Setkani v nespravnou dobu (II.) a zivot naruby??

Ahoj Petre,se zajmem jsem si precetla Tvuj prispevek, jelikoz jsem autorkou podobneho pribehu se starsim datem. Velmi dobre se dokazu vzit do Tvych pocitu a sama o vecech taky hodne premyslim a snazim se prijit vecem na kloub. Moje posledni zkusenosti mi vsak rikaji, ze nekdy je nutne beh udalosti prijmout, prestoze clovek uplne nerozumi tomu, co se stalo, a tim padem se brani. Po precteni Tveho pribehu me napadlo, abys to nechal cele byt. Ona se ozve, kdyz bude chtit. Pokud budes mit zajem, si o cemkoliv popovidat, ozvi se. Momentalne jsem take v zahranici (prestoze to neni Amerika), a tak Ti treba muzu priblizit, cim tu clovek po prijezdu prochazi. Martina

Ahoj a diky za vase vyjadreni a zkusenosti. Je jasne, ze nemuze existovat vztah pokud oba nemaji vuli a chut v nem byt a zacit neco stavet spolecne.V nasem pripade to urcite nebylo o neurcitosti, vyhybavosti jednoho ci obou z nas. Realita setkani potvrdila vsechny predstavy a ocekavani z doby kdy jsme spolu komunkovali jen po internetu a po telefonu. Padli jsme si do oka se vsim vsudy. Oba jsme tomu nemohli uverit. Do te doby jsem neustale pocital s tim, ze realita setkani bude rozbitim vsech iluzi a bral jsem to (oba jsme to tak brali) jako prirozene riziko seznameni bez nahody vsedniho dne na ulici.Tema zradnosti a rizika "virtualniho" seznameni jsme rozebrali po internetu ze vsech moznych stran. Rikali jsme, za na setkani s sebou vezmeme treba karty, kdyby na prvni pohled bylo jasne, ze to dopadne spatne. Vzhledem k tomu, ze jsme oba na setkani v te dobe jeli ze zahranici a pak se tam i vraceli, tak to nebylo jen o zaskoceni si na kavu a dohodli jsme si rovnou dva dny. Neslo to stihnout za jeden den. Ty dva dny dopadly nad ocekavani. S uprimnosti z obou stran, ze oba chceme pokracovat.Kdyby se ji na me neco nelibilo uz tehdy, tak je to konec rovnou. To vim. V nasem pripade slo spise o sok z toho, ze to tak oboustranne vyslo. Do te doby jsem tomu daval sance tak 90:10, v neprospech cele veci.A po druhem setani, kdy jsme spolu uz stravili o nejaky den vice to bylo jeste "horsi", pokud to vubec jeste slo. Byli jsme v tom az po usi.Setkani celou predchozi intenzitu vztahu po internetu jen utvrdilo. Verte, ze jsme si ani jeden z druhym nezahravali kvuli sexu, ci ze soucitu, protoze bychom neumeli druhemu rici, ze to asi neni ono. A pak se domlouvali na kamaradstvi, nebo treba jen obcasnym sexualnim schuzkam a podobne.V tomhle jsme nastesti ani nemuseli sbirat silu k uprimnosti.Vsechno slo samo a dohodli jsme se, ze az se vrati ze zahranici, mame moznosti jak pokracoavt i pres tu vzdalenost mest kde zijeme. Regulerni vztah. Byt to jakkoliv jinak, oba z nas by rekli druhemu hned, ze je neco "sejdrem". Zadne tahani za nos a trapeni co s tim.(Take mi rozchod oznamila okamzite, jakmile si byla jista, ze ten vztah nechce.)A zase vsechno slo v poradku: telefony, internet...A najednou zacala couvat. Clovek pozna tu zmenu. Pak to i sama rekla.A pak jen oznamila, ze to bali.A vim jen jedno.Pobyt v zahranici ji uplne "rozebral".Ted nemysli na nic jineho nez aby uz tam byla pristi rok zpet.Kvuli par mesicum nekde jinde zlikvidovat vsechno tady? Neni to o nejakem lamani druheho, premlouvani a podobne. To preci ani nejde, je to uplna hloupost.Tohle chape kazdy.Ja jen nevim proc. Co za tim je. Nic vic.Vim jen, ze ji to hrozne zasahlo. Zvykla si tam a ted je (aspon ze zacatku) vyrizena tady. Ale uplne. Ta intenzita me mate. (Byt v tom nejaka "banalni" pricina - nekdo jiny a podobne - tak jsem presvedceny, ze bych se to dozvedel okamzite.) Ted uz je to cele akademicka zalezitost, protoze vztah nechce. Jen mi to porad vrta hlavou. Coz je zase pochopitelne. Je to cerstve. A jen by se mi lip zapominalo, kdybych v tom mel jasno. Rikam si, ze proste v tom zmatku uvnitr ni je nejake povidani na tema "Proc" to posledni na co by mela chut, energii, silu. Coz je taky pochopitelne.Takze ja jen proste nevim to "proc", ..co ji tak rozebralo.

