Rozchod - jak se s ním vyrovnat
Rozchod s partnerem bolí vždycky. Často dokonce i toho, kdo se sám rozejít chtěl. Truchlení je reakcí přiměřenou a do jisté míry i zdravou. Pro skutečné vyrovnání se s ukončením vztahu je někdy třeba pokusit se porozumět skutečným příčinám rozchodu ? jejich poznání může být prevencí budoucích zklamání. Neřiďte se pouze tím, jak váš rozchod zdůvodnil ten druhý. Mnohdy jde pouze o jakési ?pseudodůvody? a sám si ani nemusí být těch pravých vědom. Za vše může třeba jen postupné vyzrávání představ, únava ze vztahu nebo citová nestálost.
Pokud však máte pocit, že důvodem rozchodů bývá něco, co byste nejen mohli, ale také měli na sobě změnit, pak raději hledejte cestu, jak potřebných změn dosáhnout. Nenaléhejte na pokračování vztahu, nepokořujte se, neslibujte víc, než skutečně chcete a jste s to nabídnout. Postoj ?mnohem raději bych byl s tebou, dokážu si však představit život i bez tebe? je přiměřený a důstojný. Váš případný ?únik? může dokonce někdy ještě znovu nabudit partnerův zájem.
V žádném případě se však nesnažte za každou cenu ihned ?zaplnit prázdné místo?. Nejste-li s rozchodem dostatečně vyrovnáni, bude tím každý další partnerský výběr poznamenán. Zvláště nešťastné jsou pokusy ?ukázat? tomu zrádci, jak rychle si dokážeme nalézt náhradu. Jen ať kouká! Pokud se nám to podaří, pak může skutečně předchozí partner sice chvíli koukat, brzy však budeme možná my sami zírat, ?co se to vedle nás vylíhlo?.
Na čas se raději vraťte ke svým zájmům a přátelům. Nesnažte se skrývat svůj smutek. Opravdoví přátelé jej pochopí, mohou vám pomoci ?přijít na jiné myšlenky?. Teprve až budete s to vzpomínat na předchozí vztah bez intenzivní bolesti, až přestanete každého nového partnera poměřovat s předchozím, teprve pak jste ve fázi, kdy lze uvažovat o nové známosti. Smutek není projevem slabosti, ale schopnosti vztah skutečně prožít. Jeho trvání je vysoce individuální.
Záleží nejen na intenzitě a hloubce vztahu, ale i na jeho délce, vašem věku, osobnostních rysech. Truchlení v rozpětí jednoho až dvou měsíců je zcela běžné, rozchod může zabolet i po jednom až dvou letech.
Trvá-li truchlení příliš dlouho, nebo pokud je příliš intenzivní, brání-li vám v běžném ?fungování?, trápí-li vás pocity viny, připravil-li vás rozchod o poslední zbytky sebevědomí, pak raději vyhledejte odbornou pomoc. Psychoterapie vám umožní nalézt ztracenou sebedůvěru, pochopit vlastní hodnotu, někdy i vlastní podíl na opakovaných rozchodech. Tuto pomoc vám mohou nabídnout rodinné poradny, psychologové ve zdravotnictví nebo kvalifikovaný psycholog se živnostenským oprávněním pro poskytování psychologického poradenství. Podobné služby poskytují i některé církevní poradny. Nadměrné truchlení je někdy vhodné na čas zmírnit i vhodnou medikací ? ale pozor, pouze pod lékařským dohledem.
Zapamatujte si:
- Truchlení je přirozenou reakcí na rozchod.
- Únik může nabudit touhu, naléhání ji dusí.
- Nespěchejte do nového vztahu, raději se na čas vraťte ke svým zájmům, přátelům.
Zdroj: Petr Šmolka, Jan Mach - Manželská a rodinná trápení, nakladatelství Portál
Komentáře
co myslis, brecela nekdy jeho zena zatim co on byl s tebou? To ti mlyny melou....jen at melou.
Prožívám dost podobný příběh. Jenom s tím rozdílem, že se teď rozhoduji, jestli mám nebo nemám svůj mimomanželský vztah ukončit. Jsem úplně zoufalá z toho, že žiju doma s manželem, kterého mám ráda, máme dvě děti, ale někde jinde mám člověka kterého miluji celým svým srdcem a když jsem s ním, tak bych nejradši spálila všechny mosty a okamžitě začala žít nový život s ním. Jenomže on o nic takového nestojí, řekl mi jasně, že jeho rodina byla, je a bude u něj vždy na prvním místě, ikdyž mě tak neskutečně miluje, ale být se mnou prostě nemůže. Jsme spolu přes dva roky a já bláhová jsem si myslela, že se na tomhle jeho rozhodnutí může někdy něco změnit. Ale nemění se nic a já si čím dál tím víc uvědomuju, že jsem na druhé koleji a tudíž pořád musím čekat, až bude postaráno o rodinu a teprve potom na mě bude čas. Říká mi sice, že beze mě nemůže žít, ale takto je to dost divné. Říct se dá cokoliv, jenomže činy potom mluví jasně. Problém je trochu v tom, že se mi hroutí doma můj vztah s manželem a proto pořád nevím, jestli mám takto dál pokračovat a využívat alespoň pár chvilek štěstí s milencem, ikdyž potom jsem většinu času spíš nešťastná, že s ním být nemůžu a můj manžel mě samozřejmě přestal přitahovat, je mi někdy i dost protivný. Jak to tedy ukončit, když vím, že po rozchodu s milencem budu pořád jenom brečet (jenomže kde, když mám doma rodinu??) a budu nešťastná ještě víc. Jak najít cestu zpátky k manželovi, když teď jasně vidím, že můj vztah s milencem nikam nevede a že jsem si tím akorát ublížila??...
