Sebevražda

to:Lost in the World,udělala bys největší chybu svého života,a to jak čtu si jich udělala hodně.Tu největší vidím v tom,že ses nechala od takové nuly,jakou je tvůj muž,ponižovat.Kdybys to udělala,uvědom si,že jemu by to bylo jedno,ublížila bys lidem,kteří tě mají rádi,ale hlavně bys ublížila,a to nevratně,sobě.Tím,že tě opustil,ti vrátil svobodu a volnost.Konec ponižování a trápení.Takový póvl,jako je on,ti nemůže stát zato,abys obětovala to,co je pro každého to nejvzácnější,život.Nedělej to,on za to vůbec nestojí.Máš přece taky nějakou hrdost,ukaž mu ,že se svět nezboříl,když odešel,že vlastně ti to vůbec nevadí.A tím bys ho nejvíc ranila.Přeju ti klid a pevné nervy,ty dokážeš zahnat takové myšlenky a znova se radovat ze života.

V životě jsem měla hodně problému i deprese, ale na život bych si nesáhla ,potože tu jsou lidé kterým bych chyběla a ublížila a to mě vždycky vrátí na zem,život je krutý ,ale jsou tam i hezké chvíle,ale musíš je chtít vidět......

Těm, co to chtějí udělat hned ve 20 fandím, tenkrát jsem to udělala a nepodařilo se, milionkrát toho lituji. Teď je mi 33 a je to tisíckrát horší, než tenkrát. Tenkrát to byly malichernosti, z dnešního pohledu, ale mohla jsem mít klid. PoraĎte jak na to, prášky žádné nemám, okna nízko a podříznout se asi nedokážu. Kde sehnat prášky na spaní?

Dvacet let jsem se nechala od manžela ponižovat,mlátit a znásilňovat. Říkala jsem si, že jednou jsem mu slíbila lásku a věrnost až do smrti a že mě život zkouší, jestli to dodržím. Teď, po 22 letech mi řekl, že mám odejít, že si našel jinou ženu a že uklízečku a kuchařku už nepotřebuje. Tím nade mnou vynesl rozsudek smrti. Život tím pro mě skončil. Jsem rozhodnutá to udělat. Na Štědrý den, aby si to datum navždy dobře pamatoval. Protože na moje narozeniny nebo výročí svatby si nevzpomněl ani jednou...

Taky jediný nad čím ještě dokážu uvažovat je sebevražda.Ta duše ale bolí tak příšerně,že ani nemám sílu ji zrealizovat?Nevíte prosím,jak se nakopnout a získat energii k jejímu provedení?

M, život není utrpení, ale tahle nemoc a život s ní je utrpení. Musíš zkusit nějakou jinou a lepší léčbu. Jelikož je ti 19, uvidíš, dá se to.

Pro 100c:
Znám to, dva pokusy mám za sebou a nevím, jestli toho lituji nebo ne.
Vlastně nevím vůbec nic.
Říkám si, že je pořád lepší udělat to ted, když je mi devatenáct než za deset let.
Absolvovala jsem psychoterapii, hodně mi pomohla, ale po půl roce se mi to vrátilo nanovo.
Ztácím naději, protože depresivních propadů je stále víc a víc. Mám už toho plný zuby, život není nic jiného než utrpení, než nutné zlo.
Je to hrozný, co říkám, ale ted to tak cítím, protože jsem si prodělala dost krutý den.
Končím, jdu předstírat, že se učím.
¨Ta škola mě zabíjí.(Škoda, že tak pomalu).

Pro 100c : Radím ti změnit psychiatra. Já to udělala 3x takže můžu srovnávat. Ten poslední doktor mi zachránil život. Vyrábí se totiž nová a modernější AD. Tak to zkus, prosím a věř, že zas bude líp. Jana.

