Děti z prvního manželství

Ivot, bude to znít krutě, ale moje rada, vyplývající z mých zkušeností zní: zmiz dokud je čas. Nevím kolik ti je let, ale pokud jsi mladší a máš šanci na nalezení jiného partnera, bude to to nejlepší co můžeš udělat. Já jsem si vzala rozvedeného, protože měl "jen" jedno dítě a tak jsem si myslela jak to "zkousnu" a prvních pár měsíců mi kluk vůbec nebyl protivný, dokonce jsem ho měla ráda. Poté jsem začala prohlížet, jak jeho povahové vlastnosti velmi vzdálené mé představě o hodné a kvalitní osobnosti a také o mém přístupu manžela. Jakmile jsem si dovolila připomenout, že dítě v 10ti letech by mělo umět pozdravit, poděkovat nebo se "dokonce" mýt, měla jsem hned na talíři, že ho nemám ráda, že jsem nesnášenlivá a že když nemám vlastní děti, tak tomu nemůžu rozumět. Léta plynuly a já jsem čekala, kdy už se můj drahý rozhodne mít naše vlastní a až za pěkných pár let jsem pochopila, že vlastně ani nechce, že mu stačí synáček jednou za 14 dní na hraní a o denodenní starosti nestojí. No a teď je, vzhledem k mému věku, pozdě na schánění nového partnera a zakládání nové rodiny.

jo a taky jsem nemluvila jen o tom jaká jsem byla já, ale všichni mí spolužáci, známí atd.Když nechodil ven , nesportovali,nepracovali ...tak aspoň chodili do knihovny, seděli nad knížkama, šprtali se do školy , ale tady není nic vůbec nic....

Je to asi tak , že po druhý bych do toho už v životě nešla. Jenže přítele miluju a čekám , že se to třeba napraví,ikdyž tuším že asi ne, všechno ukáže čas. Do vztahu jsem šla pro dobrodružství a netušila jsem , že náš vztah vydrží tak dlouho.Nikdy jsem vážnější vztah neměla předtím.Jestli odešla kvůli mě to nevím, myslím si, protože mě taky neměla v lásce, ikdyž jsem jí nic nedělala, přítel o tom mluví jako, že jedna na druhou žárlíme a je to asi tak.Hlavně si myslím, že pro ní bude lepší bydlet u jednoho z rodičů- že chce u mamky chápu, když tam má mladší sestru , kterou má moc ráda, protože dle mého názoru musí být střídavá péče pro dítě v jakkémkoli věku frustrující.To je vlastně jakoby bez domova, každý týden s taškou z jednoho konce Prahy na druhý,ani v jednom místě žádný kamarádi atd....Ale mě do toho nic není, já jejich rozvod nezavinila, s přítelem jsem se seznámila až dva roky potom, on mohl taky mít rozum a najít si raději starší s dětmi ve svém věku a stavu, to jsem mu řekla , že jeho děti nemusím taky ví, nikdy jsem nebyla na přetvářky o podlejzání , takže mě musí mít takovou jaká jsem, stejně tak jako já jeho.Jo ještě jedna věc- děti jsem měla vždycky moc ráda, ale tyhle jsou už moc velký.

HERODES > to byl král ! :-)

Oli: ty jsi toho ještě nepoznala víc. Jsi ještě mladá a o životě toho moc nevíš, jsi jen o málo starší než ona. Když ona většinou nikam nechodí, má pro to asi své důvody. Každý člověk se přece nemůže chovat tak, jak ses chovala v dospívání ty. Je jiná povaha, co víš, co ji trápí a nad čím přemýšlí. A ty hned napíšeš, že holky jsou divný, že je nemáš ráda, že seš raději v práci a nechceš se s nimi sbližovat. No paráda, tak proč sis začala s rozvedeným mužem s dospívajícími dětmi, když na to nemáš? A že starší dcera přešla do péče matky kvůli tobě, to mluví samo za sebe. Jsi sobec, snad tě omlouvá věk. Za 15-20 let to uvidíš jinak.

Kdo tu mluvil o diskotékách?Taky si dělaj co chtěj, já je do ničeho nenutím , ale taky se s nima nijak moc nebavím, já prostě nemám ráda lidi , který nemaj absolutně žádný zájmy- ta malá má- sporty, je kamarádská, hravá a tak , ale ta starší to je nuda sama.Já prostě takovýho člověka ještě nikdy nepoznala.

