Sebevražda

Pro Nothing: Přečti si od P.Coelho "Veronika se rozhodla zemřít".

život je krásný,ale ty o tom zatím nevíš, určitě se díváš každý den zbytečně na zprávi na pořad na vlastní oči atd. tyto pořady jsou pro člověka úplně zbytečné a stahují člověka do deprese a zároveň přitahují,protože vraždy a havárky atd jsou zajímavější než krásné věci,to se dobře poslouchá,ale,že někomu vydrželo manželství 20 let nebo,že některé mámi nejdou kvůli dětem do práce,protože je pro ně výchova dětí a rodina na prvím místě to se ve zprávách nedozvíš ani návod na život,vše co slyšíme a vnímáme nás ovlivňuje a většinou tyto věci vyhledáváme sami aniž bychom o tom věděli,na zemi je také ráj,ale jen takový jaký si ho uděláš sám,člověk by neměl být náročný a měl by vystačit s tím co má a nehledět k sokusedům,sousedova mrkev se zdá vždy větší než naše,všechno vychází z nás a pramení z nás,jak si život zařídíme takoví ho budeme mít,neměli bychom čekat až nám něco spadne do klína a neustále čekat,že se něco stane,žijte a prožívejte každou hodinu minutu sekundu života,neboť je jedinečný a báječný,proč se utápíte hladem v Africe pomozte jim malím finančním darem,sami si tím uděláte radost a nemusíte na to stále myslet život je takoví jaký si ho zařídíte a na tom musíte makat,nejenom makat v práci,ale halavně na sobě a hledat vlastní priority a radost proto tu jsme(nežijeme abychom jedli, ale jíme abychom žili)(nežiejeme abychom se radovali,ale radujem se protože žijeme)

Z Tvého příspěvku nečiší ani tak deprese, ale vztek a bezmoc.
Já vím, že je na světě hodně hrůz a nikdo sám ten svět nespasí, ale pomoci můžeš komukoli a kdykoli.
Adoptuj nějaké hladovějící dítě na dálku, pořiď si zvíře, na které budeš určitě hodná, usměj se na postiženého člověka. Čímkoli, komukoli můžeš pomoci a to rozhodně není málo.

ahojky já už s prominutím na všechno seru, léky ani psychiatr nepomůže, život je hnusnej a nejde ani tak o to že mě se děje něco špatnýho ale o to jaký je život k ostatním. Spousta lidí trpí, chtěli by žít a nemůžou a já nechci žít a musím. Není to nefér? už mě nebaví každý den poslouchat co se zase stalo hrozného, mám už dost veškerýho násilí a bezohlednosti, tenhle svět jde do hajzlu a většina lidí si to nechce připustit aby se jim dobře žilo, říkají mi najdi si něco pozitivního, raduj se z maličkostí ale copak to jde když někde na druhém konci světa někdo umírá na AIDS nebo hladem, když v tu stejnou minutu někdo týrá svoje dítě a nebo ubližuje zvířatům, jak se pak mám radovat se svýho idylickýho života, když mám naprostý pocit zmaru a je mina zvracení z toho co se tady děje. Já vím že sebevraždou to nevyřeším, nikomu nepomůžu spíš naopak, ale já už nevím jak dál, vstávám ráno z pocitem že svět je bez budoucnosti a chce se mi z něj zvracet a už mě to fakt nebaví, nejradši bych se něčím sjela nebo se zabila ale nemůžu, nemůžu kvůli svědomí. Nemůžu to udělat kvůli rodině a přátelům :-( ale já nemám radost ze života, protže není důvod mít radost, není z čeho, svět je krutej a i když se člověk rve jako zvěř tak stejně dopadne blbě. Tak o čem je život? jsme snad pro zábavu někomu kdo je nahoře? někdy mám pocit že ano, že z nás má jen někdo velkou prdel a řehtá se tak že ho z toho bolí břicho. Je mi opravdu zle z celé existence, z destruktivního charakteru naší planety.

