Sebepoškozování

Ahojky,tohle vám za to čtení ani nestojí. Je to tu jen proto, že se někdo potřeboval vykecat ze svých nicotných problémů. NEČTĚTE TO !!!Hmm..., jak se tu tak rozhlížím, je to už pěkně dlouho, co jsem tu byla naposeld. Přibyly tu dokonce nové příspěvky, což mě těší, ba ne, netěší, nepřeju to zažít nikomu, ale budiž, pokud si někdo takhle ubližuje, tak mu to tu snad pomůže... alespoň někomu. Já jsem přišla na to, že se s tím ubližováním si a hlavně s tím důvodem, proč to dělám, musím vypořádat jen a jen sama... /konečně mi to došlo :)/ Asi si teď říkáte, co sem zase píše ten cvok..., zase otravuje s blbostma. Proč sem zase píšu, protože za chvíli bude jedna ráno a já už zase nemůžu spát. Myslím, že můj osobní rekord za poslení skoro tři týdny byl něco k šešti hodinám spánku, ale to už jsem byla polomrtvá únavou. Tak proto zase ten cvok píše... zase se v tom plácá. Přesně tak Pajko, ta holka se sirkama si to rejpání zasloužila. Proč si vlastně ubližuje? Vždyť k tomu nemá ani pořádný důvod a věř jí, že ona to moc dobře ví... to Dominice se nedivím, ale sobě ano, cožpak je nespokojenost se sebou samým důvod k tomu, abych si ubližovala? ...Domčo, kdybych já byla na tvém místě, tak už asi dávno říznu hlouběji a ty si zatím plánuješ kariéru lékařky - jsi strašně silná osobnost, jak už říkala Pajka. To já jsem na tom jako před časem. Sotva se za celý den pohnu. Poslouchám jen rádio /to mě drží/ a pozoruju, jak mi před okny pochoduje slunce od východu k západu, a pak další den nanovo... A když už je toho na mě moc, tak si zapálím :)) Ale tenkrát, když jsem sem začala psát, jsem snad byla doopravdy přesvědčená, že toho nechám. Zkusila jsem sport /no jen v rámci mých možností :)/ - nebaví. Zkusila jsem si něco číst - nebaví. Zkusila jsem filmy, které by mě snad mohly zajímat - nebaví. Musím se do všeho nutit. :( ...Jen to rádio mě baví, to je můj druhý svět, tenhle svět se mi nelíbí... :)) Opravdu jsem chtěla si přestat ubližovat, chtěla jsem zapomenout i na to, že jsem v nějaké slabé chvilce, kdy jsem nevěděla kudykam, založila někde jakousi diskusi na tohle téma... Prostě a jednoduše jednoho krásného dne jsme si chtěla říct, že už to nikdy neudělám a dodržet to. Bez toho, abych to všelijak rozebírala a šťourala se v tom. A co jinak u mě nového? No, na ruce mám další jizvu velikosti přerostlé dvacetikoruny. Aby ste mi rozuměli, neubližuju si každý den... ani snad ne každý týden. U mě to není každodenní rituál. Já si zapálím jen, když je toho už na mě až moc. Takže proč sem vlastně ten cvok zase píše, když už si dávno ujasnil, že tady a kdekoliv venku mezi normálníma nebude nikoho otravovat malichernostmi, které si tu nikdo ani nezaslouží číst. Co já vím o skutečných problémech...? Nechci tu po vás nějaké rozhřešení, soucit, nebo cokoliv tomu podobného... Potřebovala jsem jen vykřičet, jak je mi tam uvnitř strašně zle...Komu jinému to mám říct? Kam jinam napsat?... Dnes až půjdu do školy, budu se předstírat, že ty oteklé červené oči a kruhy pod nimi nepatří mně... Budu předstírat, že je všechno v pohodě a já jsem ten nejšťastnější člověk na světě. Co na světě! V celém vesmíru! I Marťan by se lekl mého optimistického úsměvu přes celý obličej... Jo už jen z toho předstírání se mi dělá špatně.No snad to až sem nikdo nedočetl, a pokud přece jen ano, nezbývá mi než jen poděkovat za trpělivéhočtenáře a posluchače. Děkuju a dobrou noc!Anila