Oli - ty holky si můžou dělat co chtěj ne?? Proč by měli lítat po diskotékách když je tonebaví.Ty nebudeš asi moc tolerantní.

taky nemám ráda děti svého přítele- má dvě holky 13 a 17let, mě je 22let.Mladší je v péči matky a starší byla prve ve střídavé a od letóška se rozhodla být jen u matky- myslím si že kvůli mě, ikdyž partner o tom nechce mluvit. Takže ted k nám jezdí už jen na víkendy - to já jsem raději v práci, protože prostě ani nemám nějak chut se s nimi sbližovat. Přijde mi , že jsou obě dvě minimálně o pět let pozadu, mladší se chová jak malé dítě a starší taky , nikam nechodí , nic nedělá, já byla zvyklá na něco jiného, od šestnácti jsem víkendy trávila po brigádách a s kamarády ...Rozhodně jsem netrávila každý víkend s mámou a s mladší sestrou doma nebo u babiček.Jsou prostě divný a já si s nima nemám ani co říct.Když přijedou na víkend tak se akorát válí u televize nebo u počítače.Já takový nudný lidi bez zájmu nesnáším.

Ahojte, nedalo mi abych nenapsala. Ja ziju s nevlastnimi detmi, ted tomu jsou 2 roky, znam je necelych 10 let. Ze zacatku jsem je take nemela rada, musim se priznat ze jsem v nich hodne videla jejich matku, ktera je mi hrozne protivna, rozcilovala me kazda malickost, kazda prkotina ktera nebyla podle "planu", kdyz jsme spolu travili vikendy a dovolene. Deticky taky zkousely, co vydrzim, a postupne jak rostly, mely ruzne pripominky a obliceje. Jak ja jsem ty dovolene nekdy nenavidela! Dneska je vsechno daleko lepsi, prece jenom mi prirostly k srdci. Myslim, ze cas vsechno nakonec vyresi, a jestli jsi (myslim Ivot) v jadru dobra hodna zenska, tak se to vsechno ukaze. Dnes nakonec me deti brani, kdyz napr. tchyne zkousi, jak by me vytocila, deti me brani i pred jejich vlastni matkou. V takovych chvilich se mi az nahrnou slzy do oci, a stydim se kdyz si uvedomim, ze si jejich lasku zas tak nezaslouzim. Nebo snad ano? Proste chci jenom rict, stejne jako Dana, KLID! Take chci dodat, ze po takovychto malych "vitezstvich" se clovek stava jaksi stastnejsim, ono je velmi lehke rict: rozchod, daleko slozitejsi je tolerovat a davat. Ale prece o tom ten zivot je, ne?

Já bych se až tak nepřikláněla k tomu,že děti přišly na návštěvu.Přišly ke svému otci,tak by tam měl být i jejich náhradní domov.Rozhodně by se jako na návštěvě cítit neměly.Uvažovala jsi někdy nad tím,že kdyby se cokoliv stalo s jejich matkou,nejspíš by zůstaly u vás?

Milá Ivo, vím o cem mluvís. Prozila jsem také zivot kdy k nám chodili deti z prvního partnerova manzelství. Dnes uz to mám za sebou a proto vsechno hodnotím s nadhledem. Vím, ze kdybych se naucila drív tolerovat tyto deti bylo by nám vsem mnohem lépe. Trvalo me to víc jak dva roky. Zkus je brát jako kamarády tvých detí. Deti jsou podajné a vnímavé a brzy odhalí jak pravidla v kazdé rodine, tak i mezery, kde zkousí co si mohou dovolit a co ne. Zálezí jen na duslednosti dospelých kolik povolí a kde urcí hranici. Nezárlís na ne trosku? Pokud, ano, zbav se toho co nejrychleji, jinak se budes porád nervovat. Milovat je nemusís, ale neoskliv si je. Je zbytecné, aby jste s manzelem resili moje deti,tvoje deti, a manzelství se narusí. Pak ti zbydou oci pro plác.