zkusili jste stránky www.help.24 jsou tam lidé s podobnýmy problémy

No já si teda myslím,že sebevražedné myšlenky se mohou uplatňovat jenom tehdy když jsme nějakým způsobem silně navázáni na druhé okolí atd.Štěstí,sílu radost musíme totiž hledet v sobě,je to těžké ale jinde ho nenajdete.Musíte vědět co chcete,meditací se k tomu propracovat,mít svoje zájmy,přemýšlet o nich,mít se rád,to není sobectví ,to je jedině možné jak žít,máte-li správně rádí sebe pak teprve můžete mít správně rádi i druhé.Zamyslete se nad sebou a opřete se o sebe.Musíte se naučit žít také pro sebe.Léky Vám mohou zpočátku pomoci ale stejně přijde čas kdy musíte vzít život do svých rukou,nikdo jiný to za Vás neudělá.Jste originál.Pokud jste navázáni na druhé,tak každá nesrovnalost s nimi Vás zásadně rozhodí.Zamyslete se nad tím.Přeji hodně štěstí ,hledejte ho.je ve Vás.

Proč někoho nutit žít, když tvrdí, že život nemá smysl,když se z ničeho netěší,nemá pro koho žít.Několik let si říkám, všimne si někdo, že tu nejsem? Zapomenou, každý má svých starostí dost. A na světě je už jenom závist,zloba, nenávist, nic hezkého, tak proč tu být???? Jediný důvod....

absolutne s tebou suhlasim.

nikdo si nepobrečí dva měsíce,bolest v srdci tvých blýzkých bude až do konce jejich života,nebudou jí nikam zasouvat protože to totiž nejde.Vím o čem mluvím, ztratila jsem nejbližšího člověka mému srdci a život bez něj je jen trápení,ale když se na to teď vykašlu ublížím úplně stejně svým blízkým.A protože vím jak štrašně to bolí mě nemůžu jim to udělat.Vím ja ti je ale zkoušej to s lékama od Lékaře Psychiatra.Tvoje nemoc se nechá léčit.

cha! život je krásný. ještě toho máš spoustu před sebou. je pro co žít. kydy. tohleto slovíčkaření je úplně k ničemu a nikdy dotyčnýho nepřivedete na jiné myšlenky. že sebevražda nic neřeší? blbost, aspoň budu mít už klid. že je to sobecké? a co na světě není sobecké? když v životě nemáte nic a nikoho, život nemá smysl, jediný co máte je utrpení, bolest a samota...tak pardon, než čekat na to že se něco změní, tak to je lepší se zabít. ono totiž nemusí nic hezkého vůbec přijít a na další těžkosti života já už fakt nemám síly. nejsem žádná pubertální holka, už toho mám dost za sebou a nikdy mě v životě nic hezkýho nepotkalo. nehledě na to že trpím vrozenou vadou a maniodepresí. nenávidím svůj život!! a je mi úplně fuk tvrzení že život je dar. já se o něj neprosila!! jediný co mě drží zatím na živu je to, že jsem srab. jo, nemám odvahu se zabít...ale to nejspíš brzy pomine a nakonec se mi to povede. že někomu ublížím, to už mě tížit nebude. klidně si to přiznejte, lidé zapomínají, bolestné zážitky zastrčí někam dozadu a nebudou si chtít vzpomenout. takže tak měsíc dva si někdo pobrečí a pak už bude zase normální. a netvrďte mi že ne, sami si sáhněte na srdce, kdo z vás pořád vzpomíná a nosí v sobě bolest?.....takže to vaše rozmlouvání je na nic!!! krom toho společnosti na jedinci nezáleží

kazdopadne to ale neber jako alibi, ze muzes vsechno s klidem skoncit, kazdy si tohle musi srovnat sam. Ja jsem k tomu, prave kvuli svoji mame, odvahu zatim nenasel..