Ahojky Barco,jsem moc rada, ze jsi prisla na tyto stranky a prispela do diskuze. Myslim, ze Tvuj duvod vubec neni hloupy, prave naopak. Chapu to tak, ze duvodem k sebeposkozeni je stav, kdy se Ti neco nepodari, reknes neco, co dle Tebe druhym ublizi a pak mas pocit, ze sama se za to musis potrestat. Nebo se mylim? Ja jsem mela driv podobne pocity, ale k sebeposkozeni me to nevedlo, spis nespokojenost s vlastnim telem a nenavist k nemu, k tomu, jak nelidsky nam predhazuji vychrtle modelky za vzory a muzske pohlavi pomalu ani jinou nechce, ovsem duvodu je vic.. Chapu, jak tezko se o tom mluvi, zkousim to poprve, doufam v odezvu..Pekny den vsem tady. B.

Ahoj pistalko,no ja duvod mozna mam, neni zavaznej... snad je i hloupej :o) udělám to pokaždý, když se mi něco nepovede a nebo si myslím, že jsem někomu ublížila. Vydržela jsem tři týdny na sebe nešáhnout. Bylo to hodně těžký, ubližovala jsem si jenom málo, jako třeba kousání nebo škrábání, hned to zmizelo, žádný jizvy, cítila jsem se dobře. Pokazila jsem to kvůli blbýmu pocitu ze sebe a z toho co mě čeká. Pořád o tom nemůžu mluvit, nejde to ani tady.

Nemám teď moc času ... asi tak 5 minut, jdu si na pár dní poležet do špitálu, takže se nebudu ozývat asi do pátka/max. neděle. Píšu ti to , aby ses nelekla, že sem si něco udělala (řízla blběji než jindy) :o)) Takže pápá, až mě pustěj ozvu se. D.

Ale ne, trávím tak stáří, dementní a občas nespavosti tak řeším. Už mám za sebou dvě hoďky, věděla jsem, že tahle noc nebude nonstop, ale že procitnu tak brzy :o(... A pak, co nevyřeším hned, když mé myšlenky volně plynou hlavou, skleróza je vytěsní... :o)Co na tom nechápeš? Nepřipadáš mi, že jsi vyrostla pod silnou rukou rodičů, necítím, že by byly ve Tvém životě tělesné tresty apod. Už jsem to tu omlela několikrát, ale nečteš to pořádně, nechceš se vidět v zrcadle. Ten maník je schopen Tě zmlátit, když řekneš, že chceš klid nebo že ho práskneš... Rozmlátí výplň dveří, aby se k Tobě dostal. Může Tě přemoci bez ran, už jen z prosté mužsko silové převahy, on na to jde sprostě a primitivně násilnicky. I násilí může mít prvky něhy a limit, kam až násilník jde. Nenapadlo Tě, že by Tě někdy mohl stisknout příliš silně, uhodit prudce na citlivém, nebezpečném místě, když se tak nekontroluje? Už chápeš, co myslím? Už víš, proč mě to znepokojuje? Doufám, že už spíš, tak dobrou :)

