Děti z prvního manželství

Deti z prvniho, ale i druheho manzelstvi je nutne podriznout jako kraliky. Vubec se s nima nemazlit audelat jim ze zivota poradny peklo. Cim driv je clovek dostane z baraku, tim lepe. Ale vseobecne doporucuji ostry nuz, nebo skrtici strunu!!

Bylo mi dvacet let, když se matka znova provdala. Otčím měl z prvního manželství dvě děti. Dceru jsem neznal, ta žila daleko a syna, který byl starší než já, jsem párkrát potkal, ale neměli jsme se o čem bavit. Otčím byl bohatý a nesmírně lakomý. Musel jsem pracovat na rekonstruci jeho vily, protože jsem stavař. Slíbil mi za to motorku. Když bylo hotovo, motorku mi nedal, od mámy vyinkasoval peníze za to, co jsem u něj projedl a do vily se nastěhoval jeho syn s rodinou. Otčím k matce, kde jsem rovněž prováděl stavební práce i na zahradě ap., pochopitelně zdarma. 

Jednoho dne mne vyhledala jeho první žena a sondovala, jak je s ním matka spokojená, hlavně v intimní oblasti. Protože... Máma si kvůli němu musela nechat, na gynekologické klinice upravit vagínu, protože byl malej a stejně jí nestačil a musela masturbovat. Tím se z ní stala zlatokopka. Kvůli sexu a lásce se nebrali. Šlo o majetky. No, rozuměli jsme si. Tak jsme si popovídali a ona mne svedla. Když viděla můj penis, byla nadšená a tak se stalo, že jsem měl několikrát příležitost se pomstít, s exmacechou, nebo jak jí nazvat. Byly to hodně divoké a dlouhé mrdačky. Dal jsem si hodně záležet aby byla se mnou spokojená. Pak mu detailně v dopise popsala, jakého vyženil syna. O to víc mne otčím nenáviděl a nakonec i máma, které to dal přečíst. Také jsem to četl. Hotové porno.

Zkušenosti nemám jako rodič, ale rozhodně na nic nečekat a vyhledat lékařskou pomoc, aby vyloučila závažné onemocnění, které pomočování může signalizovat. Teprve potom nastoupí psycholog. Vyšetření je bezbolestné, spíš jde jen o to překonat stud. To platí i o plenkách, potřebuje vysvětlit, že jde o pomůcku, ne nepřítele. Menší ostuda je pustit to do plenek než do oblečení, aby to všichni viděli.

Ano děti jen MOHOU, ale jejich matinky-totální slepičky MUSÍ neustále nejen nosit, ale i permanentně užívat léky na pipčí nemoc. I když ve většině případů jim stejně už není pomoci. Husičkou se narodíš, jako husa i umřeš!

Jen úvodem, jinak to nehodlám raději komentovat: pokud trpíte nějakou úchylkou, neobracejte se na mne, ale na odborníky. Jinak Petro děkuju za radu, asi to bylo jasné od začátku. Udělala jsem nákup, holka sice zase prosila, ale já už byla nekompromisní a řekla jsem jí, že prostě dokud se to nevyřeší, tak je bude nosit. Naučila jsem ji, jak si je správně nasadit a vyměnit, jinak se samozřejmě snaží chodit na záchod nebo když jde na velkou, tak si je sundává a každé počurání mi bude hlásit a já si to budu psát, abych zjistila, jakou to má frekvenci a jestli tam není nějaká souvislost. No a každopádně navštívíme doktorku, ty plenky jsou teď nutnost, ale není to řešení - jaká je příčina toho pomočování u vaší dcery?

já také nosím rád plenky a i dudlíky potřeboval bych holku na kojení a i přebalobalování do plínek a i na kojení a i na krmení a která by mě dávala dudlíky na noc na usínání.

Moc se netěš, nikdy nevíš, jestli se jich zbavíš. Já si na ně zvykl od nemocnice.

Ano. A tyto děti budou určitě velmi obdivované, jak to zjistí spolužáci že nosí plínky a musí do nich čurat a kadit.

