přítel mé kamarádky

AHoj,tak jsem tu zase po půl roce.Za tu dobu jsme si občas napsali,zavolali.....v prosinci jsme šli parta na večeři a zase ta jiskra nějak přeskočila.Napsal mi,že by mě chtěl vidět,tak jsme se viděli,bylo to hrozně hezký.....................no pořád mě to drží,chtěla bych ho,ale ty pocity, jako že jsem se s nim sešla za jejíma zádama,fakt nikomu nepřeju.Je to strašný.Jsem hnusná,kdyby tohle kamarádka věděla,tak asi musim dát v práci výpoveď.Já pořád nevim,co dělat,chce mě zase vidět,ale vím,že kdybych na to přistoupila,můžu si taky pěkně nabít hubu a toho se bojim.

ted nevim, co tim přesně myslíš

Chápu, jak ti je, jak moc tě to mrzí, ale myslím, že ustavit jeho pánem situace je nejlepší řešení. Skus být ale připravená na všechno.

Taky se mi jednou stalo,že jsem někoho chtěla a on mě,jenže stydlivost byla silnější a strach,že by někdo zjistil,že byl starší,byl větší,takže k ničemu nikdy nedošlo.Bylo to před šesti lety a dodneška lituju toho,že se nic nestalo,často myslim na to,jaký by bylo.Je to pro mě složitý,ale dost jsem o tom přemýšlela a i když jsem asi zamilovaná nebo zblblá,rozhodla jsem se,že tomu nechám volný průběh a že všechno nechám na něm.Nebudu podnikat první kroky ani nic jiného.Jsem naštvaná,protože on asi neví co chce,tak at si to rozhodne sám.Zase neni tak malej,aby si to nedokázal srovnat v hlavě.Mrzí mě to,ale i když si nemyslím,že si se mnou hraje,tak se nechci nechat nikaj citově vydírat,což on zřejmě dělá,jenže přes ty moje brýle se to dá špatně poznat.

