Děti z prvního manželství

Teda je fakt, ze vsechny tyhle deti maji jedno spolecne, zvyknou si na to ze jim kazdy povoli a da jim co chce. Proto se jejich charakter trochu pokrivi, a my to vidime jako velkou chybu. Nase deti to same, kdyz chteji znackovou bundu a tata prohlasi ze je moc draha, tak jednoduse zajdou za mamou a je to. Hlavne kdyz rodice to hrajou proti sobe, tak to deti uplne zkazi (nas priklad). Takze to neni jejich chyba, ale rodicu. Je to hrozne smutny, ja nekdy mam vztek na toho svojeho ale kdyz vidim co rozvod dokaze, tak hodne rychle na nejaky rozvadeni zapomenu.

Deti z prvniho, ale i druheho manzelstvi je nutne podriznout jako kraliky. Vubec se s nima nemazlit audelat jim ze zivota poradny peklo. Cim driv je clovek dostane z baraku, tim lepe. Ale vseobecne doporucuji ostry nuz, nebo skrtici strunu!!

Cha, taky si myslím, že zdrhla a to asi nejen z této diskuse. Ale snad si ušetří doživotní napravování chyb někoho jiného. Jak píšeš někam zajít - no to rozhodně, ale né teď, to chtělo daleko dříve. Ale chtěli snad rodiče? Na malém městě se všechno rozkřikně, lepší je zabalit dítko do značkových oděvů a ono tím vyrovná handicap v podobě vědomostí oproti jiným dětem. A že i dnes nevím, že škola není pro mučení, ale na přípravu do zaměstnání - no stále více si začínám myslet, že spoléhá na to, že se rodiče postarají. Však celý život nezažil jiný vzor než že pokud cokoli chtěl, vždy to od maminky, tatínka a babiček co litují chudáčka z rozvedené rodiny, dostal.

A neni to trochu divny? Co na to rikaji ve skole? Mozna ze neco neni v poradku, tak to byste s nim meli nekam zajit, asi? Ted me napada kde je ta puvodni Ivot, co zacala tohle tema. Myslim ze po precteni nasich prispevku utekla.

Vis JN ale on rozhodne neni rostak, nebo pubertak. On neni nic, jen hlupak. Neuci se, nic nezna a nevi a je mu vsechno jedno. Na vsechno odpovida nevim. Nikdy nic necetl, nikdy se nezajimal o sport ci nejakeho konicka. Je mu jedno ze propada ve skole, je mu jedno ze smrdi. Uvedla jsem tu jen hygienu, nejake uceni a pripravu do skoly uz jsem davno vzdala. Nema absolutne jakekoliv plany co by chtel delat ci kam smerovat. Jedine co vi, ze by chtel mit hodne penez, jak k nim ale prijit to ho nenapada. Vubec nezlobi a nezlobil, nijak se neprojevuje, staci mu vejrat cely den na TV, nic jineho k zivotu snad ani nepotrebuje.

si dale myslim, ze by jste si mely zalozit svuj krouzek, kde by jste si mohli postezovat a nebo pomahat radama, jelikoz jste ve stejnych pozicich. Neni to hrozne, kdyz se snazite byt dobryma matkama a deti si toho nevazi, jelikoz mozna maji vnitrni zlost z rozvodu? A vy se nemate kam obratit, jste samy v tom zacarovanem kruhu a nejhorsi je, ze vas manzel vas zklamal, jelikoz se nedovede postavit jako normalni clovek za vama, kdyz by mel? Ale zase muze byt pravda, ze ty deti ani nejsou tak spatny, ale je tam vina otce, ze se nechova jako spravny rodic a neuci je co je dobre ci spatne v chovani. Neumi rici ne, nebo urcit hranice, coz deti take potrebuji slyset a je to i pro ne ukazka ze je ma rad.A jelikoz nedostavaji tu opravdovou otcovskou lasku, se pak chovaji nazlobene a nebo i zkouseji jestli je otec ma rad kdyz provadeji.Byl jeden indyanky saman, ktery pomahal terapeticky lidem tim zpusobem, ze je nechal vyrvat, vykricet sve bolesti a ze to melo velmi pomahat a ze to hlavne bylo velmy vyzvobozujici.Dale si myslim, ze lidi se kolikrat chovaji nazlobene i kdyz hlavne co nejvice si preji - lasku. A pak je dost zajimave, ze kdyz deti neco provedou a pak cekaji pokarani a rodic zpozoruje si jsou toho vedomi, je nejlepsi kdyz rodic mu da ruku kolem ramen a rekne, "ty jsi me zklamal, a prosim te uz to nedelej, jelikoz te mam velmi rada" a to muze byt pro to dite dost zazracny okamzik. A hlavne kdyz deti vyrostou budou si pamatovat kdo je mel rad, aspon ve vetsine pripadu.