despear- musim s tebou souhlasit - ukoncit zivot v pravou chvili neni zadna hanba, dnes je to tabu, buh vi proc, pritom vetsinu lidske historie to bylo prave naopak. Kdyz nekdo tvrdi, ze jde o zbabelost, tak muzu argumentovat uplne stejne - zbabelost je rochnit se ve vlastni bolesti, otravovat s tim (i kdyz vetsinou nevedome) zivot svemu okoli, spolehat se na prasky a podobne "lekarske" cesty, ktere casto nikam nevedou, naopak z mnoha lidi udelaji trosku definitivne. Ano, pro blizke je to nepochybne hodne krute, ale proc nebyt aspon jednou v zivote opravdovy sobec, jak tady nekdo pise?

Despear, rozumím ti. Mám podobné pocity. Nechce se mi pořád v životě prát a bez výsledku, bez vítězství, dokonce bez remízy. A jestli bych se třeba někdy za spoustu let měla toho vítězzství (vlastně to už jen remízy) dočkat, mám pocit, že to nejstojí za ty roky trápení... No některý den ten život zvládám líp, někdy hůř. Tak hodně štěstí a síly na ten boj!

Nemáš pravdu život je velice krásný i když je někdy smutný a deprese a depresivní nálady je těžká nemoc,až se vyléčíš budeš se divit jak jsi mohla takto uvažovat.Možná máš na život visoké nároky nebo od něho hodně očekáváš a rychle,chce to trpělivost ani strom nenarodte za 1 rok někdy se musí čekat roky na životní příližitost a čekat by se nemělo,ale konat.Nesmíš se utápět v žalu každý má nějaké problémy,ale tají to a nemluví o tom,aby ho to neovlivňovalo zajdi si večer na procházku a uvidíš jak je svět krásně stvořen,nedívej se na žádné zprávi,ty ti nic nedají jenom ti veznou naději,že je tu dobře život si uděláš sama takoví jaký chceš pokud není člověk moc náročný,musíš se radovat z maličkostí,protože ty velké věci často nepříjdou.A to že pořád padáme a vstáváme by tě mělo posilovat,že dokážeš vždycky vstát.V každém pádu hledej odpověď často se to ukáže až za pár let.Měla by jsi být právě životu vděčná,že právě ty nejsi postižená jak tady píšeš o lidech.Nemysly si i já jsem měla těžký život a právě z jeho zkušeností čerpám.Musíš si najít více cílů když selže jeden je tu druhý, dobré jsou i koníčky,ale pokud je to vážné běž se radeji líčit,někdy stačí promluvit s psychologem.Měl by tě nekdo vyprovokovat,aby jsi řekla že ty to dokážeš a nejsi žádné béčko!

to despear:
nevim, co te trapi. taky jsem mela a nerikam, ze uz nikdy nemivam, tyhle myslenky. kdyz chce clovek odejit ze sveta, znamena to, ze se deje neco, co nezvlada. musi to zmenit!
myslis si, ze mas plnomocny duvod k tomu se zabit? a co to je? ja ti nevim. taky jsem si to myslela. potkala jsem ale hodne lidi, kteri na tom byly a stale jsou mnohem, mnohem hur nez ja, a to jsem si myslela, ze to nejde. jen oni porad bojuji a raduji se z toho, co je. proc ti to nejde?
jestli chces, napis na stigmatized.mind"seznam.cz treba muzeme pokecat.
pekny den a at je lip

