člověk by měl mít víc cílů,když jeden selže,aby měl po ruce druhý a nezbořil se mu svět jako domek s karet.Začni dělat hlouposti chodit na ryby jezdit deně 30 minut na kole nebo třeba šít polštářky to se dělá v léčebnách.Každopádně zavčas vyhledej odborníka.Přeji ti v životě hodně rodosti a najdi smysl života.

ahoj před dvěma lety jsem trpěla depresemi, chodila jsem k psychologovi a brala antidepresiva, za rok se všechno srovnalo a zase bylo všechno ok. Ale v listopadu lo?ského roku můj kamarád spáchal sebevraždu a zase se v tom plácám. Každý den mám myšlenku na to všechno skončit, prostě se zabít, chtěla bych jít za ním, mít už od všeho klid. Život mi příde hrozně absurdní a debilní, už nemám sílu každý ráno vstávat. Jediný důvod proč jsem tady je moje rodina, nechci být hnusná a sobecká a jen tak se klidně zabít a nechat je tady pak trpět. Ale myšlenka na sebevraždu mi nejde z hlavy, je vážně těžký s tímhle žít, chodit do práce a vůbec dělat že je všechno ok, když není :-(

Tyhle odpovědi jsou o ničem. Nikdo nemá odvahu dát návod pro ty, co jsou rozhodnutý to v určité fázi ukončit...
P.S. Těžko chtít odvahu po těch, co jsou mezi námi, že??? Na druhou stranu Vám fandím, že jste to překonali...

Smutná holko.Esmeralda má pravdu. Najdi si dobrou psycholožku a popovídej si. Musíš mi věřit. Byla jsem jak Ty. Snaha být dokonalá ,stále připravená pomoci komukoliv, stále v pohodě navenek,abych náhodou někoho nerozesmutnila. Žila jsem dva životy. Dělala jsem věci pro druhé .Na sebe jsem nemyslela. Stále jsem měla strach, aby o mne náhodou si někdo nemyslel něco špatného....Ta moje snaha po dokonalostia strach nikoho nezklamat mi zničila život.Nyní, když jsem spadla na úplné dno, jsem pochopila. Hnala jsem se za svou dokonalostí a zapomněla normálně žít.Jsi mladá neudělej stejnou chybu jako já.Jsem na dně a najednou jsem sama opuštěná.Stejně se na mne všichni vyflákli. Ale netrápím se kvůli tomu.Je mi jedno co si o mne kdo myslí .Naučila jsem se říkat ne.Ztratila jsem to nejdražší co může život dát. Nesnaž se být dokonalá. Měj se ráda a raduj se z maličkostí. Drž se.Žij přítomností. Nemysly na to co bude a jestli to zvládneš.Hodně štěstí a popovídej si s odborníkem. Věř mi.

Možná na tobě rodiče dříve vyžadovali větší zodpovědnost než jsi mohla unést a větší výkony než jsi byla schopna provézt třeba ve škole a teď máš mysl pod takovým tlakem že nesmíš nikoho zklamat ani sebe,ale to je omil,člověk je z masa a z kosti a není tvor úplně dokonalý a proto se dokonale nechová máme právo na chyby omyly a uvolnění,když se tváříš že je vše ok každý si mylý že jsi v pohodě a pořád po tobě něco vyžaduje místo toho aby pomohl tobě a tak to není dobře, člověk by měl vyjadřovat pocity,proto se lišíme od zvířat,na tom že je člověk smutný nebo nenamalovaný nic špaatného není mám pocit,že je problém i v tobě,málo si vážíš sama sebe,takové jaká opravdu jsi a děláš ze sebe někoho kým by jse chtěla být,můžeme se jen měni,ale ne úplně změnit.Rada uvolni se a najdi svou pravou tvář v nejhorším případě ti pomůže psycholog.Společnost na nás dělá nátlak abychom byly perfektní,ale život je o něčem úplně jiném snad ti to trochu pomůže.Takhle život šťastně neprožiješ žij ho hlavně pro sebe a pak pro jiné.