Zajímavé téma. Mám za sebou pokus o sebevraždu a ne jako většina ostatním - já dodnes lituji, že jsem tehdy neumřela. Mám dlouho deprese, vůbec si nevěřím, nesnáším se za to, jaká jsem. Ale nikdy jsem neměla tak nepříjemné stavy jako poslední dobou. Je to tak strašné, že se každý den bojím, kdy to přijde a že už další záchvat nepřežiju. Každý sen myslím na sebevraždu a na to, jaké jsou možnosti. Říkám si, je lepší spáchat sebevraždu teď, než pak s vlastní rodinou (děti atd). Lékař o tom ví, ale nic s tím nedělá. Pro mě je to jediná cesta, jak se zbavit těch strašných stavů deprese a beznaděje. Zažil jste to někdo?

vaše diskuse mě zaujala, protože jsem měla tentýž problém. měla jsem dřív špatnou psychiatričku a den ze dne vysadila velké dávky léků. 14 dní na to jsem byla v tak hrozném stavu, kolem mě jen tma, nikde naděje, síla, nci nemělo smysl... vzala jsem prášky. našli mě včas, jinak by se mi to podařilo. když jsem se po několika dnech probrala na ARO, měla jsem takový odpor k životu, bez energie, všude hnus... další hospitalizace, AD, NEUROLEPT, ECT, ataraktika... hlavně ale psychologové. ta těžká fáze už je za mnou, i když si někdy říkám, škoda že se mi to nepodařilo... kdo jsem byla před tím a kdo jsem dnes, se nedá srovnat. byl to obrat úplně naopak. dodnes beru léky, občasné hospitalizace, pravidelné návštěvy u psychologa. Rozebírala jsem to vrchem dolem, pro mě je to řešení ideální, ale co ti druzí? nemůžeš jim to udělat. i kdyby byl jen jeden. časem na to získáš náhled, ale chce to dobrý lidi okolo a hlavně odborníka, kterej s tebou rozebere co se děje. takže můj závěr: nedělejte to, nestojí to za to, všem tím jen ublížíte a nic se nevyřeší. je to prostě útěk a ne řešení.

Slzičko. Najdi si dobrého psychiatra.Né nesměji se Ti. Můj syn to neudělal a ukončil život. Sám. Nikoho nás to nenapadlo,že až tak. Já jsem se rok hroutila,až jsem dostala odvahu a psychiatra navštívila. AD mi zachránila život a vrátila celkem i chuť žít.
Všichni co chcete ukončit život,podívejte se na své matky.Uděláte z nich totální trosky.
Slzičko žij a najdi sílu v sobě.

Ahoj...mi je tayk 21 a mám stejné myšlenky jako ty,ale já na rozdíl od tebe nemám lásku, přítele,oporu...toužím po lásce,ale díky zdravotním důvodům se jí asi nedočkám..jsem z toho v depresích a občas se musím fakt moc překonávat abych žila a sama před sebou se přetvařovala, že je vše ok, že mě baví život...Jestli chceš vědět proč tu jsi a o čem je život, zkus si přečíst některou z knih Marcela Vanka..Mi ty knihy dost pomohly právě když mi bylo nejhůř -a třeba i tobě pomohou, jen to prostě zkus...pa:)

Ahoj Slzičko,
když jsem četla Tvůj příspěvek, úplně jsem se viděla před deseti lety. Skoro bych řekla, že se Ti rozjíždí deprese, byla jsem na tom podobně a říkala si, že žádný prášky na tom nemůžou nic změnit, protože jde o mojí duši, a blázna ze sebe dělat nenechám. Ale pak jsem se dostala k antidepresivům, a po třech týdnech užívání to bylo, jako kdyby ze mě spadla nějaká kletba, dokázala jsem zase vidět jasněji, a mohla ze sebou něco dělat. Prášky často sami o sobě nic nevyřeší (někdy ale jo), ale přinejmenším Ti dají šanci dostat se z toho ven. Zabít se člověk může vždycky, ale předtím bych zkusila toho psychologa, oni se na tebe nedívají jako na blázna, ale jako na člověka, který potřebuje pomoc, a kterému často pomoc můžou. Držím pěsti, a zkus někam zajít, kdybys byla z prahy, zkus třeba www.dpc.cz, tam jsou hodní.
Držím pěsti, orfika"seznam.cz