Tak rychlý odpovědi..Jak ty to děláš?? Trávíš mládí seděním u compu?? Já tu musim bejt, protože nás ve škole mučí závěrečnejma pracema. Kdybych nebyla celej rok flink, tak se jim teď na to vykašlu, venku je tak hezky, ach jo.. nó, abych nepřeháněla :o)) Dneska sem se i přes moji abnormální domácí aktivitu (učení:o) stihla projet na kole a sehrát dva tenisový zápasy. Aerobic mi utek :o( , s tim učenim to nebude zas tak horký :o), když slyšim, že se kámoš učí čtyři hodiny denně, naskočí mi husí kůže a říkám si, ještě štěstí, že po mně naši nechtěj samý jedničky. ..řekla bych, že si to trochu idealizuješ. Přestože sem o tom všem mockrát přemejšlela, v hlavě to nemám srovnaný tak, jak by bylo ideální. Nevim, třeba zejtra přijdu s tim, že sem to práskla našim -tak rychle dokážu změnit názor. Nic neni stálý, i on musí přeci počítat s tim, že to nevydržim do nekonečna. Jestli s tim nepočítá, taky dobře, protože v tom případě to dopadne tak, že se dostanu do bodu, kdy už jen nemávnu rukou a neřeknu si , on už to třeba neudělá. Nastavování zrcadla mi nějak moc nepomáhá, mam asi zavřený oči.. nebo se ho hloupě ptám, kdo je na světě nejkrásnější a ono ukazuje něco jinýho, proto si nerozumíme :o)) Jinak mam tu děsnou pohodu, protože ten -PÍP- na pár dní odjel. Řezání se dneska nekoná :o))Ještě jednu poznámečku, napsalas - Nejvíc mi vadí,že se k tobě chová nejen násilnicky,ale i fyzicky hrubě- neni snad horší to první?! Vždyť on by se hrubě nechoval, stačilo by, abych řekla, jasně, tak dem do postele. Takže za mlácení si tak trochu můžu sama. Tuhle část tvýho dopísku sem prostě nepochopila, jestli v tom bylo něco, co sem neodhalila, tak mi to objasni, večer už to člověku tak moc nemyslí.Dobrou noc, přeju ti ty nejkrásnější sny. D.

Mě nedovádíš k šílenství :) (mám ten talent taky...) Ani se na Tebe nezlobím. Každý může psát, co je mu libo a já nejsem žádný cenzor, byla to jenom pobouřená :) úvaha... Mám radost, když se cítíš veselá a v pohodě bez přetvářky :). Taky si myslím, že lidi, kteří tohle chtějí dělat a pokračovat v tom, stejně nepřesvědčíš ničím. Stejně, pokud to bude ještě pod hranicí únosnosti, nic se svým problémem neuděláš. Nejvíc mi vadí, že se řezeš a že se k Tobě on chová nejen násilnicky, ale i fyzicky hrubě, tedy nebezpečně. Nejsi slabá bezbranná chudinka, jenom se ubránit důrazně a navždy nechceš a je to Tvoje svobodné rozhodnutí a privátní věc! Jsi opravdu dost chytrá a v podstatě i nad věcí, máš všechno rozebrané, jsi určitě v matice mezi těmi, co jim svitne hned :), tak máš i spočítaný, proč to neřešíš a necháváš volně plynout. Řekněme, že se snažím nastavovat Ti zrcadlo, aby ses na sebe podívala i z jiných úhlů, položila si a odpověděla otázky, které Ti možná pomohou lépe zorientovat a vymotat se z toho srabíku, který Tě nutí brát do ruky nůž... A jsem moc ráda, že máš tolik pozitivních aktivit :))) ať už je Tvá motivace jakákoliv...

Víš, Paji, nebála sem se napsat moji úvahu nad tim, jak moc je sebepoškozování špatná věc, protože sem tušila, že těm lidem, co bych i jen na malou chviličku svedla na přemýšlení tim špatnym směrem, vysvětlíš, jak se věci maj :o) Snad se pro to na mě nezlobíš. To bych nerada.. Podobnejm problémům se ale stejně nedá utýct, když sem vlezla poprvý do týhle sekce a přečetla si o někom, jak se škvaří zapalovačem, taky sem si pomyslela- to sem ještě nezkoušela..Tísňový linky: Jaký řešení je může napadnout? Co myslíš, že bych se dozvěděla? Nejspíš rada, říct to rodičům bude všem připadat nejrozumnější. Nebude s ní souhlasit jen jeden, já. P.S. Sport dělám pro zábavu a ne pro svoje zdraví :o)P.S.2: Básničky je půl, vlastně je úplně jinakP.S.3: S klidem do mě šij dál, já si z toho nic nedělám.( Někdy svojí ignorací a nezúčastněnym pohledem dovádim naše k šílenství. Neumim se prostě tvářit jako že je mi něco líto, ani když mi zrovna líto je :o))