Přemýšlela jsem,co přesně bych chtěla napsat.Mám pocit, že jsem rozdvojenná osobnost.Možná to zní hodně bláznivě,ale já vám to hned vysvětlím.Je mi teprve 18 a přesto často trpím depresí.Nemůžu říct,že bych se měla nějak špatně.Mám skvělou mamku,kamarády a kámošky,ale někdy se mi zkrátka do duše vloudí stín...Stín strachu z toho,že v životě nedokážu,co bych si přála,že nesplním očekávání druhých, stín bolestných vzpomínek z dob,kdy mě otec mlátil,stín samoty. Celý den jsem v klidu,usmívám se na všechny,pomáhám všem,ale jakmile příjdu domů a lehnu do postele,nastane doba,kdy sundávám "masku holky v pohodě". Cítím,jak mě všechny ty předešlé věci drtí,jak mi doslova podkopávájí nohy při každém dalším budoucím kroku.V tu chvíli vím,že jsem ten nejhorší člověk na světě,který nemá právo žít. MYslíte,že mi je pomoci?
Jste má poslední šance. Nemůžu to nikomu říct,abych je zbytečně netrápila.Díky za odpověĎ...

má život vubec smysl? mě všecko přide uplně zbytečný! kdybych to věděl, když sem lez na svět, tak sem se radči objesil na pupeční šňuře!seru na všecko! du psat závěť! sbohem!

Máte někdo zaručený návod,jak to nep....t,-jistý výsledek?

Chtěl bych vzkázat přispěvateli z 23.2. 18:06, a jeho fanouškům, že jeho příspěvek je samozřejmě ubohý, což on sám jistě ví.
Nevěřím, že by podobná slova dokázal říci Lucii do očí. Snad má v sobě aspoň kousíček důstojnosti, který by mu něco takového nedovolil.

Lucie

Smysl života nemáš. Z hlediska, o kterém píšeš, jej nemá nikdo. Z tohoto hlediska máš pravdu. Lidé, kteří žít chtějí, si radši vybírají hlediska jiná a ty správně cítíš, že jde o jejich soukromé ideologie. Každý má takovou pravdu, která mu pomáhá žít.
Lidstvo na této planetě nejspíš opravdu život v dnešní podobě zničí. Já nebudu plakat, že se lidstvo radostně žene do záhuby. Život v nějaké podobě potrvá tak jako tak, dokud na Zemi bude Slunce svítit. Většina našich blízkých příbuzných vymře nezaviněně s námi. Kvůli nim má cenu se o něco snažit, aspoň v rámci svých omezených možností. Darmo nemají Greenpeace heslo "mysli globálně, jednej lokálně". Osobně je mi daleko více líto harpunované velryby, nežli na dálnici zabitého člověka. Ten se na svém osudu podílel mnohem více, než ta velryba. Mám velké sympatie třeba pro radikální Kanaďany, kteří zatloukali do tisíciletých kmenů dlouhé hřeby, o které se zničí řetězy motorových pil. Každý dřevorubec vraždící strom daleko cennější, nežli je on sám, by měl musí čelit riziku, že řetěz jeho pily se přetrhne a ukončí život jeho.

Přesně tak, jako ty dnes, jsem rozmýšlel před deseti lety. Dnes mám dvě děti, z nichž mám velikou radost. Když dovádějí, hřeju se rád v jejich blízkosti. Když je večer přikrývám peřinou, vyprávím jim pohádku a pak pozoruji jak usínají, mám hned pro co žít. Snažím se je vychovávat tak, aby ta hora odpadků, která zůstane po nich a po mně, byla co nejmenší.

Nevěřím v Greepeace, nevěřím, že je to čistě "nezisková" organizace...dneska za vším stojí peníze...

A ty si nudící se kundička viď...