Mám pocit, že ukončení života v pravou chvíli a na pravém místě není žádnou hloupostí a chybou, pokud víme, že to vážně chceme. Já mám třeba poslední dobou pocit, že už na to nemám. Od patnácti vlastně jenom trpím a s něčím se peru. Že nás to pozvedá? Jo hezký. Ale já už takhle prostě nechci žít. Stokrát jsem se už zvedla a bojovala znovu. Měla jsem spoustu plánů. Rozpadly se v prach. Teď už nemůžu. A myslíte si, že to někoho zajímá? Ani vás ne. Spousty lidí vás odbydou, i když si nepouštíte pusu na špacír a svěříte se jenom "přátelům". Setkáváte se s lhostejností a smíchem, nebo "soucitem". Kolik lidí dneska trpí anebo kolik trpí duševně a tělesně tak dlouho, dokud se pomalu a jistě nezabijí? Jeden můj známý se třeba upracovává a podle mého vědomě - v bance, na zahradě, s dětmi - schválně a pomalu. Myslím si, že rychle odejít je vysvobození.

www.help24.cz mám pocit že tohle je přímo servr pro vás je tam spousta podobných lidí,můžete s něma podiskutovat o stejných problémech jako máte vy.

to nothing:
cim dal vic mi pripada, ze jsi mym zrcadlem, ze ta slova, ktera ctu od tebe, jsi mi nekde vzala, protoze tohle jsem presne ja.
jak myslim to, ze si nadeji vymyslim? kdyz jsem si pripadala sama osamela, nemela se o koho oprit, opirala jsem se o nekoho v me hlave. vim, zni to blaznice, ale clovek vzdycky prezije, clovek si vzdycky najde neco, jak muze prezit. takhle nejak jsem to myslela.
jak dlouho s tim bojuju? uz par let. nevim, jeslti se to lepsi nebo horsi, lepsi je to asi v tom, ze s tim umim lip zit. naucila jsem se to. ale cim dyl to trva, tim vic se bojim, ze se podlomim a pak to bude v haji, vsechno praskne, nevstanu...
ty pocity, ze jeden den je super a druhy den bych si treba rozrezala telo - ty mam taky. co s tim? nezbyva, nez dal prezivat, mozna nekde sehnat pomoc. bylo by to fajn, vid? kdyby nekdo chapal, umel pomoct...
kdyz budes chtit, napis mi mail na stigmatized.mind"seznam.cz
mej se co nejlip

Člověk nemusí stále něco,nebo někomu dokazovat,můžeš si splnit své povinosti a žít si jen tak pro sebe pro radost.Je to těžké,někdy člověk za smutek nemůže,protože má v mozku málo serotoninu a dopaminu pak jsou právem na místě antidepresiva která tohle doplní.A naději?Zkus se zapsat do kurzu angličtiny nebo do sportovního klubu najdeš tam přátele a život ti už sám ukáže směr.Člověk má většinou ztrach ze ževota protože má strach z vlastního selhání,ale každý dělá chyby i já .Nevím jestli si věřící ale zrovna v této době je největší svátek křesťanů kdy Ježíš svou krví vykoupil naše hříhy pro spásu našich duší zkus si nezávazně zajít zitra na velký pátek tak v 18hodin do kostela třeba tam najdeš co hledáš a odpovědi na svoje otázky.Nikdo tě nenutí rozhodni se svobodně ale člověk se musí někdy nutit dělat některé věci,aby je potom dělal svobodně a rád.

to stigmatized mind: a jak dlouho už s tímhle bojuješ? lepší se to trochu nebo je to každý den jinak? mě se totiž občas stane že je mi jeden den dobře a mám pocit že zvládnu jít dál a pak se to najednou zase vrátí do toho stavu, kdy si připadám nemožná, zbytečná a nepotřebná, že dělám všem jen těžkou hlavu a neumím se postarat sama o sebe a všechny tím obtěžuju a to bych hrozně moc nerada, nechci aby se lidi kolem mě trápili ale nemůžu si pomoct, jsem ze života hrozně smutná a unavená, někdy bych chtěla aby se zastavil čas aby už nic nepokračovalo. A bohužel těhle dnů je mnohem víc než těch dobrých, kdy mám víru že něco dokážu