Dominiko, připadáš mi normální :))), někdy až moc brzy dospělá a zralá na svůj věk, ale to ne kvůli "tomu", i když určitě taky..., jsi prostě chytrá, inteligentní a všestranná holka. Zkus definovat společné jmenovatele lidí, kteří sem píší (mě vynechej, já sem nepatřím jako někdo, kdo to praktikuje, snažím se o opak, jako terapeut :) samouk)Nechceš-li to řešit přes rodiče, pak působíš dojmem rázné ženské, která je schopná uhlídat situace a mít je pod kontrolou, taky můžeš vysílat směrem ke svým rodičům šifry, které Tě napadnou, naznačovat, jsou zcela jistě inteligentní a stačilo by jim málo, přinejmenším bys otestovala jejich zájem o svou osobu. Nemáš strach, že Tě tenhle člověk bude pronásledovat ve Tvém životě dál? Že si Tě vždy a všude pod záminkou vašeho přízně najde? Proč jenom cvičně nezkusíš zavolat na některou z tísňových linek? Je to anonymní pokus, poradí Ti a Ty se tím nemusíš řídit, stejně jako tady. Myslím, že z telefonní budky je to docela bezpečné...S řezáním nemáš pravdu, tahle argumentace je zavádějící a mohla by lidi, kteří sem chodí svést ke stejnému závěru a přidávat jednu jizvu za druhou. Tohle nebyl v žádném směru dobrý tah :( a sama mu nemůžeš věřit, to jen ve své "kocovině" hledáš ospravedlnění. Žádné není, lidské tělo nebylo, budoucí paní doktorko, stvořeno k sebeničení ani těla ani duše. Jinak přestaň i se sportem a jinými ušlechtilými aktivitami, včetně studia, protože jiní chodí po hospodách, takže nač kultura pořezaného těla? Prosím Tě, na co?Básnička je pěkná a smutná a nevím proč mi připomíná ty moje :) asi Ti nějakou optimističtější pošlu, i když melancholie a nostalgie jsou v převaze...P.S. zase do Tebe tepu, ale když dnes sis o to řekla, jako před nedávnem ta holka se sirkami :(

A hned to tam máš dvakrát :o)) ... sem se trochu přeťukla, ale snad tu máme místa dost.. :o)) To totiž ještě neměl bejt konec. Je mi líto, že se neumim stručně a jasně vyjadřovat :o( Tady ještě něco navrch. Namáčím štětec v černé duši,aniž to ve spánku tuší,začínám ti svěřovat,vyprávět a malovat,příběh o tom,že dokázal zradit,přesto možná milovat.Namáčím štětec ve své duši,v myšlenkách a pocitech.Má opálená záda,na nich černá zrada.Všude kolem černé skvrny-kapky černé tušeV mých očích horké slzy-kapky z mojí duše