Jojo, to je o tom, že nemáme dva životy: rozhodnutím se pro jednu možnost automaticky zavíráme cestu k té druhé. A můžeme se pak jen dohadovat, co by kdyby.Situace tak, jak ji, Magdi, popisuješ je v podstatě o tom, zda risknout ztrátu přátelství pod vidinou získání partnerského vztahu. Prostě kamarádka za chlapa. Já mám osobně takový názor, že v životě je nakonec ten partner důležitější. Tím nechci říct, že na přátelích nezáleží (pro plnohodnotný život a určitou nezávislost na partnerovi je taky potřebujeme), ale oni zase budou hnáni ve svém životě nalezením životního partnera a ve chvíli, kdy se jim to podaří, my, byť sebelepší přátelé, půjdeme stranou. Takoví ti lidé, kteří preferují přátele před stálým životním partnerem, jsou podle mě trochu podezřelí. Buď je to znouzectnost (zvlášť, pokud nikoho nemají), nebo to něco vypovídá o jejich povaze (nevázanost, extrémní touha po svobodě, neochota se přizpůsobovat, hon stále po nových a nových zážitcích s novými lidmi...). Nechci paušalizovat, jen tu mluvím o vlastní zkušenosti. Někomu takoví lidé třeba vyhovují. Ale tím jsem odběhla od tématu.Mohlo by to teď vyznít tak, že Tě navádím k tomu, aby ses na kamarádství vykašlala a šla za svým srdcem, ale není tomu úplně tak. Souhlasím však s názorem, že tu reálně hrozí, že stejně budeš rozpolcená a s pocitem, že jsi v životě něco neudělala, co jsi udělat měla. Říká se, že horší výčitky jsou přávě nad věcmi, které člověk neudělal. A já to z vlastní zkušenosti mohu potvrdit. Abych ty zkušenosti v kostce přiblížila: jsou vlastně dvě. Tak jedna je o tom pocitu promarněné šance, tak druhá je trochu podobná té tvojí, ale z druhé strany.Asi před rokem a půl jsem se poznala s člověkem, který mi velmi imponoval a přitahoval mě. V té době jsem byla zadaná (a šťastně zamilovaná), ale asi půl roku poté jsem "byla rozejita". Krátce po rozchodu jsem navázala vztah s člověkem, který mě moc miloval a já jeho taky, i když asi ne tolik (i vlivem ještě nedoléčeného rozchodu). Jenže musel odejít do zahraničí, a to náš vztah hodně podlomilo. Zase tolik času jsme spolu neprožili a odloučení udělalo svoje: začala jsem pochybovat. Vztah na dálku dlouhodobě smysl nemá a odejít za ním se mi nechtělo. Tehdy jsem si vzpoměla na toho sympatického a přitažlivého muže. Já na něj vlastně myslela celý ten rok, ale říkala jsem si, že bych asi stejně neměla šanci a bůhví, jak by to dopadlo..., ale zároveň mě to hrozně lákalo. Nakonec jsem sebrala odvahu, kontaktovala ho, začali jsme se scházet, z jeho strany jsem cítila zájem, a tak jsem povolila uzdu svojí zamilovanosti a spadla do toho až po uši. Rozešli jsme se s tím přítelem v zahraničí. Asi zhruba od té doby nastal zlom, bylo zřejmé, že jeho city povadají a výsledkem nakonec byl rozchod, navíc rozchod ve stylu "mrtvý brouk", který mi do hlavy vedle splasklého sebevědomí vnesl i řadu otazníků, kterých se ne a ne zbavit. Dnes si říkám, že jsem to vůbec neměla zkoušet, že jsem ztratila hodně, nezískala nic a sobě jsem strašně ublížila. Ale aspoň vím, na čem jsem, aspoň si nežiju v iluzi, jaké by to mohlo být (zase tak super to nebylo, moc jsme se k sobě nehodili a jeho city? bůhví jaké vlastně byly), a vidím (byť smutnou a bolestnou) realitu.Druhý příběh je starší, je z doby, kdy jsem měla pětiletý vztah s člověkem, kterého jsem strašně moc milovala. Krátce poté, co jsme se dali dohromady, tak za mnou přišel jeho kamarád s tím, že jsem se mu vždycky líbila, ale že ho teď můj přítel předběhl. Takto mi více či ménně nadbíhal skoro 3 roky. Já o něm neuvažovala jako o náhradě, takže jsem to měla jednodušší a umožnilo mi to věci vidět reálněji, než Tobě, Magdi, která to v zamilovanosti nedokážeš, byť by sis nalhávala, že je to jinak. Jak se později ukázalo, šlo spíše o jakousi rivalitu mezi kamarády, nikoli o opravdový zájem o mě, protože v době, kdy bylo už jasné, že o mě můj přítel vlastně moc zájem nemá, o době po rozchodu ani nemluvě, o mě ani nezavadil. Já vím, že to není úplně identické, jen chci naznačit, že ono je vždycky lákavé to, co nemáme. K jeho slovům o strachu ze zamilování nebo i o tom, že ses mu vždycky líbila, i když hezky zní, bych byla skeptická. Já musím říct - opět ze zkušeností - že chlapi, když chtějí, tak jednají, bez ohledu na to, jak moc jsou nesmělí. Kdyby byl nespokojený se současnou situací, tak by se ji snažil změnit. On dost možná dělá pouze to, že Tě citově vydírá sladkými řečmi, o kterých ví, že na ně budeš slyšet. Kdyby byl fér, tak by pochopil Tvoje postavení v situaci, snažil by se vyřešit rozchod a věci související. Promluvil by si s Tebou o svých plánech /aby zjistil, že souhlasíš/, a pak by definitivně jednal.Když si ještě vezmu, že si tedy koupili s kamarádkou byt, tak je to skoro jako svatba. TO bude opravdu spíš rozvod než rozchod.Trochu moc jsem se rozepsala. Neříkám, že to takhle je, je to jen můj pohled na věc. Rozhodnutí je na tobě a já jsem se jen pokusila načrtnout scénář. Stojíš mezi obrovskou volbou. Na jedné straně jsou dobré vztahy mezi Tebou, kamarádkou a Petrem, na straně druhé rozpad kamarádství a nejistý osud vztahu s Petrem.Vzhledem k tomu, že závazek má on, tak řešení je (aspoň dle mého názoru) pouze a jenom na něm.Jo a když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají...