Problém je, že na ni nedokážu hledět jinak, než ve vzpomínkách. Chovám se vyloženě jako masochista, nutím mozek myslet jen na ní, kdekoliv, kdykoliv, pořád projíždím fotky, vzpomínnám, hodně živě, hodně detailně. Zkusil jsem už hodně, od ignorace, přes snahu být kamarád, nenávidět sebe, nenávidět ji, nenávidět svět, ale nemůžu se ubránit myšlenkám na ni při každé asociaci, které jsou snad každou minutu (měli jsme společné skoro vše, navíc jsem si ji fixnul ke všemu, co se dalo). A to bolí fest.
K tomu jsem paranoidní, straně žárlím a často ani nemůžu s přáteli ven, protože s těmi, které neznala důvěrně, už se důvěrně zná.
Dělám co můžu, ale kromě přátel (nejdůležitější!!!) pomáhá jen alkohol a THC, samozřejmě dočasně. Na školu jsem se vykašlal, pendluju od jedný práce k druhý a nikam nesměřuju. Na druhou stranu se některé věci povedly a chvilkama jsem i šťastný. Pak ale přijdou situace, kdy jsem sám a to je zle.
Nechci být závislý na neustálé společnosti a chci se toho břemene zbavit. Poradíte mi prosím?
Menuju se Tomáš a jemi 19let.potrebuju poradit.Chodil sem se slecnou která me po urcite dobe nechala kuli jinemu klukovi.Důvod rozchdu ze pri me nemilu ze me má moc ráda.Se slecnou si pořád pisu a vídím furt nadeji i prestoze semnou uz neni.V noci nemuzu spat kepouse mi nohy pomalu mi tluce srdce a brzo se budim a porad musim myslet nato co dělá. Nemuzu se nako prenest ze uz semnou neni a rad bych na ni zapomel a mel cistou hlavu,prestoze k zadne hadne nedoslo aby to zpusobilo duvod rochodu.nevite nekdo co bych mel udelat?ocenim kazdou dyskretni radu.dekuju
Menuju se...Tak v první řadě si s ní přestaň psát a přeruš jakejkoliv kontak s ní. Postupně se ti podaří na ni zapomenout. Jiná cesta není.
nojo ale ona mi sama pise kolikrat a che byt semnou zadobre a to je tezky ji odmitnout:(
nojo ale ona mi...Tak se na něco vymluv nebo si najdi nějakou holku, úplně jedno jakou, můžete být jen kámoši a bejvalce řekni, že nemůžeš moc odpovídat, protože to té nové holce není příjemné.
Prožívám...Prožívám to samé,co ty,ale s tím rozdílem,že můj milenec se mnou chce žít.S manželem jsem 26 let,paradoxně po rozejití s milencem jsem našla cestu k manželovi,i když na krásné chvíle s milencem nezapomenu.
Se mnou se přítel rozešel po dvou a půl letech 6.9. Bydleli jsme spolu napůl a jako důvod rozchodu uvedl, že si nerozumíme. Že to jsou maličkosti a že jsem nic špatného neudělala. Nikdy si nestěžoval a najednou vybalí tohle, aniž by dal šanci. Prostě zabal si, čáu a jdi. Tohle je šok!!!!
Ještě jsem se z toho nevzpamatovala.
Přeci mě nemusí bavit to stejné, co partnera. Nedokážu si představit dělat s ním od ráda do večera to samé..a potom co? O čem si pak mají ti dva povídat? Právě rozdílnost je téma pro konverzaci. Nebo ne?.....Stále nechápu...
já chtěla řešit náš vztah právě aby nedošlo k té krizi,věděla jsem že pokud nebudeme komunikovat že ten vztah nebude fungovat,řikala jsem mu často,že musíme spolu mluvit,on má bohužel takovou povahu,že je spí samotář,své problémy nechce řešit s nikým,uzavírá s do sebe a z toho pak pramenili jeho skoro až deprese.Radi to začal řešit občasným pitím. I to mi samozřejmě vadilo.Trávili sme spolu málo společného času,začlo mi v tom vztahu chybět to "normální"partnerské soužití.On se cítil nepochopný,já odstrčená..a už to bylo..obrovská krize,ze které ted nevíme jak ven. Na jednu stranu spolu chceme být,máme se rádi,nadruhou stranu víme že takhle bysme se jen oba trápili.Je mi z toho strašně smutno..
Tvůj přítel je teď jakoby nemocný, protože se zamiloval a to mu zatemnilo mozek. Jak je ale vidět, tak sem tam mu hlava zafunguje, protože má výčitky a vrací se k tobě.
Myslím, že jste na dítě ještě nebyli docela zralí, tedy hlavně on.
Bohužel to teď bude hlavně o tvé trpělivosti, a taky o tom, kolik uneseš. Jestli máš dobrý vztah s jeho rodiči, snaž se ho ještě posílit, abys je měla na své straně. Někdy se prostě chlap vyblázní a vrátí se.
Je ale možné, že ty potom už nebudeš mít zájem.
Tak si zatím aspoň ulev psaním, myslím, že tu najdeš postupně hodně spřízněných duší.
- Odpovědět
Pošli odkaz