Tak uz jsem to mela tak hezky napsane a ono se to neobjevilo na strance, ted abych to psala znova.Mrnous snad jeste spinka.Mila Ivot, vis co potrebujes? KLID!Proc se tak stresujes??? Ja nevim, jak to vidi ostatni, ale mne se nezda ctrnact dni tak zavratna doba, abych pokazde musela vymyslet nejake specialni programy.Co k jidlu? Hele, je leto. Oblozene misy; pecene kure; palacinky; krupicovou kasi; testoviny promichane s maslem a posypane syrem; kureci rizky se salatem; hranolky a treba si i vecer opect spekacka.A program? Sviti-li slunicko, tak hura s raraskama ven na piskoviste, prolejzacky, do vody, treba i do ZOO, kam bych vyslala pritele i s jeho rodicema (at si vnoucku take uziji) a ty si zajdi nekam na kafe s kamoskou.Bude-li prset, je tu bazen, nebo bych nakoupila omalovanky, vystrihovanky, modelinu, modurit atd. a vyhlasila bych souteze o nejhezci to a to (samozrejme vyhraji vsichni a dostanou za to medaile-zmrzku, cokoladu atd.) Muzou delat darecky pro maminku, tatinka, babicku, pani ucitelku atd.Ja mam pocit, ze tobe nejde jen o ty vikendy, ty uz budes vystresovana od pondelka.A s tim, ze je nemas rada, bych to nevidela az tak cerne. Sama pises, ze jsi i rada, ze jsou, ze je s nimi legrace. Svym zpusobem je uz rada mas.Priteli bych rekla, ze bud se bude dodrzovat to, co jste si dohodli, nebo bude o studenych vecerich a spinavych ponozkach. Chi chi!

Nejdříve bych Vám všem chtěla poděkovat za Vaše názory. Vážím si jich a zamýšlím se nad nimi. Ráda bych si ale i přečetla nějaké příklady z praxe, jak to chodí u jiných s dětmi z prvního manželství.Jsem zastánce toho být otevřená, tak proto jsem to příteli o tom, že nemám ráda jeho děti řekla. Popíšu Vám přesně teď mé pocity, sama se v nich nevyznám. Jak jsem psala přijíždí k nám nebo já jedu za nimi jednou za 14 dní. Než mají přijet vůbec nemám radost. jak tady někdo podotkl je to hlavně z důvodu, že prostě ty dvy týdny žije člověk jinak než ten jeden víkend. Hodně věcí se ten víkend mění, a přizpůsobuje se jim. Hlavně se pořád vymýšlí co budeme dělat, aby si odnesli zážitek na víkend s tátou, co se bude vařit, co jí a co ne, co dělá maminka lépe a co ne, kdo bude sedět u počítače kdo ne, kdo se na co bude dívat, chtějí uspávat před spaním...když začne malý plakat hned se s k němu letí, když nechce abych mu s něčím pomohla hned ho tatínek chlácholí. Tohle jsou mé pocity než přijedou. Jakmile vstoupí do dveří na jednu stranu jsem ráda, že jsou. Je s nimi legrace, starší si hrají spolu, je fajn mít kolem sebe malé tříleté dítě a pozorovat ho. Pak opět někdo něco udělá a partner se zachová jinak než jsme se dohodli a já jsem opět nešťastná. Chci to řešit uvědomuji si, že chyba je na mé straně, navštívila jsem psychiatra, potom psychologa.....nepomohlo to....včera jsem prodělala jakousi hlubinnou terapii. Myslím opět že to nepomohlo, já chci, ale nepatrná věc vyjádření partnera, dupání nožkou malým a fňukání jeho dcery před spaním mě dráždí.. Jinak ještě k Heleně....napsala jsi že vlastní děti více tolerujeme...ano tohle sedí na mého partnera, ale na mě ne. Spíše více toleruji jeho děti a více okřikuji mého syna aby ustoupil, protože se bojím na jeho děti křivě podívat. On se v nich vidí a podle mých reakcí na mě soudí mě. Tak jak z toho ven? A myslím si, že a píšu to všeobecně ne jako můj případ, protože opravdu nevím co bude....když se vezmou dva partneři a utvoří NOVOU rodinu tak mají PR?AVO do výchovy všech dětí (jeho i jejích( mluvit OBA DVA!!! Protože je to jejich rodina!!!!Chápete co tím myslím....tím že jsou spolu nejsou on a ona , ale oni a rovněž i tak by měli rozhodovat, protože pokud to tak není nejedná se o partnertsví , ale o soužití pro takové či onaké důvody....A pokud takovéto dítě přijde na návštěvu důrazně opakuji a za tím si stojím: PŘICHÁZÍ NA NÁVŠTĚVU DO NOVÉ RODINY! A rovněž si myslím, že výchovou by se mělo přizpůsobit nám a našim požadavkům, protože my jsme starší a příroda nám dala tu možnost vychovávat, tak vychovávejme!