Neusiloval o mně dřív,protože jsem se mu vyhýbala nebo jsem ho ještě nebrala tak,jak ho beru ted.Nebo jsem si spíš řikala,že prostě chodí s kamarádkou tak dost.Já neřikam,že jim to nefunguje,myslim,že jim to funguje dobře,ale podle mě jí asi nemiluje nebo spíš jak říkáš,už to vyprchalo.

Ahoj Magdi, tak to ti teda nezavidim tuhle situaci. Podle mne by jejich rozchod byl takovy maly rozvod vzhledem k tomu, ze uz si spolu koupili byt. Proc o Tebe neusiloval driv? Neni to pro nej jen takove zakazane ovoce, ktere chutna nejvic? Neni to jen poblazneni, ktere stejne jednou vyprcha, ktere treba zazival s ni a ted uz to odeslo. Vzdyt musel zvazit vsechna pro a proti, kdyz se rozhodl s ni zit. Vzdyt jim to musi "nejak" fungovat. Je to jen rozmlsanost a chce si uzit toho pocitu "nebezpeci" a zamilovanosti. Ver mi, ze rana, kterou byste svym jednanim zpusobili kamaradce by byla dvojnasobna a na ni by to zanechalo totalni psychicky nasledek... Sama jsem to zazila, kdyz mne muj pritel podvedl s moji kamaradkou. Ona mi jen rekla, ze si nemohla pomoct a ze ji to je moc lito. Odpustila jsem ji, protoze on za nic nestal, ale dodnes ji to nemuzu zapomenout... Chapu, co lidi vede k takovemu jednani, ale je to sobecke. Sama ted resim velkou zivotni situaci, 14 dnu pred svatbou a totalne sexualne mne pritahuje muj novy kolega. Letme dotyky, pohledy, zakazane ovoce. On zenaty, ja skoro vdana. Je v tom chemie, ktera musi vyprchat a je v tom hlavne to "nebezpeci", ktere cloveka ovlada... Ja nevim, co delat v Tve situaci, jen si uvedom nasledky, ktere byste svym jednanim zpusobili sve kamaradce...

Ahoj lidi,tak jsem zase na netu.Já osobně si myslím,že Petr jí má rád,ale asi to nebude tak žhavé.Docela mě překvapují některé názory,aby se s ní hned rozešel.Já si to nemyslim,myslím,že je potřeba se nejdřív trochu poznat.Vím že za jejíma zádama to není zrovna hezký,ale představa,že by najednou ze dne na den skončil jejich vztah kvuli mně,to mi přijde nenormální.Nejsem zase tak naivní,je mi 24,měla jsem dva dlouhodbé vztahy a zkušeností mam dost,ale s nim to je trošku jiný.Přitahuje nás to k sobě fyzicky,ale myslim,že je tam i něco jinýho.Já jsem se minule rozhodla,že tomu necham volný průběh,jenže on jak pořád měnil ty svoje názory a návrhy,tak už jsem se ho zeptala narovinu,co teda chce,že tomu nerozumim,a on že mi to nedokáže říct,že jen ví, že mu bylo se mnou fajn,když jsme se minule viděli a že jsem ho hrozně přitahovala,že by se mnou chtěl být,někam jet,ale.......pořád nějaký ale.Když jsem mu nakonec řekla,at si to srovná,po čem teda touží,tak mi řekl,že si tohle nezasloužil.Nevim,jestli mi za to stojí,ale chtěla bych to zjistit.Vždycky jsem přemýšlela nad tím,jaký by to bylo,kdyby chodil se mnou nebo kdybysme se aspoň tajně vídali a pak když jsem jeli všichni spolu na ten víkend,a on mi řekl,že mě měl vždycky rád atd.,tak to to úplně odstartovalo.Nevim,jestli by mi kamaráda udělala to samé,víte nevěřim na to,že někdo říká že by to nikdy neudělal,myslím,že to jsou lži,jen se mu to třeba ještě nestalo.

Magdi di do toho!! Srdci se poroučet nedá a láska je a vždycky bude víc než kamarádství. Stejně s nim jednou skončíš v posteli. Ty si myslíš že ta tvá kámoška tě má tak ráda že ona bejt v tvé kůži tak to neudělá? Já bych mu až ti příště zase něco navrhne řekla víš co tak se rozmysli co vlastně chceš a buď teda někam pudem, nebo už mi nevolej. Ať si dělá srandičky z někoho jiného. A v případě že o tebe nakonec projeví zájem tak trvej na tom aby se nejprve rozešel s předchozí holkou. To by se mu tak hodilo mít dvě!!