Dobrý den, vím, že bych tohle neměla vůbec psát, ale dělam závěrečnou práci na téma sebevražda, proto bych moc uvítala někoho, kdo by o tomto měl hlubší informace či " zkušenosti ". Byla bych moc vděčná. Můžete se ozvat na mail A-Leila"seznam.cz

Slzičko, zajdi k tomu psychologovi.Já měla tohle taky,nic mě nebavilo,jen jsem seděla,čuměla,brečela nebo pila.Už jsem nemohla..u psycholožky to byl hnus,víc bych tam nešla,ona byla hodná,žádný řeči neměla,ale bylo potupné se věřovat cizí bábě,i kontrolu jsem zrušila ale dala mi Citalec a za týden mi bylo hezky,zase jsem se smála, bavilo mě to na světě.další balení jsem si sehnala na černo..ale bylo už poslední

Ahoj slzičko, na tyhle stránky moc často nechodim, ale teď mám chvilku volna a poslední dobou teploty a tak, prostě jsem se chtěla podívat na něco, co se absolutně netýká sebevražd, ale náhodou jsem si všimla toho, co si napsala a doufám, i když tě neznám, nevím, kdo jsi, že to není tak jak píšeš, to by mě fakt mrzelo, kdybys to myslela biť na 1% vážně. Nechci ze sebe dělat chudáka, ani si hrát na to, že jsem na tom teď hůř než ty, ale myslím, že kdybys věděla o mých problémech, taky bys to moc nechápala. Ale důležité je a to je to nejdůležitější, že žiješ, jseš zdravá a zbytek se vždycky časem nějak vyřeší - tak to v životě chodí !!!! Jednou jseš dole a podruhé nahoře....... kdybys měla chuť, tak napiš andmarkova"seznam.cz , přeju hezký večer a alespoň trošku pozitivní myšlenky :-)))))))))

Ahoj, vždycky jsem byla taková ta pohodová holka, která se pořád jen smála, až teď když je mi 21 let se mi hroutí celý život. Vůbec nic mě nebaví, nic . Přestala jsem věřit všem a všemu. Teď už jsem silně začala přemýšlet o sebevraždě. Chtěla bych si tak strašně o tom s někým promluvit, ale nejde to, prostě nemlžu, měli by mě jen za blázna, ano možná jsem . Pořád mám v sobě takový ten pocit, že jsem všechno ztratila, pořád mám z něčeho strach. Chtěla bych si třeba promluvit s psychologem, ale nějak k tomu nemám odvahu, myslím, že bych to měla udělat dříve, než k té sebevraždě opravdu dojde ... Mám z ní strach a přitom by to bylo pro mě en vysvobození, každý den nad tím přemýšlím víc a víc a každým dnem je to silnější než já. Mám přítele, je ůžasný, ale jak nejsem poslední dobou sama sebou vyrovnaná, dělám věci, které ani sama nechápu ,jsem na něj někdy zlá, někdy se chovám k němu strašně ale vím, že mě miluje, ale chce to ukončit, protože se nechce trápi a nechce, aby sme se pořád hádali. Nechci mu říct o tom, že už přemýšlím o sebevraždě, ale tak co mám sakra dělat ? ! ! Vždyť tenhle život já už sama nechápu . . . Nevyznám se už ani sama v sobě . . . Chci z toho všechno už pryč a to NAPOŘÁD !

Laska je jen pritezi vdycky bude nit clovej vycitku, ze zustal na zemi a jeho nejblizsi uz jsou v nebicku. Je ro samzrejme mozne vyresit oromadnout a dobre pripravenou sebeveazdou.Navrhuju pristi sobotu 12,4. ve 12 hod. Kazdy si prineste to, cim byste nejradeji sesli z tohoto sveta, Ja si beru LSD a cocks - chci se sparit do nemoty,

S článkem souhlasím.

Mám na tuhle sebevraždy svůj názor vycházející ze zkušenosti. Zkuste tenhle článek: http://www.matyasfoto.cz/index.php?id=20