Kolikrat ani nejsou ty problemy deti, ale dospele. A mnoho dospelych by si melo vzit vyskoleni jak provadet spravne rodicovstvi. Ivot jsou ve vasem miste nejake kurzy ohledne vychovy deti? Dost mozna, ze by vam to pomohlo.Pritel by si mel zajit na osobni terapiji. A jestli nebude provadet doma demokraticky system, tebe bude cekat leta a leta trapeni. Dale jestli nemas rada jeho deti, nemysli si, se je muzes jednoduse vygumovat z vaseho zivota..

Nejde preci o to, ze vychovu by mela prevzit Ivot, o to se musi postarat otec deti a proto by mela Ivot s PRITELEM sestavit ta pravidla, ktera budou pro vsechny unosna a vsichni je budou dodrzovat. Jak budou vypadat, to prece uz zalezi na nich samotnych.

Helena v tom kus pravdy má,ale pokud jsou jiné děti v mé rodině,musí se přizpůsobit jejímu řádu.A je úplně jedno,zda to jsou děti manžela nebo jen kamarádi mého dítěte.Ale o takových návštěvních víkendech je toho většinou víc povoleno a po jejich odjezdu se zase rodina dostává do starých kolejí.V každém případě musí mé dítě vidět,že jsem vůči všem spravedlivá a že ani o těchto víkendech své názory neměním.

Vazena Heleno, ono to az tak neni pravda.Pokud treba reknu svemu diteti, ze pred veceri nesmi jist tabulku cokolady a dite meho pritele ji pred tim mym malym sni a pritom se na nej uculuje, ze ON MUZE, tak mi do toho neco je, protoze to tezko pak malemu diteti vysvetlim a tezko se potom nejaka vychova realizuje, ze jo. A takovych prikladu ti sem muzu napsat desitky.

Vázené dámy, nahlédla jsem do vasí debaty a musím také neco dodat. Problém je v tom, ze vlastní díte více tolerujeme. Na díteti svého protejsku chceme videt jen negativní stránky jeho projevu. Sami se utvrzujeme, ze ty jeho deti jsou "spratci nevychovaní". Domnívám se, ze nemáme vubec právo zasahovat do výchovy detí z jiných manzelství. Pokud toto díte prijde na návstevu ke svému otci, prijde za svým otcem, nikoliv za nejakou cizí zenskou, která mu ukradla tatínka.(tak to vidí to díte)Své deti si vychovávejte, nesnazte se o totéz u detí z jiných manzelství. Nikdy to totéz nemuze být.Pokud se naucíte tyto deti tolerovat, tak máte vyhráno.Není to jednoduché.

Aleno, mne se zda vyraz "nemam rada...", proste prilis tvrdy, vzhledem k tomu, ze jde opravdu o male deti, kde se jejich charakter teprve tvori. Nevim. Ja si myslim, ze se Ivot spis spatne vyjadrila a vadi ji, jak se ty deti chovaji. Jenze to, ze je to chyba prave jeji a jejiho pritele, si musi ac chce, nebo nechce uvedomit. Ty deti tim trpi, a nejspis vsechny tri a to se musi zmenit aby to klapalo. Myslim si, ze by to mohla byt nakonec takova stastna rodinka. Ti dva se proste musi domluvit. Vzdyt to, aby vsichni byli spokojeni chteji urcite oba a to je prece dobry zacatek, no ne?

Dano, já s tebou souhlasím.Ale nemám z těch příspěvků od Ivot dobrý pocit. Neshodne se s partnerem, nemá ráda jeho děti, sama píše, že se asi brzy rozejdou, pokud on nezmění svůj přístup. A nevypadá to, že by ho chtěl změnit. Ivot už sama o rozchodu uvažuje, protože vidí, že ke zlepšení nejspíš nedojde.