Ahoj Paji! Tradice necháme opicím :o)) , o ty tady vůbec nejde... ale o co tu vůbec jde??? To je otázka, nad kterou je potřeba pořádně se zamyslet. Co my to tu vlastně řešíme? ... odpověď: Probíráme tu věc, která má jen jediný řešení (rodiče), který když nevyhovuje, tak se nedá dělat nic jinýho než mlčet a přestat fňukat! Jenže to mně ještě pořád nedochází.. možná někdy později, (nebo teď ?) :o)) -jak náš profesor na matiku :o)) -rozděluje nás do tří skupin 1) ty, co příklad pochopí hned 2)ty, co pochopí někdy možná.. 3)a ty, co nikdy. Kdyby tohle byl náš příklad, nejsem si jistá, jaká skupina by byla moje domácí :o)) Možná na to někdy přijdou naši sami, někdy to bylo třeba jen o fous nebo chybělo málo, abych jim to pověděla. Jizvy jim ale nikdy neukážu. Proč bych měla? Zbytečně je trápit,ne,to neni můj styl. Než vezmu nůž do ruky, běží mi hlavou myšlenka -co je na tom tak špatnýho?- proč? Je to moje tělo.. že bude trošku poničený, no bóže, každej druhej si ničí plíce dehtem z cigár, berou všeljaký možný svinstva, tohle neni ničení zdraví. A tak se s pocitem, že vlastně bojuju za svý zdraví (ne proti němu) pěkně říznu.. sem asi nějaká ujetá.. -přijdu ti normální?

Ahoj Paji! Tradice necháme opicím :o)) , o ty tady vůbec nejde... ale o co tu vůbec jde??? To je otázka, nad kterou je potřeba pořádně se zamyslet. Co my to tu vlastně řešíme? ... odpověď: Probíráme tu věc, která má jen jediný řešení (rodiče), který když nevyhovuje, tak se nedá dělat nic jinýho než mlčet a přestat fňukat! Jenže to mně ještě pořád nedochází.. možná někdy později, (nebo teď ?) :o)) -jak náš profesor na matiku :o)) -rozděluje nás do tří skupin 1) ty, co příklad pochopí hned 2)ty, co pochopí někdy možná.. 3)a ty, co nikdy. Kdyby tohle byl náš příklad, nejsem si jistá, jaká skupina by byla moje domácí :o)) Možná na to někdy přijdou naši sami, někdy to bylo třeba jen o fous nebo chybělo málo, abych jim to pověděla. Jizvy jim ale nikdy neukážu. Proč bych měla? Zbytečně je trápit,ne,to neni můj styl. Než vezmu nůž do ruky, běží mi hlavou myšlenka -co je na tom tak špatnýho?- proč? Je to moje tělo.. že bude trošku poničený, no bóže, každej druhej si ničí plíce dehtem z cigár, berou všeljaký možný svinstva, tohle neni ničení zdraví. A tak se s pocitem, že vlastně bojuju za svý zdraví (ne proti němu) pěkně říznu.. sem asi nějaká ujetá.. -přijdu ti normální?

Dominiko, podívej s těma tradicema-opicema :) Fakt, že vaši chtějí, abys tam šla, znamená, že s Tebou počítají, že k nim vnitřně patříš, že Tě mají rádi. Každý normální rodič se stará, zabezpečuje a má představy o svém dítku... Kdyby ses cukala, opravdu chtěla studovat něco jinýho anebo nebyla dost nadaná, mohli by s tradicema jít někam, na medinu by ses normálním způsobem nedostala a pokud, tak těžko dokončila. A kdoví, který obor Tě svede od Tvé současné představy, až tam budeš? Nikdy neříkej nikdy :)Pořád mi něco nesedí: ve vaší rodině a zřejmě v každé, by byl zájem se tímhle nekompromitovat, udržet to pod pokličkou, ale současně to vyřešit. Pokus se toho opravdu budeš chtít zbavit, tak jim to řekneš, aby Ti pomohli. 15-ti letá holka nesvede dospělýho chlapa na pár let tak, aby ji mlátil a rozbíjel věci a i kdyby, dnes už by byl konec, Tvé odmítnutí, jeho násilí a příležitosti a to všechno mohou a měli by ovlivnit Tví rodiče. Kam s tím až zajdou bych nechala spíš na nich. A neříkej mi, že nezachytili nikdy žádný signál, pohled, cokoliv, tomu se mi nechce věřit a asi i Ty bys je podceňovala...Nespoléhej, že to bylo naposled, kolikrát jsi na to už spoléhala? A co tvé jizvy, když jim ukážeš? Řešení je, ale Ty do toho, bůhvíproč, nechceš jít...