Evi,nemusíš mě litovat.Já píšu jen své názory a chápu,že ne každý se mnou souhlasí.Něco podobného jsem zažila.Dlouhodobý vztah,zamilovanost se změnila ve zvyk a přesto nebylo proč z toho vycouvávat.Až když jsem poznala svého nynějšího partnera.A nebylo to ze dne na den.Musela jsem ho poznat a rozhodnout se,zda mi stojí za změnu v mém životě.A stál.Každý rozchod bolí.Proto než k němu člověk udělá krok,měl by si to rozvážit.

Mila Janco, co to je za blbost, kterou pises???Bud cloveka s kterym chodim miluji, a v tom pripade me nezajimaji ostatni. Pokud me vsak zajima nekdo jiny, tak se s dotycnym rozejdu, ne?To jako kdyby se tvemu partnerovi libila nejaka tvoje kamaradka a on to u ni zkousel, a kdyby to nevyslo, tak bys mu byla dobra rezerva,jo? tomu rikas vztah??? To je LASKA??? Tak to ja mam o lasce jinou predstavu.To mi te je fakt lito. Asi jsi jeste nikoho nemilovala.

Těžko se může odsoudit někdo,o kterém nic nevíme.K Magdě ho to nejspíš táhne,ale nezná jí až tak dobře,aby kvůli ní zrušil dosavadní stah.Oba dva se musí poznat a sami posoudit,zda jim vzniklé problémy za to stojí.Osobně bych taky nerušila starý vztah,dokud bych si nebyla tím novým stoprocentně jistá.

Magdi, asi tě ty názory mrzí, ale něco na nich bude, víš....

Magdi, kdyby za neco stal, tak se napred s tvou kamaradkou rozejde, nez zacne potajmu komunikovat s tebou. Predstav si, ze bys byla ty , na miste tve kamaradky, a tvuj kluk se takhle choval. Podle mne, nestoji za nic!!! Nema charakter.

Dělat to ještě za zády kamarádky je úplně to nejhorší, co bys mohla udělat. Nech to opravdu na něm. Buď se s ní rozejde nebo ne.

Máš oravdu Jančo,nebudu to nikam uspěchávat,ale taky nebuu nic podnikat,nechám to na něm a pak uvidím.Víš já nemělan a mysli,že bych s nim začala chodit,museli bysme se nejdřív pořádně poznat a tak,ona by se nesměla nic dozvědět,nechci abyse cokoli dozvěděla.Proč chodí zrovna s mojí kamarádkou?To je prostě smůla.

Magdi,těžko ti radit.Jestli ti za to stojí,budeš muset vyzkoušet.Každý na to má jiný názor a většinou čerpá ze svých zkušeností.Jestli vás to k sobě přitahuje jako magnet,tak tomu neuniknete a nebudete ani jeden z vás šťastný v žádném vztahu,dokud si to nevyzkoušíte.Nebraň se tomu.Udržuj to co nejdéle ve fázi přátelství a sama uvidíš,co z toho bude.Co nejvíce ho poznej a snad se ti podaří zjistit,o co mu tedy jde.Jestli máte být někdy spolu,tak k tomu stejně dojde a proto to neuspěchávej.Třeba zjistíš,že ti za to nestojí,nebo bez něj nebudeš moc žít.Až potom řeš vztah s kamarádkou.Pokud je hodně dobrá,odpustí ti.

To je pravda, ale tak to na světě asi chodí,stavá se to podle mě pořád,někdo s někým chodí a potká někoho jiného...........................No nad tim nechci zatim přemýšlet.Ty by jsi to radši skončila?Přestala by si s nim komunikovat?Jenom kvuli své kamarádce?

KLidně se vyjádři,proto sem píšu,nemám to komu říct a svěřovat se nikomu nemůžu.A každou radu a názor ocenim.Asi bych mu měla napsat,at se jde vycpat a hledí si své přítelkyne.Nebo co? Mám to utnout?Nemám to utnout?Ty jsi chlap,chápeš to líp než já.

Magdi, nechci být k tobě krutá, ale pokud by to udělal tvé kamarádce, udělal by to jednou i tobě.