Podruhé jsem se oženil a vyženil jsem dva 16 leté kluky (dvojčata) . Chtěl jsem s nima dobře vycházet a tak jsem je nechal dělat co chtějí. Navíc má žena mi od začátku dávala najevo že kluci jsou na prvním místě. Byl jsem zamilovaný a tak jsem to toleroval. Navíc jsem bydlel v jejich baráku protože svoje bydlení jsem žádné neměl.  Všem jsem se snažil vyjít vstříc a tak si že mě udělali postupně služku. Asi po třech letech když už byli kluci dospělí si má žena našla mnohem mladšího milence. Neměl jsem kam jít a tak jsem se s tím smířil. Vodila si ho i domů. Kluci se mi posmívali a mámu v tom podporovali. Po nějaké době už se mnou Lucka vůbec nespala a tak jsem svůj přetlak řešil masturbací. A stalo se co se stát muselo. Jednou když jsem si ho v garáži honil a očichával při tom Lucky kalhotky kluci mě nachytali a navíc i natočili na telefon. Od té doby už ze  mě byla opravdu služka. Nechtěl jsem aby to někomu ukázali a tak jsem dělal vše co řekli . Nakonec to došlo tak daleko že je dnes poslouchám úplně na slovo.

Jinak mámě je zbytečné cokoli vysvětlovat, ona nikdy neuvěří, že s ní něco je. Podle ní se svět kolem spiknul a ona je v pořádku. Musela bych ji nechat zbavit svéprávnosti a proti její vůli odvézt do blázince, což se mi zdá dost kruté.

Vyženil jsem kluka a nevím si s ním rady, je to strašněj parchant.

Děti rozvodem rodičů jsou velmi poznamenány. Často končí u psychologů a psychiatrů a užívání antidepresiv. To předávání dětí od mámy k tátovi a zpět, je ničí neví vlastně čí jsou. Je tady o tom psáno.

Zkušenosti nemám jako rodič, ale rozhodně na nic nečekat a vyhledat lékařskou pomoc, aby vyloučila závažné onemocnění, které pomočování může signalizovat. Teprve potom nastoupí psycholog. Vyšetření je bezbolestné, spíš jde jen o to překonat stud. To platí i o plenkách, potřebuje vysvětlit, že jde o pomůcku, ne nepřítele. Menší ostuda je pustit to do plenek než do oblečení, aby to všichni viděli.

U sousedů jdou všichni do kupy, děti z jeho prvního manželství i to dítě co měl bokem, kvůli kterému se to první manželství rozložilo a i děti z druhého manželství. A dokonce jsou už v pohodě i jejich mámy. Všichni se podle možností sjedou na víkendy, vánoce, narozeniny, výlety. Až neskutečné, sice začátek nebyl tak skvělý, ale tak nějak si na sebe všichni zvykli a funguje jim to. Výjimky teda asi existují.

MY jsme tento problém řešily s dcerou i synem a po všech těch procedůrách a doktorech jsme se vrátily k osvědčeným plínkám a gumovým kalhotkám.Sice dětem každý večer dětem zasypávam zadek ale mají suchou postel a suché pižamko

To je drsné, muset se počurat jen proto, že nebyla po ruce učitelka nebo teta.

Prosím, nemá s tím někdo zkušenost jako rodič? Moje dcera má 15 let, chodí do osmé třídy a začínáme mít velké problémy s jejím pomočováním, už se to to neděje jen v noci, ale začala se počurávat i přes den. Tvrdohlavě odmítá, že by měla začít nosit plenky, nechce jít ani k doktorce. Nakonec mne vždycky uprosí o odklad. Já ji chápu, že se za problém tohoto typu hrozně stydí, ale už jsem pro ni dvakrát musela jet i do školy, kde se pomočila, myslím, že kdyby měla plenku, tak by to rozhodně taková ostuda nebyla. Můžete mi prosím poradit, jak jí nějak citlivě vysvětlit, že teď plenky bude muset nosit minimálně do doby, než lékaři zjistí, co s ní je? Nebo jsem na ni moc mírná a zbytečně s ní o tom diskutuji?