Dveře už sou zas roztřískaný, tentokrát opravdu průvan -uff :o)). U nás se pořád něco rozbíjí, kocour srazí vázu ze stolu, brácha při vyzkoušení novýho kopačáku sundá na první pokus obrázek ze zdi, za něco může průvan a tak i když po našem boji zbyde pěkná paseka, nikomu neni nic divný,zvlášť když on část uklidí. Neni žádnej hlupák, někde na dně svojí skříně má uloženej diplom, kterej potvrzuje, že je absolventem VŠ. Mezi jeho zájmy patří sport (judo, lyže- sjezd) a taky rád čte (jakej druh lit. netušim). Děti žádný nemá, snad je s tetou ani mít nemohli, nikdy sem se po tom nepídila, tak si nejsem jistá. Co je mi taky po tom? Když mu zrovna "nepřeskočí" je sympatickej, vtipnej, oblíbenej.. kdyby chtěl, může mít ženskejch kolik bude chtít, klidně i v mym věku. Kamarádů má tak akorát, docela prima kluci -je to parta, co spolu trénuje judo, sou fajn, až na vyjímky. Když je celá rodina pohromadě (neni to zas moc často), kontroluje mě, probodává pohledem. Je mi hrozně a tak utíkám z domu za nějakou zábavou, rozptýlením :o)Proč sem teda už dávno neřekla, mami,tati, stalo se tohle a tohle.. ?? Naivně doufám, že tentokrát to bylo naposled. Kdybych to nebyla já a někdo mi tohle vyprávěl nebo sem to někde četla, nejspíš bych taky řekla, asi to neni tak strašný,jinak bys s tim přeci něco dělala.... ale neni to tak úplně jednoduchý. Kašlu na čest rodiny a takový ty věci. Mam strach z toho, že mě zklamou naši a řeknou- nevymejšlíš si? Nebo se objeví otázka, jestli sem ho nesvedla.. jak už si řekla- ..jestli se mi to vlastně náhodou nelíbilo. A taky proč tak dlouho? A co bude s nim? Za znásilnění sou pěkný sazby -mam to proštudovaný.. Zase sou se mnou jenom potíže, pomyslej si naši, no nebylo by fakt nejlepší konečně mávnout tim kouzelnym proutkem a nechat ho vypařit? Možná bych já ani nechtěla bejt v jiný rodině, máš pravdu, stačilo by, abych byla starší a nevisela našim na krku. Nebyla tak protivně závislá na tom, kolik za co za mě zaplatěj. Nemusela se řídit jejich pravidlama. Jasný, celej život dělá člověk něco, co musí -ať se mu to líbí nebo ne, ale může si aspoň vybrat, co z toho všeho, co nemá rád je pro něj nejlepší. Já sem v postavení, kdy za mě tyhle věci rozhodujou naši. Jeden příklad za všechny- kdybych chtěla bejt třeba právnička, musela bych stejně na medicínu, protože to je u nás tradice (naše rodina 100 let za opicema s těma tradicema):o)) -se to rýmuje :o)) Maj štěstí, že se trefili a já na tu medicínu fakt chci. Až uslyšej o horský službě, půjdou stejně do kolen- to je moje překvápko po škole :o)To už sem ale ujela úplně někam jinam :o)) Pápá, zajdu sem zase zejtra :o)))