Aha, Radko, tak to mas o neco jiny nez ja. Dovolim si rict, ze prece jen o neco lepsi... Moje nevlastni jsou velmi chytre, ale o to vic jaksi studene. Ja bych radsi rostaka, co se neumyje, veris tomu? Aspon mi to pripada takove nevinne, tady jsem se hooodne priucila.

To víš, každá diskuse má dvě strany. Ale Vlasta holt má jiný úhel pohledu. Já jsem tu nepsala, že mě jeho syn nezdraví. Nemyslím že by ke mě měl záporný vztah, spíše jsem mu ukradená, ale že by mě nějak odmítal či nenáviděl to ne. Mě pozdraví, ale na veřejnosti, kamkoliv jdeme, tak nezabučí. Neví kdy a jak slušně poděkovat. Když mě řekne "dík", tak dobrá, ale cizím lidem když to tak řekne vyzní to jako "polip si řiť". A tohle můžeš vysvětlovat horem dolem a to mu bude 15. Není to jen mlátící puberta, nedělal to nikdy. Neumí to. Neumeje se sám od sebe ani náhodou, musíš mu to nařídit (donedávna ho otec musel ještě utírat). Zuby si nečistí zásadně (nikdy to nedělal). Něco ignoruju, ale popravdě, když někam jdeme pohromadě a všichni si myslí, že je můj, často se stydím. Je to zajímavé že mě smrdí, protože se nemyl, ale tatínek nic necítí (to je asi ta otcovská láska). Vím, že žádné děti nejsou dokonalé, kor v tomhle věku, já bych ovšem v mnoha situacích své vlastní minimálně pokárala (v mnoha by jí chytlo kousavým dozadu).

(Ja ani nechapu proc se Vlasta vyjadruje k problemu o kterem vubec nic nevi. Tohle se opravdu tezce vysvetluje nekomu kdo to nezazil.) Jeste jeden problem je takova ta psychologie, napdalo te treba Radko proc te jeho syn nezdravi? On uplne jasne chce aby ses vytocila a stezovala si, protoze potom tu bude hadka s tvym manzelem, a on bude pochopitelne na jeho strane a ty budes ta spatna... Tohle mi trvalo dost dlouho, ale ted vim. Taky mi takovehle veci byly lito, rikala jsem si, jak to ze se deti tak zmenily, vzdyt se tak snazim. Ale pak mi to doslo, je to jen hra. Mozna te vyridit, mozna se ujistit o tatove lasce, nevim, mozna oboje. Ale to ze je nevlastni matka jaksi vyuzivana k tomu aby se dite citilo lip, je dost smutne. Takze znova, nevsimat si, je to jen o tom kdo ma silnejsi nervy! Bohuzel. Ne o tom, jestli se umis postarat, jestli jsi mila a jestli se snazis, s tim muzes jit vis kam :-)

Milý Vlasto, právě proto si tady všechny notujeme, protože máme problémy se svými partnery. Oni se na výchově svých dětí nepodílejí a nám to vadí. Samozřejmě nemůžou výchovu příliš ovlivnit jednou za 14 dní, ale my chceme, aby alespoň nějaká snaha byla. A že jsme to neprobrali před svatbou? Ale probrali 1000x a sliboval a zapřísahal se jaké to bude a jak se bude chovat. Myslíš že bych si vzala někoho, kdo by mě ujistil, že má děti pouze na hraní a je mu putna co z nich vyroste? A myslíš, že je to chyba JN že vyčůrané dětičky se k nim přestěhovali, protože se jim líbí tatínkovy prachy? Že měla s touto alternativou počítat?

Vlasto co vy o tom vite? Napriklad u me se nejednalo o hrnuti se do spolcneho ziti. My jsme spolu stravili 9 let a ja jsem jeho deti znala z vikendu a dovolenych. Pak kdyz deti trochu povyrostly, tak se prestehovaly k nam, protoze se pry o ne mama nestarala. Bylo nam jich lito, a dnes si nejsem jista jak to vsechno bylo. Spis se asi chtely udelat ve skole vyjimecnymi, a take zit s tatou znamenalo zit v hezcim baraku, jezdit v lepsim aute atd. Take je hodne pravdy na tom, ze mama o ne nemela tolik zajmu, hlavne po nocich nebyla doma, po tom se jim ale ted tak trochu styska. Spis bych souhlasila s tim predchozim prispevkem, kdyz jsem si to parkrat precetla, tak to davalo smysl.