Vyspala jsem se s nim ,protoze i kdyz fyzicky nebyl muj typ-dokonce byl po plast.operace obliceje po nehode(to pro me nebylo dulezite),proste me zacal pritahovat.A ja jsem si predstavovala,jake by to s nim bylo,az me to tak vzrusilo,ze jsem ho proste chtela.Verim tomu,ze kdyby byl takovy ,ze bych s nim mohla pocitat do budouctna ,asi bych s nim zustala.Bohuzel byl hodne naivni,detsky(bylo mu 22 let),nazory tak na 15 let.To jsem,ale zjistila az po osobnim setkani.Proste oporu bych v nem nenasla a opet bych byla general ,jako v predchozim vztahu.Nechtela jsem mu nahrazovat matku nebo starsi sestru. Ja byla o tri roky starsi a uz jsem chtela rozumneho partnera.Ne mimino,ktere je blazen do pocitacovych her a chysta se do zahranici delat chuvu k detem !!! Stejne si,ale tohodle kluka vazim,prestoze byl sice detinsky,byl to hodny ,citlivy kluk. Potreboval jenom trochu dospet. Ja jsem,ale nemohla cekat dalsi tri roky, az se z neho stane chlap.Doufam,ze je ted stastny a vede se mu dobre. Uz chapes jaky je rozdil mezi klukem XY a mym pritelem,s kterym jsem ted(neni to american)???? Urcite se to nestalo proto,ze obycejny kluk z Cech by mi nestacil a ja zatouzila po cizinci.Proste tam slo o rozdilnost mysleni,nazoru a veku.

Neumim si predstavit, ze bych se vyspal 'pro dobry sex' s nekym, kdo mi vzhledove vubec nevyhovuje, ale budiz. Podle me, kdyz se mi libi neci povaha a navic s nim mam 'dobry sex' (to slovni spojeni je ponekud prapodivne, ze ?), pak vetsinou nemam duvod k nespokojenosti. Ale budiz. Asi postradal jine kvality, ktere tvuj novy americky pritel mel.

Ahoj, mam za sebou podobnou zkusenost. Na internetu jsem se kdysi seznamila s fajn klukem.Psali jsme si kazdy den,volali si.Ty hodiny na chatu by se snad nedali spocitat.Mela jsem v te dobe staleho partnera,se kterym jsem si prestala rozumet.Muj idol z chatu,byl pro me okouzlujici a ja se do neho zamilovala. Jednoho dne jsme si domluvili schuzku. Byl to sok. Vzhledove mi vubec nevyhovoval,a vsechna moje zamilovanost byla pryc.Naopak on byl nadseny,ja vypadala jeste lip ,nez on si predstavoval a tak- zblaznil se do me uplne.Pomalu jsem z toho chtela vycouvat...Protoze to neslo a navic jsem ho mela rada za jeho povahu,stali se znas pratele. A to tak dobri,ze jsem ho svedla a skoncili jsme spolu v posteli.To se jeste parkrat opakovalo,protoze i kdyz moc zkusenosti s holkama nemel,byl vyborny milenec.Byl do me blazen,ochotny udelat pro me vse a hlavne-chtel vazny vztah a chozeni. Ja jsem se sice s byvalim pritelem rozesla,ale s timto chlapcem ,jsem chodit nechtela.Byl super kamarad,miloval me,byl hodny...ale bohuzel.Byl nezraly pro zivot,naivni a svoji budouctnost jsem si vedle neho nedokazala predstavit.Uz jsem ho nemilovala,obcas(asi 4krat) jsem se s nim vyspala kvuli dobremu sexu .Zatimco on si planoval budouctnost se mnou ,ja dala zpatecku. Odjela jsem do ciziny pracovne,a tam jsem se seznamila s mym nynejsim partnerem. Byvalemu internetovemu kamaradovi,jsem napsala ,jak se veci maji a nejenze se uz neuvidime,ale uz si nebudeme ani psat,protoze si to muj soucasny pritel nepreje. Tecka,konec. Vim,ze ho to asi ranilo.Chapu ,jak me vsichni odsoudi.Verte ale,ze sama se citim blbe,jak jsem se zachovala a mrzi me to.Pohravala jsem si s city hodnyho kluka a to jenom kvuli sexu.Na druhou stranu jsem mu nikdy zadny vazny vztah neslibovala a on vedel,ze se vazat nechci-zatim.Asi to chapal tak,ze kdyz spolu spime ,uz taky spolu zustaneme. No proste jsem udelala co se nedela a dodneska me to ,i po tech par letech ,moooooc mrzi. Nechci ti ,mily Petre, nic naznacovat ,ale prece jenom- nechtela se ta tvoje kamaradka taky vyparit??Kazdopadne hrat si s nekoho city,je odsouzenihodne...Zapomen na ni a odpust ji.

Ahoj, Petře,já mám tuto zkušenost: Když se kluk se mnou ve vztahu choval neurčitě a třeba i říkal např., že pro mě není dost dobrý /což není tvůj případ)/, tak vždycky v tom vztahu prostě nechtěl být a chtěl z toho elegantně vybruslit. Není nad to mít vztah s někým, kdo OPRAVDU chce, a to teď mám.A ten člověk je už 4 roky můj manžel. Držím ti pěsti, ať se ti třeba jiné setkání podaří,ahoj.

Ahoj vsichni,moc by me zajimal vas nazor na muj pribeh, ocenim kazdy komentar, pripadne radu.Na jare jsem se na chatu setkal s divkou. Když jsme pri druhem (nahodnem) setkani zjistili, ze si spolu povidame v kuse asi 7 hodin a skvele jsme si popovidali o mnohem spolecnem, vymenili jsme si e-mailove adresy a nakonec i cisla telefonu. Uz od zacatku jsme vedeli, ze jsme kazdy z druheho konce republiky a stravili jsme hrozne spousty casu po vecerech povidanim pres messengera a telefonovanim. Vzajemne sympatie postupem casu neustale rostly, ale protoze jsme se ani nevideli ve skutecnosti a jsme oba z mest vzdalenych 300 km, brali jsme vsechno deni s rezervou. Po nejake dobe jsme si domluvili schuzku