Dominiko, protože jsi chytrá holka, tak víš, že Tvá přání by šla splnit tak akorát s tím prstenem. On se sám nevypaří a ty se nepřesuneš do jiný rodiny, ale je to docela škoda, protože bys asi zjistila, že ta Tvoje je docela fajn a že ji ani měnit nechceš. Každý mladý člověk má z titulu svých ideálních představ o životě dost výhrad a kritických poznámek k tomu(čemukoliv), co se děje kolem něj. Ví přesně, jak by se choval i nechoval, ale když se dostane do podobných situací později v dospělosti sám, dělá většinou stejné nebo podobné chyby, i když i chyba je dost subjektivní pojem... Protože není možné být ideální a dokonalý, každý člověk má svá kritická místa a momenty a chová se lidsky, tedy chybuje anebo není k obrazu všech... Pochopila jsem, žes nevydržela, ale to je taky normální, i když ne ideální. Tvé výčitky a chuť s tím opravdu skončit by měly stačit k tomu, abys s tím navždy přestala. Chceš studovat medicínu, ta je o zdraví, ne o poškozování zdraví, měla bys tomu věřit. Nezapadá tam ani jakékoliv násilí. Jsi moc inteligentní a Tví rodiče nejspíš taky, na to, abys jim to dokázala sdělit tak, aby Ti naslouchali a uvěřili tomu, co jim sděluješ. Co kdybys to napsala? Dva stručné lístečky, každému do ruky jeden... Když na to nebudeš mít, požádáš o výměnu dveří anebo změnu skla ve tvrzené. V krajním případě budeš oddělena bezpečnější bariérou, dost by mě však udivilo, kdyby je nezajímalo, proč si to přeješ. Máš dva argumenty - dvakrát rozbité dveře... Rozbil průvan i jiné dveře ve vašem domě? A nebylo a nebude jim divné, že právě Tvoje? A proč jim to vysvětluje on? Není žádný citlivka, který si Tě něžně předchází a opečovává... Dokážu si představit, že se opuštěný vdovec může zbláznit do vlastní neteře, nedokážu si však představit, že ji kvůli tomu mlátí, rozbíjí bariéry, je to silný primitivní pudový projev. Jaké má nejvyšší dokončené vzdělání? Jakou má profesi, koníčky, jak se chová k ostatním? Má přátele? Jak se k Tobě chová v přítomnosti Tvých rodičů? Má děti? Proč nemá anebo proč není u nich? Jak dlouho to chceš ještě snášet? A proč? Chceš se obětovat "pověsti rodiny", které si nevážíš? A proč? Pojistila ses, abys měla důkaz, že on... (DNK)? Když chceš být lékařka asi tušíš... Kdybys to oficiálně oznámila policii, budou chtít důkazy... Řežeš se nožem a fakt, že to všechno necháváš bez seriozního řešení, vnímám jako chůzi po ostří nože... :(

..koukám,nejsem jediná,kdo nemoh v noci spát..převalovala sem se v posteli až do půl čtvrtý do rána a ne na ne usnout. Co se divim, musela sem pořád myslet na to, že sem zase zklamala a budu mít o pár jizev víc :o(( Tak já du.. hezkej zbytek neděle všem :o)) D.

Dominka, Dakujem ;o] v pohode som teda isto neni, ale aspon sa snazim kontrolovat, ked uz nic ine...Bara, tiez si myslim, ze keby na mna niekto vybafol v reale nieco z mojho zivota o com viem iba ja, ze by to bol asi sok a myslim, ze by som sa nezmohla ani na kyvnutie hlavou a asi by sa za mnou iba zaprasilo ;o] ale tento sposob komunikacie je sice cudzi, ale pritom, tak starsne doverny, ze by nemal robit problem, a myslim, ze Ti ani nebude zachvilku robit probelm, uz len preto, ze si napisala, aspon tento kusok ;o] co je super. Na jazvu sa usklibni aj Ty, kludne jej vynadaj, ale sebe nie, prezijes to s nou, ale da sa prezit aj bez nej ;o]Vies preco to robis?Kazdy si myslim, nasiel dovod preco to robi, isto ho mas aj Ty, neda sa to poriesit inak? Isto si teraz vravis, ze nie "neda" ale za iny, aspon za iny maly pokus to predsa stoji, nie? Prajem vsetkym krasnu nedelu