Hezky si tu notujete dámy. Uvědomte si, že ty nezvedené, nevychované zmetky, jak je nazýváte, vychovává a vychovával taky váš partner, jsou to jeho děti. A s takovým jste se rozhodly žít. Takže chcete, aby takto vychovával i vaše společné děti? Děti (jeho i budoucí) a vše co s nimi souvisí, to je přece jedna z nejdůležitějších záležitostí, které se musí probrat dávno před svatbou. Vy se ženete do společného žití a pak jste překvapené a otrávené.

Musim rici, ze je mi vas lito. A vec je ta, ze je neco opravdu spatneho s vetsinou muzu, jelikoz se nejak vyzivaji na trapeni svych zen. A take nevedi jak opravdove milovat a byt spravedlivy.A bohuzel s takovyma, je kazdy den ztraceny den a co se mozna z toho poucite je, jak se da zmensovat sve sebevedomi.Samozrejme i v techto situacich existuji vyjimky..

Vis k cemu to vede u nas? Nekdy je manzel na jejich strane a brani je, kvuli tomu se pak pohadame. A pak kdyz jsme sami, tak se mi prizna ze vi ze mam pravdu. Snazi se pry detem byt oporou. Tohle mi ovsem vzdycky prizna, kdyz se trochu napije anebo je v dobre nalade. Co k tomu rict? Nevim. Nemyslim si ze je to dobry napad, podle me se decka jen nauci, ze maji vzdycky posledni slovo, a ja nejsem pro ne nic, co se autority tyce. Driv jsem z toho byvala dost spatna, ale ted jsem se naucila si jejich chovani proste nevsimat. Neptat se jak jsou na tom ve skole, ale take nezajimat se co potrebuji. Proste vyprat vyzehlit navarit usmat se prohodit par frazi, ale vic nic. Bohuzel... tohle se ukazalo byt jedinym resenim, pro nas pro vsechny. A v neposledni rade, necekam zadnou vypomoc doma, driv jsem se je snazila zapojit do nejakeho pomahani v domacnosti, tak to byla taky velka chyba. Zjistila jsem, ze nejlepsi je udelat vsechno sama, pripadne se zeptat manzela kdyz s necim potrebuju pomoct.

Mila Dano, nedá mi to nereagovat. KLID který doporučuješ je dobrá rada, i ty ostatní, ale já se musím zastat Ivot. Stresuje se celkem oprávněně. Já jsem taky neřešila co budeme jíst, pak jsem zjistila že kromě McDonald nejí nic a to, že jsem vařila polévku z které vytahal maso, zeleninu a nudle a nechal je na pokraji talíře protože mu to nechutná, to nevadilo. To že jsem se celé dopoledne patlala s výživným jídlem, protože byl nedochůdče a on prohlásil, že TOHLE teda jíst nebude a bylo. Pak doma vykládal, že celý víkend jsme mu nedali nic NORMÁLNÍHO k jídlu. Hřiště, příroda, ZOO, výborný nápad. Také jsem takové měla, zvlášť při slunečných dnech. Když jsme chtěli jet na výlet a dokonce ho donutili, dívali jsme se celý den na nafouklou hubu, protože chtěl celý den strávit u playstation nebo před TV a my jsme mu to překazili. Asi jsem příliš nepřizpůsobivá, ale opravdu nehodlám dva celé víkendy v měsíci obětovat nevychovanému zmetkovi a sedět 48 hod u televize, já strávím celé dny zavřená v kanceláři, tak nechci být ještě o víkendu zavřená v paneláku, dá se to pochopit? Už jsem navrhovala manželovi trávit tyto víkendy odděleně, ale hrozně ho to urazilo. Stejný průběh mají dovolené. Ach jo.

No neboj, to se taky stalo. Věnovala jsem svému muži mnoho let svého života, snažila se napravit na klukovi co jeho matka podělala a odměnou mi je to, že je teď pozdě začínat znova a doufat, že někde najdu někoho kdo si mě po pár dnech bude chtít vzít a počít dítě na poslední chvíli. Proto sem taky píšu, abych varovala všechny co se ještě mohou rozhodnout. U tebe musí být na prvním místě vztah s manželem a musíte dojít ke shodě jak s dětičkama dál. Doufám, že se ti to podaří a on ocení vše co pro něj a děti děláš a nebude proti tobě. Já taky sakra nevím proč ty zabedněný chlapský palice si myslí, že jsme zaujaté proti jejich dětičkám, když chceme aby dělali základní věci. Samozřejmě že v každé ženě, byť není vlastní máma promlouvají mateřské instinkty a ví + - co by dítě mělo či nemělo. Kdyby manžel žil stále v tom samém manželství, děti by za ty samé věci bil a teď je donekonečna omlouvá.