Ahoj všechny holky tady. Chci vyjádřit svůj obdiv nad vaším odhodláním přestat se sebepoškozováním. Jsem moc zbabělá na to abych o tom s kýmkoliv mluvila na rovinu nebo v reálu. Právě se tu na mě šklebí jizva přes žílu a čekám, že se každou chvíli roztrhne. Je moc čerstvá, je mi ze sebe strašně zle. Holky jste strašně statečný

Píšťalenko, musim ti pogratulovat k těm dvěma měsícům- šikovná holka! Jen vydržet,ale ty už se plně kontroluješ a připadáš mi v pohodě :o) Tak vesele pískej na tu svoji píšťalku,ať z toho mají všichni okolo radost. D.

Nevadí mi tenhle druh otázek, kdybych s odpovídáním na ně měla nějakej problém, určitě bych si s nikym o tom nepsala. Kdybys na mě takovou otázku vybafla v reálu,to by byla jiná, určitě bych utekla, ale tady? Ne.."netrvalo dlouho" =Bydlel u nás rok,když se to stalo poprvý, bylo mi akorát 15 -možná na to čekal,kdo ví? Byli sme doma sami dva, naši oba v práci, kde byl brácha si už nepamatuju. Sprchovala sem se v koupelně,nezamčená.. koho by napadlo,že.. Neměla sem nic na sobě, byl o hodně silnější i judo mě zklamalo. Když bylo konečně po všem a on odešel,zamkla sem se a v tý koupelně strávila tam celou noc-měla sem v plánu už nikdy nevylejzat ven :o) Dneska už se v koupelně zamykám,ale třeba v pokoji mám ve dveřích skleněnou výplň, už ji dvakrát rozbil a svedl to na průvan. Snížit na minimum se to snažim, když vim,že naši nebudou na noc doma, spim u kamarádky nebo tak. U našich je to ale takový,že se nikdy neví,kdy budou doma a já přeci občas domu musim. Dům neni průhlednej a tak nevim,kdo je v něm. Zkoušim volat na telefony našim, ale ani to nemá vždycky úspěch. Prostě se tu a tam stane, že na něj narazim nebo on mě doma samotnou překvapí a já nemam kam utýct. Z toho vyplývá odpověď na tvoji otázku- nelíbí se mi to! Ani nikdy předtim! Kdybych měla možnost otočit kouzelnym prstenem,kterej měla Arabela přála bych si,aby se úplně vypařil a já se ocitla v nějaký jiný rodině. Do tý naší tak nějak nepatřim. Vůbec nevim, proč ty dva (=naši) měli děti, vždyť sme jen na obtíž, pořád něco chceme a potřebujeme, otravujeme, rušíme.. Já bych tohle nikdy neudělala. Až dokončim medicínu ( třeba někdy jo :o)) nebudu obyčejnou doktorkou jako naši, budu členem horský služby a budu učit prcky lyžovat v lyžařskejch školkách. Odstěhuju se ,pravděpodobně do Rakouska, někam blízko Alpám. Neměla bych na žádný dítě čas, a tak mít žádný nebudu. Nechtěla bych,aby si moje dítě o mně myslelo to,co já o našich.:o)) Jinak sem úplně normální, mám jen spoustu bláznivejch představ o svym budoucim životě, ráda jen tak ležim na sluníčku a myslim na takový věci :o) Když se ale zamyslim nad nějakym řešením, který by nemělo nic společnýho s máváním kouzelnym proutkem a otáčení prstenem, sem v koncích. Najednou ani přesně nevim,co bych chtěla. První myšlenka- aby to přestalo! Mrkal sem na hodiny a strašně se lekla!! Musim utíkat nebo mi děti zbouraj tělocvičnu. Zbytek napíšu pak... Ahoj D.