Jezis Radko nestras! To je nekdy to jediny co me drzi. :-) Zrovna ted o vikendu holka, je ji 15, si sla na mejdan o vubec neprisla domu! Tak pry sla k mamince na noc, ze to bylo bliz domu, no a mama ji kryje. Tata ji rekl at se teda k mame odstehuje, a ona by asi radsi taky sla k ni, aby mela vic volnosti, ona totiz mama rada flamuje. Tak to by se mi libilo. Ale vite co? Taky by mi to bylo asi lito, ona by se fakt asi u mamy zkazila. Ale nekdy bych ji tam s chuti poslala. Je to tezky. Nejhorsi je, ze tohle nikdo nevidi, ze my nevlastni mamy taky mame starost, ze nekdy poukazeme na nektery chyby ale pritom to kolikrat nemyslime zle, ale spis je to jakysi matersky instinkt. Kdyz pak clovek nikdy ale nema zastani, tak je to nekdy na masli, ale to uz nikdo nevidi. Podle me ale i ti tatove trpi, kolikrat jenom maji velke pocity viny, a nechteji nic resit, aby svemu diteti neublizili. Co bych ale nikdy netolerovala je to, ze bych nemela vlastni dite. To musi byt strasny, asi by me to vedlo k tomu abych je vsechny z duse nenavidela.

Holky úplně mi mluvíte z duše. To samé co má Oli mám já taky. A že ten odpor ve mě vyvolal především můj manžel to je víc než jisté. Ještě pochopím rozmazleného nevychovaného spratka od svojí matky. Však jak ona ho může dobře vychovat, kdyby byla dobrá, tak by od ní přeci můj manžel neutekl. Ale jeho chování a tolerance k tomu, že mu z dítěte vyrůstá možná i kriminálník, v lepším případě asociál, to mě naučilo toho kluka nesnášet. Přeju ti Oli, aby to s tím vaším dítětem partner myslel doopravdy, já jsem si to prvních pár let taky myslela že se mnou děti chce (také to tvrdil), prohlédla jsem až hodně pozdě a pořád dávala na jeho odklady kvůli různým finančním atd. problémům.JN jenom bych ti chtěla říci, že tvoje věta, že za chvíli budou z baráku je bohužel taky nepravdivá. Znám případ kdy si v 55ti vzala má známá rozvedeného a těšila se na klidné stáří a pak jen viděla, že její manžel všechny svoje (a její) peníze skrblí, aby je mohl dát svým 30ti letým dětičkám. Když vyjádřila podezření že jeho syn fetuje s velmi zlou se potázala. Dokonce ani doktorům tatínek nevěřil, protože synáček je svatý. Takže já mám pocit, že to naše trápení plnoletostí dětí neskončí. Manželův syn už je také v pubertě a tatínek už vymýšlí jak mu pomůže do života, co všechno mu dá či koupí. Pěkně to koresponduje s tím co jsem psala Oli, že? Že jsme nemohli mít svoje děti, protože na ně nebyly peníze.Držím vám všem palce.

O tomhle bych tady mohla psat romany. Ziju s 2 detma posledni asi 3 roky. Je to obcas v pohode obcas pekne, ale celkove? Je to ocistec. Muj partner za to stoji, ale obcas mam chut sbalit saky paky a utect. Je mi taky po tricitce, a tak se uz umim trochu lepe ovladat, ne jako zamlada. Na druhou stranu mi to hodne prineslo, je to velke pouceni. Musela jsem se naucit tolerovat, ovladat se, zavrit pusu tam kde bych je nejradsi servala. I to se v zivote hodi, napriklad v praci. Ale pokud za to partner nestoji, anebo jsi mlada anebo cekas donekonecna na svoje vlastni dite, tak bych od neho utekla HNED!! "Nase" deti nastesti budou za rok dva z baraku a to je taky trochu utecha. Reknu vam kdo se citite zle, ze svoje nevlastni deti nesnasite, uvedomte si ze nejste samy, je to normalni. Nikdo vam tu praci navic neuzna, nikdy nesmite nic rict, tohle nikdo nevidi. Je jednoduche od nekoho kdo to nezazil vas hned nazyvat sobeckymi. Ja mam sousedku ta zije se 4 nevlastnimi detmi a zda se mi jako by ji uz preskocilo, a nikdo v ulici to nechape, ja bohuzel ano.

tak to přesně slyším já, jakmile něco řeknu proti jeho dětem-třeba že by po sobě mohly někdy uklidit atd tak jsem hned špatná, nemám je ráda a až budu mít svoje tak to prý pochopím...a nedělá mu problém tyto řeči ventilovat i přímo před nimi. Někdy mám pocit , že tu nenávist k nim ve mě vybudoval on sám a taky jsem mu to řekla , ale tomu on nerozumí.Vím , že nejlepší řešení by bylo utýct z toho , ale já bych si přála mít s ním rodinu a tak , on se mnou taky a nedokážu si předtavit být s někým jiným.